mlada holka a starsi chlap

ale já neplánuju děti ani rodinu, nechtěla bych po něm aby opouštěl rodinu, ještě jsem neměla delší vážný vztah a tak mi přijde nepravděpodobný abych s tímhle, kdybych ho získala, zůstala do konce života.

Meliso, hloupě přemýšlíš ty. To není o tom někoho jen "utrhnout". Když se děvence opravdu podaří do sebe zaláskovat muže věkem blízkého jejímu otci či dědečkovi tak, že on pálí mosty, tak strhla lavinu, která jí dřív nebo později pohřbí zaživa. I zde jsou výjimky a vztah navenek klape, ale kolik jich je? Nemáš vůbec představu co takový vztah obnáší. Nebudu to rozebírat, to je každému jasné. Jen na jedno chci upozornit. Děti z tak věkově nerovných vztahů mají místo otce dědečka se vším co k tomu patří.A zanedbatelné není ani zvyšující se riziko vrozených vad či dispozic k nemocem. Nedívej se na ty celebrity, které jsou jen víc na očích, ty mají trochu jiný pohled na život.
Starého se za chvíli nabažíš, ale jeho rodině obrátíš život naruby. Je to hodně složité, protože chlap, když má druhou mízu, nevidí, neslyší, nechápe jak strašně moc je trapný, a že jeho okolí si ho přestává vážit. Na to všechno přijde většinou až už je pozdě.

mayo, neposlouchej hloupý řeči, já vím že i starší chlap může být přitažlivej pro nás mladý holky. Mě se líbí šéf v práci, rozdíl 30 let, mě je 21. Jen jsem na tom jinak než ty v tom, že ani nevím, jestli má zájem. Jak jsi se ty s tím tvým dala dohromady, kdo začal, jak dlouho jste se znali předtím a tak? Kdyby mu bylo jako mě, tak vím co dělat, ale takhle...

Tyno, moc ti děkuji za popis tvé situace. I díky tomu se na to teď zkouším dívat jasněji. Trochu cítím, že můj "objekt" je trošku jako tvůj otec - v některých oblastech. Je ale pravda, že partnerky tedy tak nestřídá.
Navzájem pro sebe jsme zajímaví, to určitě - do jisté míry i pro ty náznaky, co by mohlo být... Nicméně uvědomuji si, že z mé strany by to byl asi spíše jen milenecký vztah - do manželství, popř. do dětí, bych se s ním nepouštěla. I když vím, že by to bylo krásné, mám v sobě morální zábrany - přeci jen je ženatý, atd. a já nechci být ta, co sveda ženatého chlapa, takže si budu muset nechat zajít chuť... Ale někdy to je docela těžké, tomu odolat.
Co mě ale docela překvapilo je, že jsem čekala více negativních reakcí na věkový rozdíl. Přeci jen je skoro dvakrát starší něž já... Jinak ale děkuji všem za reakce a případně písnu, kdyby došlo k nějaké změně :-).

Mayo,nebudu se vyjadřovat příliš k ostatním názorům,jen místy. V první řadě Ti odpovím na otázku týkající se mého otce. Já jsem s ním dobrý vztah moc neměla,on nás doma bil.Takže jsem byla tak trošku spíše ráda,že se naši rozvedli,ikdyž táta jako takovej mi chybí do dneška.Jenže ten můj o mne zájem nemá a nemá mne rád jako svoji dceru.Nekomunikujeme spolu možná už 4 roky a to myslím vůbec....Dokonce,když se potkáme na ulici,ani se nepozdravíme a že bydlíme kousek od sebe.Prostě máme každej svůj život. Co se týče jeho bývalé partnerky,moc jsem jí nevídala,jen párkrát,když jsem byla na povinné návšťěvě...Popravdě,ze začátku to byl šok,takový divný,nevěděla jsem jak reagovat,měla jsem jí vykat...Byla o měsíc starší než já...Takže to mi vadilo,ale jinak jsem se s ní pak potkala na zábavě,byla tam bez mého táty dali jsme se do řeči a pak jsem si o ní udělala obrázek...I proto si nemyslím,že by jsi musela být nějaká slepice.Tak to není.S mým tátou je těžké vyjít,bohužel mi nechtěla spoustu věcí věřit a díky tomu si je pak prožila.Bylo mi jí líto,protože ať byla jakákoli,tohle si nezasloužila..Ale nedá se říct,že by jsme byly kamarádky,nebo se nějak víc sblížili.Respektovala jsem,že je to jeho přítelkyně a nijak jsem to nekomentovala.Ostatně,nebyla první ani poslední.On totiž s žádnou dlouho nevydrží.
Jinak zamysli se trošičku nad tím,co ti psal/a coyot,jsou názory se kterými opravdu velmi souhlasím.Ono,může se zdát,že sex je vedlejší věc,ale je hodně pravdy na tom,že pokud to klape v posteli,zbytek už se dá nějak zvládnout,ale obráceně ne.

