Moje tříletá dcera se strašně stydí a je bojácná,

to víte,že jo,nechte jí,ona se časem osmělí, nebudte věčně vedle ní,nechte jí občas,at si sama vybojuje nějakou věc. dejte třeba její oblíbenou hračku nějaké vaší kamarádce a ponoukněte jí,at si pro ní dojde sama. nebo jí dejte misku sladkostí,at je jde sama rozdat mezi příbuzné nebo děti. uvidíte, hlavně to chce odměnovat,hladit za každý malý pokrok- samozřejmě v normální míře.
my měli opačný problém,náš malý ratach byl schopný podat na ulici ruku komukoliv a odjet s nim třeba na jiný kontinent. prostě moc důvěřivý. to víte,pak ho pár lidí zklamalo,nějak mu ublížilo a přešlo ho to. u vaší malé bude stačit,když jí pár lidí dá najevo přátelství.

Jezismarja jak z tohoto muzete neco vubec odvozovat. Moje dcerka byla az do deseti let let tou nejtissi divenkou, stydlivou - a jak se nakonec vyvrbila! Je ji 19 a dokaze si poradne stat za svym. Cinite prilis brzke usudky.

Proč vám to tolik vadí, kvuli lidem co řeknou nebo,že je dcerka bojácná.Trochu jsem smutná co píšete na konci o tom bytí a hubování.Doufám, že toho svého špunta milujete z celého srdce to je nejduležitější pro celý její další život.Mám dvě dcery a každá je jiná větší je mouchy snězte si měa menší jako šídlo.Malá se nikdy nebála a přesto když přišla do školky tak prohlásila, že mluvit nebude ani hrát si s dětmi.Stála se sklopenou hlavou a zírala na koberec.Paní učitelka ani já jsme to nijak nelámaly nic jí nevyčítaly za tři dni jí to přešlo.Já zastávám názor,že i malé dítě má právo na názor a proto jí nedávám do kroužku,které se my líbí,ale co sama chce.

Hlavně ji nebijte a nezlobte se na ni, i když to pro vás musí být občas těžké. Nemyslím, že by to extra pomohlo - lidí by se bála pořád stejně a navíc by byla vyděšená z toho, že se na ni zlobíte a ona ani pořádně neví za co. Zkusila bych počkat, nehrotila to, ale zároveň ji pořád společensky "otužovala" - návštěvy, nákupy v obchodech apod. Každé dítě je jiné. Teprve kdyby se to zhoršovalo nebo nelepšilo, poptala bych se dětské lékařky nebo psychologa.

Nepoznám Teba ani dcérku a tak len "varím z vody", len taký typ, sama si to uváž, Kedysi sa hovorilo, že dieťa je "zakríknuté" - všetkého sa bojí! Možno má na to dôvod - príliš prísnych rodičov. Kto zakríkol 3 ročné dieťa, ak nie tí najbližší v rodine? Cíti tvoja dcérka Tvoju lásku, podporu, hrdosť na to, aká je pekná, šikovná? Ko?ko má dcéra kamarátiek, stačí jedna priebojnejšia a aj ona sa osmelí! Nenúť dcéru do zdravenia, keď sa bojí, časom sa sama osmelí.

nebojí se jenom cizích lidí , ale i těch domácích co díl neviděla, jdeme třeba po ulici a někdo jde pro nám a ona ho nechce pozdravim, neni to že nechce pozdravit , ale že se bojí, nevíte někdo o nějaké knížce kde bych si o tomto problému mohla přečíst, jak bych na ni vyzrála abych jí nemusela nadávat a bít ji. Děkuji za odpovědi