Je mi 33, jsem sám (nebo nejsem?) Jak dál?

Carlosi,měl by ses umět rozhodnout...asi to bude nutné,neříkám,že je to jednoduché,ale v opačném případě bys trápil sebe i ji.
Jinak Tvůj příběh je mi docela blízký,taky jsem zažila sedmiletý vztah,který bohužel nedopadl,rozešli jsme se a teď je mi 35 a už se opravdu mnohem hůř hledá.
A taky si každý myslí,že když vypadáš dobře,zákonitě nemáš o partnery nouzi...ale opak je často pravdou,mě se muži spíše bojí oslovit z obavy,že je odmítnu.
Ale nevzdávám to a Ty to taky dobře promysli.Myslím,že jako muž máš mnohem větší šance potkat ženu a třeba i mnohem mladší,ty přece nemůžou být všechny zadané..Smím se zeptat odkud jsi(přibližně)?'

No jo, aspoň něco :-) Plusy a minusy, to je těžký. Velmi dobrá postava, příjemná , pěkná, rozumná, neřeší moji práci ani koníčky, bere to jak to je. Sex 1A :-) Mínusy? Nechci být zlý, ale věk. 37 je skoro nejvyšší věk pro další dítě. Neříkám, že bych nechtěl, na druhou stranu nemám rád pocit, že jsem do něčeho tlačen (v tomto případě časem). Nevím, jak bych vyšel s dcerou, viděli jsme se jednou. Mám pocit, že trošku něco mi chybí, takový magnet nebo co, na druhou stranu vím, že mě mám hodně ráda a asi čeká, jestli do toho půjdu. Vím, že jí můžu hodně věřit! Taky jsem řešily menší zdravotní komplikace, zachovala se výtečně! Je tu ještě jedna velmi nepříjemná věc. Nevím, jak to napsat . . . Zkrátka po porodu ji hodně vypadaly vlasy, má je opravdu velmi řídké. Nikdy bych se jí neodvážil něco takového vyčíst!!! Ale bojím se,aby po dalším porodu to nebylo ještě horší, určitě si s tím psychicky prošla své. Teď o víkendu jsme byli na akci v mojí rodné vesnici, nikdo ji tam neznal. Ale byla přijata velmi kladně, i od ženských, který většinou drbou :-) To jsem ale čekal, je příjemná a je s ní sranda, opravdu fajn holka.'

pardon, se mi zblaznil pocitac.. :-) Tak jsem si pomalu vybudovala svuj vlastni zivot, pratele, obcasne "vztahy". Ted se objevil nekdo, kdo tak trochu resi, ze je taky sam a chtel by to asi zmenit. Resp. citi se sam ve svem vztahu, ale zatim nema uplne silu to zmenit. I ja uz jsem si zvykla na svuj styl zivota, ziju si "na pohodu". Tak si rikam, budeme umet se szit? Co kdyz ho bude mrzet, ze udelal ten krok? Taky moc vahame, jenze ja myslim, ze je to i vekem, pred deseti roky bych takhle nevahala.. Ale ja asi ten skok udelam (je to taky kus cesty k nemu). Tak ti drzim palce, jen si proste vem plusy a minusy a uvidis, co ti vyjde. Na druhou stranu, myslim, ze to je nemoc dnesni doby, obe pohlavi si mysli, ze nemaji sanci najit to co hledaji, tedy toho, koho hledaji. Tak nevim, spis jsem se asi taky vykecala, nez bych ti poradila...

Cau carlosi, nic si z toho nedelej. Mne je tricet jedna, mam dceru ze vztahu, hodne let jsme zili v zahranici, ted jsem take v malem meste, take sama. Nejsi jediny. To se zmeni. Na kazdeho nekde ceka stesti a ten pravy, treba az v padesati, ale ja verim, ze ano. Z rozumu bych to nedokazala, ale kazdy je jiny.

Hm, je mi 34, i ja jsem stravila, rekneme dlouhou dobu ve vztahu, ktery nemel budoucnost. Kdyz jsem si to uvedomila, najednou realita: kamaradky maji rodiny, deti, domacnost, proste svoji kupu starosti.

