Místa, která léčí

http://paramag.eu/tajemne-vojsko-duchu-na-karlove-namesti-v-praze/

http://paramag.eu/strasidelny-dum-uprostred-orlickych-hor/

http://www.byciskala.cz

Tajemný les Bor zvaný též Branišovský les se nachází jihozápadně od Českých Budějovic. Tento tajuplný les skrývá mnoho děsivých záhad a historek vyprávěných odvážlivci, kteří zde prošli, nebo vojáky, kteří tu dříve sloužili, ve většině jsou slýchány zvláštní melodie, mužský pronásledující hlas, hlasité kroky a na závěr pozorování mužské postavy levitující několik centimetrů nad zemí s černým pláštěm a kloboukem a červenýma svítícíma očima. Před 400 lety zde stála osada, kterou lemovala úzká cesta, která osadu spojovala s okolním světem, jelikož všude se nacházely hluboké bažiny, kde mnoho lidí předčasně ukončilo svůj život. Před několika lety tu stával strom oběšenců, na němž si v průběhu řady let mnoho lidí vzalo život, vesničané se nakonec rozhodli prokletý strom porazit a spálit. A aby toho nebylo málo, jedné noci se do lesa zřítil neznámý létající předmět. Oblast byla na rok uzavřena a nikdo do ní nemohl, dokonce ani vojáci, kteří zde prováděli zkušební střelby. Les tedy není bázlivými výletníky příliš vyhledáván a jen tak někdo se do něj nehrne.

To je teda hodně... Pravděpodobně to záleží na stavu mysli. Můj strýc byl kameník a když předčasně umřel, musel bratranec dodělat zakázky, které měli tehdy až na dva roky nasmlouvané. Musel jsem mu pomáhat, protože tu práci musíte umět, sekat nápisy, zlatit písmena a mnoho dalších. Protože jsme už jako děti ze strýcem chodili na hřbitov, mnoho prací jsme se naučili, začali jsme pomalu, ale jistě začínat podnikat už dávno před r. 89, i když nás živilo jiné povolání, stala se kameničina naším každodenním chlebem. Tedy abych to skončil, na hřbitově se pohybujeme zcela v pohodě, nic tak závažného nehrozí, naopak je zde klid, zdrželi jsme se mnohokrát i za soumraku a nic se nám nestalo. snad jen nějaká ta štěnice po úderu kladivem, přiskřípnutý prst, ale to už se nestalo dávno. Nebezpečná je snad n ta cesta domů, protože o vypití lihovin nám hrozil pouze pád na hubu. A Kdo říká že se na hřbitově bojí, nabíjí energií kecá, protože neví o čem mluví. Snad jen to meditování uznávám.

Walhala.Já jsem germán...Jak na tebe působí Teutoborský les? Tam musíš být v úplné extázi.

Walhala.Já jsem germán kořenem a tam se cítím skvěle.

Hřbitovy mám ráda, svým způsobem je to pro mě takový příjemný meditační místo. Na bohnickým hřbitově jsem ještě nikdy nebyla, ale už z obrázků to působí jako místo s jedinečnou atmosférou. Tak až zas někdy budu v Praze...
Připomíná mi brněnský židovský hřbitov - ten je zarostlý břečťanem, spousta náhrobků se už hroutí do země.
Občas se chodím na hřbitov projít taky. Jdu prostě pozdravit lidi, který jsem nikdy nepotkala. A občas jen tak zapálím svíčku na hrobě, o který se už nikdo nestará. Připadne mi to jako hezký rituál.

To je teda hodně...Ze hřbitovů jsem měl podivný pocity vždycky. Znám lidi, co chodí na hřbitov rádi - ne se loučit se svými blízkými, nebo vyvolávat duchy, či co se tam obvykle dělá, ale jen se tam procházet - tomu nerozumím. I když, jak se říká, proti gustu žádný dišputát.

Léčí Lurdy!

To je teda hodně strašidelný místo! Ale já myslim, že když člověk přichází s dobrým úmyslem, tak by se mu nic stát nemělo... Ale v noci bych tam asi taky nešla, jsem hroznej strašpytel. :))

O bohnickém hřbitově jsem...Ten bohnickej hřbitov je trochu jako z hororu, ještě když si uvědomíte, že jsou tam lidé z léčebny, se kterými v té době dělali bůhvíco. Brrr, přiznám se, že bych tam sama už taky nešla, možná jen s větší skupinou lidí. .) Rozhodně je to zajímavé místo na procházku, protože je to v chráněném území a je tam krásná vyhlídka.

...O bohnickém hřbitově jsem dříve neslyšela, podle fotek vypadá opravdu jako z hororu. Dneska bych se možná víc bála na taková místa jít, i když na duchy nevěřím - ale ta energie lidí tam pohřbených určitě jen tak nevymizí, člověk to musí cítit. Je to taková směsice bázně, úcty a lítosti...

Opuštěná místa posledního odpočinku lidí bývají nabitá tajemnem a zvláštní atmosférou. Hřbitovy jako takové mě lákaly - jako děcko jsem prázdniny trávila vedle hřbitova, děda byl kameník a dělal lidem náhrobky. Vždycky mě přitahovala stará část hřbitova, kde byly pomníky omšelé, špatně čitelné a zarostlé trávou. Ale pamatuji si, že za městem byl opuštěný židovský hřbitov, byl zamčený a dovnitř se dalo nahlížet jen přes vysokou kamennou zeď. Nikdy jsem si netroufla ji přelézt a jít se procházet mezi ty pobořené náhrobky. Bylo to taky tajemné místo, opředené zvláštním tichem a smutkem...

http://ann-ihilation.blog.cz/1403/ii-ohlusujici-ticho-tajemneho-bohnickeho-hrbitova

...Já nevím, co pořád všichni straší s tím Velhartickým hřbitovem - je to prostě malej šumavskej hřbitůvek, nic strašidelnýho tam není...

Kopec Burkovak uváděny i jako Tabor. (nezamenit s městem Tabor). Burkovak je u obce Nemejice u jihočeské Bechyně. Je to keltský Nemethon, svatyně kde jsou aktivní energetické body. Založeny na společné práci může a ženy. Keltská přítomnost byla prokázána vykopavkami. Sobeslav jižní Čechy. Za městem na vrchu nad řekou Lužnicí, pozůstatky rozsáhlého hradiště s mohutnými valy. Původně zde byli kelti a později slovane. Řada energetických bodů, v lese cihlový kostelík, podá s vynikající vodou, a asi dva roky nad řekou dřevěná rozhledna.

je WC. Tam si každý uleví...Wc je i v putyce a tam člověk zrelaxuje hned dvakrát.Tuhla jsem se tak nabil energií,že jsem šel domů dvě hodiny.Nenabitému mi to trvá deset minut.To je jasný důkaz,jak to funguje.Všem doporučuji.