Muž Blíženec

je tu nejaka zena stir ktera ma zkusenosti s muzem blizencem?

Moje kamarádka žije s blížencem 35 let.Měla by dostat Nobelovu cenu za hrdinství a odvahu.On je fantastický úplně ve všem.Pomáhá doma ale jenom když chce,takže třeba měsíc dělá veškeré domácí práce potom zase měsíc na nic nesáhne,kde mu co upadne tam to zůstane.Děti když byly malé tak s nima chodil běhat,do lesa,učil je na kole,pak třeba týden s na ně nepromluvil.A ke všemu ještě samá ženská,nic tajně vůbec se s tím netajil,mockrát jsem mu domlouvala jen se díval modrýma očima a smál se.Měla jsem co dělat abych mu nepodlehla..Dnes mu je 60 a je to pořád stejné!

ten muj blizenec mne nejdrive psychicky zmanipuluje kdys neco nechci, nikdy nesnese príky, ne pro neho neexistuje, no a kdys to pak na poslednou chvili prece odmitnu a vse se zkomplikuje pak je to jen má vina, já jsem neodpovedná a prý jak mi má ted verit kdys mením názory- a já je pritom nemenila, jen on me neposlouchal. a prý nebud dominantní- to kdys se postavím za svá prirozená práva na svobodu volby.

Chápu,protože to mám také tak,jen s tím rozdílem,že ten můj do hospody chodí.Jinak když jdu nakoupit,je z toho velký problém,knížky nenávidí,nedej bože,když mi přijde zpráva,maily vymazávám a škubu sebou,když mi náhodou zazvoní mobil.Chodila jsem pomáhat do pečovatelské služby,moc mi to bavilo,ale udělal zle,že jsem si pam našla nějakýho důchodce!Ha,ha!Kdyby věděl,že jsem na zajíčky!To je samozřejmě žert,mě už znechutil všechny chlapy.Ale jak říkáte,mám dvě krásný děti,psa,v létě kytičky,kamarádky,zdraví a měkdo nemá ani to.Držte se,vždycky je to na člověku,máte na vybranou,vydržet,nebo odejít.Hlavně se nenechte ničit.

ifko,diky za prispevek.Tady je ovsem trosku rozdil...on v prvnim manzelstvi zil tak,jak popisujes,rodine dal jen to nejnutnejsi,aby mu zbylo na jeho zabavu,vecne byl v trapu a zena s detma sedely doma.Se mnou je jinej,jakoby se vydovadel a chce byt jen doma,vecer jde sice na pivko,ale da si tri,neopije se,pokeca s chlapama,pokud jeste jsou nekteri,kdo ho chteji poslouchat a jde domu.A doma dusi me,musi mit prehled o tom,co delam,proc a jak to delam,chce mi ve vsem radit a nenecha si vysvetlit,ze jsem svepravna.A nejhorsi je,kdyz nesouhlasim,to litaji hromy a blesky.Nekomu by to treba nevadilo,ale ja jsem jina povaha a nemuzu to skousnout.Uz si pripadam,jak blbec,zajimam se taky o "duchovno",coz on neuznava a ja se musim s knizkama schovavat,nebo zdrava vyziva...neuznava a kdyz vari on a ja to odmitam jist/tucne a porad jen maso/tak je ohen na strese,nepochopi,ze muzu mit jinej nazor.Potaji chodim na internet,je to ted moje spojeni se svetem a kdyz me tady najde,tak to zase celej vecer posloucham.A nevim,jak na nej.A to nemluvim o tom,ze chce vedet komu pisu,volam atd.Kdyz jedu do Brna,tak proc,za kym,kdy se vratim a ja si musim vymyslet,protoze si treba jedu udelat radost do esoterickeho knihkupectvi.Fakt,mela jsem zustat sama,ale to bych zas nemela tady toho malyho prcka.

Ivíku nezlobte se,že vám vpadávám do diskuze,ale mám k tomu také co říct.Mám doma už 14let také blížence,jsem váha,tak by jsme se podle všeho k sobě měli hodit,ale mám za to,že blížencovu lehkomyslnou a přitom sobeckou povahu,by neustála snad žádná!Radím z vlastní zkušenosti,blížence si v žádném případě nebrat!Já vím,když se s ním seznámíta,přinesl by vám modré z nebe a je tak okouzlující a zábavný.Bohužel když si ho vezmete,bude zakrátko okouzlovat jiné!Rodina a děti pro něj nic neznamenají,vlastně jo,přítěž,kterou musí živit,když se ty peníze dají tak krásně utratit za kamarády a kamarádky.Já byla dokonce i u té psycholožkyNakonec jsem si stejně musela pomoct sama a dnes mu za to utrpení,za ty probrečené noci,děkuju.Začala jsem se zajímat o duchovno,věřím v reinkarnaci a už jsem něco snad pochopila,i když to neni vůbec lehký!Vy se musíte naučit mít ráda sama sebe,musíte se změnit a teprve potom,se může změnit on.Já teprve,když jsem všechno vzdala,odevzdala tam "nahoru",začal se můj život měnit k lepšímu.Ale každý má tu cestu jinak složitou a každý si musí projít tím svým.Moc vám držím palce v boji s upírem blížencem.Zkuste si udělat reiki a bude po upírovi!

