Jak se rozejít? Poraďte!

No tak když se člověk chce s někym rozejít, tak je nejlepší to navlíknout tak, aby se právě navopak rozešel ten druhej s nim, he he.

Máte rodinu manžela a milence, podvádíte a nic vlastně nedéláte pořádně. Ten milenec vás přestane bavit nebo vy jeho.
Když si s někým pořídím děti tak to nesmí být vůl a když to není vůl tak já nebudu kráva.

to je strašný, co musíš...nejlepsi rada, ale vazne je v tom strasne pravdy! bud chytra! chlapi jsou jen zviratka ,ktery chtej porad lovit samici celej zivot ho musis udrzovat v tom ze ty jsi ta nej kterou si musi zaslouzit, ulovit a hlavne hlidat !Bud silna a znic tu kravu.drz se

Ahoj, no myslim, ze ted ti...Diki,Dagmar!Neřešim vubec nic,uživam si pěkneho počasi a výletu na přirodu,manžel se nevyjadřuje k one udalosti ale ja vim že to hraje.Nechci ze sebe dělat mučednici jen podotknu že si myslim že mě manžel zatim "potřebuje",má maly plat a vice času travi doma nebo s kamarady.Má to dobře zajištěny za těch 10 let ale ruku na srdce-je take skvěly otec.
Milence znam už 4 roky z pracovnich schuzek a tak.Před 2 měsici jsme se "seznamili" bliž.Žadne životni plany jsme spolu ne planovaly prostě si dobře rozumime,umi naslouchat a poradit je to silna osobnost a nikdy ne haže slova jen tak do vzduchu.Tak že tak...

Ahoj, no myslim, ze ted ti nic jineho nezbyva, nez vydrzet. Milence si udrzuj a uvidis, Nehrot nic, chce to cas. Uvolni se, uzivej si svoji lasku. Treba po case zjistis, ze to ani neni ono. Jak dlouho znas milence?

Ahoj,Dagmar,uběhlo dost...tak to jsi pekna dylyna. pod ke mně, ja se o tveho kluka postaram, a budu ti vernej

Mas pravdu, chlap kdyz nema...Ahoj,Dagmar,uběhlo dost času a ja rezignuji.Vzdala jsem to a zavolala dnes manželu at se vrati domu.Moje ditě prostě nedokaže být bez svýho tatinka,přestal jist,vnoci se budi a utika z postilky.Ve školce vyvadi anebo sedi někde v rohu a plače.Nevim jak dal...pokusim se to překousnout proto že ditě je pro mě nade vše.Nevim jak to vydržim a hlavně jak dlouho...A ten druhý?...Myluji ho strašně moc a zatim to chape,ne tlači na mně a žekl že počka.Jak z toho ven????

Mas pravdu, chlap kdyz nema zalohu jinde, tak odchazi velmi tezko. Jestli si zeny mysli, ze jsou hlavne ony, kdo potrebuji jistotu, tak je to omyl. Muzi ji potrebuji snad jeste vic.
Co dodat, milence mej a nerozvadej se, co treba takto? pokud Te milenec chce tak moc i s tim, ze te podpori, tak res situaci radikalne...
Co vlastne tedy udelas?

Ahoj,nevim zda ten muj problem patři sem ale ja se s manželem chci rozejit take ale z toho duvodu že jsem se zamilovala do jineho muže.Mame s manželem 5 letyho syna a ten tatu prostě zbožnuje.Jsme spolu 10 let,manžel mi několikrat zahybal ale vždy se vratil a jak žikal nikdy o odchodu neuvažoval.Milence jsem poznala na večirku,bylo hodně alkoholu tak že jsme spolu tančili dost otevřeně,na neštěsti tam byl kamarad manžela a všechno mu pověděl.Od te doby uplynulo 2 roky,manžel mi tak otravil cely život i když jsem se s milencem vubec nevidala ani jsem na něj neměla telefon.Potkaly jsme se nahodou před měsicem a ja jsem neměla ani vičitky jako před tim a už to bylo...Oznamila jsem to manželovi a myslela si že když před tim tak žarlil určitě odejde.Neodešel,plazi se už tyden na kolenou a řika že mi odpustil a že zato muže sam...Jen že ja to už nechci.Nechapu to,jsem dost zmatena ale věřim že v sobě najdu silu konečně vyřešit tento problem.Kdo si mysli že odejde jen tak-ten se mili,mužskej odejde jen když bude mit jinou.A to uděla i ten muj ale za par let když už nebudu mit tolik šanci najit si toho človička ktery mě bude milovat jen proto že existuji ane proto že se o něj a o ditě dokažu postarat. Ne věřte jim-jsou dost chytři ale my jsme přece lepši ne?N.

na chlapa serete a pak...Tak měly by ženy začít mít svou hrdost a nikdy neodpustet žádnou zradu. Hlavu vzhůru, protože chlapi to nestojí.

