Můj děsivý příběh

Pepinko, už jsi napsala do těch našich televizí a dalších médií? Nebo někdo by to mohl udělat za tebe. Myslím, že ti teď snad nezbývá nic jiného, než svůj případ předložit veřejnosti.

Milá Pepinko, v životě se bojím spousty věcí. Smrti blízkých, samoty, ale i vážné nemoci. Vážné natolik, že si sice budu moct pomoci, ale jen omezeně, protože tu druhou část pomoci budu muset přenechat ostatním - lékařům. Víš, sama jsem prodělala únavový syndrom. Zdaleka neměl tolik dalších nepříjemných průvodních komplikací, jako máš ty. Ale i já jsem zažila od lékařů aroganci, pohrdání. Taky se mi snažili namluvit, že to všechno je v mé hlavě, že já jsem ta špatná, že oni mají právo mě po deseti minutách vyšetření soudit a odsoudit... Pak jsem našla naštěstí homeopata, který mi pomohl. Za rok intenzivní léčby a přísné diety. Ale byla to celoživotní zkušenost. Od té doby lékařům nevěřím, snažím se všechny zdravotní problémy řešit sama. Zatím to tak nějak jde, ale hrozím se toho, že jednou přijde okamžik, kdy jim budu zase dána napospas. Víš, moje sestra chodila s lékařem internistou. To, jak mluvil o pacientech a lidech, se kterými se denodenně setkával v ordinaci, to radši ani psát nebudu. Je to s prominutím na poblití. A to mu je 25 let. Co bude dělat za takových dalších 20? Ale mám i známého, jehož spolužák je chirurg. Tento lékař dokáže ve svém volném čase v sobotu přijet do nemocnice a dělat masáže ženě, která má takové proleženiny, že jí už odpadává maso... Soucítí s ní, snaží se jí pomoct. A přiznává, že se o ní v té nemocnici špatně starají! To je myslím, opravdu lékař na svém místě... Chápu, že páteř si narovnat a vyléčit sama nedokážeš. Na to je opravdu potřeba lékař. Takový, který by nelitoval času s tebou stráveného, který by se ti dokázal věnovat dlouho, svědomitě a s láskou. Bohužel, naše školy produkují lékaře, kteří koukají jen na peníze a na to, aby každá návštěva pacienta trvala max. 10 minut... Myslím, že celou situaci bereš opravdu suprově. Já bych se dávno složila a to by naprosto rozložilo mou touhu žít. Obdivuji to, jak se s celou situací dokážeš porvat. Stále věříš, že jednou se celá situace obrátí... Věřím také a budu ti držet palce. Vydrž!!!

Aleši jak vidim taky si ziješ spokojeny zivot a nevidis co se deje.Neni vulgarni, ze me lekari nechteji lecit a ani udelat vysetreni a muzu ochrnout nebo zemrit.A jiz ted mam trvale nasledky?To Alesi popisuji jen realitu kterou nezazivem sama. Ze jsem si troufla? No a co, co ja uz ,můžu ztratit, ja už to nejdůlezitejsi ztracim a mozna i to to prijdu. To nejdulezitejsi proc jsme se narodili.Vidim, ze se tato stranka ubrala jinam, nez jsem chtela.Syti hladovym neveri. Uveri az mozna jednou poznaji.

Ahoj Tomasi,můžu Ti říct jedine. Prijd se podivat jak ziji.To je asi jedina moznost jak by jsi mohl pochopit jak v kriticke situaci jsem. Poslechni si cely muj pribeh. A cist ted knihy? Já nemuzu. Ja muzu jen chvilku chodit a lezet ne levem boku. Vis nejak mi nefunguje telicko. a trpim krutymi bolestmi a otok v hlave se rozsiruje,protoze se jeste nenasel nikdo, kdo by byl ochoten zacit resit muj zdravotni stav. Ja bych chtela chodit po kurzech alternativni mediciny, cist dalsi knizky, hlavne touzim studovat Feng-shuej, ale nemuzu si ani koupit skripta doma se to ucit, protoze po 5 min zkouseni neco cist a studovat bych skoncila na infuzich nebo obstricich, v rukach neudrzim ani telefon, musela jsem si nechat koupit sluchatko, nemuzu vubec skoro rok sedet, jak bych si sedla, prestala bych chodit, a ani psat perem nemuzu, nic si nenapisu. Vis kolik zdravi a bolesti mi cini tu po chvilkach v drepu Ti odepisovat. A jen proto, ze vim, ze me ted hodinu bude naravovat muj byvaly pritel, tak abych nemela tak krute bolesti a aspon trochu fungovala. Ja nemuzu vubec nic, chapes to vubec?A mluvit prede mnou o pokore? Vis ja navstivila i renomovane astrology a co mi oni rekli, ze mam sve problemy v horoskopu, pokory u me videli vice jak dost, ale chybelo mi jedine co jsem se musela naucit a to bylo bojovat. Jedna astrolozka mi rekla, ze cloveka na me duchovni urovni tam jeste nemela. Poslednich 12 let bylo pro me jen pokorou a snaseni pokoreni. A ze jiz okolo sebe kopu? Ano me jde o zivot a dalsi byti. Ziji ve spolecnosti, kde se preferuje sila a ja jsem ted nemocna a slaba. Tak musim kopat a odkopavat ty lidi co se snazi zneuzit, mozna nekdy nevedomky, me slabosti. Ja nemam nikoho, kdo by za me bojoval a pouze duchovni rozjimani v soucasne me situaci me dovede jen ke konci. JA POTREBUJI UZ PO 12 LETECH JEDNAT A NE SE VZNASET V OBLACICH, PROTOZE BY ME TO STALO ZIVOT A PAK UZ BYCH BYLA JEN V OBLACICH. Duchovnich knih jsem precetla hodne a snazila jsem se je praktikovat. Nejak to neucinkovalo. Kdyby to bylo v me moci a ma nemoc v me mysli, myslim si ze bych uz byla davno zdrava. A duchovne zalozena jsem, jinak bych tech 12 let neprezila. Beru to jako neco co si mam projit a zazit. Protoze jinak bych se se svym krutym osudem, ktery mi vzal vsechno tezce vyrovnavala.A jedine poznani k cemu jsem prisla je

Velice se divím, že zřizovatel této stránky ještě nevymazal vulgární, sprostý článek "Pepinky"!!???????

