jeho matka

Tak to dopadá, když se sejdou dvě slepice na jednom hnoji! Že dnešní holky nejsou vůbec vychovány pro život. Nic neumějí, ničemný jsou a divím se, že si aspoň umějí utřít zadek. Základy už jsou ve výchově od děctví. Maminky je nenaučí nic co budou v životě potřebovat, celý život si myslej, že pro ně přijde nějakej princ a oni budou jenom jako princezny rozkazovat! Ony jsou ty nejlepší, nejkrásnější a mužský, že jsou tady jenom aby je opečovávali, vydělávali na ně a chovali je jako nějaké drahokamy. Bohužel skutečnost je trochu jiná a procitnutí a poznání je pro ně hotová katastrofa! Ale co si zaslouží to také mají. Mohou jedině poděkovat svojim maminkám a samy sobě! Ale jó, jen ať si nabijou hubu!

je snacha s tchýní kamarádka.Co se děje u tebe je hodně časté a zná to většina.Jen ti poradím jednu věc,vždycky bez křiku řekni,co si myslíš,nenechej si nic líbit,jak si jí navykneš,tak to budeš mít.Já naštěstí jsem s tchýní nikdy nebydlela,ale nikdy jsem nemohla ani protestovat,ona i tchán mají vždycky pravdu.Takhle jsem to vydržela dlouhé roky a pak jsem se doma hádala s manželem.Dnes už ne,už řeknu co si myslím,ale pozor,musí být sama,pokud by tam byla švagrová,tak by měla zastání.Naposledy když byla u nás,tak jsem jí něco vyčetla,pravda,zvýšila jsem i hlas a pak synovi řekla,že co jsem si to vůbec dovolila,že kdyby tam byla švagrová,že by si to nenechala líbit.Ona je tedy velice společenská,celá jejich famílie,ale kolikrát je to na škodu.Ted se dá říct,že se nestýkáme,jen syn tam občas jezdí.Pokud my nepřijedeme,tak oni už vůbec ne,jednou za rok na synovi narozeniny.Nikdy jsem je neměla ráda,už od samého začátku a jsou věci,které jim nikdy nedokážu odpustit.Ale Boží mlýny melou spravedlivě,už se jim to také vrátilo.A asi takhle,mají moc přátel,ale i hodně nepřátel,lidi je dobře znají a jsou i tací,co se kamarádili a dnes se od nich odvrátili.Držím pěstičky,ale nikdy to nedělá dobrotu bydlet s rodiči,i kdyby byli sebehodnější.

Dobry den,chtela bych poradit o hledne tchyne. S manzelem uz jsme 3 roky spolu a mame 18 mesicni dceru,je pekne ze dcera si babicku oblibila ale uz mi to zavina vadit jak na rika jak by sme meli ji vychovavat ze je jeste mala ay nektere veci pochopila a kdyz ja ji neco zakazu tak ona to udela naopak,a porad ji rika ze je to jeji zlaticko,holcika,hlavne ze chtela porad vnuka a o vnucce nechtela ani slyset. A pak tu je druhy problem,neni vhodne kdyz nekam chci ji z kamaradkami posedet,na to prece mam pravo ze zenska co ma deti ma byt doma a ne vysedavat chlap kdyz jde na pivo tak muze prit az rano,protoze pracuje a zenska se podle ni jen vali a hovno robi.nevim o mam delat,a manzel si je castecne zastava,a k vuli ni se porad hadame,a i knam radci moje rodina a moji znami nechteji chodit,ale jen moje strana ji vadi,a na kazdeho ma neco,bydlet sni je nekdy horor! V podstate se to tahne od svadby,chtela vdet za kolik mam saty,coz jsem ji nerekla a uz bylo zle,zacala po mne jecet a to nedala na svadbu nic,manzel musel polovinu si zaplati a polovinu mi rodice a celkove ji cela svatba prisla jako fraska,nevim jestli je o tim ze je bez prace v manzelstvi neni stastna a nema ani zadne kamaradki,nikdo sni nevydrzi,ale ja uz si na hlavu nechci nehat srat je mi 30a chova se ke mne jak 15 frackovi,ktery nic neumi a ai vychova at dite a to se jeste urazila kdyz sem odmitla vzit si pro dceru 30 let stare obleceni, dekuji za nejakou radu.

