Mám problém najít holku

Svůj volný čas trávím na kole s kamarády v létě, na lyžích a běžkách s kamarády/kamarádkami v zimě, na stěně s kamarády, hraním badmintonu, pingpongu a běháním - převážně sám. Jinak asi čtením knih a koukáním na filmy, když už fakt nemám náladu sportovat. Někdy taky focením. Je pravda, že v tom výčtu úplně chybí kolektivní sport, ale bohužel to ve svém věku už asi nedoženu :)
Jinak cestováním po celém světě, obvykle ve více lidech. Nedělá mi problémy tréma, jsem zvyklý mluvit před desítkami lidí a s někým se dát do řeči není problém. V zaměstnání za introverta rozhodně nejsem, ale pracuju ve výhradně mužském kolektivu.
Můj problém je skutečně ten, že pokud oslovím holku, a to se ji ani nesnažím sbalit, tak dostanu okamžitě ledově chladnou reakci ve smyslu "ani se nepokoušej". A já nedokážu přijít na to, proč...

Já se tě zeptám - kolik času tráviš ve společnosti nebo někde mimo domov? A jak vlastně tráviš svůj volný čas? Jestli chceš něco změnit, tak to musíš udělat ty sám a musíš alespoň trochu věřit, že to může mít smysl. V první řadě nesmíš oslovovat holku s cílem jí "sbalit". To je jako kdyby jsi chtěl vyhrát závod na nějakém MS bez toho, že by jsi kdy trénoval jinak než sám doma na zahradě. Pokud jsi trémista a stydlín jako já, musiš začít od těch nejmenších cílů - kdekoliv na veřejnosti koukat kolem sebe a hledat situace, ve kterých je možné s kýmkoliv cizím prohodit pár nenucených slov. A je jedno, jestli je to mladá holka, starší pán nebo ženská, která se ti nelíbí. Jde o to překročit tu bariéru introverismu. Pokud nějakou příležitost propásneš, zpětně si to uvědom a vymysli, jak by jsi ragoval příště. (v tom "kdyby" jsem byl mistrem...) Další věcí je si průběžně uvědomovat svojí mimiku (jestli náhodou není typu "zase další blbej den" nebo "já tu jako nejsem"). Musí z Tebe koukat aspoň trochu pohody. Hodně dokáže udělat třeba intonace obyčejného pozdravu. Další věcí, kterou si musíš uvědomovat - vždy se koukat lidem do očí (s tím jsem měl ze začátku docela problém). Začni třeba u prodavačky atd.
Nevím jaké máš možnosti v místě kde bydlíš, ale zkus cíleně co nejvíc času trávit ve společnosti, mimo domov. Hodí se např. jazykové kurzy apod. Cílem není za každou cenu tam hledat protějšek, ale mít možnost trénovat a zkoušet to co se naučíš. Tj. nenuceně začít rozhovor, neuhýbat očima a působit tak, aby si ostatní mysleli, že ti nic neschází. Pokud tohle dokážeš, můžeš si začít dávat vyšší cíle.
Co se týká mne, taky nemám žádnou zajímavou práci, denně se vidím se stále stejnými lidmi v převážně mužském kolektivu. Jsem introvert a trémista. V zaměstnání jsem byl za zoufalce, který nejezdí na dovolenou, protože nemá s kým. Právě proto jsem na netu hledal různé prázdninové kurzy a akce s monoha lidmi. Nejdřív masochisticky taneční soustředění (standartní tance), kde jsem za týden odjížděl se zjištěním, že jsem naprosté dřevo na jakýkoliv tanec nepoužitelné, ale na druhou stranu - objevil jsem muziku, která mi do té doby nic neříkala, strávil týden s jinak příjemnými lidmi, s některými se vídám dodnes. Rozšířil jsem si obzory a určitě mne to někam posunulo, nicméně to byl křest ohněm. Kdykoliv mi bylo trapně, tak jsem si říkal "o nic nejde, vždyť se s těmi lidmi pak už nemusím nikdy vidět".

