Jak dal zivotem?

http://butlavavrba.dobrodruh.net/

Jak dál životem po rozvodu.Budu se cítit sama?

Nesmíš se obviňovat. To je to první, co každá žena udělá, když jí nevěrník srazí sebevědomí. Mně se to píše, já jsem na tom byla přesně jako Ty, hledala jsem chybu u sebe, až jsem skončila na psychiatrii. V kažém případě se nauč spoléhat se spíš sama na sebe, než na něho, nic nelámej přes koleno, dej všemu volný průchod. Třeba přijde k rozumu. Držím Ti palce.

Ja sveho manzela i po tom vsem mam rada.Chci zapomenout,ale on mi to neusnadnuje.Myslela jsem ze kdyz se k nemu budu chovat hezky a udelat si hezky vecer,tak to bude OK.Ale kdepak.Chtela bych se s nim milovat,ale on me nechce.Pritom s tou holkou uz nic nema.Tak proc je takovy.Tohle me nici.Ted je to v klidu,ale ja tim ze se ho nemuzu dotykat,tak mi vse vadi a jsem podrazdena.Zili jsme si v klidu trinact let,nikdy nebyly problemy.Byl ma velka opora.Jenze nedavno mi rekl,ze se nemam na neho tak moc poutat a nemam s nim vzdy pocitat,proc proboha.Jenze ja si asi tedy naivne myslela,ze kdyz nekoho miluji,tak se na neho muzu kdykoliv spolehnout.Ted se jen bojim,aby se mi nezhorsil zdravotni stav,abych nemusela byt v nemocnici.Protoze nevim co mohu od neho cekat.Bojim se proste kazde rano co zase bude.Tak moc se nenavidim,vim ja zato nemuzu,ale tim co mi zpusobil,tak se obvinuji jen ja.Rozvadet se nechci,to uz bych nikdy nedokazala mit nekoho rada.Ale takovy zivot taky nechci zit.Co opravdu delat???Tak to fakt nevim.