Rozchody řeším s rozchody.wz.cz. Dřív to byl pro mě ukrutný problém, teď je to tak snadné.

Jasný vždycky ža všechno můžou chlapi co? Hlavně, že ženský jsou ty nejdokonalejší. Ono jde o to jakym světlem se na věc svítí!!

to je strašný, co musíš...na chlapa serete a pak plačete.žádná nevěra není jen tak pro nic za nic.nazdar klube plačtivých ublíženek

Obávám se,že proti ní nemáš šanci.Je úplně jasné,že jde velmi tvrdě za svým a Ty jen odrážíš útoky.Ten,kdo by měl udělat radikální řez je Tvůj muž,ale nečekej to.Neudělá to.Bude jen pořád mezi Vámi dvěma a přijde den,kdy si ho přestaneš vážit úplně a nedokážeš ho ani pohladit.Jsi nesmírně moudrá a tolerantní žena,určitě i skvělá partnerka,ale to on v téhle chvíli nevnímá.Zkus se zamyslet,pokud by se do téhle smutné situace dostala Tvá kamarádka a požádala Tě o radu.To,co bys jí poradila,bude i pro Tebe nejlepší řešení.Je mi Tě líto,bude to bolet,ale účinná medicína je vždy hořká-bohužel.

Dobrý den, s manželem jsme spolu 12 let. Před 2 roky se nám narodila dcera a ten rok se seznámil s jednou kolegyní, kterou znám. Začali intimní vztah. Věděla jsem o tom. Několikrát jsem na něj udeřila a on se s ní rozešel. Zanedlouho však byli opět spolu. Jednou jsem nabídla, ať se k ní na 14 dní odstěhuje, aby zjistil, zda je mu s ní lépe, ale po 3 dnech se vrátil s pugetem. Udobřili jsme se a pak opět začal jejich vztah fungovat. Rozhodla jsem se to s ním skončit. Máme však malé dítě a přiznávám, trochu se obávám toho, že zůstaneme sami. Došli jsme si každý do poradny. Když už to vypadalo vše být v pořádku, oznámila mu, že je s ním těhotná. Jsem si jistá, že to měla naplánované. Jejich vztah začal tím, že byl její vrba a ona se mu svěřovala se svými tehdejšími starostmi. Tenkrát jsem ji nabídla přátelství v domnění, že si tu vrbu postupně přesunu na sebe. Vím, že se trápila s tehdejším přítelem a moc si přála dítě. Manžel chtěl být s námi a ona jej chtěla pro sebe a také vím, že si moc přála dítě. Byli jsme v poradně, vypadá to, že bychom to spolu zvládli, ale já ztratila důvěru, která je ve vztahu potřeba. Navíc manžel cítí zodpovědnost a potřebu ji pomáhat. Nabídla jsem mu, ať ji jen zajistí finančně, ale on si myslí, že musí občas zavolat a zeptat, zda je vše v pořádku. I při sexu bych si představovala, že hladil ji. Nevím co dělat.

M - změň taktiku. Budeš se muset přemoct, ale role se musí obrátit. Začni dolízat ty, bombarduj ho smskama, dělej scény. Na bývalýho přítele to platilo a já mám konečně pokoj.

