Jste rádi sami?

Záleží na tom o jakou samotu jde.Pokud někdo žije stále sám a nikoho nemá tak to asi není užitečná samota.Ale jinak každý člověk potřebuje občas trošku samoty.A myslím,že to potřebuje i ten,kdo má rodinu a děti.Žena i muž.Nevidím na tom nic špatného.Já sice děti nemám ale v práci dost stresu,doma práce atd.Člověk musí někdy vypnout.Když je hezky,řeším to tak,že si vezmu kolo a jedu někam do krásné přírody.Sednu si k rybníku na lavičku a třeba hodinu jen sedím a čumím na hladinu.Pak jedu pomaličku domů,v klídku,žádný spěch,hezky se kochám krajinou.Pro mě je to úžasný relax:-)

...já také, vyloženě si v...Jestli ta ruka bude milosrdná a udělá to pořádně a najednou, tak nebude problém. Já se jen bojím, že budu někde ležet nemohoucí, bude mi zima, a nikdo se to nedozví.

Jsem moc rád sám......já také, vyloženě si v samotě libuji. Klídek, pohoda. Akorát až mne ruka krutá do propasti srazí, nikdo nezapláče, že tu někdo schází. Ale to už mně bude stejně šumafuk.

Je samota příjemná, a samota zničující. Když nikomu nechybíte.

způsobem mám také ráda...Mám to podobně. Když mi bylo asi 25 let, tak jsem byla nešťastná, když jeden den nikdo nepřišel na návštěvu, pořád jsem měla potřebu se družit a bavit.
Teď je mi víc než dvakrát tolik a když někdo zazvoní, vůbec se mi nechce otevřít. Jakmile přijdu z práce, miluju svou samotu.

způsobem mám také ráda samotu,ale nesmí to být moc často.Ideální je mít práci,kde jsme v kolektivu a pak mi stačí třeba 2 krát do týdne jít za kámoškou na kavčo.Pokud ale jsou starosti,pak víc vyhledávám samotu,nemám potřebu se svěřovat kámošce,dusím to v sobě.

Byla jsem teď týden sama - bez manžela a syna, chodila do práce a pak relaxovala na baráku. Uprostřed týdne ale musela jít ke kamarádce a byla z toho překvapena, jelikož si vždy myslela, že mám ráda samotu. Jak ji mám tak jsem z toho vykulená a nechci ji. Jak ji nemám tak ji zase chci. No tož tak

Byla jsem teď týden sama - bez manžela a syna, chodila do práce a pak relaxovala na baráku. Uprostřed týdne ale musela jít ke kamarádce a byla z toho překvapena, jelikož si vždy myslela, že mám ráda samotu. Jak ji mám tak jsem z toho vykulená a nechci ji. Jak ji nemám tak ji zase chci. No tož tak

Myslet si, že když tučně...Hluboká myšlenka, všechna čest... Proč to tu pořád někdo kopíruje?

Myslet si, že když tučně někomu zaplatíte a on vás na oplátku za to naučí jak žít nebo vás zbaví toho co vás trápí, je tou největší lží sami sobě. Tím jen začnete hrát hru tohoto světa o moci, o penězích a o zneužívání nevědomosti a beznaděje mnohých. Nedávejte těmto lidem šance. Každý máte v sobě úžasné a velké schopnosti, o kterých nemáte ani tušení a pokud je nezačnete sami rozvíjet, za peníze se to stejně nenaučíte, ani je nekoupíte. Nepochybujte o nich ani o sobě, věřte si, věřte své intuici a učte se být sami sebou... Každý přece ví, že hloupost je lenost ducha a lenost hloupost těla, nebo ne?

Jsem moc rád sám...

Někdy :
jsem ráda sama , to si dělám co je mi libo .
někdy miluji ticho , že nepouštím ani tv .
přemítám si vše co mě potěšilo , rozeberu v sobě svoje já .

také mám ráda ticho a klidnou chvilku si vychutnávám

Jsem moc ráda sama, jinak si neodpočinu. Miluju chvíle, kdy po hektickém dnu přidu domů a zavřu za sebou dveře... A pak se zas na lidi těším.

Souhlasím...

ano,samota je důležitá v momentě kdy potřebujeme odpočívat nebo se učit sebepoznání v zrcadle mezilidských vztahů spolu s prověřováním životních postojů.
Vzájemná komunikace umožňuje společné zdělování poznatků jež nás mohou obohatit a inspirovat k další činnosti rozvíjející porozumění,přátelství a lásku,jenž není založena na tendencích někoho vlastnit či ovládat.
Mějte se hezky.

Evelyn, ano, přesně tak to je. Já toužím po samotě, protože jsem pořád v práci mezi lidmi a jsem unavená. Ale až o tu práci přijdu, tak vím, že se doma zblázním. Když je něco definitivní, je to hrůza.

Mílo...

"Slyšel jsem příběh, v jehož pravdivost pevně věřím.
Vypráví o muži, který se velmi chtěl stát kartuziánským mnichem, ovšem byla zde rodina, manželka a děti. Celý život tento člověk po řeholním životě toužil, a když děti odrostly, trávil se souhlasem své ženy každý rok několik týdnů či několik měsíců v klášteře, a byl tam velmi šťasten. Nakonec manželka zemřela a celoživotní sen se splnil: muž vstoupil do kláštera a brána se za ním natrvalo zavřela. Muž vydržel tři týdny, pak klášter opustil. Být v klášteře půl roku nebo deset let je legrace. Navždy je k zešílení. Rozdíl mezi určitou dobou a věčností je nekonečno."

Mílo,vyznám se v sobě jako ve slabikáři :) :).Ale mám ráda život se vším všudy,tedy i se samotou a dobrými lidmi.

někdy