Inkluse - Chcete aby se i mentálně zaostalé děti učily v normálních základních školách
Jo, a ještě bych chtěl uvést, žes ani nebyl nějakým velkým tělesným mrzákem. Píšeš přece, že tě odvedli a strávils dva roky na vojně. Nejhezčí léta svého života.
To si neodporuje. Po pádu z výšky se to 5 měsíců nelíbilo docela dost míše. Aspoň jsem to rozchodil a chodím. Ale ostatní následky zůstaly. Ano, odvedli mě. Protože chodím. Že blbě ovládám přes polovinu člověka, na rovině není vidět. Dokud se po mě nechce rychlá chůze, běh, skoky, někam vylézt, přelézt, přeskočit, něco nosit, chůze po sněhu, po nerovném. Jediný "sport" bylo jezdit sám na kole svým tempem, abych se někam dostal a něco viděl. Až na vojně to prasklo. V plném rozsahu.
A co myslíš. Přizná si státní aparát, že jsou blbci a něco tak neschopnýho odvedli? Ne! Když už tu jste, tak budete sloužit socialistické vlasti, až se z vás bude kouřit. Až po roce došli na to, že mi asi něco je a nehraju to na propuštění z vojny. Mezi tím jsem si našel činnosti, které bych mohl zastávat. A taky to šlo. Nehledě k tomu, že být poslaný z vojny domů byla tenkrát ostuda. Se akorát posílali domů, co jim z toho křuplo.
A že to byly nejhezčí roky mého života? Jediný roky, kdy mě zdraví v tom nenechali se plácat samotnýho a ještě mi to neztěžovali. A taky, první a poslední roky v mém životě, kdy mě někdo pomohl. Předtím ani potom už ne. Víš, jsou tělesný postižení, co nejsou vidět, dokud se po dotyčným nechce nic, co nesvede. Život ve světě zdravých tě rychle naučí, to co nejvíc maskovat a neupozorňovat na sebe. Jestli vojnu někdo potřeboval, tak jsem to byl já. Poznáš své limity jak fyzické, tak mentální a psychické. Je příjemné zjistit, že fyzicky jsem sice marný, ale v oblasti techniky jsem mentálním výkonem i dost daleko před zdravými. A i psychycky násobně odolnější, protože jsem měl před nimi ve špatném zacházení, přece jen 18 roků náskok. Tam se to hodilo.
A do civilu se mi to hodilo v pracovním uplatnění, že už jsem věděl, co můžu dělat jako ti zdraví a na co nestačím.
Já si taky myslím, že si to konkrétně v tvém případě neodporovalo (charakter tvého celkového zdravotního stavu), proto tě odvedli.
Asi si pleteš inkludovaného s diskriminovaným. Moje máma byla učitelka a ti méně nadaní měli snahu se pomstít mě za to, že dostávali pětky. Řada z nich skutečně skončila ve "Zvláštní škole", která tehdy pro ně, byla k dispozici. Musel jsem se naučit prát a když jsem jich pár zmlátil, už si to nedovolili.
Co se zdraví naučili bez námahy, to se do mě po škole a doma vtloukalo celé hodiny. Povětšinou marně. Kdysi jedna neuroložka nemohla pochopit, že jsem nechodil do pomocné školy, ale do normální a jak jsem to mohl dát. Zařídila mě, na stará kolena testy, u těch školních psycholožek co dnešnímu materiálu diagnostikují takový ty ADHD, dyscosi. Nic jsem nevynechal a neuroložce zavolala, že jsem obtížně vzdělavatelný ve školním systému. V minulém i současném.
Mě jako méně nadaného a mrzáka zmlátil každý, takže nějaké mstění děckám učitelek odpadlo. Byla i vzácné vyjímky učitelek, co se nevyžívali v mé neschopnosti, ale hledaly, co mi docela šlo a v tom mě zdokonalovaly. A co mi nešlo, tak nad tím přivřely oko. Ale ne zadarmo. Chtěly vidět, že se moc snažím to umět a neseru na to. A kupodivu je zajímalo, co dělám a umím mimo školu. Ledacos mě šlo dobře, ale to se zase neprobíralo ve škole. Tata byl učitel odborných předmětů na střední a také nerozpoznal, že sice jsem úplně blbý, ale mimo školní osnovy jsem dobrý v technických oborech. Jenže bez zvládnutí učiva školních osnov, které byly vždy hodně podivné, další vzdělávání mi bylo v těchto oborech odepřeno.