Petře, napsal jsi to velice hezky, ale já to nechápu jako nedorozumnění. Já sama jsem si prožila něco podobného. Vy všichni, co tady popisujete svá trápení, jste na tom ještě relativně dobře. Můj manžel se zbláznil před 6 lety do mladice, věkový rozdíl 34 let, ona v té době 2 děti, každé s jiným manželem. Byla na mateřské, potřebovala prachy, protože ji její druhý manžel taky prokoukl jako ten první a rozvedl se s ní. Zalovila ve spolehlivých vodách, podařilo se jí zblbnout ho natolik, že uvěřil tomu, že druhé dítě je jeho.A začalo to. V té době byl můj muž úspěšný podnikatel/proto ho taky lovila/, takže penízky se jen sypaly. Platil jí pronajatý byt, zařídil prodejnu s prádlem, koupil autíčko, postavil bazén u báby na zahradě,"pomáhal" se stavbou nové budovy. Všechny výdaje se mu podařilo přede mnou kamuflovat, protože v té době měl příjmy opravdu velké. Věděla jsem, že někoho má, ale to co jsem se po 3 letech jejich tahání dozvěděla, mi vzalo dech. Suma sumárum, sečteno a podtrženo, tahle sranda moji rodinu přišla na 2 miliony, za ty 3 roky se to snadno nastřádalo. Nejsmutnější na tom všem je, že blbosti mého muže dokázali hlavně využít její rodiče, kteří z něho tahali prachy horem dolem. Přitom její táta dělá ředitele technických služeb a máma se válí doma, nepotřebuje pracovat. To co následovalo, když všechno ruplo, tady ani nebudu popisovat. Můžu jenom napsat, že ten můj hajzl škrtil a mlátil nejen mne, ale i naši v té době 13letou dceru. Já jsem to odnesla psychicky natolik, že léčím nervy, ale měla jsem štěstí a trefila na dobrou psychiatričku a můžu říct, že mi opravdu hodně pomohla, i když jsem skončila v inv.důchodu, ale žiju a dokonce mám do života i chuť kvůli dceři, které bude 18 let a dělá mi velkou radost. Přesto jsem od toho hajzla nedokázala odejít, možná si řeknete proč, ale nevidím důvod, proč bych měla vyklidit pole zrovna já, která se ničím neprovinila a dřela se 25 let na baráku se zahradou. Žila jsem jenom pro rodinu a tak se mi to vymstilo. Můj muž samozřejmě nedokázal překousnout ve své ješitnosti, že jeho vztah s milenkou je u konce a vyváděl jak blázen. Několikrát dcera volala policii, upozorňuji, že nam nikdy nepomohli, spíš jsem si připadala jako debil, který pány obtěžuje. Mimochodem, taky proto jsem zásadně proti tomu, aby dostali přidáno, za co? Že jsou jim lidi pro blázny a nedovedou sejmout ani cikány, kteří tady okrádají kdekoho? Před rokem se celá situace u nás zklidnila natolik, že dokážu vedle mého muže žít bez nenávisti, ale jen vedle něho, ne s ním. Máme každý svoji ložnici, já jsem většinu týdne stejně s dcerou v jejím bytě/ten měl být taky pro milenku a podařilo se mi ho zachránit pro dceru/. Vyhovuje mi to tak a nemám potřebu nic měnit. Ono taky kolem padesátky se začíná mnohem hůř, než když je člověk mladý a zdravý. Přestože pokládám svůj životní příběh za téměř hororový, věřím, že zdaleka nejsem sama. Ty holky, které popisují na diskuzi"Starší partner" svoji lásku k člověku, který by jim mohl dělat dědu, jsou směšné ve své naivitě a myslí si, že nikomu nedocvakne, že toho staršího mají jenom proto, že je dokáže finančně zajistit líp, než mladý. A nebo si myslíte, že Dášenka se zamilovala do starého pána v té době nad hrobem pro jeho"krásu"? Kdyby neměl korunu, ani si ho nevšimne, proto dělala jak zjednaná, aby ho urvala. Ten se taky zachoval jak hlupák a ztratil u mne na ceně. A jiné příklady, co Vendulka Svobodová? Jak by asi dokázala žít bez luxusních dovolených, přepychu a spousty peněz, kdyby pan Svoboda nebyl tím čím je? A takových by se našlo, Partyšová, Brožová a jiné a jiné, kterým nevadí, že doma mají staré dědky, hlavně že to sype. A v žádném případě jim nevadí, že rozbily rodinu. Je to tak jednoduché, stačí být mladší aspoň o 20 let, než manželka toho, kterého loví do svých sítí.

RU: Já jsem neměl na mysli řešení, kdy postižená strana do sebe háže prášky. Myslím si (alespoň tak soudím podle toho manželství, které znám), že Ty a Tvoje žena v poslední době mluvíte každý jinou řečí a nedokážete si porozumět. Ty jsi v zajetí svých myšlenkových schemat, která Tvoji ženu vytáčí (a řekl bych, že ji od Tebe i odpuzují), ona zase má svoje vidění světa a svoji nesdělitelnou zkušenost, které neumí a možná ani nechce popsat slovy, kterým bys rozuměl. Proto si myslím, že potřebujete někoho jako tlumočníka, který vyslechne názory obou stran a pokusí se z nich pak vyhmátnout a tomu druhému přetlumočit to, co by mohlo přispět k vzájemnému porozumění. Možná už je váš vztah v takovém rozkladu, že nemá smysl se o něco takového snažit, ale nezdá se mi to. Třeba ta Tvoje věta "Mozna jen chce, abych si take nasel jinou s tim, ze se vrati k tomu svemu vysnenemu" - velice pochybuju, že Tvoje žena opravdu takto přemýšlí. To je mužská konstrukce. Ženy dovedou dělat neskutečné věci (v kladném i záporném smyslu), dovedou být i pěkné potvory, když jdou za hlasem svého srdce, ale takto prostě nepřemýšlejí. Nebo mi to některá z čtenářek vyvrátí?Nebo Tvoje opakované ubezpečování "já jsem nechyboval", "já osobně jsem pro záchranu manželství udělal maximum" - nevím, jestli nezaujatá třetí osoba by to viděla taky tak. Možná ano, nechci Ti křivdit, ale takto je to jen Tvoje pozice, ve které stále dokola ubezpečuješ sám sebe. Ptáš se (či spíš chceš znovu jenom potvrdit), jestli máš morální právo vaše soužití ukončit. Ano, podle norem naší společnosti, kdy "provinění" je jasné, samozřejmě máš. Každý jsme odpovědný v první řadě sám za sebe (a pak taky ještě za ty, které jsme k sobě připoutali), takže pokud to cítíš tak, že dalším soužitím se svou ženou se zpronevěřuješ sám sobě, pak odejdi a snaž se realizovat nejkrásnější představu o sobě samém. Možná se Ti tím opravdu otevře nový svět a po čase si budeš nadávat, proč jsi tolik let promarnil trápením se v nevyhovujícím vztahu.Ale přesto mám pořád pocit (znovu říkám - je to asociace na ten vztah, který znám), že Tvoje žena by hrozně ráda měla fungující rodinu a to s Tebou! Nikdy nechtěla rozvod, ani v době svého bočního vztahu na něj nemyslela (mimochodem ten její byl ženatý - ten Tvojí ženy ne?) a celá vaše krize je možná jenom jedno velké nedorozumění.