Asi nejsem dostatečně...Pokud bych nebyl ničím svázán tady a uměl dobře anglicky, bylo by nejlepší pro mě odjet pryč třeba na rok. Bohužel to nejde a nemám ještě mladšího sourozence nebo někoho jiného, na koho bych mohl hodit mé povinnosti. Proto tak trochu závidím těm, kteří nemusí na nikoho brát ohledy a nic je nedrží na jednom místě.
Bob i ty píšete pravdivě a moudře a souhlasím s váma a mám i obdobné zkušenosti.
Cítím to naprosto stejně Davide, nikoho nepotkám a pokud náhodou ano, jsem ihned odepsán. Paradoxně však neslevuji ve svých představách, protože nechci ztratit čas s někým, kdo mě jen využije a za pár let odkopne s tím, že přijdu navíc třeba o své děti a budu nucen platit alimenty. Pravda je, že jistotu nemá nikdo z nás, i když se vztah může jevit na začátku ideálně.
Povídat o cestách, trochu o sportu či práci mohu také hodiny.
Ten vnitřní problém může být, že si nevěříme, bojíme se, že to nevyjde, nejsme dostatečně drzí. Ber to tak, že žena si může zvednout sebevědomí tím, že může mít každý den někoho jiného. Jasně, mnohokrát narazí na blbce, ale občas potká i fajn muže. Má prostě mnohem větší možnosti a to nemusí být zrovna žádná modelína. Samozřejmě s vyšším věkem naopak ženám šance na seznámení klesají. Ony to moc dobře vědí a snaží se vytěžit maximum, dokud to jde. Zůstat pak na mateřské opuštěná s dítětem není žádný med.
Možná je to i trochu jako s výhrou v sazce. Šance je minimální, ale je. Čím více budeš sázet, tím se šance na výhru zvyšují, ale i tak nikdy nemusíš vyhrát a pak přijde někdo, kdo si ze srandy poprvé vsadí a vyjde to.
Jako důležité považuji si uspořádat svůj život, priority, mít své zázemí, soukromí. Naučit se být šťastný sám se sebou, pracovat na sobě a nerezignovat, jinak je to začátek konce. Třeba hodně na škodu je stud a zábrany. Sám vím, že nedokážu přijít k cizí ženě a oslovit jí. To je velký handikap, stejně tak, jako když nemám taneční či jazykový talent, ani prachy, abych dotyčnou pozval na exotickou dovolenou nebo ji povozil aspoň na motorce nebo v Audině. Mám jiné kvality, ale nejsou v dneší době považovány za atraktivní.

Asi nejsem dostatečně dlouho sám, abych se dostal do fáze obav, že si najdu partnerku, která mi zabere čas na hledání někoho lepšího - já nemůžu najít nikoho :)
Tome, píšeš, že cítíš příliš velkou vazbu na rodiče. Nechceš se zvednout, zažádat si o vízum do Kanady nebo na Nový Zéland a na rok úplně změnit prostředí?
Co se týče těch rad, co nahoře píše Bob, tak přesně totéž jsem se dozvěděl i na kurzu balení a v knihách, co jsem četl (The Game a ještě jedna, jméno si nepamatuju). Dokonce jsem i dlouho řešil body language, ale člověk toho moc nezmůže, když se s nikým nepotká a když už ano, tak je odepsán hned, jak promluví. Překvapivě i po tom všem jsem na úspěšnosti stále nula, takže mám nějaký vnitřní problém, ale nevím jaký. Vyprávět o svých cestách i o sportech můžu hodiny, ale k téhle fázi se nikdy ani nedostanu.