Nicméně existuje ještě jiná cesta, než vzdělání. A to kvalifikace. Jinými slovy: nestudoval to, ale umí to udělat. Což naopak vždy neplatí. Takže to stačilo umět udělat a složit z toho předepsané zkoušky. A svým způsobem mám víc kvalifikací, než kdybych to studoval. Pak jsme si to dělili se studovanými. Ty mi pomůžeš s částí zkoušky, kde mi chybí školská teorie a s počítáš výpočty a já ti zas pomůžu s praktickou a teoretickou částí kvalifikační zkoušky. Spokojenost na obou stranách. Co já zažil vastudovaných inženýrů, co levou zadní zvládli obecnou teorii, ale neudělali tu praktickou část kvalifikační zkoušky. A skončili.
Hezky jsi to napsal. Jestlis psal takhle i ve škole, máš cos chtěl. Do blbušky ses dostat nemohl. To je velmi výběrová škola a tímhle textem jsi u přijímaček propadl.
Jedině diktáty mě šly. Měli jsme soušku učitelku, co pěkně diktovala a já krásně slyšel, kde je jaké i/y, mě/mně a pod. Slyšel, ale nepamatoval si pravidla co kde se píše. Akorát psaní vlastních názvů nebylo slyšet. Denně jsem měl, po škole, 2-3 hodiny češtiny navíc. A také jsem hodně četl, tak si ledacos pamatuji, jak se to píše, ale už se nenaučím, proč se to tak píše. Až tahle souška učitelka to pochopila a z tohoto jediného předmětu jsem nepropadal a nechávala mi to za 2. S tím, že blbý můžu být, ale musím si umět poradit.
Tak to jsi byl na normální základce správně. A nebyl jsi inkludovaný. V té době to slovo, natož proces s ním spojený, v české kotlině nikdo nepoužíval. Je jevem doby současné. Možná, že jsi blbý, když to o sobě píšeš. Z tvých příspěvků se to vyloučit ani potvrdit nedá. Ale určitě bych to u tebe nespojoval s nedostatkem inteligence. A právě tenhle handicap je dnes kvalifikačním předpokladem pro vstup do “blbšulky”. Co se z příspěvků vyčíst dá, je podle mě to, žes byl vždycky od reality zvláštních škol a inkluze velmi vzdálený a nic o ní v podstatě nevíš. Nejspíš ani o realitě vzdělávání někoho, kdo má speciální potřeby. Dobře se ale vyznáš v ironii a nadsázce. (Tyhle dovednosti bývají lidem s mentálním postižením právě na hony vzdálené). To si myslím, ale neber si to osobně. Nijak tě to nediskvalifikuje z disciplíny psát o tom příspěvky, vydávat se za blbce, nebo se jako blbec případně i chovat. Mimochodem, já také nejsem fandou inkluze mentálně handicapovaných. Tělesná postižení a vady, když rozum normálně funguje, to ano. Nebo nějaké specifické poruchy učení. Ale kde je rozumu nedostatek a k tomu se ještě nedostává vůle se učit a spolupracovat nejen u dětí, ale i v celé rodině, tam je inkluze jistým druhem utopie. Zbytečné utopie…..
chudáci děcka, místo toho, aby se rychle něco naučili a šli se proběhnout venku musí sedět ve škole na zadku a pozorovat, jak se ti méně nadaní lopotí s učivem.
