jak žít dál?

Je vidět, že se ti nabídky jen hrnou......

Dobrý den, nabízím bezplatnou psychoterapii pro získání praxe po ukončení odborné vysoké školy a psychoterapeutického výcviku. Absolvovala jsem pětiletý psychoterapeutický výcvik a odborné studium s titulem Mgr. na Pražské vysoké škole psychosociálních studií. Psychoterapie by byla zdarma z důvodu minimální praxe a nedávného dokončení studia. Nabízím individuální psychoterapii v Praze, pátky odpoledne. Upřesnění času a místa by bylo na domluvě. V případě zájmu mě můžete kontaktovat na mail: [email protected]

Cítím se úplně stejně a není lehké z toho kolotoče vyskočit..mít se rád nebo žít pro zvíře.. věřte mi.Bohužel

Prosouložit se ku smrti.

To je jednoduché.Je to pokora.Je to síla.JE TO ANTIHMOTA.Kdyžtak je tu pro Vás pane,nebo paní marti na mě kontakt:739965121

jak se přestat srovnávat s jinými? myslet si, že jsou všichni lepší? jak když něco chci, jak to dotáhnout do konce? jak se nedívat na to, co si myslí lidi kolem??

SÁM JSI ANONYMNÍ OPRUZENINA

Nejsem pro násilí,ale měl bys jít opruzovat jinam.

bagre bagříčku,machre machříčku.Já jen pomáhám lidem.Nic víc.Tak si naber do rypadla někoho jiného a odjed.PS Já se seznamovat nepotřebuji.

Jdi se seznamovat jinam úchyle.Jsi ubožák.Buď rád,že jsi anonymní.Dostal bys takovou na tlamu,že bys jedl jen tekutou stravu - to mi věř.

marti zavolej mi a bude,nebo mi napiš a potom třeba najdem řešení.Já tak jako věštec už dal dokupy tisícero lidí...739965121

jej, to jsem psala zase já. nějak se tam vložilo špatné jméno..

A jak najít sám sebe? Jak přijít na to co chci? Jak sama na sebe změnit názor? Mám pocit, že všichni jsou lepší než já. Že neumím žít ve společnosti, ale přitom ani sama. Vím, že než někoho najdu pro život, měla bych si ujasnit sama sebe. Ale nevím, netuším jak.

Praví kamarádi se hledají moc těžko.Zkus najít kamaráda v sobě.Tím by se dalo začít.Promluv si se svým nitrem,neodsuzuj k neúspěchu činy,které se ještě ani nestaly.Usměj se na sebe v zrcadle,je to těžké - jen to zkus.Zamysli se nad sebou v tom dobrém - dokázala ses osamostatnit,žiješ v cizí zemi sama.A pokud bude Tvůj život provázet úsměv a láska,kamarádi se objeví,uvidíš.

Díky..moc hezké. Ale to je právě to co si nemyslím..jak víš, že jsem chytrá, hezká, úspěšná atd.? To je to co myslím, že vůbec nejsem. Byť bych chtěla..především mít více kamarádů, pravých kamarádů. Ale nevím jak..Co CO dělám špatně?

Marti,z Tvých příspěvků až mrazí.Mladá,hezká,chytrá,úspěšná,ovládáš řeči,jsi samostatná - takových darů a pochybuješ o sobě.Trošku více důvěry v sebe a hlavně - náruč,která Tě obejme a řekne Ti - dokážeš to.Třeba i na dálku,každý to občas potřebuje.Je to jak vybitý akumulátor v autě.Dáš mu kabely ze sousedního auta a on už si poradí.Ve Tvém věku není potřeba se bát,není čeho.Vše hezké Tě teprve čeká.