Pepinko,možná si myslíš, že to, co píšu (nebo jsem psal) jsou nesmysly. Ale píšu to tak, jak to cítím. Nezažil jsem Tvoje utrpení, nezlehčuji ho a v žádném případě Ti nechci ublížit. Co Ti říká slovo ODPUŠTĚNÍ - rodičům, doktorům, všem ostatním a hlavně SOBĚ? Co Ti říká slovo POKORA?Vím, prožíváš těžkou životní zkoušku a cítím s Tebou! Zkus si přečíst pár knih s duchovní tématikou a zamyslet se nad nimi, třeba Tě osloví a na spoustu věcí změníš svůj pohled. Ale především hledej u sebe, ne u druhých. Vím, co píšu, kus života jsem se také trápil, hledal všude možně, jen ne v sobě. Myslím, že by Ti to pomohlo.S pozdravem Tomáš

Molý Tomáši,možná to myslíš dobře, ale věř mi, to co říkáš jsou pro mě jen nesmysli. Přesne podobné přispevky jsem ocekavala a zaroven se toho bála.Já zkoušela desítky, spíše stovky zaručených věcí. 10 let jsem se udržovala alternativní medicínou a jinými duchovními záležitostmi. Od meditací, různých cvičení, diet, bylinek.....myslim, ze jsem udelala vse co je v mych silach. Přesvědčování typu "pozitivní myšlení Tě uzdraví" nejak u mě nefungovalo a naopak se tom zanedbalo co se dalo, protože se neřešili skutecne problemy. Já za to muzu, ze me rodicove jako dite neodvedli k doktorovi a ja byla pritom chvili v bezvedomi a nemohla se hybat po rane do hlavy a muzu za to ze se mnou nesli kdyz jsem si zlomila kostrc a spatne me prirostla a jine veci,co mi solidne zanedbali? Ve dvaceti letech skoncila se sportem a od te doby bojuji sama se svymi zdravotnimi problemy.Víš to je trpká životní zkušenost, kterou kdybych neměla, tak bych také možná udílela takové rady. Pokud mám neléčený úraz, patere dokonce dva a před 10 lety jsem již měla vážné nálezy, ale nenašel se od té doby nikdo kdoby se tím zabyval. ŽE MI DOKTOŘI NIC NENAŠLI...VŽDYŤ JSEM TO POPISOVALA, TY JSI TO NEČETL POZORNĚ, VŽDYT ME ANI NIC NEHLEDALI. A navíc jsem byla již 4x odeslaná pro vážný stav do nemocnice a vždy vyhozena doktorem, ktery se ani nezeptal co mi je a jake mam potíze.Nevím jak bych si pomohla s otokem v hlave...predstav si že máš otok v hlavě, tlačí TI na nervy...zuby, oko, ucho, nemůžeš se ani učesat, předklonit a po venku jit ani v létě, otok Ti zhoršuje dychani a jsi totalne handicapovany co se tyce chladu, nekdy me boli na zatylku a obličeji doma 24 stupnový vzduch .I teplo pri vařeni mi zhoršuje otok, tak se pak uz nemuzu ani najist. Uleví jen obstřiky přímo do zátylku. Pokusy cvičit končily totálním zhoršením....Skoro rok nesedim, ruky mam tak napul funkcni. TAK MI TEDY PORAD DO KTERYCH DVERI MAM JIT.RADA UVITAM KONKRETNI KONSTRUKTIVNI RADY.OBECNE ZVASTY ME UZ NEZACHRANI, TECH JSEM SE ZA TY LETA NAPOSLOUCHLA DOST.Vis to se to radi když nejsi v bitve. Nezlob se ale je mi to směsné co mi říkáš. Já sama vím jak hledám a bojuji. A jedinou chybu co jsem kdy udělala, že jsem včas neodešla od člověka, kde jsem cítila že to nevede k ničemu, protože jsem na to doplatila jen já, dalším zdravotním zhoršením. Ale minuly rok uz po 10 letech přestala sranda. Doktori uveri lidem treba až prestanou chodit ....mě to bude stát více až bude pozdě.Nemá smysl vysvětlovat lidem, kterí nezažili, nebo jim pomohla hned první nebo druha vec. Pak maji sklon zhazovat druhé, ze pro sebe nic nedelaji a bagatelizují jejich problémy. Nejrychlejsí poznáni je sam na sobě nebo na někom velice blízkém. Pár skutečných přátel co mi zůstalo a drží me tak by si nikdy nedovolili me takto odsuzovat, protoze me znaji jaká jsem a vi jak takove rady jsou neodpodstatnene.. Naopak me drzí pěsti a ví jak bojuju a ví jak jsem musela byt a musím byt silna. A to nejsou zadny zvasty. Vzdyt jsem cele dny sama, bez práce,vyhazovana lekaři, nemuzu vychazet ven. A ty noci.....Ja už bych byla pul roku pod drnem, kdyby se me neujal byvaly pritel a nemela penize na soukromou kliniku. Nevěříš? Tak nechtej poznat abys uvěřil.Zase bude citovat jednoho znameho numerologa: "...jenom idiot bude cloveku se zlomenou nohou predvadet, jak on sam umí krasně běhat. A prece...obcas to tak rádi deláme."Abychom si zvysili svoje vlastni sebevedomi.Velice snadno se pak zapomene na zakladni vec -kazdý z nas se může ocitnout v situaci, kdy si nebude vědet rady. A ze vseho nejméně mu pomohou "rady", jejichž účelem není pomoci, ale dokazovat radícímu jeho převahu. Encyklopedické vědomosti a letité zkušenosti jsou klientovi k nicemu, pokud po naší spanilé exhibici upadne do deprese a utvrdí se ve vlastní neschopnosti. A poradce si pak muze pripadat jako mistr sveta.."Neber to osobne, nechci Te urazit. Ale je mi smutno z toho co jsi mi napsal, protoze tyhle reci, kterym jsem dříve verila, me dovedli tam kde jsem. Písi si s jednim opravdove duchovnim clovekem. Ten me nezhazuje, drzi me, ze to ma nejaky smysl a pomaha mi konkretne, pomaha shanet kontakty na dobre diagnostiky ....a sam říka, ze težko plne muze pochopit, co az zaživám...vlastne co zaživá každy hodně nemocny človek. A hlavne clovek suzovany kazdodennimi bolestmi nekdy vice jak krutyma. VIS CO JE TO PLAKAT OD BOLESTI.? A MUSIS PLAKAT NEKDY PRIMO UZ RVAT,ABY JSI SE OD BOLESTI NEZBLAZNIL. A kdo zazil bolest zanetu zubu, tak upozornuji, ze je to jen prochazka ruzovym sadem a navic ta bolest netrva vetsinou vic jak tyden. Ten kamarad dokáže vyjadrit empatii a pochopeni a to je pro me ted jedna z velkych podpor. Vís jednou mi bylo tak, za jsem myslala ze uz asi umřu, byl to opravdu zvlastni pocit, ze uz asi bude konec a vubec nikdo Ti nechce pomoc (myslim zdravotnictví), to byl impulz dat jiz penize za soukromou kliniku. Ze mi okamzite zaridila nemocnici, trvalo to 3 mesice a nakonec me steje od tama vyhodili a vubec se nepodivali do materialu?Zkus si,pokud budes chtít precist kategorii "Prosba o radu". Vis jak clovek ziskal silu ze v takove situaci neni sam a ze on zdrejme neni ten uplne spatny. S nekterymi lidmi jsem se spojila.Nemyslim si ze by to byli spatni lide co se nesnazi. Ona je urcita hranice, kdy si clovek muze pomoci sam. A nechtejte vy co me odsuzujete zazit tu zoufalost a bezmocnost.Mimochodem, za 3 tydny me ceka operace po chronickych zanetech dutin. Zaplatila jsem si CT (o te moznosti jsem ani nevedela, kdybych se to nedozvedela na soukrome klinice) a najednou je po 11 letech nalez. A kdyz jsem se snazila vysvetlit celych 11 let jake mam bolestivé a krvácive problemy v nose, spíše dutinách od opakovyných punkcí dutin, v 99 % jsem byla posilana na psychiatrii. Jde o mechanicky problem, ktery mi utlacuje trojklanný nerv a s nimz si sam clevek nepomuze. (Prosim slane vyplachy z jogy mi neradte, ty provádím nekolik let kazdy den, protoze nesmim dostat rymu, to by bylo peklo a další zdravotní komplikace.) Co mi na toto řekneš Tomáši? Byla chyba ve me nebo v lekařích, kteří neměli zájem? A taky jsem psala, ze jedina solidni lecitelka, kterou jsem poznala mi rekla ze mam poskozene 1. a 2. krční obratel , z toho otik a utlak na míchu a nervy. Ale ona mi to nezoperuje. Mohli me jen udrzovat A pomahat mi aby mi aspon trochu vice fungovalo telo specislnima masazema atd. A ani lecitelka, ani jeji dcera se netvarili, ze bych si za to mohla sama. Pomahali hodne lidem poskozenych od doktoru a take si zazili od doktoru sve. Take meli nejake zdravotni problemy a jejich pribehy potvrzuji jen mou zkusenost, co vam zde popisuji.Já vím, že jsem napsala dlouhy článek, tak pokud nemáte tu trpelivost si to pozorne precist, tak mi prosim neodepisujte. Ja se nemíním opakovat a argumentovat. Ja hledam a potřebuji skutecnou pomoc a ne zvasty.