A to si myslím, že se trochu pleteš. Protože zbytečně vnášíš svoje zkušenosti a hodnoty do současné situace. Když tvůj příspěvek čtu, předpokládám, že už dlouho nejsi ve věku školou povinných. Děti dnes daleko častěji a radši čumí do mobilů, než jeden na druhého a s láskou k pohybu to taky většinou už není žádná sláva. Jen si zkus je někdy od mobilu odtrhnout a zlákat je místo toho na pěknou procházku ven s cílem, že se s tebou budou moct proběhnout. Uvidíš, s jakým nadšením to většina z nich přijme. Ne, že by to vůbec nešlo zvládnout, ale hodnota toho v jejich očích obecně dost klesla. A to už vůbec nemluvím o tom, kdy by to měli dělat sami a spontánně. Mají totiž v repertoáru mnohem “zajímavější” a “zábavnější” aktivity.
oni ty děti to tupé koukání do mobilu mají částečně jako odreagování od stresu, co mají ve škole. Děti, které se vzdělávají doma, sice též koukají do mobilu, ale mnohem častěji i samy od sebe jdou ven. Prostě mají více volného času a tak volí mimo učení mnohem pestřejší aktivity.
Pověz upřímně - myslíš si opravdu, že ta souvislost je skutečně příčinná a jednoznačná, nebo chceš jen udělat reklamu domácímu vzdělávání?
- Pokud chce mít alkoholik invalidní důchod nebo nemocenskou, musí se léčit. Nebo se o to alespoň pokusit.
Nechci je nijak separovat, ale speciální školy je připraví do života lépe než klasické. V klasické škole se nic nenaučí a brzdí normální vyučování, ano je to cíl likvidace vzdělanosti, ale pěkně blbý cíl jak pro postižené, tak pro normální děti.
Je rozdíl mezi postižením....Problém je ovšem v (bez)bariérovosti běžných školních budov. Mentálně retardovaní náleží do zvláštních škol. Ovšem nemůže se paušálně říct, že postižení patří do zvláštníc ústavů. To je zase opačný extrém než inkluze. Jako říct, že staří patří do starobinců.
Je to těžké - např. slepý člověk nemůže úspěšně plnit řadu pracovních úkolů. Škola by měla připravovat postižené děti, aby se mohly o sebe postarat, stát by jim měl rezervovat pracovní místa.
Normální děti to bohužel zdržuje, výuka nemá spád a nakonec neumí pořádně nikdo nic. Taková korektnost s tím i celé školství, kde i blb dostane max. dvojku je na hovno.
Vy asi nemáte děti, co chodí do školy, že ne? Jinak byste nenapsal takovou hloupost.
Každý, kdo přišel ve škole do styku s inkluzí uznává, že je to ta největší pitomost, která se zrodila v hloupých hlavách sluníčkářských individuí. Není prospěšná v ničem. Akorát obtěžuje normální děti a zdržuje od výuky. Navíc jsou případy, kdy ti nepřizpůsobiví zmetkové terorizují ostatní děti.
Odpad patří do zvláštních škol.
Reklama
Chodit do školy se zdravými, je pro nás inkludované peklo. Nestačíme jim vůbec v ničem, ba ani jejich světu zdravých nerozumíme.
V našem světě je všechno úplně jinak, než ve světě zdravých. A o přestávkách a po škole nám to zdraví dovedou připomínat.
Jak já si přál chodit do blbšulky se sobě rovnými, a v tělocviku jsem si přál být v ústavu, protože by tam po mě nic takového nechtěli, co nedovedu jako ti zdraví.
Inkluze je výmysl chorého mozku. Byť je zdravý.
Ve školce mi to ti zdraví haranti dávali vyžrat pěkně hustý ode dna. Tak do třetí třídy základky. A do konce základky, mi dělali naschvály a bili mě, protože se nikomu neubráním. Také se jim stalo zábavou se mi smát, že k ničemu nejsem a nic nedovedu jako oni.
Tohle jsem nikdy nepochopil, proč mi toto dělají a nejsou rádi, že na svět nepřišli jako mrzáci, jako já.
Jedině vojna byla taková úplně normální. Tam bili a nadávali i těm zdravým. Ne jenom mě.
Já byl na to zvyklý, tak mi to nevadilo, ale oni to nedávali a občas se oběsili nebo podřezali, případně zastřelili. A těch blců, byť zdravých, tam bylo tolik, že jsem se mezi nimi ztratil a pak si mě už nikdo nevšímal. Jediné nejhezčí 2 roky mého života.
- Odpovědět
Pošli odkaz