RU - v rubrice deprese jsem taky psala. Teď je to jen o tom, jak vyřešit bydlení a jdu do toho(vlastně z toho)

Petre: Prosel jsem si psycholog leceni. Terapii a leky. V lednu jsem uz jsem byl jaks taks v pohode. Ted se situace zhroutila...a jsem v koncich. Konkretne to rozadet nema cenu. Jen mi je ted lito vseho, jsem v uzkych ... v koncich. Stracim smysl zivota. Vse co jsem chtel a delal vyslo v nivec. NAPRAZDNO. A stalo me to MNOHO sil! MONOHO. Tak mam! moralni pravo to ukoncit? MAM!!!! Svedomi mam ciste. A o to jde. Chci byt jen "sobecky" stastny. Jen to.

Já se zeptám možná hloupě, ale zkoušeli jste někdo manželskou poradnu? Vůbec už nevím, jak to dnes funguje, ale před nějakými x lety jsem s ní jakousi zkušenost udělal a nebylo to špatné. Pohled někoho třetího může hodně pomoct, zvlášť když je to taková patová situace, kdy každý z těch dvou se motá ve svých představách a je přesvědčen o své pravdě.Já vím, tady je to svým způsobem taky takový pokus získat pohled dalších lidí na svůj problém, byť anonymně. Taky je dobré, když má člověk nějakého přítele či přítelkyni, se kterými se dá povykládat, ale takové, s kterými to jde opravdu do hloubky, má asi málo z nás, že jo. No a samozřejmě jde pak tady o to, jak dalece jsem ochoten připustit, že ne všechny moje názory a pohledy musí být nutně správné, jak dalece jsem ochoten opravdu poslouchat toho třetího, ať už je to profesionální psycholog nebo laik, který chce jenom upřímně pomoct. Taky znám jedno manželství, které se dost podobá tomu, co tady popisuje RU, a netroufám si soudit, na čí straně je větší "vina". Po formální stránce na její, protože ona byla "nevěrná", ale když tak někdy posloucháme s manželkou jeho názory, říkáme si pak, že takový chlap doma musí být na zabití. Schválně používám ty uvozovky, protože jsou některá slova, kterými se snažíme jednoznačně popsat určitou situaci, ale ona přitom tak jednoznačná vůbec nemusí být a takovéto pojmenování jejímu řešení někdy vůbec nepomůže.