Pepinko taky souhlasím s Tomášem. Hlavně nesmíme doktory obviňovat z našich nemocí, oni za to nemůžou. I když je pravda, že nám často spíše přitíží. Ale to jen proto, že se slepě oddáváme jejich moci. Bohužel obyčejný člověk většinou nedokáže řešit sám takové závažné problémy a lékaři v 99 % nemají informace, které potřebují k léčbě, nezajímají se o to a jednotlivé obory spolu naprosto nespolupracují. Nikdy neberou organismus jako celek. Člověk si opravdu musí nejvíc pomoci sám. Abyste si nemyslela, mám osobní zkušenost s nevyléčenou záležitostí, která mě trápí několik let, i když nepřináší bolesti. K lékaři si chodím jen pro diagnózu. A tady je právě ten problém. Vám vlastně ještě nikdo nic nezjistil. Nikdo není schopen říci, odkud pochází vaše zdravotní potíže. Ty určitě mají jednoho původce. A na koho se teď obrátit, když lékař dokáže diagnostikovat jen to, co má rejstříku. Taky ve mně nevzbuzují důvěru lékaři, když každý tvrdí něco jiného nebo když lékařka hledá v seznamu léků, co by se tak na moji nemoc hodilo. Jenže já si můžu dovolit se na ně vykašlat, protože to bezprostředně neohrožuje můj život a nejde o dny. Ale co u Vás? Já hledám cestu a možná jsem ji našla, jen je strašně těžký zcela změnit způsob života. A u Vás? Nevím, jestli u Vás je možné změnit způsob života. Nic o Vás nevím. Ale byla bych moc ráda, kdyby se tu našel někdo, kdo by Vám mohl pomoci. Co třeba Vy, pane Svobodo? Léčíte tu lidi na dálku bez problémů. Milá Pepinko, v jiném tématu pan Svoboda uvedl svůj telefon 0643/413435. Volat prý můžete od 7 do 9 ráno i v neděli. Pomáhá prý zdarma a spolupracuje s lékařkou. Ostatně najděte si téma Pro p. Svobodu. Hlavně ale nesmíte doufat, že Vám dá pár rad a uzdraví Vás. Vše je ve Vás a jen se musí najít kde.

