Mrtvice

Jana Klimesova
Mohla bys, prosím, upřesnit, po jaké operaci? Zda to bylo řešení mozkové příhody nebo jiné? Dík.

Lucie Kindlová
V tvém věku jsou mozkové příhody velmi vzácné, takže myslím, že toho se nemusíš obávat. Od čeho máš obtíže, může zjistit neurolog, příčin je mnoho, takže by jsi se měla co nejdřív na neurologii objednat.

Ahoj,je mi 27 let. Nyní jsem si přečetla příznaky mrtvice a trochu mě zamrazilo. Už dvakrát se mi stalo, že mi znecitlivěla pravá půlka obličeje a přestala jsem vidět na polovinu oka. V tu chvíli mi bylo na omdlení. Tento stav trval cirka 2 hodiny a pak to odeznělo. Chtěla jsem se zeptat, zda i v tomhle věku by se v mém připadě jednalo o mrtvici?

Dobry den , manzel , je po mozkove mrtvici, mesic po operaci a stale tvrdi , ze ma slabe nohy a toci se mu hlava.Zasli jsme na vysetreni CT a vse bylo v poradku.Jeden den se citi dobre vydrzi i 4 hod. venku a druhy den upadne do takove deprese , nemluvi, vypada plactive a tvrdi ze se citi jako by uz rana nedozil.Doktor mu dal prasky proti toceni hlavy a pocitu ucpaneho nosu , stale tvrdi , ze nemuze dychat, ale ty mu nepomohli.Je mozne , ze to dela psychyka?Nemate s tim nekdo skusenosti?Zijeme v Irsku a jit k psychyatrovi tady , to bychom se nedoplatili.Pokud by byl nekdo tak hodny a chtel se podelit o sve skusenosti, muze mi napsat na j.irsko"seznam.cz dekuji vsem za odpoved.

Dobrý den, asi to bude stejné i v případě Vaší maminky, já měla ochrnutou levou půlku těla. Neměla jsem postižena mluvidla, ale díky své matce, která měla tu trpělivost, že mi pořád roztahovala prsty na ruce a já je dávala k sobě, mám teď ruku celkem dobrou. Trvalo to hrozně dlouho- když se člověk snaží a ani prstem nepohne. Chce to čas ai.A´T třeba pí trpělivost.A noha? Každý den a v každém počasí chodím s maminkou na procházku. Vzhledem k tomu, že je lékařka, tak mi poradila, že svaly mi musí "zesílit". Chtěla jsem to "rychle" hnát ku předu, ale to nešlo. Teď- po sedmi letech ujdu asi 4km- sice s hůlkou( tu mám spíš jen pro věčné motání hlavy). Přeji Vám, abyste měla trpělivost, jak při pomoci se cvičením, tak s častým lítostivým chováním. Dlouho jsem našim vyčítala, že mě zachránili, a teď jsem celkem ráda, že jsem. Jen mi je často do pláče.Chce to jak Vaši trpělivost, tak i vůli Vaší maminky.Mě to rozcvičování trvalo asi rok.Jestli chcete, můžete mi napsat na: eva. hoffmanová seznam. cz

je mi 55 let a 7let jsem po mrtvici. Ze začátku to bylo moc špatný- měla jsem postiženou půlku těla-levou. Díky své matce,a rodině teď vypadám "jen" jako po zlomenině nohy.Sice mám problémy, spíš "vnitřní", které nejsou vidět, ale jsou- věčné větry-které nejdou udržet a které mi způsobují trapasy ve společnosti , občasné zvracení nosem, neudržení močení.Ale opravdu, člověk musí být snaživý a hlavně trpělivý, protože to jde zatím pořád k lepšímu-sice to už není takový skok,jako když se člověk poprvé postavil na nohy a něco udržel v ruce, ale jde to. Nemoc mě naučila trpělivosti a soucítění s druhými.Akorát neplánuji.Všem držím palce. Je to boj a běh na dlouhou trať.

to Dagmar
Jsem ráda, že to s tvým tatínkem takhle dopadlo. I když přežití je začátek, teď se musí "prát" dál.
===========
Možná se vám bude - a hlavně nemocným - časem zdát, že pokroky jsou pomalé, že se to dříve zlepšovalo rychleji, musíte stále dodávat odvahu a povzbuzovat. Ruka bývá většinou více postižená a nemusí se vrátit k normálu, zůstávají omezené hlavně jemné pohyby. Vždy je důležitější, když si člověk může přejít, třeba jen po bytě a s holí, dojít na WC. Při cvičení doma je dobře kontrolovat ramenní kloub, při omezené pohyblivosti často dochází k "tuhnutí", omezení a bolesti. K rozhýbání je nutná pomoc rehabilitační sestry, nemocný sám nerozhýbá. Počítejte i s tím, že člověk po mrtvici může být plačtivý, náladový, může hůře mluvit, jeho okruh zájmu se může zúžit. Ale milující rodina dovede zázraky. Tak ať se vám to všem daří také.

take mam mamku po cmp stalo se ji to 18 12 2006 je ochrnuta na pulku těla ale začina se to pomalu zlepšovat ale opravdu pomalu je ji 68 let kdo chce si o tom popovidat a předat zkušenosti at napiše na email rbid"seznam.cz

Tak vám musím sdělit, že taťka se s nemocí popral a jeho stav se začíná po trošičkách zlepšovat. Je sice na půl těla ochrnutý, ale nejdůležitější pro mě je, že ŽIJE! Má velkou snahu bojovat a já věřím, že rehabilitace, která ho čeká přibližně po dobu osmi týdnů mu pomůže jeho stav ještě více zlepšit.