Je mi 33, jsem z menšího města a pořád sám. No i když . . . Ale k tomu se dostanu. Od svých 24 jsem ztratil(dnes už to tak nazývám) 7 let života s jednou ženskou, která se nakonec nerozvedla. Nežili jsme spolu,ale citově byla pro mne vše, je to úžasná holka,matka svých dětí a jistý vzor pro mne dodnes. Byli tam i přestávky, kdy jsem si namlouval, že to není vážné a seznamoval se s jinými. Ale nic velkýho, nasadila laťku velmi vysoko a stále byla pro mě NEJ. Ve finále pro mne znamenala VŠE,ale bohužel . . . Neodhodlala se kvůli dětem,mají se svým otcem dobrý vztah. Chápu ji, složité rozhodování. Tak jsem se s tím pokoušel před třemi lety vyrovnat a hledal. Jsem v našem městečku poměrně známý (prý snad také pohledný) sportovec. Jenže to se vlastně obrací proti mě. Hodněkrát jsem slyšel názor, že se na mě musí lepit ženský, že s tím nemůžu mít problem. Jenže když si to všechny myslí, které vlastně zbydou aby to zkusily alespoň naznačit nebo já poznal, že je šance? Na malým městě a okolí je dávno vše zmapovaný a mám pocit (dámy prominou), že zbyl jen brak a odpad. Do rozvedený s dvěma dětma nejdu, ONA byla pro mě jediná vyjímka. A jedno dítě nebo svobodná? Ty už snad široko daleko nejsou . . . Po internetu jsem to zkoušel delší dobu, ale víceméně jak jsem napsal. Až na jednu velkou vyjímku,ale ta si to brzo rozmyslela. Údajně kvůli mé nemoci, těžko říct. Zbytek už mi zavání zoufalostí a strašidly (dámy pardon). Nemám takový nároky na postavu, ale už mě to zkrátka unavilo,psaní hodně, schůzek asi 15 a výsledky tristní. Když už byla jedna veselá, příjemná a poměrně chytrá,byla velmi robustní,opravdu na mě moc. Často slyším, že se můžu seznámit v práci, pracuju ve fitku. Opět jen opakuji, malé město, všichni se znají, není s kým. A taky jako profesionál musím být opatrný, nerad bych vypadal jako loudil , to si nesmím dovolit. Kamarádi ženatý,všechno už je zadaný, nemám často s kým kam vyrazit. Je velmi nepříjemný pocit, jít někam sám a být okukován: Proč je on sám? Není divnej? Tak už ani nikam moc nechodím. Jedna známost tu je. Ale mám pocit, že je to z rozumu. To byl možná druhý slušný kontakt na inzerát. Jenže co jsem nechtěl od začátku, aby byla starší a jí bude už 38. Známe se 2 roky, nejdřív jen pokec , kamarádi , řekl jsem jí narovinu, že nechci starší ženskou a s dítětem. Jenže nějak se z toho vyvinuly sexuální víkendy, které přerostly v docela slušný vztah. V tom smyslu, že si velmi rozumíme. Ale co dál? Vídáme se co 2 týdny, má dceru,rozvedená. Vzhledem k věku právě je potřeba jednat, taky chci nějaký děti. Ona to ví taky, netlačí na mě,ale je jí to jasný, je velmi rozumná. Jenže jsme rozumný oba asi až moc a neděje se nic. Jít do toho, přestěhovat ji k sobě? Bydlí v malým pohraničním městě, nic moc, odešla by. Co dcera? Zvládne to, zvládnu to s ní já? Není to moc z rozumu, proto, že už není kde brát? Honí se mi to hlavou dost, je to fakt bezva holka, povahově. No tak jsem se vykecal,ale fakt nevím co dál. Hledat dál a nechat přítelkyni (už ano dá se říct) být? Nechci ji ublížit, oba něco cítíme, ale oba nějak váháme. Ale co jinýho bych našel? Opravdu už jsem dlouho nic rozumnýho nepotkal,mám pocit, že pro mou věkovou kategorii už je vybráno. Alespoň tady. A ten internet mě už taky unavil. Tak takhle to mám :-) mějte se'