Milá Pepinko,cítím s Tebou, musíš prožívat hrozná muka. Řeknu Ti svůj názor, se kterým samozřejmě nemusíš souhlasit. Zdá se mi, že pořád hledáš někde okolo sebe a že už možná nastal čas, abys taky hledala v sobě. Vím, že to vůbec není jednoduché, bolí to. Nemá smysl stěžovat si a nadávat na doktory, oni dělají, co umí. Už jen to, kolik jsi jich vystřídala a nepomohli Ti, by Ti mohlo něco nastínit. Lékaři stejně léčí jen následky a ne příčiny nemocí a sama ses přesvědčila, že to nikam nevede. Myslím, že jsou lidi, kteří by Ti pomohli, možná hledáš špatně a na nesprávných místech. Ale i tito lidé Ti mohou pouze pomoci "otevřít dveře, projít už musíš sama". Tomáš

Diky za příspěvky. Ja si myslela jak dlouho budu cekat na nejake odpovědi a hlavně jsem měla strach, ze mi odepíší s výsměchem nějací kecálkové. A vidíte kolik nás je. Tak je chyba nás, nebo ve zdravotnictví?Četli jste v Mladé Frontě 29.listopadu 2001 rozhovor s tím nejvyšším? Stojí to za to a hlavně to prohlášení...."NÁŠ SYSTÉM PATŘÍ K NEJLEPŠÍM NA SVĚTĚ A DÁL HO MĚNIT JE UŽ VELMI ŠPATNÉ, PRÁVA PACIENTU JSOU DOSTATEČNÁ....". To je vtip? Nebo nás považuje za stádo tupců?....Mé pocity jsou asi ze všeho takové....jak jsem psala, bojím se o život a bojím se jak budu dál žít, zvlášt když mám stále závažnější komplikace. Ale umřít? Mám pocit, že jim jde o to zavřít pusu nemocnému antidepresivy......a pak snáší líp konec...,je apatický. Vyskakující, bojující a aktivně studující pacient je nepohodlný. Přece nějaký doktor nemůže přiznat, že neco neví.A nebo že se mu ani nechce.Nechce se mi tady zůstat zavřená v bytě pokořená a zlomená a čekající na konec. Opustit tento svět a nedat vědět co se děje. Nechci aby byl konec a nikdo o tom nevědel, jak jsem měla ráda život a oni mi ho vzali a ani mi nedali možnost Nechci odejít tak ponížená s pocitem, že můj život neměl smysl.No jo ale jak dlouho si ještě budu moc vyskakovat a bojovat a hledat? To je asi důvod proč naše zdravotní je tak v hrozném stavu. Nemocní nemůžou stávkovat a vydávat poslední peníze za soudy, kam by ani nedošli a hlavně než by se se něco začalo řešit....a Ti zdraví a silní nemůžou plně pochopit tuto situaci a ani nemají zájem... Jsou vyjímky, ale Ti co většinou chtějí pomáhat jsou prostí lidé bez postavení a moci a pomáhají Vám dle svých možností, které jsou mohdy velmi omezené (i kdyžmnohých případech účinější). Ale když Váš život závisí na lékařích a lékařských zákrocích.....tak jste v ... nevím, jak to říct slušně.Závěr:1. nazpaměť Etický kodex ČLK a jiné zákony (když neuspějete, aspoň se nebudete cítit jako zpraskaný pes)2. diktafon, neboť jak jsem zjistila, při každé stížnosti platí "pravda" lékaře (i když je v kodexu ustanovena rovnopravnost vztahu lékaře a pacienta, tak doktor je proste vzdycky ta duvěryhodnější osoba a pacient ten lhář)4. všechny zprávy si kopírujte! rozlepte obálky, jsou to informace o Vás a Vy na ně máte přímo právo!3. nejít sama či sám (a pokud člověk nikoho nemá tak je to ta nejhorší situace) protože doktor nemůže byt sprostý a hlavně více cítí tlak, že danou situaci musí řešit ( to je můj sen mít člověka co doktory uz seřve)........................................když tak klidně podle svých zkušeností přidejte nejaké rady, mě už nic nenapadá

Milá Pepinko,Váš článek jsem četla 3x a dovolila jsem si ho vytisknout.Dám ho přečíst svým známým,aby také věděli,jak se doktoři dokážou chovat k nemocnému člověku.Bohužel,i my máme v rodině podobný případ a zkušenost.Pacient si sám musí zjistit,co mu přesně je,od čeho to má,co mu zabere a kdy už půjde zase do práce.Musí si sám nastudovat způsob léčby a když se dostane ke komisi LPK,musí si svoji nemoc umět obhájit,ale zase ne moc,protože prý přílišná informovanost škodí!A tak dobře vím o bezmoci,o které píšete a přeji Vám,aby se Váš zdravotní problém vyřešil,jste ještě mladá a máte chuť do života.Držím Vám i mladé paní se synem palce.