Ahoj Tome, můžu tě...Ahoj Davide. Vím nebo aspoň se domnívám, v čem je můj problém. Není to však na veřejnou diskuzi. Budu psát všeobecně. Je to soubor mnoha faktorů, které ovlivňují naše šance. Některé si uvědomujeme, některé, jiné můžeme ovlivnit a řadu zase nemůžeme. Co člověk, to úplně jiná osobnost, jiné představy. můj postřeh je, že nejšťastnější lidé jsou Ti, kteří žijou současností, mají zdravé a soběstačné rodiče, nejsou vázáni ke konkrétnímu majetku či místu, neberou ohledy na jiné a atd. O penězích je to až na prvním místě. Jasně, že to není rozhodující faktor, ale vyrostla nová generace, která nemá v úmyslu čekat na něco, až si našetří, jak tomu bylo u našich rodičů a prarodičů. Když má žena na výběr, tak dá většinou přednost někomu, kdo ji dokáže zajistit a poskytnout zázemí a komfort i pro děti. Je to však individuální a jsou jistě zase takové, které nezjištně milují. Většinou to má nějaký estetický háček a nebo se domnívám, že ty fajn ženy jsou zadané od 13 let a nemají potřebu měnit časem partnera, pokud jim to klape.
Myslím, že čím jsem starší, tím jsem pohodlnější se změnit, přizpůsobovat a přijít o svobodu. A pak nemám kde hledat. Jsem introvert před cizími a nedokážu přijít na ulici k nějaké slečně a oslovit ji. Občas jsem se odhodlával tak dlouho, až se odněkud vynořil většinou její přítel a já byl rád, že jsem si odpustil trapas a nedostal jednu do zubů.
Poslední roky mi dochází hodně věcí, které rozhodují, jestli je nebo není naděje. Chce to mít osvícené rodiče, kteří Tě vykopnou z domova ve 20, ale zároveň Ti budou podporou a budeš vědět, že když bude zle, máš se kam vrátit. Pokud je to tak, že rodiče si z tebe udělají postupně otroka a začnou citově vydírat, nepustí tě odejít, není z toho šance vyklouznout. Nakonec zakořeníš doma, protože nemůžeš odejít od starých a nemocných rodičů a přicházíš o iluze, protože půl produktivního života jsi investoval do něčeho, co není tvůj vysněný domov a až přijde možnost odejít, začneš od nuly bez prostředků. Jenže nikdy nelze dohnat ztracených 20 let život.
Četl jsem pár diskuzí, rad a podobně. Je špatné být workholikem, sebelitovat se, upadnout do sestrvačnosti, brát ohledy na rodinu, plnit sny jiným.
Pak si myslím, že někteří z nás mají neviditelně napsáno na čele něco, čím nás odsunou na vedlejší kolej po první minutě. Prostě nedostaneme šanci ukázat, co v nás je.
Bob tady popisuje příběh jako z romantického filmu. Ne všichni dělají zajímavou práci, aby o ni mohli poutavě povídat, protože nedělám u žádné nadnárodní korporace, ve vědě, v IT, ale živím se rukama a hlavou. Naivně jsem si myslel, že když je chlap šikovný, že to holky ocení. Opak je pravdou. Raději budou mít někoho v obleku, který umí vydělat na řemeslníka.
Píše tu však jednu zajímavou myšlenku: "Abych to zkrátil - asi třikrát jsem se zůčastnil akce pro nezadané jedné "napůlseznamky", které mi docela dobře kompenzovaly samotu (až jsem se začal bát, že se seznámím a bude útrum)"
Ano, pokud je někdo hodně dlouho sám, možná se už bojí seznámit, protože si naivně myslí, že pokud nějakou ženu najde, že si zavře dveře a přijde o šanci poznat nějakou lepší.

