Jít na kafe i když mám přítele(manžela)?

Mám přítele a miluju ho. Když mě na ulici jeden kluk pozval na kafe, odmítla jsem. Byl hezkej, ale jak říkám, mám přítele.Ale třeba se spolužákama chodím a není na tom nic špatnýho. Mám jednoho kámoše, se kterým chodíme na kafe skoro vždycky když se ve škole potkáme, a nic na tom není.Pokud jdete na kafe s někým cizím, kdo vás pozve, přece to není jen tak. Nemám tak málo kamarádů, abych musela poznávat takhle nové. Většinou pozvání na kafe znamená (od cizího člověka), že má zájem o víc než jen pokec u kafe.

Zrovna dnes jsem potkal nádhernou ženskou a zajiskřilo to mezi námi. Po 15 letech docela šok. Na kafe jsem ji nepozval ale pokud jí uvidím znovu asi neodolám.

nevim- s tím se nadá než souhlasit.

Neresim tu, kdyz se jedna o pracovni schuzku, o posezenim s clovekem ktereho znam a jsem kamarad radu let. Jde o posezeni s clovekem ktereho znam chvilku a nejedna se o reseni pracovnich zalezitosti. Proc s nim a on s Vama jde na kafe? Nejak mi to unika, proc? Jen tak? Nic neni jen tak. Co od toho ocekavate? A co on? Osobne nemam potrebu chodit s 'cizi' zenskou na kafe, teda kdyz nechci neco vice.

Na tom nevidím nic špatného, když si manželka zajde s kamarádem na kafe. Já zase chodím občas s kamarádkou na pivo.

Když půjdu po městě,potkám známého a zajdu s ním na kafe, je to myslím v pohodě. Něco jiného podle mne je, když se budu domlouvat třeba týden dopředu kdy a kde se sejdem. Stejně bych to viděla i u manžela. A moje čerstvá zkušenost je, že chlap když pozve ženu na kafe a ona pozvání přijme (teď myslím to plánované kafe), tak si většinou představuje, že to u toho kafe neskončí. Nemyslím, že by hned chtěl sex, ale doufá, že na něj časem dojde. Je to tak, chlapi?

Záletníku a tvoje žena to ví?Já bych asi žárlila.Můj muž je v pohodě,alespoň se tak tváří.

Tak to je něco jiného. Taky občas zajdu s kolegyní nebo obchodní partnerkou na kafe a dáme řeč. Ale když pozvu atraktivní ženu na kávu, je to úplně jiné.A není těžké to rozlišit. Obě strany vždy dobře vědí, o čem to je.

Jsem vdaná,ale na kávu se známým klidně jdu.Pokecáme,probereme plno věcí a pak jdu domů.Manžel to ví a nevadí mu to.Žijeme v 21 století,nežijeme v muslimské zemi,tak proč ne.

Necetl jsem prispevky, ale dle meho nazoru: Proc jit na kafe? Clovek prijima pozvani kdyz je mu ten druhy simpaticky nebo ho pritahuje. Co si pak od toho vlastne slibujete? Podle me je to jen zahravani si s ohnem. Clovek nikdy nevi, jak se to muze zvrhnout. Podle me takhle vznika mnoho never, z nevineho pozvani na kafe.Muj dotaz: Co si od toho pozvani slibujete? Je to jen flitr? Jste tak silna, ze kdyz vas ten protejsek okouzli ze odolate? Stoji vam to si zahravat s duverou partnera?

Podle mne je neférové, když žena přijímá pozvání na kafe, na večeři či jinam, nechá se bavit a přitom předem ví, že pozvání do postele nikdy nepřijme. Tím, že žena přijme pozvání na kafe, říká "možná, že budu svolná". Tomu se nejde vyhnout. Něco jiného je, když se žena v sobě nevyzná. Neví, zda to chce, ale dává tomu prostor.

Podle mne je neférové, když žena přijímá pozvání na kafe, na večeři či jinam, nechá se bavit a přitom předem ví, že pozvání do postele nikdy nepřijme. Tím, že žena přijme pozvání na kafe, říká "možná, že budu svolná". Tomu se nejde vyhnout. Něco jiného je, když se žena v sobě nevyzná. Neví, zda to chce, ale dává tomu prostor.

Je to tak.

Asi by měl napsat nějaký ten záletník, jak on to prožívá. Manžel, přirozeně, je zhrzený. Napadlo mě, že jen když to teď čtou o jiných, už o té své možná pochybují. Jsou to do jisté míry sobci. Manželky jsou jejich majetek.