Chtěla bych tímto přispět k tomuto smutnému příběhu. Prožívám něco podobného. Již třetím rokem mám různé zdravotní potíže - každý říká dost divné a koukají se na mě hned jako na totálního magora - brní a pálí mě ruce a nohy, bolí mě ruce a nohy, pálí mě na hrudi a mám tlaky na hrudi, hučí mi v hlavě, zhoršil se mi zrak, mám zažívací obtíže, jsem šíleně unavená, mám slabosti a pocity na omdlení, absolutní nesoustředěnost a zapomínání. V průběhu těch tří let jsem prošla nejrůznějšími vyšetřeními, které jsem si musela víceméně také vynutit. Toto období jsem prožila střídáním např.dvouměsíční neschopnosti a pak jsem se trochu vzchopila - i přes to, že mi nebylo pořád dobře (asi vlastní vůlí) a chvílemi chození do práce. Výsledek všech vyšetření se shrnul na podzim v roce 2000 a to od vše je od nervů. Ač nerada šla jsem k psychiatrovi, protože jsem už nevěděla kudy kam, tak jsem si řekla dobrá, třeba to od nervů opravdu je. A začala léčba a psychoterapie, vyzkoušela jsem několik druhů antidepresiv a léků na uklidnění a výsledek? Od poloviny prosince jsem opět v neschopnosti a je mi čím dál hůř a hůř, každý den si říkám, co jsem asi komu udělala zlého, že je pro mne den co den velké utrpení. V průběhu léčby na psychiatrii jsem změnila lékaře, protože jsem viděla, že to nikam nevede, taky mi dělali psych.testy a zjistili, že depresemi netrpím, že je to nějaká neuróza se silnými vegetativními příznaky. Psycholožka mě rozebírala celý rok, stálo mě to 12.000,- (250,- za hodinové sezení 1x týdně)- rady typu změňte zaměstnání - moc náročné, změňte partnera a pod. a podivná relaxace - výsledek jak říkám nulový. Tak jsem se objednala k panu doktorovi Nouzovi, který se zabývá chronickým unavovým syndromem, zatím mi dělají krevní vyšetření a pak se uvidí. Jinak nevím jak dál, ale mám 15 letého syna tak se musím držet i když narozdíl od Pepinky mě osobně už život nebaví. Do 34 let jsem nevěděla co je to nemoc, byla jsem výkonná a teď jsem jak 100 letá bába, absolutně neschopná, takže se ptám co dál? Moje doktorka když mě vidí, tak má ze mě osypky. Přemýšlím o různých blbostech jako je nezjištěná rakovina, roztroušená skleróza atd. Takže musíme se držet, nic jiného nezbývá. Zdravím všechny Lenka

Máte to fakt složitý. Všechno už vás tolik zklamalo a sebralo síly, že hledáte pořád jen jinou a jinou možnost. Měla byste se pokusit vrátit tam, kde vám pomohli. Nakonec jsou i léčitelé, kteří by mohli za vámi docházet domů.Jinak jako dobrou možnost opravdu považuji upozornit na svůj případ Občanské judo a všechny podobné pořady. Když lidem nejde o kejhák, zůstanou při zaběhaných standardech. Přeji vám zdraví do budoucna.

