Jsem tlustá, hnusná a k ničemu!

Vendulko věř, že neocení, mě je už třicet,jsem matka od dítěte, podotýkám, že na nehty chodím pravidelně, už kvůli práci se musím upravovat, mám černé dlouhé vlasy a zelené oči, líčím se, samo že nějaký kilo navíc, ale každej mi na to s prominutím s..., možná že by mnou nepohrdnul nějakej padesátník, ale chlapi kolem třiceti si mě ani nevšimnou, nemám prostě celkově pěknej obličej

Vanessko, určitě si mě přidej, budu ráda, těším se na pokec

Holky to neuvěřitelné, jak se trápíte.
Pokud člověk nevypadá kdovíjak, měl by ostatním ukázat svou nitřní krásu a měl by se pokusit jim vysvětlit a dokázat , že to co je vidět je pomíjivé, ale to co je uvnitř toho člověka je trvalé. Vím hezky se to mluví, ale realita někdy bývá jiná.

Ano možná, že se můžeš krásnému klukovi nelíbit fyzicky, ale třeba kdyby tě víc poznal osobně, názor by změnil a priority by se mu prohodily.

Měla jsem v mládí jako ty podobný problém, byla jsem rochu oplácenější a mladí kluci na to moc nejsou, tak jsem si taky zažila svý, i když s takovým opilým pakem jsem se nesetkala, zato otec si rád "rejpnul"

Ale poslyš, po té, co se se mnou rozešel nic moc kluk, jsem jaksi šla do sebe.
Urazilo mne to a řekla jsem si, já vám všem ukážu, začala jsem chodit do drogérie a kupovat si všelijaký cingrlátka a olejíčky, umělé nehty, barvu na vlasy, připadala jsem si sice uměle, ale chlapům se to líbilo.
Začali na mne neuvěřitelně dorážet, začala jsem se cítit sexy a mohla jsem si vybírat.

Je ale důležité, že to všechno pro mne bylo jako, všímala jsem si jak jsou blbečci všichni hotový z namalované huby a v duchu se jim smála.
Tímto mým nadhledem jsem mohla mít koho jen jsem chtěla.
Je tey pravdy, že si mi podařilo shodit pár kilo, ale pokud si vyhlídnete někoho komu je víc jak 20-30, tak tito muži jsou většinou k pár kilem tolerantní a ocení, toho krásného člověka, ktrého v sobě nosíte.

monci79".....,chci se zeptat, ráda bych si o vzhledu a tak moc ráda s někým psala, můžu si Tě přidat na ICQ ? Víš, nerada bych to dělala, když bys třeba nechtěla, tak se ptám.

obyč. an. jasný, budu se těšit, ráda si s tebou taky popovídám

Jardovi, aha, tak se omlouvám, jasný shoda jmen, jinak máš fajn názory, děkujem, že nás trošku uklidnuješ

Ne nebyl.Těch stejných jmen je...Za pár let to zase bude samý Jakub,nebo Tereza.Jsem mladší a o 3cm menší.Jestli to měla být výška(postavy)...

Já teď nejsem na svém počítači, ale hned až se k němu dostanu, asi až o víkendu, tak si tě znovu přidám. Aspoň budu mít někoho, komu napíšu tyhle své strasti.

ještě vzkaz pro Jardu-nebyl jsi náhodou na diskuzi - sex s velmi obézní, ty 38 let, 186 cm? Nechávala jsem ti tam na sebe e-mail, ale nevím, jestli jde jen o shodu jmen, kdyžtak ještě jednou:monci79"seznam.cz nebo to icq 329198155

ahojda, zkus mě přidat znova, já jsem pako,měla jsem to vyplý

Toho se neboj.Záleží na osobě psychiatra.Já byl u dvou doktorů(chlapů),potřetí jsem objevil doktorku a jsem radši,protože si myslím,že ta ženská je na tohle lepší.Nechala mě vyplnit dotazník(asi 100 otázek).To jsem vyplnil ještě den předem doma,než jsem tam šel poprve,aby věděla,co mě trápí.Jsou tam otázky i na rodinu,dětství,dá se říct,že i to,jak probíhal porod,atd.Je toho dost.Na co nechceš odpovídat,to nevyplňuješ.Třeba kdy poprve...Většinou dávají léky,kde je citalopramum.Prý se potom tvoří v mozku serotonin(hormon štěstí).Hledej takovou,která je "na pojišťovnu".Protože to je trochu záruka,že ZP ví,jakému doktorovi hradit a jakému ne.Jinak si účtují,co jsem koukal asi 500-1500 na 1h.Neznamená to,že když někdo má cenu 1500/h,je lepší než ten,který má 700/h.Na ZP to jde asi 4krát do roka.Jenom ty čekací doby jsou někdy dlouhé.