Když budu vycházet z vlastní zkušenosti, není to o penězích, není ani moc o vzhledu, ale spíš o tom být něčím zajímavý, umět něčím zaujmout a navenek působit nenuceně a vyrovnaně. To je jedna povolvina, která připraví "půdu" pro tu druhou. A sice umět pak správně "zasáhnout". Do svých 33 let jsem se seznamoval bez úspěchu a dost to řešil. Když už jsem se přehoupl přes tu první polovinu, absencí té druhé z toho nikdy nic nebylo.
Myslím, že mi osobně pomohla právě ta kniha o Baránka a pak stránky www.qark.net. Baránek tím "jak" a ty stránky tím, že jsem to zkrátka přestal vnímat jako problém a dle přátel jsem přestal budit dojmem "toho, komu někdo schází". Cestoval jsem, cvičil jógu a chodil na angličtinu a podle Qarka jsem se snažil stále usmívat a zkoušet pohotově reagovat na zrovna vznikou situaci. To nebylo zrovna snadné - spíš jsem měl naučených několik frází, mezi kterými jsem vybíral.
Možná to psal i Baránek - není ani tak důležité kde pracuješ a jaké máš koníčky - důležité je, jestli o tom poutavě dokážeš vyprávět tak, aby si i ten druhý myslel jak je to skvělé.
Abych to zkrátil - asi třikrát jsem se zůčastnil akce pro nezadané jedné "napůlseznamky", které mi docela dobře kompenzovaly samotu (až jsem se začal bát, že se seznámím a bude útrum). Krom vyžití jsem tam viděl v mnoha lidech "zrcadlo" (toho, jak by člověk, který se chce seznámit, neměl působit). A pak jsem byl naposled (to už jsem měl za sebou jeden vztah, který jsem cca po 6 měsících ukončil sám), tam jsem viděl jednu skoro stejně starou holku, která se mi líbila. Nic jsem nedal znát (takovou odvahu jsem zase tenkrát neměl), jen jsem se dobře bavil a snažil jsem se být ten aktivní, který umí vymysle a rozhodnout (tak abych nebyl nějaký účastník X, ale ten, kterého si každý vybaví). Třetí den po akci jsem jí napsal, že mne zaujmula a že bych jí chtěl vidět. Bohužel jsem náhle musel odjet služebně do zahraničí, odkud jsem jí ale poslal pohled. Letos jsme spolu už 5 let a máme ročního syna... Dokonce nebylo ani překážkou, že jsem tenkrát bydlel 200 km od ní...

Ahoj Tome, můžu tě ujistit, že tohle není o penězích - mám kamarády v dluzích, co nemají problém někoho najít. Já jsem tedy nikdy nezkusil seznamku, ale o jejím významu taky pochybuju. Oni svoje drahé taky nesbalili přes formát jpg :)
Já jsem o sobě ani neslyšel, že bych byl náročný, spíš opak. Píšeš ale, že víš co je tvůj problém - co to je? Peníze to nejsou, tak co tedy? Třeba mám stejný problém jako ty, jen ho nedokážu pojmenovat...