Cau Natalko. Dekuji za rychlou odpoved. Ja vim, ze je to jedna z moznosti. Ale ja uz nemuzu. Ja zazila tolik blbu co si hrali na psychoterapeuty a Ti idioti me fakt berou posledni zbytky sil a nadeje, nadeje ze ziju v pravnim state a ne v kocourkove.Mela jsem stesti jen na jednu psycholozku...to bylo na podzim, kdy me tam nutila no jedna znama od toho neurologa co me zablokoval. Ta mi rekla ...jak to ze nemam s takovymi problemy kompletni imunologicke vysetreni a ze jsem musela mit smulu na doktory. No jenze tim ze jsem tam sla a nedalo se parkovat tesne pred vchodem, tak se mi oboustranny zanet zubu rozsiril do dutin. A tim jsem tam skoncila. No stejne mi nabizela nakonec doktorku na proti, ktera psala antidepresiva a rikala, ze to dnes berou vsichni a ze je to normalni, ze 21.stoleti je stoleti antidepresiv :-))) a nebo spis :-(((. Studuji alternativni medicinu natolik dlouho a hlavne homeopatii, ktera mi castecne pomohla, ze vim co je to za kravinu a nakonec sama vim, ze kdyz si to vezmu na natlak, ze dochazi hned k zavratim a nevolnosti a tudiz zhorseni meho stavu. A mam tolik znamych, ze dobre od jednoho vim, co je to za byznis. Jsou v tom velke prachy.No a taky jak jsem se jednou na ambulanci v Brne pohadala, aby mi dali infuze, tak jedna pani jak me slysela a pak za mnou prisla, ze vi co je to zanet trojklanych nervu od patere, ze tuto zimu prisla o 3 zdrave zuby a dala mi kontakt na Mudr. Ryce, ze mi urcite pomuze. Myslim ze toho pana nemusim predstavovat. Je autorem knih o konstitucni homeopatii. Tak se mi po nastehovani do Prahy tam podarilo dokonce samotne dojit, protoze jsem jeste byla cerstve napravena od toho lecitele (asi 4 zastavky). Tam me cekal clovek, ktery me PO MINUTE PRERUSIL a zacal se mi vysmivat a vysklebovat, ze nejak nezvladam zivot ....proste zvasty. A pry co mam v planu dal...ze to neni v doktorech ale ve me....proste HOVADO.Ja se branila, ze to je nesmysl a ze jak kdyz me neposloucha jak muze...no rekl mi ze jsem nejaka pichlava... A jak mu zasvitili ocicka, kdyz jsem si rekla o Stilnox a nutil me antidepresiva...NO JO BODIKY.Ja se objednala na konstitucni homeopatii a ne na psychoterapii a byla jsem po pul hodine venku....Pokud vim, tak postup vysetrovani konstitucniho homeopata jsou zcela jina..Reknu Ti Natalko, ja odesla hrde, ale sla se vybrecet na zachod. Muselo to hned ven,nez by ten stres zase sedl na muj zdravotni stav.To sproste chovani doktoru se ve me cim dal tim vic sklada....tak bych jim chtela dat pres hubu, aby je to take aspon trochu bolelo. Zavolala jsem expritelovi a ten jen uz konstatoval "Vyser sa na to, je to čůrak, je to hovnopat a ne homeopat" Tak mi bylo trochu lip, ALE TO POKORENI V TOBE VZDYCKY ZUSTANE.Ta bezmocnost....Tak se Natalko uz bojim, uz mam i dychaci problemy, porad teplotu a nevim jak bych u psychologa vydrzela...vzdyt expritel me v leze prevazi a vodi, ze nevidi, kdyz tam bude chladneji, me se hrozne pritizi a hlavne rok nesedim. Jen si muzu po chvilkach drepnout a kdyz to prezenu, tak se zablokuji tak, ze kdyz si okamzite nelehnu, tak pak nemuzu ani chodit. Nemoc me naucila jednu vec...posilat lidi co si tozaslouzi nekam, lhat, abych si vubec neco vynutila a hlavne nenechat si nic libit. Ja uz nedovedu skryvat jak jsou mi smešní, ty jejich zvasty. Vidi Te poprve v zivote a po minute Ti zacnou kazat. Takze kdyz me drive rozbreceli, tak jsem byla spatna a ted kdyz se branim a nekdy docela hrde, tak jsem ta spatna a nedej boze kdyz si dovolim argumentovat a jednat na rovinu, to uz jsem vubec ta nejhorsi....Jak to muzou rict bez vysledku, MR, CT...kdyz expritel dokaze sam uz bez rikani mi pomahat masazema a citi jak ktery den to mam spatne pohmatem....a je projektant a chlap celkem samorost.Taky je na tomto Webu pekny clanek "O rozhovoru v psychoterapii..."V zivote mi pomohl jeden clovek byl to konstitucni homeopat. Za prve mi pomohl tim ze se zacal pred byvalym manzelem rozcilovat jak to ze mi nikdo neveri a rekl manzelovu at jde se mnou k obvodacce. To byla vyhra...obdodacka dokonce k nemu chodila na prednasky a ja mela najednou pokoj. V ordinaci prestali ty slepice na me sproste kvokat a ....to byla uleva, to vis Ty bolesti TI davaji zabrat i tak...A za druhe mi pan doktor pomohl tim, ze asi po pul roce jsme dosli ze dalsi a dalsi problemy mi vznikaji, kdyz se snazim cvicit pomale cviky na pater a delam osvedceny autogenni trenink..ten vyletel a rekl.."Paneboze holka nechte toho nebo se zblaznite, bezte na aerobic, vy jste typ cloveka, ktery potrebuje akci....a tak mi presli naskladane problemy podobajici se neuroze a zustali puvodni, no aerobic me fakt bavi, ale dlouhodobe pokusy se k nemu vratit mi asi dohnojili pater...ted uz vim, ze to byl mechanicky problem a poskozene obratla a skripnuty nerv homeopatie nevyleci. Ale tento doktor mi pomohl, ze jsem zacala chodit do prace. Ale v bolestech jsem zila porad, ale mensich a hlavne jsem uz nebyla takova trouba a nenutila se delat osvedcenou jogu, meditace...A pochopila, ze kazdy clovek je individualita a neexistuje zaruceny recept pro vsechny.A ten homeopat mi rekl jednu krasnou a uzitecnou vec "SVOBODNY CLOVEK NENI NEMOCNY". A proto me tak stve se podrizovat ten nesmyslum, ktere uz tak me unavuji.Tak mam Natalko strach, aby kdyz nekam pujdu si dat papir na hlavu, aby tam nebyl nekdo kdo me jeste vice ublizi. Ja chci mit jeste zdravi na operaci dutin, ktera me ted ceka... A obavam se az jestli budu mit to stesti a dostanu se k poradnemu neurologovi, tak me bude cekat operace krcni patere a dlouha rekonvalescence.Ke vsemu tomu potrebuji hodne sil. Me telicko a dusicka dostava pekne zabrat od nasich zdravotniku. Ja potrebuju sily na boj s bolestma a nemoci a davat zbytky sil jak fyzickych , tak psychickych s temi HOVADY. Snad bych mohla zkusit tu soukromou kliniku na www.dolios.cz. Uz mam totiz z toho vsechno vsechny priznaky CFS (Chronicky unavovy syndrom), nebo jak rukali na soukrome klinice, kam se ted obracim...ze zrejme pro dlouhodobe neresene zdravotni problemy mi celhava nejaky system. At mi daji papir, ze nejsem blazen, pisi tam hodne rozumne, snad se tam i tak chovaji.Je to jak hrat Černeho Petra. Jen je smula, ze je to v nasem zdravotnictvi naopak. Ze tam jsou vsechny karty az na jednu kartu sami Černí Petři.

Pepinko skoro se mi nechce věřit, že jste se setkala s tolika lékaři a léčiteli a všichni s vámi takto zacházeli. Ale nebojte, věřím, protože nemám důvod nevěřit. Samozřejmě vám neporadím, ale můžete si přečíst můj názor. Možná by nebylo od věci poslechnout a vyhledat nějakého psychoterapeuta. Jde o život a tak toho s nejlepší pověstí. Osobně si myslím, že MUDr. předepisují prášky a PhDr. se s vámi baví, takže bych dala přednost PhDr. Jednak samozřejmě psychoterapeut zjistí, že je třeba léčit vaše fyzické problémy a že povídání na to nestačí, takže zacpe ústa lékařům a budou nuceni (bohužel nuceni) s vámi něco dělat, a jednak možná sama přijdete na nějaké důležité věci, naberete sílu na nové léčení, možná se vám uleví, když budete mít na papíře, že nejste blázen. Proč to nezkusit? Člověk potřebuje psychyckou podporu. Ne všichni psychologové z vás udělají blba. A kdyby si doktoři byli jistí, že jste cvok, už by vás nechali spíš zavřít do blázince, takže oni si zase tak jistí nebudou. Nevzdávejte to. Možná se tady nakonec sám někdo nabídne, kdo by vám mohl pomoci nebo vás někam odkázat.

