Mimčo kolem 40? Ano nebo ne?

Je mi 42let a mám dvě dcery 21 a 19let. Loni se mi narodila vnučka a to jsem byla již ve třetím měsíci těhotenství. Zvláštní na tom bylo to,že dcera otěhotněla přes antikoncepci a já podle naší lékařky již začínala mít přechod. Půl roku po porodu dcery,přesně na den narození mé vnučky,se mi narodil krásný a zdravý syn. Je to první mužský v rodině a hýčkají ho i mé kamarádky,které zpočátku mé těhotenství nedoporučovaly. Nejen že si vše opravdu vychutnávám,ale ani si nepřipouštím,že by mělo něco mému synovi chybět nebo že bych se nedožila vnoučat od něho. Moje maminka mne měla také ve 40ti letech,nikdy jsem se za ní nestyděla a nikdo se mi neposmíval. Dožila se obou mých dcer a dokonce s nima šla i poprvé do školy. Můj otec dokonce ještě žije.Zemřít může člověk v každém věku a znám pár smutných osudů,kdy mamina zemřela ve 20,22 a 28 letech,takže o věku to není. Je to o tom chtít a mít. Jsou to totiž úplně jiné pocity než když jsem byla mladá. Vše je intenzivnější a procítěnější a já jsem šťastná.

Je mi 28let mám 2děti páreček a chtěla bych kolem 35let ještě jedno.CHtít člověk může ,že.Uvidíme ,chci dát dětem vše pohodu a soukromí.takže jsou v tom finance.Pokud budou na podkroví,aby měl každý svoje a já dobré zdraví určitě se k tomu odhodlám.Sestra měla v 33letech a řiká co bychom těd dělali koukali na sebe,Mají kluka a zase oživení v rodině.

pokud je člověk zdravý,proč ne.Jste zodpovědní,většinou zabezpečení a můžete si to nádherně užit.Já měla v 35 své 3dítě a je to nádhera.Ty2 jsou velké a tak máme dítě při kterém jsem omládla a život není nuda.v zaří jde do 1třídy.Hrdě do toho.

Všechny Vás hezky zdravím a ráda přispěji svojí troškou do mlýna. V dubnu mi bude 41 let a jsem matkou 2 dětí - chlapci je 5 let a dcerce 8 měsíců - jsem tedy ta, kterou lze označit za "starou matku". Jsem ale velmi spokojená - tedy s dětmi, protože v životě obecně je vždy co zlepšovat! Obě moje těhotenství proběhla bez komplikací, dokonce v poradně těsně před porodem si ošetřující lékař ověřoval moje datum narození. Domníval se totiž, že je v kartě překlep. To potvrzuje, že i "starší" žena v těhotenství a s malými dětmi omládne. Ve svém okolí jsem se zatím nesetkala s tím, že bych se někomu jevila jako stará, i když mě to s postupem let zcela určitě potká. Žen, které mají v tomto věku malé děti, je poměrně dost a celá řada z nich má doma již děti starší. Pokud jsou partneři zdraví, plní síly a mají chuť svůj život obohatit, nevidím v tom, mít ještě děti, žádný problém. Jediné, co mě na tom všem trápí, je to, co se už v jednom z předchozích příspěvků objevilo: mám strach, co by s dětmi bylo, kdyby se mi něco stalo (to ale zcela určitě trápí i mladé maminky), počítám, kolika let se musím dožít, abych viděla děti dostudovat, vykročit do života, abych se dočkala vnoučat a užila si jich v relativně čilém stavu, apod.
S ničím jiným si starosti nedělám!
Držím palce a přeji vše nej ...

jo jo, to je fakt

Ahojky všem, když jde o první těhotenství, tak bych neváhala a šla do toho.

Pokud ale už máte např 2 větší děti, zvažovala bych své zdraví, protože v tomto věku se někdy projeví vážné zdr. komplikace během krátké doby.

Romano, díky. Stalo se mi něco moc podobnýho. Taky jsem byla přesvědčená, že už všechno skončilo. Po přečtení přspěvků, jako je ten Tvůj, začínám doufat.

Ahoj Evičko ! Romana to tady tak moc hezky napsala, že jinak se to říct nedá ! Něco pro tebe zkončilo a něco nového začíná . Tak hodně štěstí ! Janka

