Jste věřící ?

Věřím, doufám, snad...

Jsem verici, i kdyz vim , ze si za to nic nekoupim :)

máš tam chybu

Mam tam chybu: KRISTYNA, pica jedna pobozna""""""""""""""

Jdete tady na tomhle tematu vsichni do hajzlu!!!!!!!!!!!!!!!
Hlavne Krytina, kunda jedna hnusna!!!!!!!!

Každému co mu patří.Už se na to těším.

Mirečku a co takhle psychiatr? Toho bys navštívit nechtěl? Docela by ti pár sezení prospělo cvoku.

Prvotní zdroj [i] je původcem všech bytostí a živých forem a v této pravdě je základ jednoty, na které všichni stojíme. Cesta sjednocení - stvoření nalézající svého Stvořitele - je samotným srdcem lidské duše a na této cestě je odměnou nezaměnitelný pocit jednoty. Každý impuls jednotlivého elektronu se vztahuje k celému vesmíru, v jeho věčném vzestupu, směřujícím k Bohu [ii]. Neexistuje jiný směr, kam bychom mohli jít.

Moc se mi líbila hláška Polívky v dědictví. Vaší píču sem neviděl a taky věřim že jí máte. Víra v boha a křesťanství nesouvisí vůbec s věkem. To jsem zjistil u své prababky (věk 94) která tvrdí že kdo věří v boha je blbec a za války se dala vypsat z víry. Já nad bohen nepřemýšlím ani v něj nevěřím. Ona tvrdí že je to pohádka pro dospělí,kteří si ji vymysleli,protože potřebovali něčemu věřit a něco na tom bude. Já věřim ve spravedlnost, o posmrtném životě nevim co si mám myslet,ale v boha nevěřím. Kostely,vánoce jsou nádherná věc,ale bůh? Kdyby byl,děli by se na světě všechny ty děsný věci?

Možná že to je jedna z odpovědí-

Neurobioložka dr. Candace Pertová dokázala, že neuropeptidy, tj. chemické látky aktivované emocemi, jsou myšlenky převedené v hmotu. Naše emoce fyzicky přebývají v těle a působí na buňky a tkáně. Doktorka Pertová tvrdí, že ve skutečnosti není možné oddělit mysl od těla, protože stejné buňky, které vytvářejí a přijímají emocionální chemické látky v mozku, se nacházejí v celém těle. Tělo někdy reaguje emocionálně a vytváří emocionální molekuly, dokonce ještě dřív než mozek zaznamenal nějaký problém. Vzpomeňte si například, jak často vaše tělo reaguje na hlasitý zvuk dřív, než o tom stačíte přemýšlet.

Ehm. Rekl bych ze neco stvorilo to vsechno, nebo neco co pak tvorilo to vsechno, nebo je to vsechno naka nahoda. Kazdopadne v neco z toho veri asi kazdej ne?

jsem katolík ale nevěřím,neptejte se proč!

VĚŘI LARVA ŽE SE S NÍ VYKLUBE MOTÝL???

Jsem věřící v cokoliv, jen ne v Boha

Jsem věřící, ale ne katolík. Nosím na krku křížek po prababičce. Nemluvím o víře jakožto křesťanství, neboť tam je jen samé úplatkářství atd., ale myslím víru jako takovou. Tak jak někdo věří, že mu třeba rodiče koupí kolo, já věřím v Boha. Ale stejně to, zda je člověk věřícím či ne, z něj nedělá jiného člověka.

Ale přemýšlím i nad tím, co jsi napsala a taky je v tom hodně pravdy, ten boj o přežití je tu od té doby, co vznikl první mikroživočich, všechny ty pohromy a katastrofy, tisíce mrtvých lidí teď i v dávných hlubinách historie planety Země, je jen způsob, jak se planeta sama očišťuje a dává nám najevo, že se lidstvo žene do záhuby, je to varování "shůry".Mě to nijak neděsí, spíš dojímá, jak to do sebe všechno zapadá. A my to pořád nevidíme a ničíme všechno kolem sebe.

Ano snad to někomu může připadat jako pouhé utěšování. Ale podle toho, jak to člověk cítí. I když umřeme, duše /nebo dejme tomu energie/, která dělá člověka člověkem přece nezmizí, ta se může jen znovu proměnit v něco jiného,v co, to bohužel všichni zjistíme až po skončení našich dní...Ale mě tahle víra pomáhá získat ztracenou důvěru v život, odbourat strach ze smrti a pochopit zákony světa a vesmíru. Vždyť je to tak prosté. Jen tu druhou možnost nechceme vidět, protože v dnešní přetechnizované a silně materialistické době se to trochu vymyká. Já už si nemyslím, že věřící lidé jsou blázni, teda pokud nejsou fanatici.

Podle mě jsou i tyhle "vnitřní bohové" a víry v cosi abstraktního, nepopsatelného stejně jen sebeutěšování- že tu nejsme úplně zbytečne a bezesmyslně, že smrt není definitivní konec všeho.A proto mi to nepomáhá-protože vidím, že je to věc vpodstatě účelová, zastírající to, že na některé otázky prostě není možné najít odpověď.Když tohle napíšu, tak si samozřejmě sama sobě kladu otázku proč tady tedy vlastně jsem? Když v nic neveřím? (Resp. věřím v to co jsem výše napsala?) No asi to budou obyčejné pudy. Pro všechny živé tvory platí stejná pravidla, v přírodě je všechno podřízeno přežití-nikoli jedince, ale druhu. Takže to, k čemu je všechno přímo či nepřímo směřováno je 1)nažrat se 2)rozmnožit se...Je smutný a těžký si to přiznat.

Ále, ono to zas nebude tak tragický ;-)) Já věřící jsem, jsem pokřtěná, protože se to za mých "malých" let jaksi slušelo. Ale do kostela jsem nikdy nechodila, protože mě k tomu nikdo nevedl. Jak roky jdou,tak zjišťuji, že mě ta atmosféra v chrámech a kostelech něčím přitahuje, cítím tam obrovský klid a pokoru... Ale jaksi se mi příčí církev jako taková, mám z ní pocit nátlaku, ať je jakákoliv.Jako dítě jsem vše co se týkalo náboženství neměla ráda a spolužáci, kteří chodili do předmětu "náboženství" mi připadali divní. Nevím proč. Všechno mi to nějak připomínalo smutek, snad proto, že jsem si kostel spojovala s pohřbem a nešťastnými lidmi, kteří se za něco modlí.Je mi už přes třicet a mám pocit, že časem se mi nějak rozsvítilo... Cítím v srdci (nebo v duši?) opravdu silnou víru v něco - v onu vyšší moc, nerada tomu říkám Bůh, ale dejme tomu, když už se to tak říká.Tato myšlenka mě opravdu žene kupředu a dává mi jakýsi pocit lehkosti mého bytí. Myslím, že každý člověk, každá živá bytost má v sobě svého Boha, jen ho všichni ještě nenašli. Není to "pán" co sedí na nebesích, ale ta síla a láska, kterou v sobě každý může nalézt. Když ne teď, tak v dalším životě...

Věřim v to, že bůh není. Věřim v to, že až umřu, nebude nic.A za milión let nebude nikdo a bude úplně jedno, jestli tady kdy lidi vůbec byli. A za pár miliard let bude jedno, jestli tady vůbec kdy byla nějaká planeta Země.A je mi z toho ouzko.