Dobrý den, už delší dobu mě něco trápí a je to můj přítel. Chodíme spolu sice jenom 10 měsíců, ale známe se už 5 let a dříve jsme se scházeli tajně. Něž jsme spolu začali chodit byl strašně milí, hodný a psal mi tak krásné sms, ale netrvalo dlouho a já si chtěla vyrazit na zábavu, nelíbilo se mu to, ale pak řekl ať jdu, tak jsem šla, jenže druhý den se semnou rozešel, trvalo asi týden než se ke mě vrátil a zase bylo všechno v pořádku, pak najednou jsem se dozvěděla, že mě podvádí, a byla to pravda, hrozně jsem brečela a on se mi ještě vysmíval, ale nějak jsem to překonala a chodili jsme spolu dál,jenže pak jsme se zase rozešli a zase dali do kupi, nikdo to netrvalo dýl jak dva dny co jsme spolu nebyly.Teď je to v pořádku už docela dlouhou dobu, nikam nejezdí a vim, že má jen mě, ale jánemám pro sebe ani chvilku, chvíli mi nedá pokoj, pořád mě hlídá, každou chvilku píše co dělám, a furt se mu něco nelibí, nechce abych chodila ven ani do města prostě nikam, bez jeho dozoru nikam nesmim a navíc je až odporně žárlivý, když se sním chci rozejít tak začne nesnesitelně vřát a když má neco po ruce tak s tím hodí o zem, a kdzž se zbalím, že odcházím tak mě nikam nepustí, chce to vyřešit, ale já nevím jak mu mám vysvětlit že už s ním nechci být.Zkusila jsem toho hodně, nasadit na něj kamarádku, i do očí jsem mu řekla, že chi být sama, pořád mu opakuju co mě vadí a není týden kdy by jsme se nehádali. Řekla jsem mu že ani jeho nechci, ale on si prostě nedá říct, pořád mi říká jak mě miluje a jak beze nemůže být, kdž se sním rozejdu tak mu ublížím, ale vysvobodím sebe. Poradte mi co mám dělat, jak se mu mám zošklivit. Jakoukoli radu uvítám. To co jsem napsala není zdaleka všechno, kdybych měla napsat všechno tak to budete číst tak dlouho jako hodně silnou knihu. Ani moji rodiče ho nemají rádi a on zase nemá rád je. Cokoli řekne musí být po jeho asnaží vždy dosáhnout svého.Už nevím co dál.

Pemo, drsný to asi je, ale řekla bych, že on si to zaslouží. Proč brát ohledy na někoho, kdo s tebou taky nejedná v rukavičkách. Jde spíš o to, že je to postup pro otrlé povahy - a to ty asi bohužel (nebo spíš bohudík) nejsi. Asi by ses trápila, vyčítala si to, nevím. Pokud bys ho nemilovala, dalo by se to snad zvládnout, ale u tebe jsou ty citové vazby ještě pořád silné. Já bych tohle taky nedokázala - ale tvojí kamarádce docela fandím. Ještě by si měla najít nějakého nového, kvalitnějšího partnera a manžílka zčistajasna opustit, aby to bylo dokonalé. Jo, možná si říkáš, jak je to sprosté a nefér, ale za chyby se platí.

I když diskuse nějak zapadla a rady se asi nedočkám :-(, tak zkusím vyhodit ještě jedno související téma. Mluvila jsem o mé situaci s jednou kamarádkou, starší než jsem já, má už dospělé děti. A ta mě šokovala svým přístupem k věci - sama si prý prožila něco podobného, manžel ji podváděl, ona z toho byla zničená, ale bála se orzchodu, protože byla doma s dětmi, ve městě, kde nikoho pořádně neznala, rodina daleko, prostě se bála, že zůstane sama bez pomoci a finančně to nezvládne. Tak se rozhodla to neřešit, žít si po svým a čekat - manžel nevěry nakonec nechal a zůstal s ní a i když on si dnes myslí, že je vše OK, tak ona ví, že už je ten vztah pro ni navždycky zracený, už mu nevěří, žije si po svém a manželství víceméně jen využívá jako jakousi jistotu finančního zabezpečení. Prý to mám udělat taky tak - nechat manžela, a´t si dělá co chce, přitom na něj kašlat a žít si taky po svým a jen využívat toho, že se nebudu muset bát o peníze a že mně manžel pomůže s malou.
Mně to přijde jako dost šílený názor, takhle jsem si svůj život a náš vztah nepředstavovala :-(((((( a i přes to, co mně manžel dělá, mně to přijde jako strašně sprostý a nefér ho jen tak využívat jako "domácího bankéře a příležitostnou au-pair" a vědět, žepro nic jinýho s ním nejsem.

Jak se na to díváte?

Jiřko, hm, já myslím, že tohle by bohužel moc nefungovalo... jednou před časem jsme měli takovej rozhovor, kde se dal slyšet v tom smyslu, že by mi přál, abych taky někoho měla a tak. Ono to znělo sice hrozně přejícně, ale prostě si myslím, že by mu to spíš asi vyhovovalo - víš, že by si mohl říct, že už je to OK, protože já podvádím taky a nemusí teda mít výčitky. Že by to paradoxně jenom vyústilo v otevřenější podvádění z jeho strany, že by měl pocit, že teď už to nemusí tak skrývat.

Když si to po sobě čtu, tak si uvědomuju, jak děsně beznadějně to zní.... asi to takový je a jen to nechci vidět...

Hola, hola, jestli se vám někomu chce, písněte mně ještě, prosím. I nějaký ty detaily rozchodů, jestli můžete :-(