Jsou léky opravdu nutné?

No já tedy zase k zubaři chodím pravidelně a dokonce ráda. Mám totiž antivzor. Můj otec k zubaři nechodil, zuby si nečistil a do 40 let mu v důsledku paradentózy všechny vypadaly a ve 40 letech měl kompletní protézu. Tehdy mi bylo 18 a řekla jsem si, že já naopak ve 40 letech budu mít chrup kompletní, svůj. A stalo se. Čtyřicítku jsem překročila a nemám vytržený jediný zub.

já nebyla u zubaře asi 10 let..ani nevím,kam bych šla,kdyby mi něco bylo,prý jsou zubaři plní....takže fakt nevím....ani při těhotenství to po mně nikdo nechtěl.....

No ono to vadit nemusí, ale zubař taky mohl tvoji kartu vyřadit. Třeba u nás na okrese je problém sehnat zubaře. Jediný kdo bere je soukromník, který si nechá vše dobře zaplatit. Na druhou stranu kvalita jeho péče je prý na vysoké úrovni. Co se týče plomb, standart je tuším od jedniček po čtyřky bílá plomba a na zbytek amalgám. Bílá plomba je estetičtější. Je za příplatek několika set korun (týká se tuším zubů od pětek včetně dozadu, ale možná se platí i za přední). Někdy se píše, že amalgánové plomby jsou ohledně svého chemického složení škodlivé . V realitě si přiznejme, že škodlivé a závadné je skoro vše ...

ahoj..chci se zeptat..VAdi,když jsme nebyl 3 roky u zubaře?? i když me nic neboli? a co je lepší? B9lá nebo černá plomba?? odepište prosím, děkuju

Ahoj,mám systémovou sklerodermii-je to jedno z nejhorších autoimunitních onemocnění.Mám zcela blbé vyhlídky do budoucna,ale protože se po doktorech pohybuju dlouho a často a vím,že se nakonec přece autoimunitní onemocnění prokážou.Já věřím postiženým CFS jejich potíže,ale na druhé straně možná by pro ně bylo lepší sladit psychiku-je to totiž bludný kruh,když něco bolí,tak na tom není nikdo psychicky dobře,ale když je to dlouho,tak ta psychická stránka převládne,a už se vezou.Převládne zloba a nenávist k doktorům,protože jim nikdo nevěří.Mám s tím vlastní zkušenost,věřte mi.Tak ahoj.Věra

Přečetl jsem si odpovědi, chci dát malé vysvětlení: To o čem jsem psal jsou moje zkušenosti. Mně se to osvědčilo, možná někomu ne, já nikoho nenavádím aby neužíval léky, pouze doporučuji aby je nebral okamžitě jakmile ho někde píchne. Mám jeden příběh ze svého okolí: Jistí lidé měli babičku, která nemohla bez léků vydržet. A když už její spotřeba léků přesahovala únosnou mez, její vnuk dostal nápad: koupil větší množství lentilek, rozdělil je podle barev do lahviček od léků. Babička užívala, a pochvalovala si jak jí tyto léky pomáhají. Prý nejvíce ji pomáhaly ty červené. Mimochodem - dožila se 95 let!Toto ovšem taky nikomu neradím, jen popisuji co se stalo.

Marty: Chronický únavový syndrom (nebo také postinfekční syndrom, či chronický imunitně dysfunkční sy) je stejně těžké onemocnění jako roztroušená skleróza nebo systémový lupus erythematodes, o čemž nemáš ani páru. Jsou to nemoci - závažné poruchy imunity způsobující potíže, které si většina lidí neumí představit ani v nejčernějších představách. Takové potíže Tě naučí sledovat, kde Tě co píchne, protože když zaváháš a něco přehlédneš, stojí Tě to měsíce upoutání na lůžko. Přestaň vážně nemocné lidi buzerovat a dávat za nějaké odstrašující příklady! Když Tě převálcuje auto, taky budeš kňourat, kde Tě co bolí a věř, že takhle se někteří lidi cítí denně. Dědek kořenář Břetislav Nový napsal o chorobách tohoto typu trefný komentář na svých stránkách: www.dedekkorenar.cz , který snad bude srozumitelný i tupcům:

Chemický léky jsou tu proto, aby byl nemocný co nejdýl udrženej v pracovním procesu. Aby makal a makal

Jasne, kazda nemoc jednou skonci.......a nektera i smrti...ale umrit treba na tetanus, bych nechtela. Hodne zdravi!

Milý Lojzo!Konečně pozitivní přístup k životu.Je pravdou,že mít takové zdraví je dar,ale na druhé straně pořád se sledovat,co mě kde píchne a zabolí je drsné.Četla jsem si na chronickém únavovém syndromu,tam se opravdu hlídají,aby je něco neofouklo.Znám pár podobných lidí jako Ty,žíjí opravdu naplno,i když mají nějaký handikep-je to prostě v lidech.Někdo je stále nespokojený a ukřivděný.Měj se Marty

Pane Alois,něco na tom bude.Říká se přece,že na jednoho doktora připadnou 3 hřbitovy.A taky jsem zaslechla,že doktoři léky píšou,aby přežili,a my je nesmíme jíst,abychom přežili my.Lékař léčí,ale příroda uzdravuje.

