hysterie

Paní Mileno,váš příspěvek mě zaujal. Podobně jako někdo z prvních odpovídajících taky nejsem žádný svatoušek, ačkoliv se snažím ve svých 24 dospět. Mohu přispět pouze svou zkušeností, která je slabým odvarem chování vaší dcery. Chci se osamostatnit a vzdorovitým chováním se snažím citově odpoutat od rodičů- tedy od těch nejbližších. Skoro si v duchu přeju, abych, jak bylo psáno, dostal studenou sprchu, protože sám nemám dostatek odvahy se osamostatnit, přestože vůle by tu byla. Nemám dostatek odvahy se osamostatnit, což mi ještě ztěžuje jistota velice tolerantního a pochopeníplného domova. Abych řekl pravdu, tak mí rodiče se bojí mého odchodu z domova a chvojí se až nepřirozeně smířlivě. Nemyslete si, že jsem nějaký agresor, ale nejvíce by ch ocenil upřímnost. Napadá mě, jestli vy se nesnažíte také si udržet svou dceru doma a nejste až nepřirozeně tolerantní.Ještě si říkám, zda jako nevlastní dcera se tímto výbojným chováním nesnaží ujišťovat o vaší lásce k ní.S pozdravem, Honza.

Jak se projevuje u žen. Může být skrytá a taktická.....Jak dopadnou lidé s hysterkou či hysterikem?

Agnes, to je teda síla. Je mi Vás /či Tebe/ líto. To co popisujete, už podle mého laického pohledu hraničí s psychickou či nerovovou poruchou (lhaní, vymýšlení si, bludy, to už přece není obyčejné vymáhání pozornosti). Možná kdybyste maminku dostali k odborníkovi, byl by schopen Vám poradit a případně ji zaléčit. Dnes už je určitě mnoho postupů i medikamentů, které by mohly její obtíže zmírnit nebo odstranit. Jen to chce mít šťastnou ruku při výběru lékaře, aby jí nepředepsal Rohypnol a neposlal Vás domů, někoho, kdo by se jí opravdu a do hloubky zabýval. Problém je v tom, že nejprve musí chtít ona sama, násilím ji k tomu asi nepřinutíte.Jinak srdeční záchvaty uměl prý dokonale předstírat náš děda (já už ho nezažila), sanitku k němu volali 2-3x do měsíce.

Taťka je moc hodný a trpělivý, má taky o mamku obavy. Doktora ji zavolá nebo ji odveze na pohotovost. Jemu se ale pak značně zhorší diabetes.Mamka prostě musí být středem pozornosti za každou cenu, myslím si, že má značné komplexy ze své opravdu velké obezity,ale není ochotna pro zlepšení svého stavu ani hnout prstem. Raději chodí po doktorech, jenže její potíže se srdcem a dýcháním jsou od obezity. Tady se to někde odvíjí, ale nejsem psycholog. Ona by ho potřebovala jako sůl nebo my všichni okolo. Diskuse při "záchvatu" nemá cenu, to jsem ji jednou chtěla obejmout, abych jí řekla, že ji mám ráda i takovou jakou je. Jenže začala křičet, že jsem ji chtěla uškrtit a že na mě zavolá policii a že má na to svědky (nikde nikdo)od sousedů. Konzultace s praktickým lékařem vyšla naprázdno, nevěřil mi. Jinak odcházíme z místnosti co nejdál. Občas to pomůže.

Agnes, tak to muj problem proti Tvemu nic neni:( Bohuzel u nasi dcery muze postupne nastat i takove chovani, jako u Tve maminky. Informace, ktere jsem se snazila najit na netu o tomto typu chovani vesmes rikaji, ze je lepsi se takovemu cloveku uplne vyhnout, v zadnem pripade se muzum nedoporucuje si vzit hysterickou zenu, pry je to ocistec do konce zivota. Z toho vyplyva, ze je to proste udel s takovym clovekem zit. Agnes, Tva maminka vam tim nesmirne ublizuje a ja neznam jinou pomoc, nez ji ignorovat. Ale ona je si vedoma, ze se o ni bojite a tak kdyz to nejde jinak, predstira i srdecni slabost a to je nejhorsi citove vydirani, jake je vubec mozne. Jak reaguje na takove chovani tata?