K psychiatrovi už jsem se odhodlávala několikrát, ale nevím, jestli mi pomůže. Řekla jsem si, že prostě budu chodit víc mezi lidi a na vzhled kašlat, ale copak to po tomhle jde? Ztratila jsem zase chuť někam chodit a něco se sebou dělat, prostě je mi nanic. Možná by nějaké prášky pomohly, kdo ví, chtěla jsem to zvládnout sama, ale asi to nepůjde. Jenže nevím, co tam budu tomu psychiatrovi povídat? Že jsem hnusná a nikam se mi nechce chodit? Hmmm, nevím.

Nikdy se nelituj. Krása je velmi subjektivní pojem a hlavně je pomíjivá (myslím tu fyzickou). Nauč se mít se ráda především ty sama a uvidíš, že tě mají rádi všichni kolem tebe!

Jardo, díky za podporu, jasně, že je mi jasné, že se chtěl ukázat, shodit mě, aby dokázal, jaký je pán. Klidně si můžu říkat pořád, že to byl labilní idiot, ale prostě člověka i přesto hrozně bolí, když ho někdo přede všemi tak zesměšní. Navíc prostě měl pravdu, takže nikdo ani nic namítat nemohl, ale já třeba, když se mi někdo nelíbí, tak aspoň mlčím. Jo, byl to idiot, ale smutno je mi pořád stejně.

Pro obyč.anonymku:Jak píšeš,že se někdo takhle choval,tak je to neskutečný idiot!!!Takovéhle jednání nepředvádí nikdo,kdo je a cítí se být vyrovnaný!Mám dojem,že jednání toho pitomce je takové,že má "diváky",před kterými se dle svých představ udělá zajímavějším.To mi věř.Protože člověk vyrovnaný,nemá NIKDY potřebu se takhle chovat!Stačí se kouknout do učebnic psychologie a tam je o tom mnoho napsáno.Proč a z jakého důvodu se někteří jedinci chovají tak,jak se chovají.Čteš třeba taky takové knihy?Jestli ne,skoč do knihovny.Tam se toho dá nalézt docela dost.Třeba Praško,Prašková,Novák...Jsou to čeští psychiatři.Mám jich přečteno dost a nelituji.Taky bych být tebou zašel k psychiatrovi.Chodil jsem tam také,s antidepresivy se to dá lépe zvládnout.Jenomže doktor ne vždy sedne,takže to chce hledat a dobře ho vybrat.Měj se hezky.

Ahoj, já už jsem ti napsala, ale ještě sis mě nepřidala. Já vím, že je to tam jen pro krásný, ale myslela jsem, že třeba když se budu jen tak nenápadně bavit s pár lidmi, tak že si mě nikdo moc nebude všímat. Jinak ta kamarádka je fajn, ale má toho kamaráda, co mě pomlouval, taky ráda, takže nic neříkala, ale nějak se tím určitě nebavila. Zase si říkám, kam jinam mám jít, sedět doma zase nechci, to je možná ještě víc depresivnější (i když po včerejšku nevím, co je horší). Snažím se být silná, ale je to fakt těžký, ještě když mi to řekl tak krásnej kluk, fakt jsem nic tak hrozného a ponižujícího ještě nezažila, je mi moc smutno. Díky ti za podporu, ani to nemám komu říct, mé krásné kámošky by to nepochopily, s čím si taky ony můžou dělat hlavu, fakt je mi hrozně, no snad to přejde, asi se budu muset nějak obrnět, abych tohleto zvládala, ale nejsem zrovna sebevědomá, takže nevím, jestli to půjde. přitom já se ráda bavím hlavně s lidmi, co nejsou až tak krásní, protože jsou mnohem víc fajn a neshazují ostatní a nemusí si tím nic dokazovat.