Evo, já jsem byla po jednom takovým docela smutným rozchodu tři roky sama, hrozně mně to sebralo a byla jsem přesvědčená, že už jsem stará a zpuchřelá a navěky zůstanu sama. ( a okoušou mě vlčáci). Pak jsem se seznámila se svým budoucím manželem, (to mi bylo devětatřicet), za rok jsme se brali, další rok se nám narodil Dan, za rok a půl po něm Magda. celou mojí rodinu beru jako dárek odněkud shůry, kterej přišel, když už jsem to nečekala. ( a kdo se zamiluje, když si to zrovna přeje?) S otěhotněním, jak ses ptala, jsem žádný problémy neměla - prostě jsme dítě chtěli, tak jsme si ho pořídili. Já si totiž myslím, že pokud je ženská zdravá, nemá s tím žádný potíže, ať je jí, kolik chce. Naopak si vzpomínám, že jsem v nemocnici viděla několik pacientek, které se léčily, aby otěhotněly, a té nejmladší bylo 26. Prostě je to asi o tom, jestli jseš zdravá, nebo ne. Samozřejmě, že jsem riskovala v tom smyslu, že pokud bych zjistila, že něco se mnou není v pořádku-už bych na nápravu neměla tolik času, jako ty dvaceti a třicetiletý. V tom dávám za pravdu těm neradostným statistikám.
První těhotenství v naprostý pohodě,porod taky (jestli se to tak dá říct-nesmála jsem se u toho...:)), při druhým těhotenství jsem poslední měsíc ležela, kvůli krvácení. Druhý porod byl o něco rychlejší (trval asi 5 hodin). Jinak, nabrala jsem asi tak 15 kilo, který se fakt po čtyřicítce hůř shazujou, ale to zřejmě každýmu. Nedovedu si představit, jak bych tohle zvládala, kdybych otěhotněla třeba ve dvaceti...Ale tohle je všechno jenom můj postoj, kterej nikomu nevnucuju, opravdu je to jen každýho věc. Tobě jsem, Evo, jenom chtěla říct, že nikdy není nic definitivní, ani pocit, že ,všechno skončilo, jsi už stará a nic už nepřijde". (tohle taky znám). Nikdy nevíš, co krásnýho se stane třeba hned zítra. A dělat statistiky, v kolika je vhodný se zamilovat, vdát a vychovávat děti, je podle mě nesmysl, na tyhle věci přece nikdo nemá manuál. Bohužel, Tvoje okolí to vždycky ,,ví nejlíp", žejo? Pokus se to neposlouchat a uvidíš sama. Hodně štěstí.

Romano-můžu se zeptat?Ty jsi měla první dítě ve 41letech?? Jak probíhalo těhotenství atd...Mě ty roky hodně straší,ale bohužel má osobní situace je jaká je...Měla jsem plány a ty najednou nejsou a hodně let vztahu jsou už pryč a okolí dost vyvádí kvůli mému věku atd..Problém je i v tom,že prostě nemám chut si hledat vztah...Jsem skoro 2roky sama ...Rozchod me hodně rozházel,jsem zvyklá na životní rány,ale tentokrát to úplně zamíchalo mým životem a nerada bych prožila život bez toho být matkou...Ale představa,že otěhotním poprvé ve 40letech mě s prominutím docela děsí...Komplikace,věk atd...Děkuji za hezký slova a příspěvek...

Evo, nebuď zdeptaná... Zažila jsem, to co Ty, ve čtyřiceti jsem se vdala, bylo mi 41 a 42, když se nám narodily naše děti ( kluk a holka), taky jsem si tenkrát myslela, že už pro mně všechno skončilo...na tyhle věci nejsou žádný grafy, prostě to přijde, kdy má. Držím palce.

Je to problém...Mě bude 35let,po dlouholetém vztahu jsme se rozešli a co ted?U něj je to jedno,může si najít partnerku třeba za pár let ale mě táhne na 35..Jsem psych.docela na dně z rozchodu a nemám chut si nikoho hledat...Do toho obavy,jestli se mi vůbec podaří najít partnera pro život a rodinu...Protože momentálně nemám na hledání nějakého vztahu ani chut...

Copak to ona se dožije, snad. Od těch nejstarších dětí. Ale přišlo mi docela sprostý, když na otázku redaktora, jestli se nebojí toho, že její nejmenší můžou zůstat bez rodičů odpověděla, že se spoléhá ne nejstarší děti - jejich sourozence. Přičemž otázku před tím řekla, že Agáta se rozhodně do dětí nežene, a starat se nehodlá. Přišlo mi to prostě postavený na hlavu.

Opravdu si myslím že ve 45 letech to je divný ale je to jen její věc. Dožije se vůbec vnoučat ?

Však také není. Sice jsem ji do jisté doby obdivovala, právě kvůli vztahu k vlastním i adoptovaným dětem,ale dneska mi fakt přijde s nervama pryč. A tím ani tolik nemyslím to, jak se rozrodila.

Ta mi nepřijde v pořdku...

Jenom aby vydržela s nervama.

Ve 40 letech to snad ještě jde, ale později se mi to už nelíbí. Dejmě tomu, že se žena dožije 70 let, tak dítě bude mít matku do 30, ale v padesáti a později se mi porod už nezdá.

Milá Lindo !Nechápu proč by to mělo být sobecké !?Je to úplnhě každého věc jak se rozhodne!! Víš vůbec co to jsou mateřská láska a jakou má sílu ! ?

To Linda: kdyby všichni přemýšleli děvče jako Ty, asi bychom tady už dávno nic neřešily... mít dítě ve čtyřiceti není doména dnešní doby. Podívej se občas do encyklopedie, kdy rodily ženy naše slavné vědce, hudební skladatele, spisovatele...