Klimakterium - problémy v prechode

Já osobně s tímto...Díky,vyzkoušela jsem už dost přípravků a žádný mi nesedí tak právě uvažuji o tomhle,navíc je to i dost pohodlný -nic se nepolyká,nelepí atd.

Já osobně s tímto přípravkem nemám zkušenost. Ale sousedka ho měla dávají to pod kůži a po různých HST jí nejvíc seděl Riselle - byla spokojená. A tchýně si ho nechala dát v červnu a je taky spokojená.

Ahoj,má někdo zkušenost s implantátem Riselle?

Tak to jsme dvě. Mě je 50let a chrupu už v devět a vstávám v osum ráno. Hrůza..

Ten špatný spánek sedí,...špatný spánek nemusí být pravidlem. Manželka (55) prošla klimakteriem a spí jako pařez od 21.00 do 6.30 každý den.
Ani na TV se nemůže dívat - usne už při počasí v 19.50. Takto spí posledních cca 25 let.

Ahojky, koukám že se to tu nějak nehýbe. Podle rady zkouším PM Estromenox 2 měsíc a kombinuju to s Menomaxem 4 měsíc. Ptala jsem se doktora na tuto kombinaci tak řekl že je to na mě - souhlasil, ale prej to na mě nebude mít velkej efekt tak 20 - 30% když bude optimista. Jsem mladá HST nemůžu tak budu zkoušet co se dá než trpět. Do toho mi napsali AD citalec ale jen 10mg kvůli té psychice a na kolapsový stavy který občas mívám hlavně když to mám dostat - rivotril. Jinak už bych asi byla v Dobřanech:)). Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo že takhle dopadnu ve 30 letech hold život se s ničím a nikým nemazlí. Jinak Vás moc zdravím a ozvěte se někdo. Ahoj

Ahoj holky problémové, já se připojím. První problém - vynechání - mi přišel taky ve 42 letech - to jsem se zděsila, ale všechno bylo OK. Pak ještě chvilku normál, o dva roky později mi byly předepsány léky na "normální fungování", hormony a pak přípravky homeopatické.Ty jsem nějakou dobu brala, cítím se pořád dobře. Moje mamča byla v přechodu taky brzo. Ale je mi dost přes 50, sportuju, nějak mě to nevzalo. Tak držím palce!'

Dá se to zjistit, tvrdě to vyžaduj u gynekologa'

Ahoj,nevím co to je ale asi taky přechod,je mi 42 let už asi 5 let peru léky na úpravu menze s,ale pořád stejné potíže špinění mezi cykli,poslední dobou mám hrozné naváli horka bušení srdce,motání hlavy a pocení hlavně v noci,nic mě nebaví a netěší,pořádně se nevyspím a potom jsem víc podrážděná,tak nevím jestli je to přechod zdá se mi že jsem na to ještě docela mladá,a nebo jestli to není cukrovka?naměřili mi vyšší cukr 6,7 tak jestli to nemůže být tím,doktor mi k tomu nic neřekl,mám držet dietu to je vše,dá se nějak z krve zjistit hormon který ukazuje na přechod?? Přejí hezky den a děkuji za radu'

Tak to držím palce, vnoučátka bývají těžká zkouška.. Nejhorší je, že si žena ubližuje sama když se staví do pozice nestárnoucí, které se změny netýkají. Ale o jaký jde vlastně zásadní změny. Je to jak říkáš, chce to žít aktivně, pokud zdraví dovolí tak sportovat, zajímat se o to co mě vždycky bavilo. Odepsaný je jen ten kdo nad sebou láme hůl.. "je mi padesát, když to přiznám, co mě bude čekat?". Jorga tu psala o dnešní společnosti, která bere jen mladé a aktivní lidi. Dalo by se to ještě zůžit, společnost bere ženy do porodu a muže do 50-ti :) Život je boj a mamka vždycky říká: "my ho vyhrajem". Budu ji to víc připomínat.
Hezký víkend všem.'

