Miluji ji a nechci to vzdát !

Tohle moc nechápu. Když to...tak to jsi na to Věrko právě kápla, to zbytečný oddalování je to nejblbější na celý ty eskapádě..............

Asi mám dneska nějakou...A ty se mi ozvi na tom Skype. Už jsem si tě přidala, ale vidím tě pořád offline.

ja jen že když se hloupě...Tohle moc nechápu. Když to chce ukončit, tak proč by měl taktizovat? Jako, abych si já teď myslela, že o tom přemýšlí, i když už se dávno rozhodl to ukončit? A pak mi za měsíc řekne jen to, co by mi stejně mohl říct už teď? No to snad ne.

Jo pokud máš pravdu, tak to...ja nemam identicky problem ani jako ty nebo Věrka a nejde to rovnoceně vyhodnotit, to nejde se na něčem hnedle shodnout..

Asi mám dneska nějakou podrážděnou náladu, či co?

ja jen že když se hloupě...Jo pokud máš pravdu, tak to je to nejhorší co může být taktizovat. Pokud by můj partner taktizoval tak všichni se shodneme na tom, že to není partner pro život. Aspoň ne pro mě.

ja jen že když se hloupě chovám tak tím nesleduji nijak destruktivní přístup k tomu řešení, vycházím z toho že svůj protějšek kapku znám a reaguji tak, může to být podobný že i ten tvuj tě trochu chce pozlobit a že nechce složit zbraně příliš lehce, nechce mluvit přímo, rovně a jasně - asi je to hloupé.. ale to si myslím v taktizování je běžné, a myslím že taktizujem tady všichni

Víš co bys měla? nenapsatl už...Ano...to je to, co chci udělat. Bohužel až včera jsem na to přišla, že je to možná opravdu jediná možnost a že on je ten typ ščlověka, který nerozumí nebo nechápe to,co píšu. Takže nechám ho být zatím....jestli mě to po čase bude pořád hodně trápit, pak to tak za měsíc sama ukončím.

No...a proto já mu teď...Přesně tak, ale jedno je dobré, že jsem se pionaučil a příště už budu připravený na toto. Snad, ale už žádné příště nebude, protože!

Proč mě tak nechává...protože...Víš co bys měla? nenapsatl už ani jednu sms a nedat o sobě vědět. Vím je to těžké. Ale věř mi jedině tak zjstiš jestli chce? Pokud se ozve tak netlačit na to, pomalu nějak začínat znova, ale pokud se neozve tak je jasné, že je konec. Neptat se ho ani na otázku zda je konec,protože to je zase otázka, která ho může rozhodit a neví co by řekl. Prostě to udělej tak, běž se bavit na ples a hold nějak vydrž. Věř mi a neudělej takovou chybu jako já.

Prostě to co jsem napsal,...No...a proto já mu teď nechávám ten čas a čekám až s čím se ozve. A to je to, co jsem měla už udělat dávno předtim, když mě o to sám žádal. Dát mu klid....

Prostě to co jsem napsal, jsem napsal proto, abych Vás vyburcoval k něčemu čemu se říká zdravý rozum. Já jsem udělal tu chybu, že jsem se snažil tak moc dostat svojí bývalou zpět, že jsem zapoměl na sebe a udusil v osbě to co ona milovala. Prostě jsem ji vnucoval svojí pravdu a tím jsem ji vyděsil. Ano nemuselo to být tím. Ale co když ano. Být Váma tak se jakoby smířím s koncem a začnám znova, ano blí to strašně moc můžu potvrdit. Ale pokud to neuděláte bude to bolet pořád a vy vždycky budete čekat na konec. Je jasné, že pokud ten člověk o Vás stojí a chce být s Váma a dělat vás šťastnm tak se ozve sám od sebe. A pokud jde o strach, že když se mu neozvu nebude o mě mít taky zájem, to je blbost. Já Vám říkám, nic by vám nepomohlo víc i do budoucna do vztahu, kdyby ten Váš partner sám o sobě po cca 2 týdnech sám zavolal a řekl, že mu chybíte, teprve pak jde budovat vztah znovu a vyžít druhé šance, ale jinak to je jen oddalování něčeho co příjde.

Já to chápu, ale když jsi to...Proč mě tak nechává...protože třeba nechápe jak se opravdu cítím, nebo nemá sílu s tím bojovat, já nevím proč. ON si určitě říkal to samé, proč po něm něco pořád chci, co mi on už několikraát vysvětlil a proč jsem ho nenechala na pokoji,když ho to trápilo? Protože jsem myslela, že ho to třeba tolik netrápilo, protože vím, že by to netrápilo mě. A určitě mu přišlo hrozné, že on se tolik předtím snažil..dokonce dělat i to, co chci já a viděl, že to nepomáhá. Každý je jiný...každý na něco reaguje jinak. Vím, že je to slušný člověk, nápomocný atd...tohle jsou věci, které jsou důležité...to že mě nechápe nebo já jeho přece není důvod k tomu, abych stoprocentně tvrdila, že ho nezajímá jak se cítím. Třeba jen neví, jak s tím on má bojovat. A co se týče toho, že by se cítíl donucený...tohle je na něm. Já mu řekla, že chci jeho rozhodnutí...že pokud necche, pak je to ok. A řekla jsem mu, že to chci zkusit pouze v případě, že si myslí, že by to mohlo mít smysl. ..ono je to těžké aby si myslel, že by to mělo mít smysl, když už to několikrát zkoušel a mé reakce potvrdili , že ho nechápu. Tohleto je o rozdílnosti povah.,ne o tom, že jeden je zlý atd. V podstatě jsme oba hodní a chceme to samé, jen se prostě nechápeme a v tom je ten problém. Situace u tebe je úplně něco jiného...tam je to jasné,..tam ti ona řekla, že chce být s ním. Kdyby mi on řekl to samé, tak nic neřeším. A popravdě ani se trápit už nebudu, protože to je jasný konec v té chvíli. Ale takhle já nic nevím..j.en to, že jsme z tohho oba total na prášky.