obyč. anonymko, tady tvá spřízněná duše, úplně tě chápu, mám taky svou zkušenost s tímhle, dneska už mě nikdo naštěstí neuráží, protože jsem o deset let starší než ty, takže mě už jen přehlížejí, což je snad lepší. Je mi moc líto tvé negativný zkušenosti. Musíš být silná. Mysli na to, že ani ty krasavice nebudou věčně krásný a zestárnou, dost mě mrzí, že se tě nezastala ani tvoje kamarádka a jestli se tím ještě bavila, změn kámošku, já jsem taky měla takovou, která se se mnou bavila jen proto, že vedle mě sklízela úspěchy, někdy si říkám, že si budu muset najít taky nějakou ošklivou kamarádku, se kterou budu chodit ven :-)). Jenže můj vykutálenej kamarád, podotýkám, že jen kamarád mi řekl, tak to budeš těžko hledat, chápeš, že jo,na co narážel, ale od něho to tak nějak beru, on je moc hodnej jinak a dost mi pomáhá. Jinak prosímtě to moje ICQ platí pořád 329198155, budu si s tebou ráda psát. Já už do žádných klubů nechodím, je to dáno taky mým věkem, je mi třicet. Tobě doporučuji, určitě nesedět doma, to by byla blbost, ale nenavštěvuj bary a podobná zařízení, je to určený opravdu jen pro ty "krásný" lidi. Já se tam necítila nikdy dobře, spíš si chodím jen tak někam posedět s kámoškama, popovídat, oni pak pokračujou, ale to pro mě není. Do barů choděj fakt jen krasavci lovit krasavice, věř mi

Ahoj, tak zrovna dnes mám hroznou depresi, byla jsem s kamarádkou v klubu, byli tam nějací její známí kámoši a i já jsem se s nimi trochu bavila. Pak ale ten jeden se trošku přiopil a začal mě zničehonic urážet. Vůbec na to nejsem zvyklá, protože mezi takovéhle lidi moc nechodím. Většinou spíš každý taktně mlčel. Začal říkat, že kolik mi je, že vypadám na 30 (je mi 20), že bych měla se sebou něco dělat, že mám vrásky a vypadám staře(což je objektivně pravda, ale mám suchou pleť a vrásky se mi hodně dělají). Pak že mám velkej zadek, tlustý stehna, široký kyčle, tlustý lýtka, ramena jak chlap, žádný prsa a prostě mě tam takhle urážel a že bych prý už měla se sebou něco dělat, navíc jsem ho vůbec neznala. Bylo mi v tu chvíli fakt do breku, ale jakože jsem dělala, že mi to nevadí a usmívala se , na nic lepšího jsem se v tom šoku nezmohla, tohle se mi fakt nikdy v životě nestalo, vždycky jen v mých nejhorších představách, ale tohle bylo ještě horší než ty představy, navíc nikdo neřekl, že nemá pravdu, nebo ať toho nechá, takže asi souhlasili. Je mi teď fakt hrozně, protože dřív mi tuhle pravdu nikdo do očí nikdy neřekl a navíc už vůbec ne před tolika lidma(hlavně klukama). Prostě jsem se nezmohla ani na slovo. Mám fakt chuť se zabít, jsem všem odporná. Chtěla jsem to napsat na ICQ té své spřízněné duši, která tady přede mnou psala, ale pak jsem si řekla, že se s vámi podělím o to, jak to my ošklivky máme těžké. Přitom chodím do posilovny a používám celkem dobrý krémy, ale vrásky a kruhy pod očima mám hodně, tlustý nohy bohužel taky. Jdu si užívat svou depresi. Ahoj

je mi 17 strašně dlouho jsem řešila to jak vypadám ,že mám kila navíc hrozný vlasy...pak jsem si jednou řekla konec...přestala jsem se na sebe koukat jako na ošklivku...změnila jsem trochu život, začla si vážit samasebe, protože každý má něco na co může být pyšný...nemusí to být zrovna vnější krása...ta potom přijde sama...já jsem si třeba uvědomila že jsem nepostradatelná pro svoje přátele vždycky se svými problémy a zvláště s těmi o lásce chodili za mnou...paradoxně já jim vždycky úžasně poradila a přitom jsem z nich měla nejmíň zkušeností...odrazila jsem se a pak to šlo samo...vlasy jsem ostříhala a obarvila, trošku se hnula i postava a hlavně mi to zvedlo sebevědomi...samozřejmě občas koukám do zrcadla a řikám si..hrůza ale pak si řeknu no a co máš zas něco jinýho...musíš si prostě jenom věřit...jde to pomalu ale jde...já mám teď taky míry 96-73-104 takže do modelky daleko..ale na to nikdo nekouká když se směješ a máš dobrou náladu...držím palečky

myslím, že si my dvě máme co říct