Tak jsem byla docela šťastné dítě přes nejake chronické zánety, zanedbané vrozeně špatné držení těla a 2 urazy páteře s kteryma se rodičove se mnou nepbtěžovali jít k doktorovi. Do 20 let jsem závodně běhala a plavala a nevšímala si začínajících potíží. Zlom nastal ve 20 letech po opakovanych zánětech dutin a punkcích, kdy to zasahlo zřejmě neléčeny uraz do hlavy (přesněji do krční páteře). Objevovala se u velka nachylnost obličeje na chlad, měla jsem ostré bolesti od nosa přes zuby do zatylku. Me problemy se ohodnocovali pouze jako psychického rázu a bylo mi doporuceno se včlenovat do života,sportovat. Jenže opak byl pravdou, ja byla neštastna z bolestí a zdravotních problému, které mi zabranovali dělat to, co me ti TUPCI doporucovali. Nebudu se rozepisovat o tom co bylo pred 11 lety, ani bych si uz nevzpomela na tu všechnu arogantnost a blbost lekařu, přatel, nevysvětlitelné chovaní rodičů, kdy jsem musela odejit z domu, protoze bud me otec zmlatil, ze jsem parchant a nebo jsem musela mlčet....a matka to navic po me pozadovala abych ji nedelala peklo. Snad jen se našel jeden doktor, co viděl mou opuchlou tvař a věřil mi, že musím mít strašné bolesti trojklanného nervu od pateře. Jenže mi trakcema uhoršil a moje léčba skončila tim, že se ke me začal chovat tak abych sama odesla. Navic, když vam někdo ve 22 letech rekne"budete uz cely zivot nosit limec a jist prasky...".Ja musela dodelat VS individualne, uz jsem nemohla ani pouzivat ruku na psani.....No pak jsem nejak bojovala 10 let pomocí alternativní medicíny. Setkávala se s protichůdnými názory a mnohym si svůj zdravotní stav kolikrát uhorsila. Ale porad mene nez co mi zpusobobali pokusy se lecit "normalne".Take nezapomenu na meditační kurzy, kde se objevovali tzv. duchovní lidé, kteří mi vykladali jak jsem špatná, že jsem nemocná...kdo to zažil asi tuší co mám na mysli....rozumní lidé si domyslí.Vykládejte někomu, jak milujete zivot a jak si vázíte maličkostí, které jsou pro zdravé samozřejmostí a jak jste se naučil žít kolikrát s těžkými bolestmi a nic nikomu nevykládat protože pravidlo syty hladovemu neveří platí dokonale ve verzi zdravý nemocnému nevěří.Vykladejte někomu jak chcete jít tam, studovat to....a naopak jak je těžké se smířit s omezením...a oni se vám vysmívají že jste líní a....Já si takto svůj život nepředstavovala, chtela jsem běhat, mít rodinu, jezdit na dovolenou, chodit do kina, budovat karieru....Nicmene byli pekne chvilky, hlavne leto kdy jsem se vracela ke sportu, cestovani, tancovani. Zimy byli pro me krute, bolesti, samota...Ale chut do zivota jsem mela porad velkou a hlavne jsem verila, ze jednou se mi postesti a ja se vylecim a budu moc mit rodinu a deti...Ted přeskočím až na léto 2000. Prodělala jsem divnou virozu, sedlo mi to na močový měchyř (který mě zlobil vic jak rok chronicky), zacala se mi ještě více sypat páteř. Měla jsem tu dobu již rozvázaný pracovní poměr a tak jsem si po mesici ukoncila neschopenku a odjela ze studeneho a vlhkeho podnajmu z Prahy se dolečit po měsíci domu. Ale ouvej, neprestavalo to. A zanet mi vesele koloval a sedal na pater a svaly. říjen 2000 jedno ráno vzbudila s příšerným otokem v zátylku, po te co se ochladilo a den pred tim mi jak jsem si sla kousek nakoupit nafoukalo za krk. Chodila jsem v rijnu s narazenou kapuci a nemohla se ani predklonit, jaky jsem citila zanet a opchliny v zatylku pod kostí.První neurolog me zablokoval jeste vic a naštvane mě poslal k psychologovi. Ulevila mi trochu ma stara maserka. Pak jsem se dostala k homeopatovi, ktery kupodivu ke svemu zaměření se choval sprosteji nez jakýkoliv doktor. Nastěstí jsem se dostala okličkami k jednomu maserovi Ten človek se mnou udelal vec, kdy jsem se po letech citila jako rovný clovek. Umel narovnat panev a zasunout jednoduse krční obratle.Ale otok v hlave byl uz asi 3 tydny, tak me do par dnu napuchla cela hlava, strasne bolesti v nose, krev. Bezela jsem k tomu maserovi, nebot se zminil, ze spolupracuje s lečitelkou. Ta mi rekla ze mam od patere zablokovaný lymfaticky system, spadlou nozní klembu, porusenou 1 a 2 krcní obratel a z toho otok a tlak na míchu.....proste věci, které se mi ted potvrzují (musim upozornit první solidní lecitelka za muj zivot, ale neleci energii, umí dobre diagnostikovat a dava bylinky a tak...)a měla jsem zacít hodit na lymfatické masáze. Jenze uz jsem chytla oboustranny zanet zubu. Dva zubaři mě zanedbali a 2x se mi to dostalo do dutin a po více než dvou mesících v ten den, co mi mi ten druhy nadal kdyz jsem podepsala reverz, ...NADAL MI ZE TEN ZUM MI POTREBUJE ZAVRIT, ABY MEL BODY A MEL Z CEHO PLATIT NAJEM.... tak jsem utekla k třetímu zubaři...uz privátnímu...to uz byl leden 2001.Ten mi zub okamžite vytrhl pro hrozící zánět okostice (no jo zaplatila jsem si kruhovy RTG, ktery mi samozrejme zubari pracujici na pojistovnu nenapsali ).V tu dobu jsem chodila k soukromé rehabilitační sestre