Navíc,může být sebelepší milenec,ale spolu si prostě vyhovovat nebudete...a to jsou otázky poze sexuální a co ty,co se týkají života....
Nechci Tě urážet, to v žádném případě,ale možná by jsi opravdu měla zapřemýšlet i nad tím,jestli tím,že Tě ještě "nedostal" jsi pro něj zajímavá.....
Nevím,osobně vás neznám a tak se adí hrozně špatně.
Drž se a hodně sil.Pa

Je fajn vědět, že někdo chápe, o čem mluvím... Nebudu rozvádět jak, ale vím, že milenec je dobrý i ve svém věku, nebo možná díky tomu :-)., ale otázka, jak bychom si, jak píšeš, sedli.
Pravděpodobně se ale do toho nebudu pouštět, protože jej opravdu nechci odvádět od jeho rodiny a vím, že kdybychom si spolu opravdu na vážno začali, tak by to způsobilo asi více bolesti než radosti.
Budu jen doufat, že nás na zamilovanost co nejdříve přejde a budeme zase žít normálně. Protože za poslední měsíce jsem poměrně mimo - stále na něj myslím a těším se, kdy jej uvidím, nemůžu jíst - zhubla už jsem asi 7kg, moje práce je taky docela nabouraná. Asi si prostuduji diskusi na téma Jak se odmilovat.

No právě že to výjimečné duševní souznění nemusí být (a dost často ani není) následováno stejně intenzívním souzněním tělesným.Mluvím z vlastní zkušenosti.S mým bývalým manželem jsme si rozuměli (a vlastně pořád rozumíme) jako s nikým na světě,naprosto dokonalé.Po stránce sexuální to ale bylo míň než průměrné,což jsem v těch prvních dvou letech,oslněná a vlastně zaslepená tou mimořádnou harmonií duší podcenila.No a do pěti let bylo hotovo.Ze začátku mi připadalo,že právě ten úžasný duševní soulad bude tím nosným pilířem vztahu,koneckonců někde člověk slevit musí.Ale nepovedlo se.Tak to jen pro úplnost.Přeju hodně zdaru a napiš nám pak třeba jak to dopadlo.pa

Ty jsi mě fakt pobavil... Jeho žena stará rozhodně není a vypadá velmi dobře - věřím, že o chlapy by rozhodně neměla nouzi. Nevím sice, kolik ti je let, ale ono někdy vztahy nejsou jen o sexuálním nabažení. Samozřejmě že vím, že po dvaceti letech manželství je to jiné, a pokud spolu dva lidé pořád jsou, tak to o něčem svědčí. Právě proto, že mám pochybnosti, tak sem píšu... Kdybych si byla jistá, tak už by byli dávno rozvedení a já poměrně v klidu.
Mimochodem nemyslím, že jsem slepice a nehrnu se do toho odvádět muže od rodiny. Chápu, že je podle tebe moje chyba, že ho miluji.
Nehledě na to, že žena doma většinou pere ponožky, ať žije se strarším nebo mladším mužem. Nebo je to u vás jinak?

Mayo, jen si toho starýho dědka užij, bude se po tobě válet bourát veku tvého otce a až se tě nabaží řekne všem že žijete vedle sebe a že vám to neklape a budeš čuet jako čumí jeho žena teď, takovýhle naivní husy stojí polovině páprdů za to aby rozbili svojí žene rodinu a tvářili se při tom důležitě Ten tvůj taťulda už zapoměl, že sliboval vojí milované ženě, že s ní bude v dobrém a zlém a pak stačí a´by zestárla a už je po ruce slepice tvého druhu. Nakonec ti manželka ještě poděkuje, protože zbavit se starýho mouly je taky dar. Fusekle mu budeš prát ty a ona si třeba najde nekoho mladšího. Povim ti sex ze stánoucím troubou je totiž nic mooooc

