Jste rádi sami?

Mně by větší byt nepomohl,potřebuju bydlet sama,je to zajímavé,pokud bylo třeba,vydržela jsem na malém prostoru s kýmkoliv a jakýmkoliv počtem lidí,pokud jde o soukromí,neexistuje.

Já jsem samotář každým coulem! Občas jsem ráda mezi lidma, jsem zábavná, společenská, ale pak jsem hrozně ráda, když můžu být zase chvíli sama. Na přechodnou dobu teď bydlíme s přítelem v mém malém bytě a je to někdy k zbláznění. Těším se, až půjdeme do většího, protože potřebuju životní prostor, občas si zalézt.

Taky potřebuju být sama a často, jen tak se dokážu opravdu uvolnit a odpočinout si a to jsem ze tří dětí, kteří dlouho obývali jeden pokoj.

To mi povídej!Stačilo by mi mít po ruce pár-cca.do sta-vybraných magorů,ostatní by se mohli vypařit.

To mi povídej!Stačilo by mi mít po ruce pár-cca.do sta-vybraných magorů,ostatní by se mohli vypařit.

Lidi mi lezou na nervy se svýma absolutně nedůležitýma kecama a starostma,99 % lidů se zaobýrá absolut píč........

Dobry vecer, milí spolusamotari, jako bych to psala sama ja. Take si samotu uzivam, pro me je samota synonymum svobody. Spolecnost mam take parkrat do mesice rada, dokonce byvam vetsinou v centru deni(jsem velice komunikativni, pokud se mi chce), ale neni nad to potom osiret a stat se svym vlastnim panem:o) Patrim podle IQ do skupiny k Petrovi a presne vim, o cem mluvi, stoji to obcas premahani byt s nekym. Jsem ale dobra herecka a ostatni kolikrat ani nepoznaji, jak strasne me nudi a ze vim scenar kolikrat celeho hovoru dopredu. Takovy herecky vykon cloveka, pravda, spise vycerpa. Napadlo me, ze v tom je i prave kouzlo alkoholu...udela vas totiz "blbejsimi" a timpadem si rozumite s vetsi skalou lidi a nikamnevedouci zvatlani vas bavi:)

Dobrý večer, čtu si tu diskuse a narazil jsem na tohle téma. Plně se s tím ztotožňuji. Také jsem rád sám a pokud se mi to zdá, že je toho už moc, tak jdu za známými a podrbeme a povíme si své zážitky a co se kde stalo. To mi stačí zase na dlouhou dobu. Nějak jsem si zvykl na to být sám se sebou a nemám s tím problémy. Má to výhodu, že se člověk sám se sebou nejlépe domluví a sám sebe chápe, což u u jiných bývá někdy problém. Lidi mám přes den v práci a další jsou zde na netu. Ten kdo umí být sám a je v pohodě, umí pak být i s někým druhým. Ta svoboda a volnost je k nezaplacení a kdo to nepoznal, nikdy to nepochopí. Je to paráda a balzám na duši. Aspoň někdy by měl být každý chvíli sám a užívat si to.

Petře, děkuji za hezké vysvětlení. Takto jsem o tom ještě nikdy nepřemýšlela, ale docela to do sebe zapadá. Proč jsem tak ráda sama, proč jsem se naučila některým lidem přitakávat a přitom nevnímat, co tlachají (někdy to prostě nezvládám) nebo hned zapomenout o čem byla řeč. Proč tak těžko hledám spřízněnou duši. I když mám lidi moc ráda, trocha samoty je také milá.