a ta se mi snažila pomahat (to ona me poslal k zubarovi 3 protoze citila na pohmat, ze mam horke zada a nemohla mi nic delat s krční pateri, protoze se tam tahl ten zanet ze zubu..mimochodem to mi nameril i homeopat)a posílat me ke svym znamým, první neurolog se mi vysmíval, že musím cvičit. No jo to kdyby u mě fungovalo, tak ani neonemocním a navíc pokusy o cviceni koncili u zmineneho masera protoze koncili okamzitým zablokováním a vyprovokovanim zhorsovaní zánetu a tuhnuti svalu.Druhý mě trhl hlavou, ze mam zablokovány hlavovy kloub a byla jsem vyrizena...V tu dobu jsem mohla po venku ujit jen par metru (sileny zanet a bolesti v hlave) a ta jizda autem kdyz nemuzete otocit hlavu, poradne zabrat rukou.Pak co se nestalo, ja si nasla kamarady na chatu, protoze ziji sama a jednou me pichlo po dlouhem vysedavani na chatu nekde dole v pateri a pak se to rozjelo...ja sotva chodila ...bolest do bricha a nohou a uz je to rok co uz nemuzu sedet brezen 2001. Pak se se mnou rozesel pritel(ktery byl stejne dalkovy a prijel tak 1x do mesice). Ale ja uz tu dobu mela najite lekare v Praze. Homeopat nade mnou spraskl ruce a neurolog rekl,m ze mam netypicke problemy a ze jich mam vice a zanedbane a je jasne, ze mi normalni lekarske postupy uhorsuji.HURA.... myslela jsem si. a to jsem mela jeste zarizenou nemocnici pres jednoho kamarada pres Net, jenze vázně onemocněl, tak z toho seslo.Pak nastala dalsi viroza a dalsi zhorseni. Homeopat nepomohl (no jo pokud je to stara mechanická zalezitost, co vyvalava bolesti a potize), ale byl fakt hodny...nojo sam toho hodne prozil na to aby se vysmival a neurolog jak jsem pochopila chtel fungovat jen na napravy, nikoliv jako pomoc pri rešení mych problému. Hledala jsem pomoct na Evropskem centru stomatologie a tam byl takovy mily pan doktor, ktery me vyslechl a poradil mi at pockam na jednoho pana docenta, ktery pamahá lidem a ze si je bere k sobe do HK do nemocnice a at uz radeji nikam nechodim to uz byl červem 2001 tak jsem tam byla za 3 tydny.Mily pan docent po minute mi zacal mluvit o psychosomatickych potíží a tam mi vrtal do zubu (mam je tak citlive ze si musim presne michat vodu na teplotu tela, jinak mi jde bolest pres zuby do zatylku a patere a zpusobi mi bolestive stahy svalu blokády)pred nastoupenýma doktorama a ja tam rvala jak mala holka bolesti a bezmocnosti, když mi vykladal, jak si mam najit pratele a snazit se sportovat. TO HRANICI S TOTALNI BLBOSTI. Tak jsem za dva dny skoncila akutne poprve na infuzich na Praze 2, kde me vzal muj byvaly pritel. Já ani nemohla bolesti mluvit, ac bylo léto hlavu jsem měla zabalenou jak v zime. Tam jsem doktorce rekla co se stalo a ta zvedla oci a vyptavala se jak se stal uraz a jak je to dlouho a opatrne osahala krk a rekla, že jsem v takovém stavu, že bez snímku na mne nemuze sahat. HURA, rekla jsem si a dozvědela se ze se u nich v nemocnici muzu lecit po domluve s primarem a at nepocitam s okamzitym vylecením, že to mam zanedbane. Tak expritel prohlasil, ze pujdeme oba za primarem. V tu dobu me uz vice lidi upozornovalo, ze kdyz budu porad chodit jako sama zena (ja divciho vzhledu a slabym hlaskem), ze se od tech ignorantskych doktoru nedoberu niceho jineho nez posilani na psychiatrii.Jenze expritel, jako v mnoha pripadech, ne ze zklamal, ale celou cestu me svym chovaním pripravil desnym dusnem na to ze tam se mnou nepujde. Tak jsem se nedostala ani k puvodni doktorce, ani k primarovi, ale pouze na ambulanci k mlade doktorce a to jsem mohla byt rada protoze jsem tam nepatrila.Mudr. Chytračka, ktera me do minuty ohodnotila na psychicky pripad. Cervenec 2001 To uz jsem prevazne bydlela u expritele a domu me vozil jen po ceste na vikend a tak se mi zase stalo, ze jsem se spatne pohla a nemohla jsem si bolesti a pres otok v hlave zase lehnouta priserne stahy sli az do nohy. Tak jsem pozadala matku o odvoz na pohotovost. Tam me doktorka okamzite vzala , ptala se jak je to dlouho, zmerila tlak a kladla na srdce at necekam, ze v tom neni jen pater, ale mozna nejaka borelioza a poslala me okamzite do nemocnice, at mi udelaji snimky a lumbalni punkci....a MRI za mesic je pozde (to jsem si vynutila u te Mudr.Chytračky na Praze 2..jenze to jsem jeste netusila ze mi to Chytračka napsala na mozek a ne na krcní pater na kterou si stežuji) Chtela me zavolat sanitku. Ja rekla ze me dovezla matka (to byla chyba), nebot v nemocnici jsem cekala vic jak hodinu na to aby doktorka na me zacala vrestet at cvicim a at si pani doktorka z pohotovosti necha lumbalku udelat sama. Tak jsem si docela ostre vyhadala 2x infuze. Volala z domu te doktorce na pohotovost a ta mi rekla at okamzite se treba pres obvodni doktorku snazim nekam dostat, nez budu mit dalsi komplikace. A ty nastaly za 2 dny, kdy me matka z infuzi vezla tak sikovne(celkem mi 3x zavazne uhorsila a to jsem ji potrebovala za cely rok 5x)), ze jsem citila jak mi vyjel krk na leve