Pokud se trapis uz 6 let....pak se divim, ze nejsi v sekci Deprese...:)) Ja osobne temto manzelstvim vubec nezavidim. Sam se v tom smatlam a prestava me to bavit. Asi se dam dohromady a pokusim se odejit mimo rodinu. Depta me to - mam narocnou praci a zazemi portebuji. A abych rekl pravdu...zazemi s kymkoli. Jen abych se mohl spolehnout, ze co se rekne plati...moc mi na takovych malickostech zalezi. A kdyz k tomu bude mila a hezka - tim lip. Takovou bych na ruko nosil. Moje zena vi o cem mluvim....vsak ten uz je to bezpredmetne. :( Skoda.

RU máš pravdu. Já to zažila před šesti lety a kdybych se tenkrát rozvedla(z ekonomických důvodů to nešlo), tak mi bylo líp. Ten vztah se nikdy nezlepší. A jsem nešťaastná povaha a nikdy mu to nezapomenu.

Byl jsem ve stejne situaci. (vlastne jsem) Trva to uz 2 roky a nejaky ten mesic. U nas to bylo (je) obracene. Nas zivot se od podlahy zmenil. Neverime si... Je to strasne. Pohybujeme se ve vlnach. 2mesice je klid a pak prask a 1mesic spolu ani nemluvime. Nejhorsi je, ze moje zena hleda chybu ve me. Je mi lito, ale ja jsem nechyboval, jen jsem velkoryse odpustil. Mozna jen chce, abych si take nasel jinou s tim, ze se vrati k tomu svemu vysnenemu.....no nevim. Ja osobne jsem pro zachranu mazelstvi (16let, 2 deti) udelal maximum. Myslim, ze jen rozvod to vyresi.....nechci strasit. Drzim Ti palecky.

Man taky problem.Manzel se zamiloval do mladsi a ja mu na to prisla.Vse ukoncil,ale ja se od te doby hrozne zmenila.Porad mi rika ze je uz konec,ale ja mu chci uverit(nejde mi to).Porad neco pise a ma tajnosti,nikdy jsme nemeli nic takoveho pred sebou.Plnne jsme si duverovali.Ted se vse zmenilo.Ja se bojim nekam si vyjit z domu,kdyz uz ten dum opustim,tak mam porad takovy tlak v zaludku,nemuzu se na nic soustredit,proste nic mi nejde.Dokonce se uz sama nemam rada,nevazim si sebe,nenavidim zrcadla,nebavi me nic,nemuzu spat,nedokazi se zasmat necemu.Pripada mi ze uz se snad nikdy nezasmeji.Ale ja se nechapu,ja bych tak moc chtela,jenze to nejde,opravdu.Nenavidim se,nemuzu se divat na zamilovane filmy.Nemuzu si precist nejakou knihu.Nejradeji bych zalezla nekam do nejake diry a nevylezla ven.Nemuzu se ani poradne soustredit na dceru,jen na ni kricim,vse me hned rozcili.Kdyz manzel odjede z domu tak si hned myslim ze se s ni uvidi a nebo ze ji zavola atd.Ja vim ze to tak neni,ale me to hned napadne.On se s ni nemuze videt,ona odjela do zahranici,ale ja jsem zacala dokonce uz i zarlit.Takova jsem nikdy nebyla.Jsem dost vazne nemocna,i ta nemoc se mi tim zhorsuje,ale ja za to proste nemuzu.Dokonce jsem si chtela vzit zivot.Nechala jsem si napsat leky na uklidneni,jmenuji se ASENTRA,ale me nepripada ze by nejak pomohly.Taky jsem jeste zkusila psycholozku,jenze taky nic,dokonce se pred ni pretvaruji a to nechci.Chci byt zase usmevava a dobra manzelka,ktera ma vse rada a vzdy je v pohode.Jenze ja to nedokazu.Nejde mi nic jen hledam chyby.Nebavi me zivot,chtela bych na vzdy pryc.Kdyz jsem sama doma,takme napadaji ruzne myslenky,ale porad mi nekdo rika ze to nesmim udelat.Ale muze se stat ze to jednou udelam.Za dvermi jsou vanoce a ja se bojim vic a vic.Prosim pomuze mi nekdo???Dekuji nitenka2