A proc by mel? "9. 6. 2009 20:39:16, Ji." to napsala uplne presne. Je na vas, jak nalozite s duverou partnera. Ta poslapana se dost spatne obnovuje.

a je vidět i tady, že žádný chlap se do naší debaty moc nezapojuje.

Mirko, moc hezky si to napsala. Je to tak, nestojí to za to a hlavně manžela nikdy nepřesvědčíš a začne jemu i vám soukromé peklo. Chlap si chce užít, ze začátku má mozek zlitý endorfinama a kecá nesmysly,je rozverný a roztomilý a vy jak by dal. Skončila jsem s těžkou neurózou po takovém vztahu, který jsem pořád ukončovala a on mě láskyplně přemlouval, že jsem úžasná. někde to cvaklo a já se bála vyjít z bytu, nebo přejít ulici...Podařilo se mi to utajit, ale mám zničenou psychiku na celý život

KOMPLETNÍ VÝŽIVA PRO VAŠE TĚLO 7 denní kurz hubnutí zdarma - registrace na www.snama.cz/dieta NEJDE JEN O HUBNUTÍ, ALE PŘEDEVŠÍM O KVALITÍ VÝŽIVU ORGANISMU

Také jsem se cítila báječně. Byla jsem stále rozesmátá, spokojená a měla jsem pocit, že svět je nádherný, stihla jsem udělat za hodinu tolik práce jako dřív za celé odpoledne, vše bylo zalité sluncem. Pohádka. Byla jsem přesvědčená, že vše zvládnu udržet v přijatelných mezích, ale bylo to čím dál tím těžší. Přestala jsem řešit nepodstatné věci, dohady a problémy ostatních mi připadaly malicherné. Po čase jsem ale zjistila, že by mi asi vlastně až tolik nevadilo za ty moje meze alespoň nakouknout, ne je hned překročit. Proč bych to taky dělala, mám přece pevnou vůli! Jenže pevná vůle se jednoho večera zmenšovala úměrně vypitému vínu, začala jsem ztrácet ostražitost, ale zvládla jsem se hlídat alespoň do té míry, že jediné s čím jsem souhlasila, že mne tedy přítel doprovodí k domu. Před domem, že půjdeme každý svou cestou. Jenže jak už to v takových sitacích bývá, neodolala jsem obyčejné puse na dobrou noc, která přerostla ve víc než je jen pusa. Chvilku jsme se líbali, včas jsem zabrzdila a šla domu s dobrým pocitem, že jsem to vlastně docela zvládla. Jenže doma ve dveřích na mne čekal manžel, který byl pochopitelně jiného názoru. Neviděl na nás, ale viděl jeho odcházet a v zápětí jsem já odemykala. Nevěří mi, že se nic nedělo, pochopitelně mu to nebudu říkat, je přesvědčený, že jsem s ním byla celou noc a že jsem s ním spala. Vypadalo to, že nakonec uvěřil, ale nebyla to pravda, stále se tím trápil. Dnes mi řekl, že se mnou nechce být když není přesvědčený že jsem mu nebyla nevěrná. Odešel, nevím kam, nevím s kým a jediné co vím je, že chci aby se vrátil domů a že už nikdy stejnou chybu neudělám. Nemá smysl riskovat, že vás opustí ten, koho milujete jen pro tu chvilku, kdy se cítíte být milována a obletována někým jiným. Vím, že je to neskutečně příjemné, když na vás někdo kouká jako na atraktivní ženu a ne jako na kuchařku, uklízečku, pradlenu a kdovíco ještě v jedné osobě, ale všichni jsou stejný, chcou si jen užít a pak se vrátí domů k té své, na kterou koukají stejně, jako ten Váš na Vás.

To je rozumný, teoretický názor, sama bych to neřekla líp, ale! ženám lichotí zájem mužů, zvlášť těm dlouho vdaným a na druhé straně muž je vždy samec, který bude SVOJI samici bránit zuby nehty před vetřelcem. Jak to udělá, to je různé- trapně, že jí začne vyčítat a být podrážděný a bude kázat atd, však to známe, Nebo na sobě něco změní k lepšímu, bude lepší než ten druhý v mnoha ohledech a to málokterý umí. Taky zápasím s jistým vyvíjejícím se skoro-vztahem a nechci do toho spadnout, ale cítím se báječně.