Moc přeji všem štěstí, v současné době mám tatínka také po slabé m.m., a mám o něj strašný strach, je jak malé dítě, sice je už nemocnice doma,ale pořád má strach, že už umře , děláme se sestrou co můžeme / maminku už nemáme / , každý den máme pro něj nějakou akci, v neděli jsem jej zavezla na zahradu sice zmokl, najedl se třešní, prošel se v blátě, pochoval kotě a bylo vidět, že je šťastný.Je to těžké, to stáří a ještě nemoci, proto všem mnoho sil.

Petra: Moc děkuju.
Eli: Tak ráda bych si s tátou zase popovídala. On byl vždycky veselý a hrozně hodný člověk. Každý kdo ho zná o něm říká, že takový se rodí jednou za sto let. Rve mi srdce, když ho vidím v nemocnici, jak se mi pomalu ztrácí před očima. Děsím se každého vyzvánění telefonu, že je to nemocnice.
Ta nejistota je strašná.

to Dagmar
Bohužel, je to opravdu vážná věc, může se obrátit jak k horšímu, ale také k lepšímu.
Zatím dělej to, co dosud, když u tatínka sedíš, můžeš mu povídat, i když je spavý, nemusí ti odpovídat, ale určitě vnímá tvůj hlas, který zná, vnímá,že se ho snažíš dostat zpět do života.

Dagmar přeji hodně štěstí a tatínkovi zdraví !!!!

Můj tatínek prodělal slabou mrtvici přibližně před patnácti lety a ta mu postihla pouze oční nerv. Před rokem dostal druhou a o něco silnější než první. Měl částečně ochrnutou pravou nohu a nemohl moc dobře chodit.
Bohužel před týdnem mrtvice udeřila potřetí a tatínek leží ve velmi vážném stavu v nemocnici. Pořád jenom spí a nedá se téměř probudit i když vnímá co mu říkám. Když na něj mluvím a řeknu, aby mi zmáčknul ruku, tak mi ji zmáčkne ale stále přitom spí. Chodím za ním každý den s nadějí, že se konečně probudí a jeho stav se bude zlepšovat. Tak strašně ráda bych mu chtěla pomoct.
Bohužel od lékařů slyším jen to, že je ve velmi vážném stavu a během pár dní se může stát cokoliv.
Tatínka mám strašně moc ráda a neumím si představit, že by tak strašně hodný člověk, který každým dnem bojuje oživot měl boj prohrát.

to papa
Zkuste s dědečkem zpívat nějakou jednoduchou písničku, třeba pec nám spadla nebo něco, co zná z dětství. Lidé, kteří po mrtvici nemluví, někdy dovedou zazpívat, protože to je víc automatické než řeč. Z téhož důvodů někteří dovedou nadávat, ale na požádání jim nadávka nejde.
Dědečkovi držím palce!

Zdravím.Máme dědu 77 let.Před měsícem prodělal mrtvici v pořadí třetí a bohužel nejhorší.Ochrnutý na pravou stranu a nemluví.Dnes se poprvé sám najedl,pije z jupíka sám pití a snaží se nám levou rukou ukazovat písmena.Strašně se snaží a sestry mu šíleně fandí a věří v další zlepšení.Takže nic nevzdávejte a věřte.

Pozitivní léčba mrtvice,když lékaři už nedávají šanci,moje léčba pomůže.vlastní zkušenost.Pozitivní výsledky.Přírodní léčba.Více info:davo.lr"volny.cz

ssss

ssss

Ahoj a dobrý den, připojuji se k žádosti o informace. Strýc, 48 let, před třemi týdny prodělall CMP. Operativně bylo krvácení zastavováno 2x, 2 týdny byl v bezvědomí bez reakcí. Před přeložením z ARO byl jeho stav údajně: dívá se kolem sebe, podá ruku, reaguje na jméno, levá strana ochrnutá. Nemluví, má tracheu v krku. Vývod mozkomíšního moku byl posléze odstraněn. Po převozu údajně začal dýcht bez přístrojů okamžitě, ale je zase v bezvědomí. Informace po převozu jsou velmi kusé, typu: "Stav je stejný jako před převozem". Jenže před převozem už nebyl v bezvědomí. Vůbec nevíme, zda a jaké jsou následky. Máte někdo zkušenost s nemocnicí v Českém Krumlově? Díky moc za každou odpověď

V těchto dnech vyšla kniha z vydavatelství Galén od Valeri Feigin:Cévní mozková příhoda.Kniha obsahuje bohatě ilustrovanou příručku pro oběti CMP i pro jejich rodiny a pečovatele.S její pomocí je prý možné se naučit pečovat o pacienta v domácnosti a pochopit a porozumět CMP.Sama jí určitě vyzkouším,mám matku "sice teprve" týden po CMP,ale určitě je dobré zkusit "všechno".