krize ve vztahu?

Som vydata viac ako 20 rokov,...typicki chlapi

Som vydata viac ako 20 rokov, manzelstvo bolo prve tri roky v poriadku, po smrti mojich rodicov sa manzel zmenil skoro zo dna na den. Stal sa z neho neskutocny hystericky ziarlivy nervak, ktoremu vadilo vsetko, neporiadok bezny pri detoch, plac a nezbedy deti, moje kamaratky, ktore chodili viac k nam, lebo ja som nemohla chodit nikam a navyse s dvomi detmi sa niekam tahat ma ani nebavilo. Toto trvalo do puberty deti. Boli chvile, ked sa s detmi, ked boli uz vacsie aj pobil, uz jeho nadavky a ponizovanie nas vsetkych nemalo konca kraja. Manzel stale tvrdil, ze je vystresovany z prace, z deti, atd...Dnes su uz deti dospele, manzel podnika, je z neho uplne iny clovek, usmiaty, kludny vacsinou, ma svojich kamaratov, konicky. Lenze ja som postupom casu zistila, ze ma klame, ma tajny ucet s dost vysokou sumou, ze v mobile mava cudne cisla, napriklad sestmiestne na ktore sa da dovolat len z jeho mobilu, z ineho to vobec nezvoni(on mi kontroloval mobil cele roky, tak bohuzial teraz to robim ja, hoci viem, je to nemoralne), mobili vsade nosi so sebou, pred pol rokom zacal chodit na porno, ked som sa na to opytala, do oci klamal, ze tam nechodi, pritom v historii to bolo cierne na bielom. Ked som sa ho opytala, ci ma niekoho, ked sa tak zmenil, ze je stale spokojny, vesely, samozrejme tvrdil, ze nie. Som mu na rovinu povedala, ze ak nejaku ma, ze sa v klude rozideme a nech si ide za svojim stastim, ja za tie roky jeho hysterickych zachvatov som si uz zvykla na vselico, rozchod by bol mozno aj prospesny. Ale on zatlka vsetko.Ak mate niekto podobnu situaciu a aj nejaku radu, co s tym, poradte prosim.

pete- vždyť je to teprv týden.Myslím, že potřebuje jen čas.Nesnaž se to pochopit, jen stůj při ní.Musí to pro ni být těžké.Vydrž a neházej flintu do žita.Držím palce.

Ahoj, mám takový...Podle mě když takhle pochybuješ o tom jestli se ti vůbec líbí, tak se ti doopravdy nelíbí,ale jen si přeješ aby se ti líbil, protože ho máš ráda jako člověka, ale milovat můžeš jen chlapa o kterém nepochybuješ, že je takový nebo takový, líbí se ti prostě, přitahuje tě a nenecháš si nikým namluvit něco jiného a nezajímají tě názory jiných. Já se takhle rozešla s přítelem po 4 letech a bylo to myslím hodně podobné vašemu vtahu. Teď jsem štastná s chlapem o kterém nepochybuji že je sexy:)!a jsem moc ráda, i když to bylo opravdu těžké rozhodnutí se s ním rozejít a bylo mi to strašně líto-po tolika letech...přeju hodně štěstí!

Dobrý den, nikdy jsem si nemyslel, že bych potřeboval pomoct takhle, ale bohužel si už nevím rady. Jsem s přítelkyní 3,5 roku. Během našeho vztahu jsme si prošli různými problémy, ale vždy se vše vyřešilo a pokaždé nás to víc a víc spojilo. Přítelkyní je 22 a mě je 24. Minulý týden přítelkyní zemřela maminka a bylo to ještě horší tím, že ji našla doma v posteli. Najednou se vše obrátilo, úplně vzhůru nohama, ale pouze u ní. Jsem tady pro ni, dělám první poslední, aby nemusela na to pořád myslet, pomáhám ji se vším s čím můžu, ale ona jako by to nevnímala, jako by mě najednou přestala vnímat. Vím, že je to pro ni obrovská rána, měla s mámou výborný vztah a najednou se stalo tohle, ale celou dobu jsem si mysle, že pokud příjde taková situace, spojí to vztah ještě více dohromady navíc když se dva lidé milují. Včera mi řekla, že by bylo lepší zůstat dobrými přáteli a pak večer mi zase řekla, že to tak nemyslela. Vůbec se v ní teď nevyznám a bojím se, že už ani nevyznám. Před tím, než ji maminka umřela, byl náš vztah úžasný, máme společné zájmy, chodily jsme se bavit, trávili jsme volný čas převážně spolu, v posteli nám to klapalo a uměli jsme si o všem povídat. Najednou jako když utne. Možná házím zbytečně flintu do žita, a přísahám, že doposavaď jsme vždy vše vyřešili, ale s tímto si už opravdu nevím rady, jak ji pomoct a co dělat, aby se vztah zachránil. Předem děkuji za odpověď.