Díky. Otázka...Davide, přečetl jsem si tvé komentáře a postřehy se seznamováním a ta podobnost je naprosto neuvěřitelná:-) Jsem jen o 2 roky starší. Měl jsem jeden vztah, který krachnul a od té doby se mi nepovedlo mít ani jedno rande a to už tomu je 5,5 let. Za rande nepovažuji setkání, kde si popovídáme a po hodině řekne, tak čau a já jdu zaplatit za oba (nejsem škrt, ale nerad se nechávám využívat). Měl jsem období, kdy jsem hodně sportoval, snažil se poznávat nové lidi přes kamarády. Seznamky mě stály už hodně času, ale bez výsledku. Někdy jsem tomu nechal volný průběh a nic nelámal přes koleno, jindy jsem vymýšlel hodně inzerátů. Fakt je, že nejsem ideál, ale kdo je. Všem kamarádům a známým se v posledných 3 letech narodila děcka a nic není už jako dřív. jejich životy to změnilo od základů a pokud se už jednou za čas sejdeme, vše se točí jen okolo miminek, což samozřejmě chápu a přeju jim to.
To co mi chybí je dostatečný příjem na realizaci svých snů a o tvém platě si mohu jen zdát. Dosud jsem si myslel, že muži s takovým příjmem to mají mnohem jednodušší.
Nakonec mě dostává, když krásná, inteligentní holka, pro kterou jsem nebyl dost dobrý, si najde plešatého, pupkatého chlapíka a má s ním děti. Jasně, nejsem model, ale vlasů mám dost a měřím 190cm. Znnám kluky, co to neřeší. Jdou se ožrat, někde na koncertě hned sbalí holku a vyspí se s ní.
Takže se smiřuji s tím, že mi není dáno být šťastný s milující ženou. Blbé je, že samotnému je mi smutno a třeba už se mi nechce sportovat, jezdit na kole a do hor. Nevidím ani moc perspektivu něco budovat a zabít všech čas prací, protože mi utíká ten život venku, ale zároveň je práce tou jedinou věcí, co mě drží nad vodou.
Poslední dva roky pozoruji, že třeba seznamky jsou úplně mrtvé. Já nevím, jestli je to tím, že už je mi 34 nebo je taková konkurence. Není šance, abych vůbec dostal nějakou odpověď, o setkání ani nemluvě. Jak si mám vybrat, když nemám z koho? Od žen slýchávám, že si zase nemůžou vybrat, že je to tragédie, ale přitom dostanou třeba 400 odpovědí za den na jeden inzerát. Moje skóre je zhruba 1 odpověď za měsíc na 50 inzerátů různého charakteru (romantické, přátelské, na vážný vztah, na sport, povídání, nezávazné, s fotkou či bez). samozřejmě, když já napíšu nějaké na inzerát, je to bez šance. Pak přijde známý, hele já si dal inzerát na e-darling a měl jsem už druhý den několik nabídek na setkání. A do týdne už s tou holkou spal. Konkrétně znám 3 lidi, co se poznali na téhle seznamce a jsou spolu už několik let. Vyzkoušel jsem ji tedy v bláhové naději. Kdybych se za ty peníze šel najíst do luxusní restaurace, udělal bych lépe, protože je to jen továrna na prachy pro ztracené případy jako já :-D. Většina vymyšlených profilů, mezi nima je pár opravdových, které samozřejmě nestojí o někoho jako jsem já...
Mám z toho všeho občas deprese. Kámoš mi radí, ať jdu k psychologovi, ale já vím, kde je problém a nemám potřebu platit někomu, když můj problém stejně za mě nevyřeší. Úplně stejná terapie je třeba jít sem a vypsat se tu nebo se svěřit kamarádovi. Ten můj už to nerad poslouchá, a protože tohle nikdy nezažil, tak to nemůže pochopit.
Vlastně jsem dospěl k závěru, že nejúčinější je mít hodně známých a kamarádů, kteří mají ve svém okruhu další známé a doporučí ti nějakou ženu, o které ví, že hledá a zároveň jí řeknou o tobě a udělají nějaké dobré reference.
Už jsem slyšel, že jsem třeba hodně náročný, ale kdo není. Když hledáš k sobě rovnou nebo o několik řádů nižší ženu, bude tě přitahovat? Vzhled není samozřejmě všechno a láska je chemický proces, který se nedá moc pochopit, ale mít vedle sebe nepřitažlivou ženu, která se za pár let promění ještě v semetriku, až tě bude mít jistého, tak to je něco, co mě děsí a radši prožiju život sám, než si ho zničím takovým vztahem. Znám zase lidi, kteří si prošli manželstvím, mají děti a teď jsou šťastní, když už jsou rozvedení a nemají potřebuju znovu se párovat a užívají si znovu získané svobody.

