Reklama

Kriza stredneho veku?

Krize středního (Čt, 9. 8. 2007 - 15:08)

To, s kym pan Paroubek, (pokud vubec soulozi) je mi vazne absolutne, vite kde. Co mi ovsem vadi, je, ze clovek "jeho kvalit" ma ovlivnovat zivoty statisicu lidi v tehle zemi...

Návštěvník (Čt, 9. 8. 2007 - 13:08)

Zkus volně prodejný sirup NOVOPASIT, je z bylinek.

HOnza (Čt, 9. 8. 2007 - 12:08)

Hledám lékaře, který by mi předepsal nebo prodal některé léky, jedná se zejména o antidepresiva. (Deniban + Citalec , Lexaurin). Už jsem je v životě bral. Mám problém si to momentálně prosadit u mého lékaře, kterého jsem změnil. Můj email je n.pet"centrum.cz

Danča (Čt, 2. 8. 2007 - 13:08)

Taky souhlasím s miou.
Když je někdo neschopný uvést "kecy" do života, to je pak opravdu těžký... Ať si pak rochní ve svých depkách,ale ať neosočuje ostatní, kteří jsou schopní se z toho dostat.

čtyřicítka (Čt, 2. 8. 2007 - 12:08)

Já s Mijou souhlasím a nevidím na tom nic nemoudrého a už vůbec ne pro "debilov"

Návštěvník (Čt, 2. 8. 2007 - 12:08)

Ach, to sú múdre kecy! Tá posledná veta...! Ako pre debilov.

mia (Čt, 2. 8. 2007 - 11:08)

ja mam 42 rokov aj ja mam depku zo starnutia a preto som zacala nieco zo sebou robit schudla som a cvicim a vyzeram ovela lepsie ako predtym viac sa staram o seba a nielen doteraz to bola len robota a manzel a dcera a teraz som na rade ja nech sa staraju o seba celym zivotom som len tak preplavala nikam som nechodila bola som domaca putka kazdy sa cuduje ze som sa zmenila ale k lepsiemu takze mile 40 rocne damy robte pre seba nieco zdravo sa stravujte cvicte a budete vyzerat mlado depka bude mensia a zdvihne sa vam sebavedomie

Dajka (Pá, 8. 6. 2007 - 11:06)

Ale já mám 48 - berete ?

Třeba to sem ne (Pá, 8. 6. 2007 - 10:06)

Ahoj, jsme parta lidí, nemáš s kým jet na výlet? Tak pojď s námi, přidej se. Hledáme ukecané, zábavné lidi se smyslem pro humor. Rádi chodíme o víkendech, věk 30-40 let.

Tel.: 774 208 391

lubosovi (Čt, 30. 11. 2006 - 21:11)

jaký NE? Co to má bejt?

lubos (St, 29. 11. 2006 - 21:11)

ne

lubos (St, 29. 11. 2006 - 21:11)

ne

Szidi (Út, 20. 9. 2005 - 13:09)

Ahoj,pred par dnami som zacala chodit do posilovne, ktora je zriadena u nas v panelaku. Je to mala miestnost, ale dobre vybavena. Zatial som si dala najmensiu zataz a keby sa na mna niekto pozeral, tak by sa zasmial.Rada by som isla na nejake divadelne predstavenie. Ale tam sa sama fakt neodvazim.

Tina (Út, 20. 9. 2005 - 13:09)

Škoda, že nemáme stejné bydliště, mohli bychom společně něco vymyslet, já taky nemám na všechno někoho k sobě, ale snažím se na to nemyslet. A navíc, mě přeci jen dcera ještě potřebuje. Napiš, do čeho ses pustila, já taky nejsem nabytá optimismem, ale vždy se to snažím nějak překousnout, možná jsem určitou vnitřní sílu podědila, mockrát je mi smutno a přijdu si jak ty, ale je potřeba se nevzdat a bojovat.