Ještě všem popřeji krásný víkend a běžím pro zásoby :-))'

Děkuji, Gabi, zrovna zítra spolu jedem k další (trochu starší) kamarádce, co má čerstvé vnoučátko...Tak se snad trochu potěší a uvědomí si, že má 26 letou dceru a už by ji to mohlo potkat taky. Mám ale trochu strach, že to pro ni bude zase rána, být babičkou. Ona tak těžce lpí na mládí, které ale už stejně nevrátí. Když to po sobě čtu, může to budit dojem, že už jsem rezignovala a beru se jako stará osoba, ale není to tak. Já to prostě neřeším. Žiju hodně aktivně, naštěstí jsem zdravá a v dobré kondici, nic si ovšem nenalhávám. Jsem dost odolná, hloupé řečičky mě nerozhodí. A taky doufám, že moje děti budou mít se mnou stále tak dobré vztahy jako dnes. Chápu ale, že tvoje maminka je přecitlivělá, že se jí nešetrné řeči můžou hodně dotknout, chce to opravdu spoustu trpělivosti, držím palce ať se daří.'

Limo, myslím že vím o čem mluvíš co se týče tvé kamarádky. Mě je 33 a momentálně jsem na mateřské a moje kamarádky, vrstevnice jsou většinou bezdětné a svobodné. Nevím přesně kam tahle společnost spěje, ono nepovedené manželství asi taky naní žádná výhra, ale co s těma holkama bude právě za 10, za 15 let? Je moc fajn že se dnes o sebe ženy daleko více starají a ani s přechodem nepřestávají být přitažlivé a sebevědomé. Jen by to chtělo víc osvěty, víc taktu od okolí a hlavně.. být připravená na to, že život je změna brát to pozitivně. Moc bych si přála aby moje dcera o mě neměla takovou starost jako mám já teď o svoji mámu. Ta doba není daleko a budu to taky řešit. Snad se mnou bude lepší řeč..
Přeji tobě i tvé kamarádce ať k sobě brzy najdete cestu a vše je jako dřív.'

Ono je to malinko složitější ve vztahu k tátovi. Jsou spolu celý život a měli se moc rádi. Né že by to teď bylo jinak, ale mamka se začala měnit (nějaká ta vráska na čele, druhá brada, pár kilo navíc..). A táta si neodpustí nějakou tu netaktní poznámku.. Snažíme se ho usměrňovat, ale je to prostě jen chlap :) Mamka říká, že ví že to on tak nemyslí, ale určitě ji to bolí. A k tomu se přidal další nešvar. Začala trošku víc popíjet víno. Děláme na ni "tyty" a ona na to, že jen malinko.. Právě proto si myslím, že by se potřebovala dát do pohody a začít užívat nějaké léky kvůli přechodu. Pak by všechno možná snášela lépe, ale ta cesta k tomu bude trnitá..'

...stále připomínali. Trapná chybka, omlouvám se!'

Jorga to napsala moc pěkně, Gabi, je fajn, že máš starost o maminku. Je to docela neštěstí a trápení pro blízké, když člověk napřijme svůj věk. Je to hodně často vidět u žen, které bývaly krásné a všichni jim to stále připomínaly. Ovšem se stárnutím se to tak nějak vyrovnává, vidím to na sobě a na své kamarádce. Je nám 47, jsme jen dva dny od sebe. Známe se od školky. Ona byla vždy velmi křehká něžná blondýnka, já normálně rostlá bruneta. Nikdy jsem problém se svým vzhledem neměla, beru to tak, že jsem jaká jsem. Snažím se ovšem v rámci možností stále být "koukatelná", cvičím, sportuju, cestuju, všechno co se dá. Mám asi i dobrý předpoklad v genech, ještě nešedivím, nemám strie po dětech, nic mi zatím neochabuje, i když to jistě časem přijde. Přechod o sobě také ještě nedává vědět, vše funguje v pohodě. Moje kamarádka je na tom hůř. Když jsme společně slavily 30, zhroutila se, týden proplakala, připadalo jí, že je konec (!). Vrhla se s vervou do plastických a kosmetickým úprav. Bohužel ji to stálo jen ohromné peníze, stejně ztratila svou něžnou křehkost, a dnes vypadá starší než já. Hrozně tím trpí, máme konflikty, přechod je u ní v plném proudu. Strašně mě to mrzí, čekám, až se něco pohne k lepšímu, ale nevím, jak jí pomoct. Začala si vymýšlet, jak ji uhání desítky chlapů (i mladých), jak si všichni myslí, že je sestra svých dětí, prostě ji musí jeden litovat, neumí si připustit, že stárne. Jeden čas téměř nejedla, přivodila si naprostou vyschlost a vychrtlost, vrásky, vypadá nemocně. Odbarvila se téměř na bílo, aby skryla šediny a obléká se jak Helenka Vondráčková. Gabi, zkus to jak radila Jorga, možná by porada s gynekologem a psychologem někam vedla. Doufám, že to s maminkou půjde k lepšímu, nakonec ani přechod netrvá věčně, hormony se uklidní a maminka bude zase bezva ženská, tak jak ji znáte z dřívějška :-))'