Díky. Otázka přitažlivosti je asi subjektivní, já si o sobě nemyslím, že bych byl Quasimodo (190cm, 89kg, s vlasy žádný problém, bez brýlí, modré oči...), ale co já vím, třeba jsem jeho bratr :) Každopádně, pokud by můj problém byl vzhled, což mimochodem všichni psychologové vyloučili, pak nechápu, proč i když zkusím oslovit holku o několik řádů níže na pomyslném žebříčku, jsem i tak okamžitě zadupán do země. Tohle asi nevyřeším, jen jsem chtěl znát způsob, jak se s tím konstantním odmítáním vyrovnat. Samozřejmě - pokud bych věděl, co je můj problém, pak bych byl o to šťastnější :)

Začetl jsem se do té knihy...Však to se nevylučuje. Snad nejsi tak ošklivej ne? A i kdyby náhodou jo, tak by tě měly přitahovat i ty ošklivé... A navíc on tam píše, že se můžeš pokoušet i o holky o půl stupeň hezčí, akorát prostě musíš vědět jak na to...

Začetl jsem se do té knihy a jsem z toho zmatený podobně jako předtím - na jednom místě tam vysvétluje, že se člověk má pokoušet o holky přibližně stejného vzhledu. Dokonce tam dává i hodnotící žebříček. Následně ale o pár stran dál vysvětluje, že "7. chyba: vybíráme si ženy, které nás pak nepřitahují" :)

Díky za odpověď. Tahle možnost mě napadla, a možná na tom i něco bude. Proto jsem zkoušel sbalit i holky, o které bych normálně nestál, ale i u nich jsem byl bez šance - zřejmě to funguje oboustranně, tzn. i ony očekávají... koho vlastně? Já možná netuším, co bych měl splňovat. Umět tu druhou osobu bavit, mít dokonalý úsměv, být pozorný, rozhodný... Prostě pan dokonalý. To nejsem, ale to nikdo - i přesto moji kamarádi, kterým je jedno jak vypadají, párkrát týdně se zlejí do němoty a sport neřeší, mají několikátý vztah klidně i do roka.
Další problém je ten, že nezadaných holek v mém věku je minimum, a pokud už ano, pak nemají žádný důvod být zrovna se mnou (z nějakého důvodu). O mladší se už ani nemusím pokoušet, tam jsem bez šance úplně, a starší o mě mají zájem jen jako bokovku.
Napadlo mě taky se zeptat dané holky co je se mnou špatně, přičemž přímá odpověď byla Nic, jen nejsi můj typ (tedy způsob jak někomu říct zmiz :) ) a nepřímá, že na mě ani nepoznaly, že bych měl zájem.
Každopádně díky za tip na knihu, už objednávám :)

Díky za odpověď. Tahle možnost mě napadla, a možná na tom i něco bude. Proto jsem zkoušel sbalit i holky, o které bych normálně nestál, ale i u nich jsem byl bez šance - zřejmě to funguje oboustranně, tzn. i ony očekávají... koho vlastně? Já možná netuším, co bych měl splňovat. Umět tu druhou osobu bavit, mít dokonalý úsměv, být pozorný, rozhodný... Prostě pan dokonalý. To nejsem, ale to nikdo - i přesto moji kamarádi, kterým je jedno jak vypadají, párkrát týdně se zlejí do němoty a sport neřeší, mají několikátý vztah klidně i do roka.
Další problém je ten, že nezadaných holek v mém věku je minimum, a pokud už ano, pak nemají žádný důvod být zrovna se mnou (z nějakého důvodu). O mladší se už ani nemusím pokoušet, tam jsem bez šance úplně, a starší o mě mají zájem jen jako bokovku.
Napadlo mě taky se zeptat dané holky co je se mnou špatně, přičemž přímá odpověď byla Nic, jen nejsi můj typ (tedy způsob jak někomu říct zmiz :) ) a nepřímá, že na mě ani nepoznaly, že bych měl zájem.
Každopádně díky za tip na knihu, už objednávám :)

A nemůže to být tím, že zkrátka oslovuješ okruh žen, u kterých nemáš šanci na úspěch? Dost lidí má na budocího partnera vysoké požadavky (a podle nich zkouší vybírat) aniž by zhodnotili to, co může nabídnout.
Četl jsi od Baránka knížku "jak sbalit holku" ? Je tam hodně pravdy, ale jen pro ty, kdo ji chce vidět.