Děkuji za reakci - ono to opravdu moc pozitivní není, pro mne je to docela bezvýchodná situace. Miluji ho, ale vím, že s ním (asi) nikdy nebudu a nemůžu být... Víš, kdyby to trvalo pár dní, tak si člověk řekne, že asi trochu blbne a že to přejde, ale takto...
Co se týče toho fyzického kontaktu - líbali jsme se jen jednou po oslavě, kdy jsme se oba trochu připili-bylo to velmi silné a intenzivní, jinak se od sebe držíme dál. Oba totiž víme, že kdybychom se spolu vyspali, tak bychom tomu totálně propadli. On mne ale do ničeho nenutí... Problém je, že my si velmi rozumíme po duševní stránce, a ten sex by tomu ještě dodal :-).
Je možné, že pro něj možná jsem jen "nová mladá kočka" a že když tam byla oboustranná náklonnost tak se do mne musel nutně zamilovat, ale myslím, že to by mu asi tak dlouho nevydrželo. Z mé strany je to opravdu pocit vyjímečnosti - nepotkala jsem žádného člověka, se kterým bych si tak rozuměla jako s ním. Objektivně ale musím říci, že je to asi i tím, že již má spoustu životních zkušeností, které mladší kluci prostě mít nemůžou...
Nechceme nikomu ublížit, jenže nevím, co s tím. Nejvíce pochybuji o sobě - mám strach, že kvůli mě odejde od své rodiny a já jej třeba po několika letech přestanu milovat a opustím ho - přeci jen jsem ještě docela mladá a on bude za pár let už docela starý... Jinak ještě jedna věc - nebránil by se ani, kdybych s ním chtěla mít (pro něj další) dítě.

Ahoj Mayo.No nevím,na mě ten tvůj popis situace moc pozitivní dojem nedělá,myslím,že ve skutečnosti tam právě tvé srdce cítí více problémů,než si hlava a mysl připouští (soudím z emotivního naladění tvých příspěvků).Osobně bych se bála staršího chlapa,který si nerozumí s manželkou,nerozumí s dcerou...to je jasné,že s novou mladou kočkou je to všechno jednodušší,ale co pak? Asi bych se na tvém místě více chránila.Napadá mě ještě jedna věc.Sice v principu nejsem příznivec nevěry,ale:nestálo by za to s ním tu jednu noc strávit?myslím jednu,ne navazovat stálý milenecký vztah.Jde o to,že ty dlouhodobé platonické vztahy se skutečně mohou zaseknout na pocitu velké jedinečnosti chlapa,ale realita může být úplně jiná než ten vysněný scénář.Co když si nesednete?nevím,s chlapem tohoto věku nemám zkušenost,ale tak nějak bych se bála jak (dlouho) to bude klapat.A i on by si měl asi udělat jasno dřív,než opustí rodinu.To je alespoň pro mě natolik závažný krok,že bych si před ním raději opatřila všechny důležité podklady rozhodnutí,a tohle může být jeden z nich.Navíc pokud je už rok do tebe zamilovaný a alespoň k nějakým fyzickým kontaktům mezi vámi došlo,pro mě je to mnohem zásadnější forma "nevěry", ten sex už z tohohle pohledu situaci nijak nezlepší ani nezhorší.A třeba zjistíte,že tím se váš vztah naplnil a k žádnému pokračování ani nedojde...

Děkuji za tvé postřehy - vážím si jich, protože cítím, že jsou podloženy osobní zkušeností. Mě je zhruba tolik, co tobě :-). Chtěla bych tě požádat, zda bys mohla napsat něco o tvém vztahu k otci a jeho bývalé přítelkyni? Pokud to pro tebe není těžké...
Můj "objekt" má totiž také dceru v podobném věku. Říká, že si s ní vůbec nerozumí a že má procit, že jej jeho dcera nesnáší - ale to se mu snažím vymluvit. Docela ráda bych ji poznala.
Co se týče jeho manželství - dříve jsem to viděla podobně, že by se měl rozvést kvůli sobě a ne kvůli mě, ale postupem času se na to dívám trochu jinak. Ono podle mě když má člověk po tolika letech odcházet a být sám (nebo být sama s dětmi) a řešit ty organizační věci jako dělení majetku, výživné atd., tak to asi není úplně tak lehké. Když jsou na sebe zvyklí a "nemlátí se" a neřvou po sobě, tak si myslím, že není tak úplně špatné zůstávat spolu. Nehledě na to, že fyzicky manželce nevěrný nebyl - otázka ale, co ta duševní nevěra - ale tu člověk bohužel neovlivní.
Já i když jsem mladá, tak toho mám za sebou docela dost a právě že vidím ty problémy, které by mohly nastat. Jenže mé srdce i tělo prostě nepřesvědčím...