než jsem pochopila,že můj syn je již dospělý dávala jsem mu najevo,jak moc potřebuje mámu, bez které se ani nevysmrká. Vím,že jsem mu způsobovala velké potíže u jeho přátel a trvalo mi velmi dlouho,než jsem pochopila,že mu musím dát jistou volnost-celý loňský rok pro mě byl katastrofou,která mne dohnala na nemocniční lůžko.Tam jsem si uvědomila,že i já jsem byla mladá a že jsem nesnášela věčný dohled své mámy-která byla stjná jako Vaše tchýně.
A tak jak Vám radila paní,přede mnou- Váš partner se musí rozhodnouit- a bude to těžký boj- najděte mu nějakého psychoterapetua,který mu v tom pomůže. Vaše láska jej podpoří a za nějaký čas,můžete být konečně sami-já bojovala s mámou dlouhé roky.Dvakrát jsem se rozvedla a věřte,že to nemuselo být,kdybych byla pevná v kramflecích. Proto jsem dala synovi volnost-ať si žije svůj dospělý život,tak jak on bude chtít- ale vždy jsem tady,když budou problémy-jenže sám musí přijít.Příjde - nepříjde-hlavně,že máme dál dobré vztahy.Málem jsem o něho přišla-on je paličatý a neústupný a já taky.A moje snacha je Anděl s růžky.

Tak o tom,že je hodná ženská bych hodně pochybovala.Zřejmě generál,ovládající psychický teror.Jediné řešení je,aby si Váš přítel stanovil "pravidla hry",což se neobejde bez emocí a stát si za svým.Jinak to skončí tak,že bude opět sám a stane se z něho "mamánek",nešťastný a psychicky labilní,což je už asi i teď.Musí si vybrat mezi Vámi a matkou.Úplně nejlepší by bylo,vzdát se bytu a od matky se dostat co nejdále.
Také jsem tchyně a vím o svých slabinách.Mám o své děti a vnoučata abnormální strach.Snažím se co nejvíce ovládat,abych je svým strachem "nesvazovala".Také se snažím,neplést se mladým do života a naopak se soustřeďuji na užívání svého vlastního.Neuznávám "využívání" na obou stranách,protože veškerá forma závislosti pak vede k pocitu,že když třeba musím neustále hlídat vnoučata,začnu se cítit oprávněna řešit všechny možné situace,neboť jsem vtažena do chodu mladé rodiny po všech stránkách.
Obě rodiny,mladá i starší by měli žít svůj život,občas se navštívit,potěšit s vnoučaty a dost.Mně osobně,stačí ke štěstí vědět,že je vše v pořádku.Pokud je třeba,pomoci radou na požádání,občasným pohlídáním a ev.snahou o uklidnění emocí :=)/vlastních dcer/.

Zdravím, vidím zde hodně podobných problémů tomu mému. Potřebovala bych pomoci s přítelovou maminkou. Jejich rodina funguje asi tak, že zatmco tatínek je vysloužilý major, maminka je rozený generál. Doma vládne těžký matriarchát a společně se svou maminkou (babičkou mého přítele) ovládají chod domácnosti. Přítel je jedináček a nikdy neměl soukromí. Když se na VŠ přestěhoval do většího města, Bydlime v dvougeneracnim domku spolecne s jeho matkou. S pritelem mame sice svoji vlastni domacnost, ale me predstavy o samostatnosti jsou dost odlisne od toho co prozivam. Pritelovo matka neni typicka jedovata tchyne, naopak je to hodna zenska, ale bohuzel je to rozena organizatorka, proste general. Nejen ze stale organizuje meho pritele, ale organizuje i me a nasi domacnost, stale nam do domacnosti chodi neco prerovnavat, s necim pomahat, neustale se stara, začal si zvykat na normální způsob života a uvědomovat si, jak byl doma svázán. Bydlel nyní v bytě, který maminka koupila "pro něj," ale který na něj nepřipsala, aby nějakou nerozvážností o ten byt nepřišel. Nějaký čas pak přítel chodil s dívkou, ale ta se s jeho maminkou jednou pohádala a maminka mého přítele začala tlačit na pilu, že se s ní má přítel rozejít a že jinak musí z bytu. Přítel se z toho psychicky zhroutil a začal chodit k psychiatrovi. Po několika letech začal chodit se mnou, jsme spolu šťastní, jen vidím, jaký strach má ze své maminky a její pomocné ruky -- babičky. Bojí se klást jakýkoliv odpor a ony toho náležitě využívají. Zakázaly mu si za vlastní finance koupit pračku (aby snad nepřestal navštěvovat domov), chodí mu kontrolovat pořádek v bytě a ač má před návštěvou rodičů úzkostně uklizeno, oni si něco vždy najdou (prach za skříní, odpadek v koši, nepřiměřený počet roztočů v koberci). Zrovna dnes tu byli. Přítel se z toho téměř složil, ač je abstinent, otevřel láhev nějakého alkoholu (alkohol dostáváme od "přátel", kteří neví, že abstinujeme) a pil na lačný žaludek. Je už dávno dospělý. Jak mu pomoci?