Jinak samozřejmě můj příspěvek ber jen jako jednu z možností, která mne napadla. Můžu se mílit, jednoznačnou příčinu z Tvého, byť delšího a v celku dobře npasaného příspěvku, nikdo analyzovat nemůže.

Zdravím všechny :) Já mám problém se seznámit dlouhodobě, něco přes dva roky. Je mi teď 32 a za poalední cca dva roky jsem oslovil nejrůznějšími způsoby, od prostého ahoj až po super rafinovaný způsob zahrnující kytice a hádanky, 17 holek. Ani u jedné to nevedlo dokonce ani k prvnímu rande, obvykle všechno skončilo tím, že mě viděly - překvapivě dokud jsem neodhalil kdo jsem, tak všechno šlo krásně. To mě vedlo k závéru, že bude problém s mým vzhledem (znáte to, na vzhledu nezáleží.. blbost :) ) a změnil svoji vizáž, plus navštívil několik psychologů, abych zjistil, kde je problém, studoval řeč těla, zkoušel oslovit holky, kterých bych si normálně ani nevšimnul.. Odpověď na to, co je špatně, jsem bohužel nedostal, a ani moje moje nulová úspěšnost se po tom všem nezvedla. Jediné, co jsem zjistil je, že pokud je holka zadaná nebo dokonce vdaná, pak se pravděpodobnost trochu zvyšuje (ale skončí na tom, že než se rozejít nebo rozvést, je lepší dát k ledu mě).
V řeči statistiky, pokud bych teď někoho úspěšně oslovil, pak je to spíš statistická chyba :) Zkoušel jsem to i rok neřešit, abych vyzkoušel teorii "nehledej a on se někdo najde" - a našel další slepou cestu jak z Cimrmana :)
Moji kamarádi, kteří na svoje přítelkyně kašlou podstatně víc než já na svoji jedinou, kterou jsem kdy měl, mají za sebou už několik jednotek až desítek vztahů, děti, rodiny, alimenty... Já mám jen výbornou práci s platem vysoko nad 100 000, snad 5 sportů a prázdnotu v srdci.
Jsem zoufalý a vím, že nemá smysl se pokoušet dál oslovovat, protože zažít po dvacáté to chladné odmítnutí už asi nemá význam. Proto teď už hledám jen odpověď na otázku, jak se smířit s tím, že budu sám a akceptovat to - pokud to vůbec jde. Znáte nějakého psychologa nebo techniku?

Takový problém máme všichni, i sebekrásnější dívky, které vidím kolem sebe, jsou nezadané a samy říkají, že vůbec netouží po namachrovaném nagelovaném svalovci. Ale problém asi je, že se lidé nemohou potkat ve správnou dobu na správném místě. Mně osobně se seznamky příčí, vždy jsem byla akorát zklamaná, buďto jsem natrefila jen na takové, co chtěli hned sex a víc nic, přestože byli v rubrice vážné seznámení, nebo pak takové, kteří se dělali někým jiným, v horším případě byli nepříjemní a raději jsem odešla. Je to takové vše nucené, některým z toho však láska vznikne, ale mně toto nevyhovuje. Raději někde na společenském setkání, kde je normální atomsféra a někdo normální se objeví :-)

Ále Vašku zklidni se trošku ok? vždyť to je ještě dítě:DDD

Ahoj holky chtěl bych jednu z vás:DD sice nwm ale klk vás tu je ále to neva napište když bude čas nebo prozvonte na Tel:604444680.Dík:**

Ahoj, kdo se chcete seznámit s novou holkou a máte chytrý telefon, můžete zkusit novou mobilní aplikaci ConTAGme. Nyní je zdarma na Google play. ;)

Proste jenom hledam holku