Gabi a co to mamince tedy napsat všechno na papír?Ona by měla dost času si to nějak přebrat.Psychika v přechodu také velmi trpí.Chtělo by to mamču uklidnit, vzít ji třeba do kina a pak na víno, třeba by se uvolnila a byla přístupnější.Nebo jí koupit pobyt v lázních, ona potřebuje mít pocit, že není ještě odepsaná.Má nějaké kamarádky?Mějte s ní ještě trpělivost, vy v přechodu budete asi také mít problémy, dědí se to.'

Jorgo, děkuju moc za podporu. Taky si myslím že o problémech se musí mluvit i když je to těžké, ale když se na toto téma reč zavede, je to jako výbuch sopky - pláč a někdy i křik. Mamka nikdy taková nebývala tak jsme z toho všichni mimo. Ale nechci aby se trápila, ať to stojí co to stojí :)'

Gabi, vaše maminka je určitě v přechodu.Donuťte ji změnit gynekoložku, menstruace 2x do měsíce není nic zdravého.Třeba ale maminka jí hormony a to by mohla menstruovat třeba do 90, kdyby chtěla.Já být vámi, zajdu za její gynekoložkou a vyptám se jí na její léčbu¨, abyste byli v obraze.S maminkou citlivě promluvte, že má už svůj věk a nemusí tudíž vypadat pořád na 20, že ji budete milovat i s pár kily navíc, jen když bude zase tou starou vaší maminou, co jí těší život a vnoučátka.Dohlídněte, ať se neodbývá v jídle.Víte, doba je taková, že uznává jen mladé a někdo zestárnout neumí, myslí si, že ztratí kredit, ale není tomu tak.Myslím, že se vaše maminka sama hodně trápí a vás vlastně těmi projevy stárnutí také.Držím vám palce, jsem ve věku vaší maminky, ale život beru, tak, jak jde a mladá bych fakt už být nechtěla.'

Ráda bych znala váš názor. Moje maminka (brzy 53 let) je pravděpodobně v přechodu. Trvá to už asi tři roky, ale pořád se stupňuje náladovost. To není jediný příznak, běhá v tílku když se všichni klepeme zimou a naopak balí se do deky když je všem dobře, menzes má co 14 dní.. Sama ale nic nepřizná. Vždycky jsem ji brala za báječnou ženskou plnou pochopení a starostlivosti. Teď projevuje minimální zájem o vnučku, často pláče a jí pidiporce jídla aby měla pořád dobrou postavu. Byla to vždycky kočka a lidi si ji na ulici kolikrát se mnou pletli. Myslím si, že chce pořád žít ve svém světě kdy byla mladá a když s ní chceme na toto téma mluvit tak nás obviňuje že přeháníme a chceme ji cpát něco co není ještě potřeba (vždyť ještě menstruuje a může klidně mít děti, tak není "stará"). Její gynekoložka je laxní a mamka nemá zájem o změnu. Celá rodina tímto stavem trpí, ale nechceme to mamce ztěžovat, tak raději mlčíme. Existuje pro nás nějaká rada?'