Moje maminka trpí stejnými záchvaty, když není po "jejím". Brečí, každého sprostě až vulgárně osočuje, vyhrožuje, dělá naschvály, většinou předvede zvracení a srdeční slabost. To pak voláme sanitku,maminka si "začne" libovat, jak se domů nevrátí, že v nemocnici zemře apod.Tam ji dají injekci, změří tlak a pošlou domů. Za pár dní to je nanovo. Zkuste si pak v práci být pozorní a odpovědní, když se nevyspítea vlastně nevíte, s čím zase maminka příjde. Nechce pochopit, že o ni máme strach a že ji máme rádi, ale takhle ničit a deptat všechny kolem sebe... to je už na prášky.Jak se máme zachovat v tomto případě? Navíc maminka čím dál tím víc lže. Nedá se ji věřit, co všechno si vymýšlí za věci a roznáší o svých blízkých to nejhorší, co jí napadne.

Dekuji vsem za podporu. Dovolim si nesouhlasit s Janou. Hysterie dcery souvisi predevsim s prosazenim svych pozadavku. Jestlize se vsim souhlasime, neni problem. Nastava v okamziku, kdy neni "po jejim". Dcera nikdy nesouhlasila s tim, ze se jeji tata znovu ozenil a tak nasleduje i vydirani typu: "zabiju se" a podobne... Lori, ignorovat ji v zachvatu, zatim nejvice zabira. Mam o nas vztah s manzelem obavy... Nedokaze byt objektivni, je to prece jen jeho milovana dcera. Vidi ji stale jako svou malou roztomilou holcicku. Ale ona uz jako holcicka trapila rodice svymi hysterickymi vystupy. Bohuzel v detstvi ty projevy podcenili a v dospelosti uz je pozde vychovavat, ci spise, je to nemozne.

Jano, nesouhlasím s Vámi. Záchvaty vzteku jak u dětí, tak u dospělých mají jeden a ten samý důvod: manipulovat okolím ve svůj prospěch, ať už vědomě, nebo nevědomě. Dítě se Vám snaží říct: jsem tady, mám svůj vlastní názor a jsem ochotné ho prosadit za každou cenu. Jak se jednou dostane "do ráže", nezastaví ho žádný zásah zvenčí, snad kromě zmiňovaných facek a studených sprch, natož nějaké utěšování. To je totiž přesně to, co chtělo získat, souhlas se svou osobou a se svým jednáním. Jedinou cestou, jak jej naučit, že vztekem vůbec nic nezíská (ale ani neztratí), je bez emocí jej ignorovat.U dospělých je to totéž. Moje matka záchvaty vzteku také trpěla, naštěstí ne moc často, a vždycky za tím bylo nevyřčené : mám pocit, že na mé názory nikdo nedbá, tak je prosadím byť za cenu záchvatu. Není jednodušší ostatním lidem předložit své potřeby tak jak stojí a leží a požádat je, aby se je snažili podle svých možností plnit? A smířit se s tím, že se občas vyskytnou situace, kdy se lidé neshodnou?

Takové hysterické ženské bych zacpala pusu a pořádně ji propleskla bez ohledu na věk! Zabít ji je málo!!! Ne, beru to s nadsázkou Milenou, ale teď vážně. Váš problém je značný a je tu každá rada drahá, protože když se ji budete snažit sklidnit, ať už jakkoliv, zaručeně budete za zlou macechu. Ale nenechte se zastrašit, jakmile by poznala, že se bojíte jejích scén, bylo by to mnohem horší. Každopádně by měla navštívit psychiatra, ale chápu, že je pro vás těžké ji tam dostat. Zajímat by se o to měl hlavně vlastní otec. Nejslepší taktika je asi ta ignorace, jak už tu někdo zmiňoval. Ale dejte si velký pozor Mileno, aby tahle "povedená dcerunka" nezničila váš vztah s manželem.