to vcelka: ty brdo, jako kdybych psala ja, jen s tim rozdilem, ze k nam porad leze nejen tchyne a tchan, ale i svagr, budouci svagrova. Nejvetsi gol je, ze vsechny jejich navstevy jsou tak "preslusneli" ze kdykoliv je jdou navstivit, klepou i na me s manzelem a to i na loznici. Nemusim podotykat, ze manzel take moc neuklizi a ja treba nemam umyte nadobi a pak me ty jejich navstevy pomlouvaji, ze jsem bordelarka. Jenze nadobi je po manzelovi, protoze se vracim az kolem 19:00 z prace (nastesti). Radim najit si jine bydleni, my uz na tom pracujeme. Vite v takove atmosfere nesoukromi pak cloveku vadi i prkotiny.

tchyně jenom zkouši,kam může jít.Pokud nenaráží na odpor,své teritorium může v klidu rozšiřovat.Necháme jí ho?budem v klidu předávat sve území,at vládne ona,at máme klid?Nebo drze uhájíme své?Je čas,aby nás respektovala,a to jistě partner za nás nevyřídí.Slušnost ano,dělat blbečka,ne!!!

jako bych to psala já

Jedina rada je,nikdy nezakladat manzelstvi do bytu rodicu.To je nejhorsi varianta.Naplanovat,vydelat par penez,sehnat pronajem a pak zalozit rodinku.Az pak budete mit deti,ony dospeji/verte,utece to jako voda/a nacpou Vam svoji rodinu do Vasi zabehle domacnosti,navic ve chvili,kdy si planujete jine aktivity,tak nebudete lepsi:-))Ve Vasi kuchyni,koupelne a jinde si budete muset davat prednost s nekym novym,kdo bude uklizet Vase veci jinak,no nevim..Nastesti to znam jen od znamych.Ja bych to nikdy nedovolila.Taky se do rodiny dcery necpu,nedavam rady-nejsem-li o ne pozadana,muz me dcery mi rika jmenem a tyka od pocatku a vsichni se mame radi.Jestli oni maji doma uklizeno mne zajima asi jako lonske leto.Pokud vari dobre jidlo,jsem rada,protoze nam ho nekdy privezou.
Deti maji vcas vyletnout z hnizda a rodice je maji nechat zit jejich zivot,coz v jednom byte asi dobre nejde.
Zuzano,asi bude dobre,az budes mit tu dobrou chvili s tchyni,abys ji vse v klidu rekla.Problem je,ze si nechavate pomahat.To se pak kazdy docka zasahu do zivota.

Po přečtení všech vašich příspěvků mi naskočila 10x větší husí kůže než normálně! Společné bydlení s jakýmikoliv příbuznými vede jedině ke sporům...to vidím doma - otec (tedy naše rodina) a rodina jeho sestry pod jednou střechou...oni dva nejsou schopní se rozumně domluvit na ničem, jen na sebe řvou....každý má jiné představy o společné zahradě atd. No hrůza! Moje sestra se při jedné hádce táty zastala a teta se s ní od té doby nebaví a ještě čeká z její strany omluvu, jsou to už dva roky...Já bych prostě asi nikdy (ani kdyby nebylo vyhnutí) do takové společné domácnosti nešla...
Naštěstí bydlím s přítelem v Praze, kde jsme oba studovali (tedy já ještě pořád). Jsem od příbramska, přítel zase ze Slezka, takže nějaké časté návštěvy ze strany našich rodičů opravdu nehrozí, asi by mi brzy šiblo!
Jinak se svou "tchýní" vycházím celkem v pohodě, možná je to i tím, že ji vidím maximálně 5x do roka :o)))

Všem vám každopádně přeju, ať se vám povede onu zapeklitou situaci co nejlépe zvládnout!

Ahojte. Ja mam so svokrou tiez problemy, najvacsia sranda je, ze sme kedysi boli velmi dobre kamosky, aj teraz si obcas super rozumieme, ale niekedy ako keby jej "zasibalo". Najhorsie na tom je, ze so svokrovcami byvame...Sice tam mame nase cele poschodie, mame vlastnu kupelnu aj kuchynu...ale svokra vari v nasej, lebo "neviem preco", kolkokrat sa aj kupu v nasej vani, lebo my mame velku...A furt sa do nas staraju, ze nemame upratane (svokra najde kazdu omrvinku)a podobne veci...No proste hroza...Nic si k nim nedovolim povedat, v zivote mi velmi pomohli, vlastne stale nam pomahaju, ale na druhej strane sa do nas furt staraju :(

tchýně tchýně tchýně zavřeme je do sklepa a necháme je tam......... :-) asi je to všude téměř stejné, já s ní taky bojuju, jednou si ohromně rozumíme a druhý den okolo sebe chodíme s vražednými pohledy... bohůžel mám pocit, že žena jako taková, prochází několika životními etapamy, dítě, slečna, žena, manželka, matka, tchýně a babička, nejspíš nejhorší etapa je tchýně