Ono je taky problém, že já jsem téměř v každé společnosti spíše ten, kdo musí vymýšlet fory, abych se nenudil, kdo obsah diskuse naplňuje tíhou myšlení, originalitou, myšlenkovými zvraty. A to dost vyčerpává. jsem dost náročný na obsah diskuse a prázdné tlachání mě skutečně neuspokojuje. V práci mám ženský kolektiv a některé kolegyně skutečně nedokážou oddělovat věci podstatné od nepodstatných. Mluví stále dokola o věcech, které jsme uzavřeli, nebo se už dohodli na nějakém řešení. Vzhledem k tomu, že jsem byl vychován k uctivosti ke starším a k ženám, tak se nad ně nepovyšuji a na rozdíl od některých kolegů jim nikdy nenaznačuji, že jsou slepice, ale v koutku duše tiše trpím. Ale nechci to generalizovat. Znám také rozumné, prima kolegyně a protivné kolegy-chlapy morousy. Problém je rovněž v tom, že komu byl přidělen geny vyšší IQ, nemá to v životě jednodušší, ale mnohdy právě naopak. Podle standardizované klasifikace se pohybuji intelektově v místě, kde je cca 3% lidí na světě na tom "lépe" než já, cca 3% podobně jako já a 94% lidí na planetě Zemi je na tom intelektově "hůře". Takže také míra porozumění je od tohoto faktu nezbytně odvozena. Znovu upozorňuji, že tento "dar" od přírody/Boha považuji svým způsobem za danajský. Už Bible píše, že jsou "blahoslavení chudí duchem". Když máte IQ 100, tak máte v rozmezí 90 - 110 přesně polovinu populace, která je na tom obdobně jako vy a se kterou můžete bezvadně podrbat, aniž byste měli pocit ztráty času a úrovně, a aniž byste museli složitě přemýšlet, jak to ten druhý vlastně myslel. Kdežto když se nacházíte v oblasti směrem ke krajním pólům škály obecné inteligence (ať nahoru, nebo dolů), najdete stále méně a méně těch, kteří by s vámi byli tzv. na jedné lodi a pocítili byste s nimi tu míru souznění, kterou tak lehce nacházejí ti, kterým by dán do vínku zlatý průměr. A to jsem zde nezmínil odlišnosti mezi lidmi, co do zálib, světonázoru, vyznání, estetické preference, sexuální preference a tak dále....... Může se pak někdo člověku divit, že si je sám sobě tím ideálním přítelem? :-)

paja,tak ja jsem nejradeji sama v prirode,ale jeste radeji doma.Bydlim v dome na vetsim pozemku,sousedim s polem:-).Jen mam problem,ze mne casto chteji "zachranovat"znami a pribuzni od samoty.Mam navstevy rada,ale ohlasene.Jsem asi divna?!Drive jsem byla v dennim kontaktu s mnoha lidmi a ani vecer nebyl doma klid.Ted nekolik let jsem v domacnosti a stale se nedokazu samoty nabazit.Jsem sama vetsinu tydne-casu.Probouzi to ve mne veselost,rada si pozpevuji a to jsem drive neznala.Dobijim baterky snad za cely predchozi zivot:-)kdy jsem bydlela v centru Prahy.

Petre, presne vim, o cem mluvis. Jsem rad, ze ne vsichni podlehaji spolecenskemu tlaku a nenuti se stale sa "bavit". Ja se dostatecne pobavim sam se sebou, dalo by se rici, ze jsem sam sobe nejlepsim pritelem a obcas se mile prekvapim, kdyz na sebe neco zjistim :-) Spolecnosti si clovek uzije dost temer vzdy ... v praci, v rodine, ...

Kdysi tomu tak nebývalo, ale jsem rád sám. Určitě alespoň jeden den v týdnu se zcela bez problémů obejdu bez lidí. Hlavně nesnáším lidi večer, když už se chystám spát. Zvonek na dveřích, nebo telefon, to mě silně rozhodí.

Někdo tu celkem trefně psal o tom, že někteří lidé nevydrží o samotě ani okamžik a možná se bojí toho, že by o sobě museli přemýšlet. Asi nejsou sami se sebou šťastni a spokojení. Já celkem jo:-) Ze všech lidí na světě si rozumím nejlépe sám se sebou. Jak říká přísloví - všeho moc škodí, takže myslím, že určitou část týdne by měl člověk trávit v přítomnosti jiných lidí. Mně tuto potřebu bohatě pokryje práce, kde jsem denně v kontaktu s cca 200 lidmi.