Ahoj Mayo,už se známe, viď?:)
Víš,psala jsi názor mne a dá se říct,že i radu,teď mám trošičku pocit,že bych Ti to měla a hlavně mohla vrátit(v dobrém).
Jak jsem psala v jiné rubrice,můj partner je ode mne starší o 12 let.Vím,že je to míň než uvádíš Ty.Nevím kolik Ti je let.Ale mne je 23 a takový to vztah,jako ty jsem vlastně neměla,ale konkrétně se mne dotýkal.Můj otec měl partnerku,která byla stejně stará jako já a to bylo před 5 lety.Nebylo to moc příjemné,pro mne,ale jim to celkem klapalo.Bohužel,můj otec udělal pár chyb a té slečně dost ublížil....Neydrželo to.
Víš,na věku nezáleží.Rozdíl 25 let je dost,ale pokud je vám dobře,proč ne.Jediný problém vidím v tom,že je ženatý.Víš nechci být pesymista,ale pokud se člověk chce rozvést,protože mu to v manželství neklape,měl by mít tolik síly,aby to udělal sám kvůli sobě.Ne aby to bylo podmíněné tím,že když bude s Tebou,rozvede se a když Ty se rozhodneš,že tomu uzdu nepovolíš,zůstane s manželkou.Neznám ho ani Tebe osobně,ale mohlo by se Ti klidně stát,že by se rozvedl,vy jste se dali dohromady a vznikl nějaký problém a chtěla bys ho opustit.....Mohlo by se stát,že by Ti vyčetl

Jen dodatek - kvůli penězům to rozhodně není, mám srovnatelné příjmy jako on, a kdyby se rozvedl, tak ještě nějakou dobu bude platit na děti, takže bude mít o něco méně. Majetek také skoro žádný nemá.

Ahoj všichni, ráda bych znala váš názor na situaci, ve které jsem. Jsem zamilovaná do muže staršího o 25 let. On mne také miluje a oba v tom lítáme stašně moc. Zatím jsme se jen líbali, ale já na něj myslím neustále a on na mne také.
Jeden z důvodů, proč jsem zatím nedovolila, aby to zašlo dál je, že je ženatý. Svou ženu má rád, nemluví o ní zle, ale doma jim to neklape. Děti už má velké (přibližně v mém věku). Kdybych se rozhodla s ním být, rozvedl by se. Už několikrát podávali žádost o rozvod, ale nakonec ji stáhli - a žijí tak nějak vedle sebe... Někteří možná namítnete, že to jen tak říká - ale já vím, že to myslí vážně.
Problém je, že kromě toho, že jej miluji a skvěle si rozumíme vím, že má i spoustu špatných vlastností a zlozvyků a pak je tady ten věk. Nevím, co mám dělat, jsem z toho zoufalá. Známe se již dlouho, zamilovaná jsem do něj asi rok. Pořád čekám, že to přejde a budeme jen dobří známí, co jdou spolu občas na kafe, ale zatím se tak nestalo. Vím, že bych se do tohoto vztahu neměla pouštět, ale rozum proti srdci a touze je poměrně nerovná bitva - zatím se to snažím držet na remíze.
Omlouvám se za délku příspěvku - nikdo, kromě dotyčného to o mě neví, tak jsem se potřebovala svěřit. Za jakékoliv reakce děkuji.

Ahoj
Dnes mi je 26,ale před lety jsem žila s mužem,který byl o 24 let starší než já,fungovalo to a bylo mi krásně.Kolem mne se všichni divily,proč sním sem,vymlouvaly mi to a někteří si myslely,samozřejmě,že kvůli penězům,ale opak byl pravdou.Za nějakou dobu jeho firma šla do konkurzu a já sním zůstala,pak mi mnoho lidí věřilo,že ho miluji

to lia: jasne, ale vyrustala jsem bez otce, jen s matkou a vim, co to je. Jasne, ze se postarala, ale vim, ze mi tata chybel. Neni to o materialnu, ale o uplne rodine.

mě je 20 a jemu 31.sice se občas hádáme páč máme každej jinej pohled na svět ale jinak sem ráda za něj.s nákým trhlým pubertákem bych žít nedokázala

dobrá ženská se o dítě postará za každou cenu, dobrá ženská sen nevymlouvá proč dítě nemít, dobrá ženská děti má..

Jenicku, nevis o cem mluvis. Poridit si dite s chlapem o generaci starsim, to chce opravdu odvahu. To chce mit jistotu, ze dite uzivim sama, ze ho dokazu pripravit do zivota. Taky jsem dlouho rikala, ze i kdyz jsem mlada, tak muzu umrit driv, nez muj o 20 let starsi partner. Ale stejne vim, ze jsem s nim i proto dite nemela.