láska přes internet

Ahoj, já jsem taky našla svou lásku přes internet. Nebyla to žádná seznamka, ale normálě na xchatu díky společné hudbě. Dlouho jsme si psali a volali, než jsme se sešli. Na fotce jsem z něj nebyla úplně odvázaná, ale moc dobře se mi s ním povídalo. Pak jsme se sešli a já z něj byla unešena, jak moc se mi líbil. Říkala jsem si, že to určitě přes všechny sympatie dlouho nevydrží ... v životě by mě nenapadlo, že to bude muž mého života :) Nyní jsme spolu již pět a půl roku a musím říct, že je to mezi náma stále skvělý. Když to srovnám s kámoškama, jak se pořád se svými partnery hádají, tak si fakt nemám na co stěžovat. Měla jsem prostě kliku. Nebo osud?

Já se s jedím jednou sešla,a místo vysokého urostlého 30níka přišel mrnavej podsaditej 40ník s nablejskanou pleší....Bylo to dost úděsný,a už se s nikym z netu sejít nehodlám!

ahoj Aleno, proste chat. Ale mam taky zkusenost s jednim kterej byl ze zacatku milej, ale pak se ukazalo, ze je bud nevyrovnanej nebo blazen nebo nevim. Jeden me zase vyuzival kdyz potreboval poradit, pomoct, psychickou podporu a vykecat se. Takze to je proste jen velka nahoda. Kdo to takhle zkousi, tak vam drzim palce.

Aleno, přesně tak jako Michal a Claire i já jsem svou osudovou lásku potkala na netu. Doslova potkala, protože jsem nikoho nehledala. Ale stalo se.

Claire a Michale, kde jste ty svý osudový protějšky potkali?

Na několikátej pokus jsem potkal úžasnou dívku, táhneme spolu 6. měsíc uvažovaly sme aj o svatbě, dětech. Vím že nám to vydrží doživotně

ja jsem taky nasla uzasnyho kluka, zamilovali jsme se do sebe a po nekolika mesicich jsme sesli a je to uzasny... jen je taky tisice kilometru daleko... snad to vydrzi ..ale obecne myslim, ze z toho vetsinou byva jen kratkodobe (mozna nekdy i dlouhodobe) pratelstvi pokud se ti dva potkaji osobne

Simono, kde jsi takový zázrak našla?
Ivo, proč taková skepse??

NE NE A NE!!!!! Jdete od toho pryc!

Nevěř tomu, že má manželku a kupu dětí a věř si čemu chceš, právě teď tohle prožívám a ani nemám chuť tady psát, odkud je ta moje láska přes net...Byla bych odsouzena, vím to...Je to šílené, nikdo v životě jsem se nikomu s ničím takhle nesvěřovala, jako jemu...Chybí mi, protože není tady...Je tisíce kilometrů daleko...

Nevěř tomu, že má manželku a kupu dětí a věř si čemu chceš, právě teď tohle prožívám a ani nemám chuť tady psát, odkud je ta moje láska přes net...Byla bych odsouzena, vím to...Je to šílené, nikdo v životě jsem se nikomu s ničím takhle nesvěřovala, jako jemu...Chybí mi, protože není tady...Je tisíce kilometrů daleko...

Nevěřila jsem.... až do července. Našla jsem na internetu skvělýho mužskýho. Je nám spolu báječně a doufám, že už to tak zůstane.

během VŠ jsem si psala s člověk z druhého konce země, bylo to takové to "přátelství" mezi mužem a ženou, plné narážek a bylo to strašně fajn, strávili jsme spoustu času povídáním, když měl někdo z nás problémy, tak jsme to probrali, myslím, že jsme si pomáhali... postupně ubývalo času na rozhovory a tak jsme nějak ztratili ten přehled jeden o druhém... nicméně jsme se pak jednou opravdu setkali, když jsme měli náhodou oba cestu do Prahy, byli jsme v zoo a na večeři, žádný sex nebo tak...
naživo to bylo skoro tak příjemné povídání jako přes internet, ale oba jsme v té době byli někde jinde v životě, měli partnery, žádný vztah nepřicházel v úvahu, zůstal kamarádem na popovídání a teď už skoro ani to popovídání, teď už si vlastně jen přeposíláme různé blbosti mailem... někdy mi je to i trošku líto, ale asi to tak mělo být...