Míšo,tohle není přeháňka,to jsou podle mého názoru neshody,které díky rozdílnosti povah musely přijít.To,že se necítíš jako doma,je logické.Pokud se nemůžeš podílet na zařízení domova,vždy tam budeš jako cizí.Pesimismus člověka,s kterým žijeme,je smrtí každého vztahu.Nemůže nás posunout dál,spojit svou energii a to krásné mezi námi rozvíjet,ale všechnu svou energii musíš soustředit na pomoc jemu a vztah přešlapuje na místě,či spíše - a to pravděpodobněji - couvá.Nevím,co poradit,cizímu se radí snadno,ale Tobě poradit snadné není.I když toho člověka máme rádi či milujeme,měli bychom dát na váhu to,co jsme schopni tolerovat a to,co tolerovat nelze.Bojím se,že vím,kam se v Tvém případě přehoupne miska vah.

No, pravda je, že někdo má z krizí složený život a někdo naopak životem proplouvá téměř bez šrámu. Ono ale nemá smysl se bát už předem, prostě se to musí zkoušet, trénovat - a ono to nějak dopadne. A všechno se dá nakonec zlepšit.
Tak se, ty neOdborníku, vrhni do života, je to krásné i s těmi krizemi.

Taky si myslím, že krize ke vztahu patří, neznám nikoho, kdo by je neměl, já je měla taky. Bez nich si to ani nedovedu představit. Každý člověk se časem mění, nic není stejné. Jde o to, ty krize umět řešit a vypořádat se s nimi. že krize nastane neznamená, že vztah končí. Když se to vyřeší, tak se vztah tím víc posílí. U mně to tak vždycky bylo.

Patri automaticky? To znamena ze si partneri v kazdem vztahu po case zevsedni?
Ze prijdou hadky na nedorozumeni? Ze budou mit snahu spise vztah ukoncit? Celkem me udivuje, ze se to deje i u partneru, kteri maji male deti, nic je nezastavi odejit za nekym jinym novym, a je to jedno jestli je to chlap nebo zenska. Nejak se toho bojim.

Opravuji: na naší zralosti.

Já myslím, že krize patří ke vztahu úplně automaticky, protože nic nemůže existovat ve stejné podobě nekonečně dlouho.
Nevstoupíš dvakrát do jedné řeky.
Ale na naší zalosti je, jak ty krize vyřešíme.

Opravdu na kazdy vztah padne krize?
Jaka byla ta Vase a po jake dobe?

chodim s klukem uz skoro rok a vidime se jenom o vikendu... ale zacina to nejak skripat, mozna nudou... a i tim, ze uz spolu chceme bydlet, ale nevim jak to proste vydrzet, jeste dva roky az dokoncime skolu.... ale rozejit se s nim nechci, na toho mam silene rada...

to apexx: dobrý, ale trochu trapný způsob jak upozornit na svoje stránky :-( Nesuď všechny jen podle své špatné zkušenosti. Upřímně si myslím, že ten Tvůj příběh ani jinak dopadnout nemohl - kdyby se nějak podobně k tobě zachoval tvůj nejlepší kamarád, chtěl bys zůstat jeho kamarádem? Asi ne, a rozhodně bys mu neposílal vyčítavé sms, neřval na něj... Ve všem, co jsi dělal, jsi jen ukázal, že jsi v tom vztahu ten slabší a že po sobě necháš šlapat, a tak po tobě šlapala jak ona, tak i on.
Jak mezi chlapama, tak ženskýma jsou lidé, co dokážou hodně ublížit, prostě lidi dobří i zlí. Ale milovat bychom meli ty, kterí za to stojí.
Všichni děláme chyby, ale ty chyby nám v lepším případě právě mohou pomoci pochopit naše myšlenky.
Hlavně si ale myslím, že Tvůj odkaz na Tvé stránky nijak nesouvisí s tématem diskuze - založ si vlastní, kde tě budou ostatní litovat nebo tě přesvědčovat, jaká byla tvoje bývalá světice - to podle momentální nálady.

vy ženské ste fakt divné a někdy nechápete ani samy sebe.
http://www.apexx.estranky.cz/

No Katko, co si takhle vyrazit na víkend bez přítele, třeba zjistíš, že se ti po něm stýská a nebo taky ne...
Já mám teda trochu jinej problémek. Po porodu nemyslím na nic jiného, než na svoje děťátko a na sex nemám vůbec chuť ani náladu, ze začátku to manžel samosebou chápal, ale teď po půl roce. Občas spolu něco máme, ale vcelku jen vyjímečně, doufám, že se to zlepší a nerozpadne se nám manželství.

A ještě jednou: samozřejmě nikdo není dokonalý. Myslím, že každý z nás má určité preference ohledně vzhledu partnera obecně - tedy něco, co se mu hodně líbí, líbí, nevadí (ve smyslu neutrální), vadí jen trochu, vadí hodně. Myslím, že je důležité, aby se tam neobjevovala ta poslední kategorie - prostě nějaké rysy, které mi opravdu tak moc vadí, že je nedokážu skousnout a nic jiného (pozitivního) je nedokáže "přebít".

