Jak dlouho lze vydržet být partnerovi věrný?

Mily Jakube, je videt, ze mas jistou teorii, ktera by byla skvela, kdyby tak v opravdovem zivote fungovala. Ja se rozvedla na urovni, musim rixt, ze se oba snazime o to, aby nase decko nijak netrpelo. Ale stejne, stejne je tady napeti, at se snazis jak chces.
Ja mam partnera, ale manzel zustava zatim sam, je na nem znat, ze mu to neni prijemne, byt jsme zachovali velky mir. Uz to pro nej neni takova pohoda, navic i pres velke snazeni pravi rodice vedle sebe diteti chybi. Oni ani nemusi nikdy rict neco spatneho, ono to v nich, ta jista uzkost z rozchodu, je. A to ze to v nich je, poznas na malickostech, ktere ti pripomenou to, ze dva lide zplodili miminko, a nebyli schopni udrzet rodinu.
Vubec to neni jednoduche, i kdyz se cely proces rozchodu dovede na jistou uroven. Kde je vlastne psano kdo ma byt vic v zivote stasten?. Dite, ci rodic? Kdyz se zacne citit clovek stastny, je to na ukor deti. Kdyz chces aby dite bylo stastne, zapomenes na sve stesti.
Domluva je mozna vzdy, ale vzdy detem rozbijes ten pocit, to je muj tata, to je moje mama. I dospely clovek/ z me zkusenosti/ s tim problem ma.
A jeste z me zkusenosti, i rozvod na urovni deti poznamenava.

Jedna věc je udržovat samotné manželství a druhá věc udržovat dobré vztahy s blízkým člověkem - třeba i bývalým manželem. Pokud se dva lidé jakýmkoliv způsobem nerozumí, tak vždy existuje komunikace, tudíž třeba já bych s manželkou rozebral situaci, společně bysme třeba zjistili, že lepší bude jít si svou vlastní cestou, ale zároveň třeba společnou cestou vzhledem k dětem. Proč někoho podvést !? Domluva je možná vždy a já teď mluvím teoreticky, protože jsem toto nezažil, ale je to má představa (nejen představa, ale mé myšlení) o tom, jak by to pro moji manželku, mé děti, mě asi bylo nejlepší. Pokud děti už mají věk, věřím, že i s nimi je nutné situaci rozebrat a je možné, že je to bude bolet, ale časem i ta bolest je posilní. Tudíž nepodvést a řešit situaci a ne hned, že se dva začnou podvádět, nenávidět se atd. - Člověk by si měl v tuto chvíli i vzpomenou na krásné chvíle, které třeba už nikdy nezažije a vážit si toho i s odstupem času.- To neprospěje nikomu a jen tak vynikne kolikrát to, jaké je člověk kolikrát "prasátko". Neříkají se snad u obřadu slova ve smyslu, že i v těžkých situacích budou dva při sobě a tedy třeba řešit problém !? Je možné, že mnoho lidí to bere jako formalitu, pak je to těžké - to už se podle mě zadělává na problém.

milka: Nesouhlasím, pro děti je určitě lepší, když se rodiče rozvedou a jdou od sebe, než aby vyrůstali v rodině, která je sice navenek úplná, ale neklape to v ní. Pochopitelně když se lidi rozvedou, ale zůstanou bydlet společně, protože nevidí jinou možnost, je to špatné. Mluvím z vlastní zkušenosti. Naši se rozvedli, když mi bylo 18 a bráchovi 12, pár let ale ještě žili pohromadě, což neklapalo. Hlavně brácha tím dost trpěl, od té doby, co jsme se rozestěhovali, říká, že konečně začal žít. A já se vlastně taky mám líp, než když jsem bydlela s mámou a tátou pohromadě.

Určitě by s tím děti nesouhlasily, ale manželství udržuji hlavně kvůli dětem, protože je miluju a nechci aby vyrůstali v rozvedené rodině, určitě by se to na nich podepsalo. Psala jsem, že jsem to nechtěla řešit nevěrou, je to špatný, já to vím, ale to pohlazení člověk potřebuje Jak by jsi to řešil ty Jakube? Když nevěru tolik odsuzuješ? Raději by jsi žil, že musíš žít?

Nechci Ti radit nijak ... Jen Ti můžu říci to, že bych, nazvěme to problém, nenechal plavat několik let ... Není to jednoduché, tomu rozumím, jen nevím, jak je možné něco, třeba jako toto, snášet několik let a pak tzv. "vyřešit" nevěrou ... Nebo děti by s tím souhlasily podvést manžela za zády, ať už byl jakýkoliv !? ...

Já si ani nemyslela že by o mě měl vůbec nějaký muž zájem. A tak jsem byla věrná do svých 55let.

Tak mě je o hodně víc než 30 a taky se manžel ke mně léta choval hnusně.Urážel a ponižoval a taky jsem zatoužila po někom kdo bude ke mně hodný,pohladí mě,obejme a usměje se na mě.A tak mám milence, i když jsem kdysi říkala NIKDY.....

Myslela jsem si, že nikdy nebudu nevěrná, jsem s manželem 12let a mám dvě děti, ale po mateřské jsem šla pracovat, manžel se ke mně moc hezky nechová, uraží mě, ponižuje, ale když má náladu tak se ke mně chová hezky, ale mě to nestačí, bojím se kdy bude mít zase tu svojí náladu a budu trpět. jak jsem napsala, nikdy neříkej nidky se u mě se to projevilo, mám jiného muže se kterým se scházím a jsem vnitřně šťastná, nevím co bude dál, určitě nechci rozbít rodinu, i když jsem v tuto chvíli nevěrná, ale já potřebovala to pohlazení a smích vždyť mi ještě není ani třicet.