Potřebovala by pořádně profackovat!

Odpovídám na neaktuální problém, tak nevím, jestli má odpověď bude něco platná. Přesto cítím potřebu sdělit svůj názor, který se diametrálně odlišuje od těch ostatních. Nejspíš proto, že já sama mám podobné problémy - hysterické záchvaty. V té chvíli strašně toužím po tom, aby mě někdo utěšoval, láskyplně objímal, hladil, říkal, že mě má rád. Člověku je v záchvatu strašně! A je mu ještě hůř, když od něj všichni odejdou a tváří se chladně. S malými dětmi je to stejné. Je přežitek nechat dítě "vyvztekat". Každá taková situace ho poznamená na celý život. Dítě, stejně jako hysterka v těch tak krušných chvílích potřebuje lásku a její intenzivní projevy. To je jeho základní touha a vztek a hysterie je zoufalé volání po lásce. Je zbytečné v této chvíli diskutovat s běsnící osobou, vysvětlovat, jak je takové chování nevhodné, ještě méně vhodné je hysterce v těch pro ni tak potupných a smutných okamžicích nadávat. Lhostejnost ji přivádí ještě k většímu šílenství a stupňuje frekvenci záchvatů. Hysterické projevy jsou absolutně iracionální a podle toho je třeba s nimi zacházet. Stojí to za to, protože tyto ženy, pokud jsou šťastné, dovedou to štěstí intenzivně rozdávat, je možné s nimi prožívat ráj a nikdy se s nimi nenudíte. Zkuste to - držím palce. Jana.

Dobrý večer,paní Mileno!Myslím,že bych možná mohla k vašemu problému něco říci. Vidím to totiž z trošku jiného úhlu pohledu, před časem jsem měla občas podobné problémy s chováním jako má vaše dcera. Rozumím dnes tomu,že to pro vás musí být těžké, ale zároveň vím, že je docela možné,že zrovna tak těžké to může být i pro vaši dceru. Proto chci říct, že ačkoli vás její chování hodně zlobí, zkuste buď vy nebo její táta s ní v klidu promluvit. Skoro určitě jí něco trápí. Měla by vědět, že vše se opravdu dá vyřešit lepším způsobem, než to dělá, na vše je možné najít řešení. Opravdu bych jí doporučila, aby zkusila vyhledat odbornou pomoc, ani mě se do toho nechtělo, dnes ale nelituji ani trochu toho času a investic /nemusí to stát až tak mnoho/Chtěla bych jí řict a také vám, jsme různí lidé a není to často vůbec jednoduché, ale je třeba se snažit a podívat se na sebe sama i na svůj problém a snažit se něco změnit. Může to nějakou dobu trvat a občas to přináši další nepříjemné emoce,ale dnes jsem někdo úplně jiný než-li před asi tak třemi lety, a rozhodně to za to stojí. Prosím, řekněte jí to, snad to vám všem pomůže. Mnoho štěstí, odvahy a trpělivosti! Jarka

Mileno, vyloucil uz nekdo moznost, ze by mohlo jit o nejake psychiatricke onemocneni zavaznejsi nez hysterie? Nektere projevy, jak je popisujete, jako by totiz byly trochu nad beznou hysterii. Myslim si, ze nez nad dcerou zlomite hul, meli byste se ujistit pomoci jeji navstevy u psychiatra, ze nejde o nejake onemocneni. V tom pripade by byla nadeje, ze se treba po lecbe zlepsi.