Jitko, hezky řečeno s tim starnutim a osklivenim, ale já bych to ještě upřesnila tak, že bych nebyla ani s partakem do nepohody, kdyby mě nepřitahoval, ani s vystavnim kusem, kdyby to byl blb.
Když se ale nad tim svym vztahem, ktery jsem tu Katce dala za příklad, zamyslím, tak mě asi tehdy bývalý partner štval i tím, jaký byl. Ne, že by to nebyl prima parťák a sympaták, dokázal rozesmát, apod. Ale bylo tam pár věcí, které mi vadily na jeho povaze (snad trochu hypertrofované sebevědomí, spousta řečí, ale skutek utek...)... Uvědomovala jsem si ale, že kdyby nám to klapalo v posteli (= kdyby mě přitahoval), tak bych mu lecos odpustila, i nevědomky. Takhle jsem ale na něm nedokázala nechat nit suchou.

Reyo, mysli, ze to co rikas, je dost pravda. Clovek si vzdycky v hlave musi srovnat priority. Jestli chce mit vedle sebe vystavni kus nebo partaka do nepohody. Osobne bych radeji zustala s chlapem, ktery me rozesmeje, nez s tim, kdo ma hezci telo, protoze tak jako tak, i ten chlap bude starnout a osklivet, ale smysl pro humor tomu druhemu snad zustane.
Prave ze podle meho ten smysl pro humor vcelku smele prekryje rostouci brisko ci cokoli jineho. Proste dusevni krasa je mnohem vyraznejsi a hlavne trvalejsi. Nechci tim rict, ze mame byt s chlapem, kterym nas nepritahuje, vzdycky tam nejaka ta jiskra byt musi, protoze pak by to nemohlo fungovat v postylce. Ale nez modela, radsi sympataka.

Katko, v tom ti opravdu nikdo neporadi. Je ale jedna zasada - ze by clovek nikdy nemel jit sam proti sobe. Kazdy ty priority mame nastavene asi nejak jinak a je podle me zbytecne to pred ostatnimi nejak obhajovat a vysvetlovat.
Ja si osobne myslim, ze v partnerstvi vzhled dulezity je. Ne tedy v tom smyslu, ze to musi byt nekdo, o jehoz krase se pisou basne a vsichni jsou z nej nebo z ni vedle. Jde o to, aby se nam ten clovek libil, aby nam vonel. A to se neda naporucit, ani nijak ovlivnit. Ano, muze byt sarmantni spolecnik, dobry kamarad, trpeliva vrba, partak na cundry nebo do jine nepohody... Ale v partnerkem vztahu musi byt neco, co toho cloveka odlisi od pouheho dobreho kamarada, od ktereho vyse popsane vlastnosti taky ocekavame. Mozna to ale zbytecne hrotim a muze mit pravdu treba i Jitka...
Já taky nevim, kolik ti je. Hodne zen sklouzne k tomu, ze v "zajmu biologickych hodin" delaji kompromisy tohoto typu. Proste nez by si jeste daly cas a pockaly, jestli treba nenarazi na nekoho lepsiho (kdo se jim bude libit nejen povahou, ale taky vzhledem - a ver mi, ze i takove pripady existuji, takze bych to nehrotila nutne jako Lucka stylem "bud anebo"), tak radeji budou s nekym, kdo v jejich ocich je tak 90%.
Ja jsem si tehdy, kdyz jsem se rozchazela, totiz uvedomila, ze se vlastne porad divam po jinych chlapech. A ze me stve a urcitym zpusobem pak i zavidim jinym zenam, ze maji nekoho, kdo se mi libi vic nez muj partner. Uvedomila jsem si, ze by se ze me casem stala bud zavistiva zatrpla baba, anebo bych ten svuj problem resila treba neverou. A to jsem nechtela.
Samozrejme jsem si musela pripustit i tu variantu, ze kdyz tomu hledani dam jeste sanci, treba taky na nikoho nenarazim. Ted jsem sice s jednim moc prima chlapikem, ktereho bych nevymenila za nic na svete, to ale neznamena, ze nas vztah nemuze skoncit treba z jeho strany... Holt o tom je zivot :-(. Ale na druhou stranu sveho rozhodnuti nelituju - u me to totiz bylo uz tak vyhrocene, ze se mi s byvalym partnerem uplne zprotivil sex a nedokazala jsem si predstavit, ze bych takhle mela zit cely zivot. Rekla jsem si tehdy neco v tom smyslu: Mozna nemas na to, abys pila kvalitni vino. Ale jen proto prece nebudes pit patoky, ze kterych ti bude blbe.
Ale toto srovnani mi trvalo dlouho. Jasne, nikdy nerikej nikdy. Mozna toho opravdu jednou budu litovat, jak mi pri rozchodu naznacoval, ale zatim musim rict, ze se tak nedeje.