je to relativní, ale jo je to...Ale tohle jsme tady už probírali. Nejde srovnávat to, co je nesrovnatelné. Je samozřejmé, že pokud on je na tom hůř, tak tohle bude vidět jako nesmysl....trápit se nad takovými věcmi.

Já to chápu, ale když jsi to přečteš, tak já psal o tom, že pořád tady řešíme: CO KDYŽ ? Ale nechceme vidět pravdu, pravda je taková,že ten druhy prostě nechce a nemá cenu si namlouvat něco jiného. vysvětlete mi teda proč, teda tě ten tvůj nechává v takovém stavu? Když se na to podíváš s otevřenýma očima a bez citů, tak si musíš přiznat, že ty se mu prostě vnucuješ, vnucuješ mu sebe a chceš aby pochopil tvojí pravdu. Neříkej mi, že né. Stoprocentně jsem si jistý, že pokud řekne ano skusíme to spolu, tak stějně se bude cítít donucený a ty se budeš cítít jako žes ho k tomu dohnala. Sory, ale myslím si, že to je pravda a jsem o ní přesvědčený. Nezáleží na tom co se stalo mě, ale jde mi o ten princip, jak jsem psal. Pokud se nesmíříme sami se sebou a nebudeme myslet i na sebe a žít tak abychom se nevnucovali, tak nikdy nenajdeme toho pravého. U jednotlivce nemůžu říkat ten mi připadá, že se nevnucuje a hraje svojí hru, soudím podle toho, že své partnerce řekl, že se má dobře a nemá. Ale jednotlivče musíš si položit otázku, když máš být šťastný tak chceš přece vedle sebe toho kdo pozná že nejsi v pořádku a je ti smutno ne?

No a není to hloupé si toto...je to relativní, ale jo je to hloupé, celý můj problém vznikl hloupostí jiných lidí, ono se někdy nejde ani jinak než hloupě zachovat
mýmu kamarádovi manželka zemřela a věř nebo ne veškerá výše uvedená problematika by mu připadla malicherná až hloupá,
vše je velmi relativní..

... my naše polovičky pořád...Moje reakce viz výše. Tvůj názor bych sdílela, pokud bych si byla jistá, že mě podvádí nebo něco takového....Chápu tvůj pohled, ale neznamená, že je opravdu ten správný. To jak se cítíme a co si myslíme jsou jen domněnky postavené na tom, co jsme zažili, nebo jak bychom to brali my, kdybychom byli v jejich situaci. Ale pokud opravdu nemáš důkaz, tak nemůžeš jednoznačně nic tvrdit....I když vím, že to taky dělám, ale jde o to, opravdu si připustit, že ten druhý to může vidět úplně jinak.

... my naše polovičky pořád milujem, každý po svém, udělali by jsme své polovičce něco takového co teď dělají nebo udělali ony Nám? Já říkám ANO, za podmínky, že je už nebudeme milovat a pak nám bud ejedno jak se cítí. To samé prožívají oni, je jim jedno že se trápíme. Sory za upřímné slova.

Tak z toho si nic nedělej!!!...No a není to hloupé si toto říkat, když oba možná cítíte opak?

Víte o c tady jde? Skuste si...pavle, ale ty to máš o hodně jednodušší....tobě ona na rovinu řekla, že s tebuo nechce být....mě teda nikdo nic takového neřekl. A kde bereš tu jistotu, že jsou to oni, co dělali chyby. Vždyť ten samý pohled může mít i on na mě. Taky se mi snažil něco vysvětlovat, taky se pořád rozčiloval, že ho nechápu atd....a já myslela, že ho chápu a asi nechápala. Nebo ano, ale nedokázala jsem prostě v té chvíli reagovat jak on chtěl. To opravu není tak jednoduché si říct, že ten člověk je pod mou úroveň. To také si přece může říkat on o mě. Pokud bych se už definitivně rozhodla s ním skončit, pak už jen bohužel z toho důvodu, že prostě nejsme schopní dojít k porozumění nebo k řešení. Ne, proto, jak se on chová...ale proto, že já už to dál nezvládám. Já věřím, že on se snažil.....třeba dal do toho tolik, kolik ani já ne...co ty víš, jak on to vidí ze svého pohledu? A o co vlastně jde je to, že on už třeba prokoukl dříve a říká si, že my se budem pořád dokola trápit a že tohle nemá cenu...a proto je to možná schopen říct jen v tom stavu naprosté zlosti, protože mu to dá tu sílu to říct. Protože mu nejde říct sám od sebe, že se mnou být nechce, protože on vlastně chce..jen to vidí jako neřešitelnou situaci a nevěří, že by se to spravilo. Proto asi...