Lili, Kanada není nedosažitelné místo, stejně jako ČR... prostě nasednout na letadlo... pokud to ještě neudělal, tak tam bude někde v pozadí manželka a kupa dětí... promiň

On byl z Kanady, dokázali jsme si prostřednictvím kamer koukat hodiny do očí. Když jsem byla smutná, nebo plakala, otočil svoji kameru na monitor a tam jsem viděla sebe přes celou obrazovku, sjížděl prsty po obrazovce, jako by mi utíral slzy, hladil po tváři, dotýkal se rtů, připadal mi tak blízko.
Poslouchali jsme spolu hudbu, hrál na kytaru a zpíval. V noci jsem nechodila spát, abych mohla být s ním. Dokázali jsme si povídat celé hodiny a hodiny.Smáli jsme se, brečeli, diskutovali, vždycky bylo o čem mluvit.
Vždycky říkával, že život nemůže být tak strašně nefér, abychom se nikdy nemohli setkat a já tak moc chtěla věřit tomu, že ho jednoho dne budu moct obejmout...
Čas vyléčí úplně každou bolístku.Každičkou trhlinu, kdy vám srdíčko krvácí a vy si myslíte, že už to dál takhle nevydržíte...nakonec vstanete a půjdete dál... šťastně zamilovaným přes internet gratuluji a všem přeji hezký den.

Nevěřím na to. Když jsem to zkusila, by to vždycky trapnej zážitek, ale znám pár manželství takhle vzniklých. Žasnu, proč se tak seznamují mladí lidi, ale zas, kdo je z venkova atd atd, nebo zapřaženej v práci ......................

neverila sem, ze to muze vyjit pres net, ale vyslo to :)

Adéla: Nejsme na sebe zase až tak fixovaní. Každý žijeme svoje životy ve vlastní rodině.
On má moc rád svou ženu. Když onemocněla, málem se zhroutil. Neměl se komu svěřit. Když nastal problém tak jsem hledala já řešení. Třeba jeho paní brala léky a mě řekl jaký. Našla jsem je na internetu a to co jsem četla mi vyrazilo dech. Bohužel pozdě. Když měla jít na operaci, odmítla a i on byl proti. Rozmluvila jsem mu to. Operace byla naděje na život. Nakoneci ji přesvědčil a povedlo se. A ona stále žije.
Bylo by takových případů za ty roky víc.
Mám ho ráda a on asi mě taky. A hodně si pomáháme.
Vždycky jsem snila o někom kdo mi bude rozumět. Teď takového přítele mám.

Pro Filu: je to krásný a smutný zároveň... Držím ti palce, abyste to oba vydrželi. Možná se nepotkáte nikdy, je to svým způsobem hrozně vzrušující. Je to krásné mít takhle někoho, kdo stojí stranou toho "normálního" života a můžeš mu všechno říct, pěkně subjektivně, jen tak, jak to cítíš ty a on tobě úplně stejně. Jen bych se bála, abyste pak na sebe nebyli fixovaní více, než na svoje partnery, pokud už se tak nestalo...

Pro Adélu: Jsem na něho zvědavá a moc. Bydlíme daleko od sebe. Navštěvovat se nemůžeme. On má nemocnou ženu a i já to mám docela těžký. Právě v tom si hodně navzájem pomáháme.
Když jeho žena onemocněla tak jsme se znali něco přes půl roku. Už bojuje dva roky. Když byl problém pomohla jsem. V tý době jsem měla problémy i já v rodině. Když jsem už nevěděla kudy kam, pomohl zas on.

Teď má zdravotní problém on sám. Byl psychicky na dně. Dostávala jsem ho z toho. Dneska jsem mu řekla do mobilu, teď jsi to zase ty. Udělal mi radost. Je to zase on.
Ale setkání? To je v nedohlednu :o((