Manželova matka je ta nejodpornější a nejzávistivější ženská pod sluncem, která se snaží rozeštvat naše manželství, jak jen může, jsem z toho zralá na psychiatra a nevím, jak dál, svého manžela miluju, mám s ním dvě děti, a odejít nechci, jenže ona mě k tomu dožene. Bohužel spolu bydlíme v jednom domě a změnit to nejde. Buď se zblázním nebo ji zavraždím...

Ahjte,má tchýně je blázen. Neskutečně na mě žárlí.Vyřešila jsem to tak,že se nestýkáme. Manžel tam jezdí sám a já se nemusím přetvařovat-ona taky ne. Dokonce nám ani nepřišla na svatbu.Neodpustím jí to,ale jsem ráda že nám tu svatbu nepokazila. Jeho bývalou manželku taky neměla ráda,pak se rozvedli a našel si mě. Nejednou je s jeho ex nej kamarádka a kujou pikle.Manžel stojí při mě,ale občas pro ní něco udělá a mě to vytočí. Neváží si ho ani mě,nevím proč by jsme pro ní měli něco dělat. Před svatbou řekla, že pro něho umřela,pak potřebovala přestěhovat a asi vztala z mrtvých. Očkuje jeho dceru proti nám,nechtěla k nám jezdit,jen babička a maminka.Je to šílené,nevím co si tím chce dokázat. Jen ztrácí jediného syna.

Ne v těch etapách to rozhodně není. Je to v člověku. Psal jsem to hned na začátku - já bych svou vlastní matku nechtěl za tchýni, naopak tchyně není špatná ženská.

Ahoj, pisu sem po dlouhe dobe a koukam,ze tahle diskuze nejak zamrzla.Mam pozitivni zpravu- vztah s moji ,,budouci tchyni" se lepsi a lepsi...mozna,ze mi uz ukazala svou nejhorsi tvar a ted je nacase,abychom k sobe zacaly byt trochu pratelstejsi.Mozna uz pochopila, ze to s jejim synackem myslim opravdu vazne :-)

Ahoj holky . Mam pritele , jsme spolu uz 7 mesicu . Vse je v pohode ale ta jeho matka uz mi leze na nervy .Muj pritel je spa&;241;el ,( bydlim snim uz 3 mesice) a pro jeho matku jsem jenom obycejna a chuda ceska . Ona ani nevi kde ta nase rep. je

Jsem ráda, že?jste mi dali alespoň nějaké rady. Ale já jsem prostě na dně. Včera jsem byla u mamky. Byla tam moje mladší sestra s manželem a malou dcerkou. Oni jsou spolu tak šťastní. Všichni jsme seděli u stolu a mně tekly slzy. Slzy beznaděje. Já už nevím jak dál. Teď mám chřipku, se kterou chodím do práce. Práce sice není náročná, ale ten klid po ní velmi chybí. Přítel čas po práci nechce trávit nikde jinde. Určitě ne každý den. Musím se s ním rozejít, ale bojím se, že se budu trápit ještě víc. Možná vám to bude připadat divné, ale já nemám jediného kamaráda. Všechny jsem ztratila s ním. Je to dlouhé vyprávění. Svěřuji se jenom mámě. Už mě takový život nebaví. Vím, že je to hlavně moje vina, že jsem takhle dopadla, ale co teď? Nemám za kým jít. Chci se konečně od svého přítele odpoutat, protože vím, že to nemá budoucnost. Mít tak tu sílu a odhodlání.

Olino, spolecnosti matky pritele se vyhybej, pokud Ti jeji spolecnost je neprijemna. Delas to pro svoje dusevni zdravi. To, ze by to spatne nesla a pritapela by svemu synovi je sproste vydirani. A Tvuj pritel je snad dospely, tak by si mel uhajit svoje prava. Maminka si zvykla Tebe i jeho ovladat a pokud se tomu nepostavite, tak to bude cim dal tim horsi. Mozna budete mile prekvapeni jeji reakci, kdyz se tomuto chovani postavite. Napriklad pri naznaku jakekoliv sceny opusti(te) jeji spolecnost. Mel jsem to stesti mit v rodine jednoho pribuzneho, ktery take ostatni znasilnoval. Byt nejmladsi, tak jsem mu dal jasne najevo ze neco takoveho at ani nezacina zkouset a svete div se, jako k jedinemu z pribuzenstva se ke mne choval normalne.