Szidi (Út, 20. 9. 2005 - 12:09)

Diky, Tina,potesilo ma, ze som dostala odpoved. Presne taku som potrebovala. Mozno naozaj staci len zacat z jedneho konca. Kamaratka mi radila, ze mam ist k psychologovi, alebo k psychiatrovi a zacat uzivat lieky. Ono to vazne vyzera, ako depresia. Ale ja riesenie poznam, viem co mi je, nepotrebujem lekarov. Potrebujem povzbudit. A konecne zacat.Myslim, ze aj konstatovanie, ze deti maju zly priklad, je dolezite.Mala by som zacat hned. Bavilo by ma divadlo, cvicenie, astrologia ma fascinovala uz roky... Dokazem byt sama, ale na takuto aktivitu by som asi mala vyhladat nejake "zabudnute" kamaratky.Lebo samej je mi blbe ist do kina a mojmu muzovi to moc nechyba.Asi sa treba naozaj len donutit a ist na to... Dakujem este raz. Szidi

Tina (Út, 20. 9. 2005 - 12:09)

Především to nepřeháněj s péčí o svou rodinu, velkým dětem nemusíš posluhovat, mně je taky 40, syna vedu k tomu, aby si po sobě uklidil, talíř ze stolu apod., nejen vstát a zdrhnout za svým. Každá vaříme , a uklízíme, to tak nějak k tomu patří, ale je důležité to umět odložit, práce ti neuteče. A nedělat moc velkýho blbce, není to ani dobrý vzor pro děcka, synové si zase budou hledat služku a dcery ji dělat. Nauč se si dělat radosti, holič, kosmetika, jdi si za nákupy, začni sportovat. Já chodím do jazykovky, pořád dělám nějaký jazyk, chodím cvičit, a kdybych měla parťačku, tak začnu hrát tenis, to je nádherná hra. Dcera je ještě malá, má šest, tak s ní jezdíme na kole atd, ale kdybych měla obě děcka velký, tak bych se vůbec nenudila, našla bych si třeba nějaký astrologický kroužek, takové blbinky mě zajímají, přibrala bych si cvičení atd., hodně bych četla ... Je to o postoji, ne o věku, jak můžeš říct, že chceš ještě deset let žít, máš chtít žít ještě 40 let. Můj otec má 70 a je tak vitální, že mu spousta 40 nesahá ani po kotníky, stále něco podniká, a nuda by ho zabila. Zkuste třeba i s manželem jít za kulturou nebo za sportem, když na to není a nechce se mu, pusť se do toho sama, mě samota nevadí, nepotřebuju za každou cenu společnost. Hlavně musíš změnit myšlení a pomalu s něčím začít, však oni si zvyknou, že není teplá večeře, protože je maminka na lepším, ať se taky velké děti učí postarat, a hlavně žádné výčitky. Není vyžehleno? Bude zítra, nebo zapnite žehličku a přemázněte si to, jste všichni dospělí - nemazli se s nima, musíš myslet i na sebe, mít radost ze života, je to moc důležitý

Szidi (Út, 20. 9. 2005 - 12:09)

Este som zabudla dodat, ze akonahle prestanem s prehnanou starostlivostou o blaho svojej rodiny, myslim tym upratovanie izieb po velkych detoch a nosenie im jedla takmer k nosu /a ine/ mi prinasa pocity viny a zlyhania. Naozaj nikto nema podobnu skusenost?

Szidi (Út, 20. 9. 2005 - 11:09)

Dobry den,posledne mesiace sa neustale zaoberam myslienkou, akutne zmenit nieco vo svojom zivote. Pozorujem, ze som nespokojna, nepokojna, neustale zle naladena.Som matkou dvoch uz skoro dospelych deti, ktore ma cim dalej tym viac prestavaju potrebovat. 15 rokov pracujem na tom istom pracovisku /v podatelni v malom podniku/. Praca mi kedysi vyhovovala pre svoju nenarocnost,lebo vzdy som uprednostnovala starostlivost o rodinu pred karierou.Ked boli deti male bolo to OK. Teraz zistujem, ze ma nebavi,je monotonna, robim uz veci "lavou zadnou". Vacsinu casu som v praci a aj doma sama. Navarim, operiem, vyzehlim a poupratujem. Deti obsluzim a tie odchadzaju za svojimi zaujmami. Manzel pozera televiziu, obcas zajde na pivko a vyzera byt spokojny.Vsetko sa javi, ako v najlepsom poriadku. Mame zamestnanie, zdrave deti, strechu nad hlavou...Strasne rada by som vykrocila z tohto stereotypu. Je v 40-tke este mozne zmenit zamestnanie? Je mozne zmenit postoj k vlastnemu zivotu? Ja by som este nejakych tych 10-20 rokov chcela ZIT. Nie takto prezivat!Neviem sa akosi nastartovat. Podarilo sa vam niekomu nieco podobne? Mozno by ma to motivovalo. Dakujem, za pripadne reakcie. Szidonia. Komarno

Reklama

Přidat komentář