Jak jsem se vyhýbal lékařské péči Četl jsem kdysi, že lékaři rozdělují lidi do dvou skupin: první skupinu tvoří nemocní, a druhou skupinu tvoří mrtví. Ono něco na tom bude, lékařská věda nám dokazuje, že všecko je vlastně zdraví škodlivé. A upadnout do rukou lékařů je stejné, jako když dáte auto na technickou prohlídku. Moc bych se divil, kdyby se nenašla žádná závada. V naší rodině se nikdy neužívaly léky bez lékařského předpisu. A k lékaři se šlo pouze tenkrát, když to už bylo nevyhnutně nutné. U nás se jaksi uplatňovala zásada, žě každá nemoc jednou přejde. Léčit se nějak preventivně, to už vůbec nepřipadalo v úvahu. Vzpomínám si, jak jsem se poprvé vyhnul povinnému očkování. Bylo to někdy kolem roku 1950. Nevím proti čemu to očkování bylo, ale bylo natolik povinné, že se potravinové lístky vydávaly na tomto očkování. Tenkrát byl ještě přídělový systém. Očkování probíhalo v hospodě. Matka šla jako první, nahlásila jména celé rodiny a dostala injekci. Otec však dokázal využít zmatku a převedl mne i bratra na druhou stranu mezi očkované. Takže očkovaná byla pouze matka, my jsme se tomu vyhnuli. A neonemocněli jsme! Podruhé jsem se vyhnul očkování na vojně. Jako nováčci jsme dostávali tři injekce. První injekci jsem dostal, to jsem byl na vojně teprve třetí den. Druhá injekce se dávala asi za dva měsíce. Ten den jsem promítal pro naši roru nějaký výukový film. Po promítání šla naše rota na očkování, a já jsem balil promítací aparaturu. A balil jsem ji tak dlouho, dokud se ostatní z očkování nevrátili. Na mne se v tom zmatku nějak zapomělo. Třetí injekce se dávala opět asi za dva měsíce, to už jsem byl ostřílený voják. Šel jsem na ošetřovnu, svlékl jsem se, a když jsem si všimnul, že přímo jmenovitě to nikdo nekontroluje, tak jsem se zase obléknul a odešel jsem. Nikdo si toho nevšimnul. Musím ještě dodat, že jsem vojenskou službu prožil ve zdraví, nebyl jsem o nic více nemocný než ti očkovaní! Dalšímu povinnému očkování jsem se vyhnul v roce 1966. Tenkrát byla nějaká chřipková epidemie, a tak v podniku nařídili povinné preventivní očkování. Dokonce nám bylo vyhrožováno, že kdo se nedá očkovat, nedostane výplatu. Tenkrát jsem se vsadil se svým spolupracovníkem, že se nedám očkovat, ale všichni mi dosvědčí, že jsem se očkovat dal! Udělal jsem to tak, že jsem během očkování předběhl celou řadu a nahlásil jsem jméno do seznamu. Samozřejmě všichni začali nadávat, abych se nepředbíhal. Tak jsem řekl: Dobře, já tedy jdu do řady! Zapsaný jsem už byl, a nikdo si nevšimnul, že k očkování jsem už nešel. Kamarád se pak schválně ptal několika lidí, jestli jsem se očkoval, a všichni potvrdili že ano, že jsem se i předbíhal. Musím zase podotknout, že mnozí z těch očkovaných chřipku dostali, já ne. Později jsem ještě odmítal preventivní vyšetření sluchu, pak taky očkování proti tetanu. Taky jsem nechodil na preventivní prohlídky k zubaři.Zuby jsem si nečistil, zubaři mi vytrhli pouze tři zuby, ostaní jsem si vytrhul sám. A mohu zodpovědně prohlásit, že jsem do čtyřicíti let téměř nevědel, co je to bolení zubů. A v šedesáti jsem byl stejně bezzubý jako ti, co pravidelně chodívali k zubaři. Do padesáti let jsem téměř nebýval nemocný. K doktorovi jsem chodil pouze když jsem pro bolest v zádech nemohl pracovat. Potřeboval jsem neschopenku, léky jsem užíval málokdy. Pak jsem měl dvakrát mozkovou mrtvici, v 58 létech jsem šel do důchodu. Neužívám žádné léky, i když podle lékařského rozhodnutí bych je měl užívat do konce života. Nikomu nevnucuji svůj názor na léčení, ale tvrdím to, co jsem slýchával v dětství: Každá nemoc jednou skončí. A mně to tak vyhovuje. aloisbursky"seznam.cz