Kdy jste se naposledy počůrali? :-)

A líbilo se ti to? ☺

A co se mi na tom mělo líbit? Skutečnost, že jsem ve svém věku neovládla močák a skončila jsem počuraná jako malé dítě, nebo to že jsem měla možnost ze sebe potupně svlékat a následně prát počurané oblečení nebo třešnička na dortu, že je moje nehoda nahraná na kamerových záznamech ze vchodu a z výtahu?

Není na tom nic co by se ti mohlo líbit. Srovnávat se s malým dítětem, ale nemusíš. Psala jsi, že se ti dost chtělo a držela jsi to ze všech sil. Močový měchýř i u dospělé ženy má svůj limit. Ber to tak, že to dopadlo ještě relativně dobře. Počůrala jsi se až už jsi byla skoro doma a nikdo u toho nebyl. Předpokládám, že doma se ti to povedlo utajit a u svlékání počůraného oblečení taky nikdo nebyl. Co se týká kamerového systému, tak na něm by to nemuselo jít poznat. Pokud jsi měla tmavé kalhoty a neudělala jsi loužičku. Navíc si ty záznamy nikdo prohlížet nebude. To se dělá v případě, že by se v uvedenou dobu stal ve vašem domě nějaký incident, který by se dohledával pomocí kamerového záznamu.

Děkuji za uklidnění, pro mě to bylo i tak dost ponižující a srovnání s malým dítětem se člověk jen sotva ubrání, když neovládne jednu ze základních potřeb. Ale máš pravdu, bylo štěstí, že se mi to stalo až skoro doma a nikdo mě u toho neviděl, ale kalhoty jsem měla světlé, tak můžu jen doufat, že se na kamery nikdo dívat nebude, protože někteří by z toho asi měli škodolibou radost. Loužičku jsem pak šla samozřejmě utřít a to člověku taky na hrdosti nepřidá.

Velkou roli v takové situaci hraje podvědomí. Čím víc se blížíš k domovu tím je potřeba silnější, protože tvoje tělo a mysl ví, že za pár minut bude následovat sladká úleva na záchodě. Při odemykání vchodových dveří se ti to ještě z posledního zoufalého úsilí podařilo zastavit. Když jsi vstoupila do výtahu a zůstala stát, tak už byl plný močový měchýř, vidina brzké úlevy a odstředivá síla rozjíždějícího výtahu silnější než tvoje vůle. Prostě už jsi to nevydržela... Muselo se ti chtít hodně když jsi udělala loužičku. Některé příspěvky tady na diskuzi jsou vymyšlené, ale hodně z nich je pravdivých. Podívej se na začátek diskuze, tam je těch autentických nejvíce. Ženy, kterým se to stalo ani ve snu nenapadlo, že by se jim něco takového mohlo stát. Z různých důvodů se dostaly do situace, kdy se jim hodně chtělo a neměly možnost si odskočit. Přes veškerou snahu zabránit nejhoršímu se nakonec stejně počůraly jako ty. A to jsou ženy, které se k tomu přiznaly. Většina žen se k tomu nikdy a nikde nepřizná.

Máš pravdu, už se stalo, čas nevrátím, ale i tak to byla ostuda. Zkrátka se stydím sama před sebou. Ale stejně jako ostatní, bych tu nehodu před nikým nepřiznala, tady je to alespoň anonymní a asi mi i trochu pomohlo, že jsem se mohla svěřit.

Je mi to jasné. Ostuda to u dospělé ženy je každopádně. Je jasné, že se stydíš, když si na to teď vzpomeneš. Měla jsi smůlu a dostala jsi do situace, kterou jsi prostě nezvládla i když by tě předtím nikdy nenapadlo, že se ti to může stát. Tyhle stránky jsou o anonymním svěřování. Tobě to pomohlo a přitom se nikdo nedozví, že se ti to stalo. A ty jsi se dozvěděla, že v tom nejsi sama.

Chčiju teđ na záchodě a píšu to. Už to asi bude. Už to je hotový. Ranní druhý, první bylo před sedmou.

aspon to bylo na WC a ne do kalhotek

Honiči.

Někdo by ten výkon třeba ocenil :-)

Někdo by ten výkon třeba ocenil :-)

Já se počůrala taky ve výtahu. Měla jsem sukni a tak jsem jen trochu roztáhla nohy ,protože už to nešlo vydržet ani rukou a samo to teklo přes kalhotky. Jela jsem do 11 patra sama a cestou jsem to všechno vyčůrala ven ale louže tam byla,rychle jsem šla pro hadr a kýbl s vodou,ale výtah si i s moji velkou louží někdo stáhnul. To jsem se styděla

A kolik ti je?

To mi bylo 11,teď už mám 16.

Petře,nech toho vymýšlení. Honiči jeden.