Já jsem byla taky pěknej zmetek. Doma mi říkali že jsem jako aprílový počasí. Mám 2 o hodně starší bratry, tak jsem vyrůstala vpodstatě jako jedináček a rodiče si mě rozmazlovali. Všechno jsem si vybrečela. Teď mi je 24 a situace se lehce uklidnila. Ale taková jako je ta Vaše "dcera" snad nejsem :O. Teď už je na výchovu asi pozdě. Co kdyby se třeba zkusila osamostatnit a pronajala si třeba s nějakou kámoškou někde byt? To by se vám určitě ulevilo a ona by se naučila zodpovědnosti. No a pak by pochopila že ani ten její pokoj za ní nikdo neuklidí a musela by si ho uklidit sama (kdyby ovšem nechtěla shnít ve špíně). Tak to aspoň bylo u nás a snad to zabralo.

devcata, dekuji vam za vase nazory, manzel se ji pokazde snazil rozebrat a tak jeji vystupy trvaly i pres dve hodiny... ja si take myslim, ze to neni nejlepsi zpusob, ale ignorovat ji povazuji za dobry napad, se svym deckem bych to resila zrejme tou lecbou sokem, ale s nevlastni dcerou, to by bylo vyhlaseni valky, to nelze:) a manzel ji ma pred ocima stale jako hodne detatko a nejak si nevsiml, ze uz "hodne vyrostla" a to po vsech strankach, bohuzel

Někde jsem kdysi četla a myslím, že i doktoři tvrdí, že na opravdovou hysterii je nejlepší léčba šokem - tj. vrazit slečně při takovém záchvatu uječenosti a vzteku pořádnou facku. To ji na chvilku "vyrazí dech" a pak je možno začít komunikovat konstruktivně. Osobně s tím ale zkušenost nemám. Hysterií netrpím a naštěstí jsem se zatím osobně s hysterickým člověkem nepotkala.

Nechci zde resit rodinne problemy, je to velmi slozite, pouze potrebuji poradit, jak se chovat k hystericke divce a predevsim zda mate nekdo zkusenost, jak ji zklidnit v zachvatu vzteku (domluvy samozrejme nepomahaji), jeste vic ji rozcili, kdyz na ni hovorime v klidu a bez emoci. Proste jakmile s cimkoliv nesouhlasime, nebo mame-li jiny nazor nez ona, krici, jeci, vzteka se.

Já bych se přiklonila k názoru nechat ji vyvztekat. Tedy jestli se ještě vrátí. Ale já myslím, že ano, protože záhy zjistí, že to bude všude stejné. Patrně nebude nikdy spokojená. Znám takového člověka a musím říci, že je utrpení pro okolí s ním žít. Ale to už je jednou na lidech, jestli budou ochotni s ní za takovýchto podmínek něco sdílet. Opravdu bych při nějakém záchvatu ji nechala bez povšimnutí jako se to dělá s malými dětmi a uvidí se, co to udělá. Za pokus to stojí. Jen to asi chce velkou sílu. Sama vím, jak je někdy těžké mlčet. Patrně i její přítel brzy zjistí, že s "takovou ženskou" nechce strávit celý život. A ona možná nakonec jednou prozří, pokud nenajde hlupáka, který bude dobrým divákem jejího divadla. Přeji mnoho úspěchů s napravením pokřiveného stromku. Pokud se Vám to nepovedlo v dětství, bude to teď stát asi mnohem víc.

Nestýská se jí po vlastní matce? Nebo je po ní? Jak se chová váš manžel? Nezamilovala se do vašeho syna?

Bohuzel, to neni moje vlastni dcera, mam 20 leteho syna a s nim jsem nikdy nemela zadne problemy, ten je samostatny a v pohode. Dceru jsem vyvdala pred rokem. Byvala pry vztekla i jako dite, nic nepomahalo a ted je dospela a je to jen silnejsi. Dela tatovi sceny pri jakemkoliv nesouhlasu s ni, nebo pri jakemkoliv omezeni ve sve svobode. Je nesmirne neporadna (velmi mirny vyraz)a kdyz po ni chtel tata, aby si uklidila alespon svuj pokoj, opet hystericka scena a ze se odtehuje. Je 3 den pryc, nevime, kde je. Pouze tusime, ze u kluka, se kterym chodi. Jen nas trapi. Nema zadne povinnosti, nic doma nemusi, chodi si kam chce, kdy chce, s kym chce. Jedine, co musi, chodit do skoly. A je mozne, ze i tam prestala chodit.