Ne po deseti letech. Ale po třiceti. Deset let nebylo vůbec nic a i předtím málo.
Jakube - co je na tom divnýho? Jsou i takový manželství. Před svatbou to nepoznáš a pak co? Odejít nešlo, byly děti. Domluvy nepomáhaly. Tak jsme žili vedle sebe a já se trápila a muž je spokojený. Není sám. Má vařeno vypráno. On se ženil vlastně proto že měl starý rodiče a nechtěl zůstat sám.
Jenže když jsem já tohle pochopila, utekla spousta let. A co teď s tím? Jakube, poraď, co bys dělal ty?

Stejně je ale divné, že jsi to vyřešila až po 10 letech a k tomu nevěrou.

-11. 2. 2007 20:32:01,
To se jako chlubíš?Tak gratulujeme.
...............................
Ne, nechlubím, jen konstatuji. Neplánovala jsem to ale stalo se. Byla jsem věrná a muž se se mnou nemiloval mnoho let. Jediný muž který se mě léta dotkl byl gynekolog. To je hodně smutný. Byla jsem věrná muži který o sex nestojí. Kdyby to bylo jinak, nikdy bych nebyla nevěrná.
Nejsem náročná, ale sex jednou za deset let je opravdu málo :o((

To se nedá takhle říct. Někdo nevydrží být věrný ani týden, jiný nezahne ani po padesáti letech manželství.

Yan má úplnou pravdu. Mnoho lidí je vážně natvrdlých a vztah chápou trochu jednoduše, většinou jen jako prázdné pouto plné dočasných sladkých řečiček a sexu (záplata na samotu) - kolikrát bez duše. Jenže i tady platí tak jako v životě určitá pravidla, i když nepsaná (ty skutečně cenné věci ani napsat nemá smysl, člověk musí cítit). Možná proto, že jsou nepsaná jim málokdo dává nějakou větší váhu, protože je vlastně ani nebere vážně. Takže nevěra je pro ty méně chápavé v podstatě podvod, zrada. Myslím, že pokud se dva lidé skutečné milují a nemají problém v komunikaci, přičemž určitým činům a citův dávají pravou váhu spojenou se zodpovědností, pak by nemělo dělat problém být věrný celý život. Neříkám ovšem jednomu partnerovi, ale vždy prostě zachovat věrnost vážené blízké osobě a případné potíže neřešit zradou - nevěrou - podrazem.

Pokud vím, tak nevěra je když se lidé podvádějí, aniž by o tom ten druhý věděl a souhlasil s tím. Pokud se lidé domluví a souhlasí s tím, že nebudou spát pouze spolu pak to samozřejmě není nevěra, protože o tom oba ví a souhlasí s tím. To je celkem logický a trochu mě udivuje, že lidé jsou tak trochu gumy a nedochází jim ten fakt, že podvádění nesouvisí s nějakým majetnickým právem na toho druhého, ale jde pouzne o to, že když se dva nebo více lidí na něčem dohodnou, tak by to měli dodržovat a né se za zády ochcávat, ale dělat pouze to o čem navzájem vědí a souhlasí s tím. A to platí nejenom v partnerských vztazích...

A co jakš takš jde?

Nevěra se stane jak náhlá smrt.Mužete u ní umírat pomalu nebo rychle.Sex trvajicí dlouho nebo krátce.Jednoznačně to naštve.Důležitá je ve všech případech láska a co cítíte.To je třeba si srovnat.Ale né hned 2 den.Dejte tomu čas.Dávám ho své manželce již 3 měsíce.A co myslíte ???Zatím to jakš takš jde.Chci věřit že to bude lepčííí.Jen moje zkušenost a názor nic víc.Zdravim

Nevěra se stane jak náhlá smrt.Mužete u ní umírat pomalu nebo rychle.Sex trvajicí dlouho nebo krátce.Jednoznačně to nasere.Důležitá je ve všech případech láska a co cítíte.To je třeba si srovnat.Ale né hned 2 den.Dejte tomu čas.Dávám ho své manželce již 3 měsíce.A co myslíte ???Zatím to jakš takš jde.Chci věřit že to bude lepčííí.Jen moje zkušenost a názor nic víc.Zdravim

Nevěra se stane jak náhlá smrt.Mužete u ní umírat pomalu nebo rychle.Sex trvajicí dlouho nebo krátce.Jednoznačně to nasere.Důležitá je ve všech případech láska a co cítíte.To je třeba si srovnat.Ale né hned 2 den.Dejte tomu čas.Dávám ho své manželce již 3 měsíce.A co myslíte ???Zatím to jakš takš jde.Chci věřit že to bude lepčííí.Jen moje zkušenost a názor nic víc.Zdravim

To se jako chlubíš?Tak gratulujeme.

Před dvěma lety jsem tady psala že nevěra nikdy. Dnes je všechno jinak. Seznámila jsem se na internetu s mužem a několikrát se sešli. Bylo to nádherný a já poznala to co v manželství nebylo. Přes 30 let jsem byla věrná a co z toho? Žila jsem jak jeptiška. To se nedalo vydržet. Rozvádět se nechci a ani nebudu. Nevím proč bych měla.