Reklama

Jsem krásná - nemám kamarádky

Patricie (Út, 2. 1. 2007 - 02:01)

Ja mam stejny problem. Jsem krasna,a proto posledni dobou nevychazim moc z domu. Uz mne nebavi hrat pro lidi okolo divadlo.

Pro krásnou a s (Po, 1. 1. 2007 - 23:01)

Tohla téma jsem krásná,to už zde je a nedopadlo dobře.Mám pocit že zakladatelka tohoto tématu Kaktuska ,je totožná s tou co založila podobné hloupé téma. Zase zkoušíš zde štěstí.Jak ubohý!!!!!

Didi (Po, 1. 1. 2007 - 23:01)

Tak nevim Kaktusko. Ja jsem obycejna holka, kamaradek mam dost a mezi nimi je i par velice krasnych a charismatickych holcin. Presto jsou to moje kamaradky a mam je rada. Je fakt, ze kdyz s nimi nekam jdu, tak jsem vosk a taky se tak citim, protoze chlapi se divaji jenom na ne. Proto s nimi ale neprestanu kamaradit! Uz jsem si zvykla. Pritele jsem jim klidne predstavila, protoze vim, ze mame hezky vztah a ikdyz se mu moje krasne kamaradky budou zdat tisickrat hezci nez ja, tak me kvuli tomu neopusti..Rekla bych, ze je to spis o tvem chovani nez o tvoji krase. Lidi, jako ja, jsou tisice. Nezavidime, nepomlouvame a kdyz je krasna holcina navic mila a sympaticka, tak ji klidne mame jako kamaradku. Co se tyce tveho pritele, tak zarlivci budou proste vzdycky zarlit, at je po jejich boku uzasna supermodelka nebo stokilova machna. Tohle moudro mam taky odpozorovane z realneho zivota.Jinak zkus zapracovat na sve povaze a jak se chovas k lidem, tam bude ten kamen urazu a ne tvoje krasa. Byt krasna je super, ale clovek s timhle darem musi umet zachazet.

ArT (Po, 1. 1. 2007 - 22:01)

co k tomu poradit....snad jen bojovat a co se zarliveho pritele tyce.ja sam sem dost zarlivy (ackoliv sem si to o sobe nikdy nemyslel) a nejlepsi je si to poradne vyrikat a dokazovat lasku.

Kaktuska (Po, 1. 1. 2007 - 20:01)

Je zajímavé, jak se všichni chtějí zkrášlovat, přitom nepomyslí na to, jak krása může lidem ztěžovat život. Jsem krásná. Nemůžu jezdit pomalu ani autobusem, aby mě někdo neobtěžoval. Přítel mě musí vždy doprovázet domů. Občas mi přidá hysterický výstup žárlivosti, když se na někoho usměju. Pak mi nevěří - bolí to. Nemám kamarádky. Jednu ano, ale ta je teď v cizině. Jinak na mne ostatní zanevřely, jelikož jejich muži se na mě nemohli vynadívat. Prý jsem charismatická - kolegyně v práci mě nemůžou vystát, a protože mi šéf věnuje ráno úsměv, kolují nakonec pověsti, že snad spolu něco máme. Už mě to nebaví. Ta šílena hloupost lidí. Jsem z toho vyčerpaná.

Reklama

Přidat komentář