Zdravim vsechny typy samotaru, zajimave je, ze jsou to vetsinou zeny a ze jsou vsichni se svou samotou spokojeni :-). Nastesti. Nema smysl se nutit do spolecnosti, kdyz nemame chut. Nekolikrat jsem stravil vikend se svymi prateli treba na nejake chalupe, no a kdyz jsem mel spolecnosti dost, sebral jsem se a sel jsem se projit. Vycistil jsem si hlavu, opet srovnal myslenky, nabyl novou energii a mohl jsem vesele pokracovat dal. A nikomu to nevadi. Jednou jsem cca 11 dni nepotkal zivou dusi a cas tak letel, ze jsem to ani nevnimal. Samozrejme jsem se ke konci tesil na jakoukoliv spolecnost. Kde jste radi sami? ... doma v byte?, ve meste? ... myslim anonymni toulky po ulicich, nebo nekde v prirode? ... Myslim, ze nekteri lide, kteri na prvni pohled sami nikdy nejsou, jsou ve skutecnosti strasne osameli ...

Já jsem taky ráda sama, a to žádné děti ani rodinu ještě nemám.Vždycky jsem byla ráda sama, a když jsem chtěla jít na víkend ven, musela jsem se na to vždycky celý týden psychicky připravovat-samozřejmě v samotě:-)

Ivo, moje řeč. Jsem ráda, že nejsem divná.

Jsem máma 3dětí a někdy doslova řvu po trošce klidu.Mám manžela,dobře fungující rodinu,úžané děti,ale fakt někdy toužím po tom být třeba aspoň na víkend sama,spát do kdy budu chtít,jít kam chci a kdy chci,nemluvit,když nechci a naopak.Když ne víkend,tak aspoň jeden den.Číst si v klidu knížku a vědět,že nemusím odbýhat vařit nebo zachraňovat sourozenecké šarvátky.Někdy se takhle zašiju do vany,ale není to ono,není to ten 100% klid.Spíš toužím vyčistit si hlavu,jen tak bloumat po ulicích,po krámech,nikam nepěchat.Samota je krásná věc,když ji nemáte.Mít ji hodně,už by se mi po tom křiku doma stýskalo.
Kamarádek mám pár,ale stýkáme se nepravidelně,spíše jsem ráda sama a když potřebuji s někým pokecat-vždy má nějaká čas.
Nemám ráda nucené společné bavení,to tam radši nejdu.Když mám chvíli sama pro sebe,užívám si ji jak to jen jde a relaxuji,takže ano, dalo by se říci,že jsem ráda sama.

Je fakt, ze kdyz nekdo neustale lita mezi lidmi, je ve spolecnosti apod., okoli to vnima normalne, pritom je to dle meho stejne tak divne, jako ze je nekdo casto sam se sebou. Slovem divne rozumejte spolecensky ne presne v norme. Moniko, vyborne je to, ze si nepripadas divna a ze jsi spokojena s tim, jak sis to "upekla". Jeste vidim velky rozdil v tom, jestli je nekdo sam, ale travi cas napr. u TV, nebo chatovanim na inetu, to je dost pasivni traveni casu. Daleko prinosnejsi pro cloveka je byt sam se sebou a se svymi myslenkami ... tomu rikam aktivita, idkyz clovek jen sedi pod stromem a duma. Mnoho lidi to vidi jako podivnost a lenost, ale podle meho je to to prave ziti, prave byti.

Já jsem moc ráda sama. Taky proto bydlím sama. Nedokážu si představit, že bych přišla domů a někdo tady byl. Taky zaměstnání si vždycky hledám podle toho, aby tam bylo co nemíň lidí. Já sama si jak podivínka nepřipadám, protože když chci, tak si společnost vždycky najdu, ale některým lidem v mým okolí to moc na rozum nejde.

"Hodiny samoty a meditace jsou z celého dne jediné, kdy jsem opravdu svůj, bez rozptýlení a bez překážek, a kdy mohu opravdu říci, že jsem takovým, jakým mne příroda chtěla"