Ano, vím, že se mi nic hrozného vlastně nestalo. A protože to vím, tak chci poradit. Jak se z toho dostat. Z té bezradnosti a nesmyslné lítosti. Jste moc hodní, za všechny rady děkuji. A určitě je zkusím.
Tak jak píše Michala si zkouším urovnat denní režim. Jako co pracuji? No..ještě nedávno jsem byla v kanceláři na docelé dobré pozici, ale už to bylo šest let a já už dva roky bydlela sama. Tak jsem se rozhodla něco nového zkusit, odjela jsem do Londýna. A tady to asi začlo naplno, lítost atd. Uklízím, angličtina mi moc nejde. Kvůli práci ani nemůžu moc na výlety do přírody, které miluji. Jsem tu sedm měsíců, už uvažuji o návratu. Ale nevím. Nevím, zda se nevrátím do horšího. Vdává se mi kamarádka, má mladší sestra čeká mimčo. Je mě 27. Vím, času dost..tak proč to beru takhle blbě? Ale jo, poslední dobou se snažím to zlepšit. Nějak. V Londýně jsem přibrala 10kg, tak se je teď snažím shodit. Zašli jsme s psicí chodit běhat, tak snad to vydrží déle než týden :o). A výlety, zájmy? Chtěla bych se s lidmi seznámit, bavit se..ale mám z toho strach. Nějak nevím O ČEM se s lidmi bavit. Moc bych chtěla, blízcí přátelé mi chybí, ale nevím jak je získat. A s tou školou co píšeš..říkám si, že až přijedu zpátky domů, chtěla bych dálkově dělat vysokou. Ale strašně se bojím, že na to nemám a že to bude další prohra v životě. A vztahy v rodině? Asi tak jak píšeš..Nic moc. Mladší sestra mi vyčetla, že odjíždím. Moc spolu nemluvíme. Starší nevím, asi je to podobné. Rodiče..jak kdy. Ale úzký vztah nemáme. Ale je asi fakt, že si stěžuji. No..snažím se, snažím. Ale vím, že se jednou zase něco nepovede a to se bojím, že to bude zase pád dolů.. :o(. Díky, díky vám všem moc!!

Tak o tvych pocitech moc dobre vim, citila jsem se takhle dobrych 20 let. Nevim kolik ti je mne je 40 a musim rict ze se ted vse nakonec o dost lepsi... S depresemi jsem se doslova porvala, stejne tak s nizkym sebevedomim a nelaskou k sobe a k jinym, se stahovacnosti apod. apod. Co se mi vyplatilo bylo na prvnim miste usporadat si denni rezim. Napriklad nedostatek spanku me rozhodi na tydny. Potrebuji kazdy den aspon 9 hodin spanku, a nejlepe mi je pokud muzu vstavat v 5 rano, to znamena chodit spat pred devatou. Znami nad tim krouti hlavou, ale mne je v 5 rano uplne blaho, kdyz vstanu a vsude je ticho, mlhavo, slunce jeste nevyslo a ja si pomalu udelam caj a prectu si noviny. Pak se mi vyplatilo sportovani, beh, koleckove brusle, cinky, cokoliv. Nakonec kdyz jsi fyzicky fit muzes zacit s volejbalem, cyklistikou, a vylety, tim se seznamis s lidmi kteri jsou nabiti takovym tim pozitivnim a (stejnym jako ty) nabojem. Tim bych se dostala k dalsimu bodu - lide kterymi se obklopujes. Ja bohuzel musela eliminovat spousty lidi kteri mi nesedeli, a take jsem jednu dobu byla uplne sama - no a co? Nez se vidat s pritelem ktery te jen trapi a pridelava ti starosti, tak to radeji na prochazky sama se psem. Za dalsi jak uz tu Olina napsala je blahodarne pomahat jinym, delat opravdu dobre skutky, pomahat (i kdyz dobre skutky zni smesne :-)) Take nevim kolik ti je, jakou praci zastavas... Ja sama se rozhodla jit znovu do skoly a vzdelavat se, ziskat uzitecnejsi zamestnani, kde budu lepe placena, a uznavana. Jak jsi na tom s rodici? Se sourozenci? Ja sama nemam moc dobre vztahy ale i zde chci v budoucnu vsechno zlepsit, ne si jen stezovat a brecet: bracha mi provedl tohle, mama mi rekla tamto - ne, postupne se mi vratila chut (a sebevedomi) se s nimi vidat a vsechny ty ustepacne poznamky vzdycky se smichem zahrat do autu... Ver mi, pokud zkusis to co ti zde radime mozna tak za 3 mesice budes vic v klidu.
S temi antidepresivy nevim, ja sama odmitla brat leky, mozna ze jsem za doktorem zajit mela, mozna ne, mam dojem ze se lepsi nalada uspisi, ale neni zarukou. Preju hodne stesti, Marti!

Ahoj Marti, myslím, že bys měla navštívit psychologa. Zajdi za obvodní lékařkou a ona ti vypíše žádanku. Pak se objednáš a na doporučení lékaře je to zdarma. Můžeš mít začínající depresi, nebo prostě jen transpersonální krizi. Nenech to ale zajít dál než to je. Psycholog tě vyslechne a po několika sezeních se určitě budeš cítit lépe. Máš život ve svých rukou a nic v zásadě hrozného se ti nestalo, tak pro sebe něco udělej, zvedni se a běž k lékařce! Přeju ti v životě hodně štěstí

Marti, doporučím ti rodinné konstelace. Jestli nevíš, co to je, tak zadej do vyhledávače. Tam za 2 dny zjistíš kdo jsi, co chceš, co nechceš, proč, jak a co dělat, jak tě vidí druzí. Je to výborný odrazový můstek k tomu, aby si člověk uspořádal svůj život a hlavně sebe.