Ivíku nezlobte se,že vám vpadávám do diskuze,ale mám k tomu také co říct.Mám doma už 14let také blížence,jsem váha,tak by jsme se podle všeho k sobě měli hodit,ale mám za to,že blížencovu lehkomyslnou a přitom sobeckou povahu,by neustála snad žádná!Radím z vlastní zkušenosti,blížence si v žádném případě nebrat!Já vím,když se s ním seznámíta,přinesl by vám modré z nebe a je tak okouzlující a zábavný.Bohužel když si ho vezmete,bude zakrátko okouzlovat jiné!Rodina a děti pro něj nic neznamenají,vlastně jo,přítěž,kterou musí živit,když se ty peníze dají tak krásně utratit za kamarády a kamarádky.Já byla dokonce i u té psycholožkyNakonec jsem si stejně musela pomoct sama a dnes mu za to utrpení,za ty probrečené noci,děkuju.Začala jsem se zajímat o duchovno,věřím v reinkarnaci a už jsem něco snad pochopila,i když to neni vůbec lehký!Vy se musíte naučit mít ráda sama sebe,musíte se změnit a teprve potom,se může změnit on.Já teprve,když jsem všechno vzdala,odevzdala tam "nahoru",začal se můj život měnit k lepšímu.Ale každý má tu cestu jinak složitou a každý si musí projít tím svým.Moc vám držím palce v boji s upírem blížencem.Zkuste si udělat reiki a bude po upírovi!

tak to zober sebecky. nech sa teda postará, ked chce, aspon nemusíš ty. urobila si správne, že si sa vnútorne- aspon vnútorne z jeho vplyvu vymanila. to je dobrý krok ale podla mna by si s psychologom otalat nemala. je to kolotoč- raz zle, inokedy dobre, aby si si povedala, že to nie je tak zlé a potom je zase zle...a koldokola...tak mi to pripadá. so psychológiou mám trolilinku do činenia, ale nie som špeciálne na to školený odborník, netrúfam si preto do takých vecí velmi zasahovat- ono je to dost citlivá a nebezpecná vec. ale ked sa niekedy u takého stavíš, nič nepokazíš, je to úplne bežné a ak nič iné aspon ti poradí, ako sa viac uchránit a ulaví sa ti. ved k psychologovi nemusia ist ludia len v maxi kritických situáciách, chodia tam vtedy, ked ich niečo trápi, a pomáha to.

jo,to je presne ono,jen tezko muzu uverit tomu,ze by byl az takto nemocny,jenze jeho jednani je uplne stejne,jak mi popisujes.Uz mockrat jsem chtela zajit za psychologem nebo do poradny,jenze si porad rikam,ze to jeste neni tak zly.Abych se z toho nezblaznila,tak jsem ho prestala vnimat a delam vse podle sebe,na neho neberu zretel,jenze jsem onemocnela a uz mesic jsem odkazana na jeho pomoc.Tak snad mi uz bude lip a zacnu s tim neco delat.Diky za prispevek.

ooo, no zbohom. potom je to nejaka porucha osobnosti. vieš, čítala som dávnejsie o typoch ?udí, ktorí žijú medzi nami a volajú sa upíri- ale toto nie je moj žartovný výmysel, toto písal nejaký psychológ. Upír necicia doslovne telesné kvapaliny, ale vysáva z človeka sebavedomie, energiu a spokojnosť, skrátka duševnú pohodu, ktorú tak, ako rozprávkový upír krv, potrebuje na to, aby prežil, inak je neživý(samozrejme v prenesenom zmysle toto všetko, bacha. Neživý je aj tak, lebo prežíva len prostredníctvom iných- svojej obete. Upírom vraj chýba chuť do života, vnútorná istota, životná energia, nebaví ich život alebo sami seba nectia- sú na to prislabí, cítia sa bezmocne a preto podradne. preto majú zúfalé nutkanie, aby prežili ako ?udská osobnosť, silno sa zafixivať na osobu- hostitela, ktorá im tento druh prežitia poskytne. preto vyhladávajú ludí energických, vysoko emancipovaných, sebavedomých a osobnostne silných, takých, čo sú šťastní a spokojní so svojím životom. Upíra je vraj dosť ťažké rozoznať. Ale vraj sa to dá, ak je človek v strehu a identifikuje aj tie najnepatrnejšie príznaky. Jednu črtu majú ale spoločnú- nedokážu sa od hostitela odpútať, pri prvých stretnutiach sú ve?mi ochotní, chápaví, velmi nápomocní a snažia sa obet presvedcit, že ona je závislá od nich. Ak im uverí a dostanú ju, tak koniec, amen tma. Potom je to velmi ťažké, lebo takí ludia sú vlastne chorí a tam už treba pomoc psychológa- aj pre obeť, lebo zablúdi v začarovanom kruhu, do ktorého ju upír zamotá. Sú vraj velmi vynaliezaví, najma emocionálne šikovní, vedia výborne s ludmi a okolnostami manipulovať tak je vraj tažké uniknút.
Či už je to váš prípad alebo nie- čo dúfam, že nie, skutočne neviem, ako ti poradiť, myslím že na toto som krátka.
ale držím palce a jediné ti poviem:nestrat samu seba, ver sebe, nie jemu, len tak sa aspon trochu uchrániš.

ja vim,je to tezky.Je pravda,ze nema kam jit,byt je muj a je nas tady nejak moc.Kdyby aspon mek rad moje deti,ale ony se zaviraji v pokoji aby mely od nej klid,porad jim dela prednasky o tom,jak jsou neschopny.No a kolikrat si rikam,jak dobre by nam bylo bez nej,jak se nam volne dycha kdyz je v praci.Mame asi na nej vsichni vypestovanou alergii.Ale co ten malej?Ten ma tatinka rad a on jeho maximalne! Kdyby aspon nebyl tak otravnej,jenze on to vubec nechape kdyz s nim o tom chci mluvit,rika,ze je chyba v nas.A ted babo rad,kdyz on vi vsechno nejlip.

ivik, ešte je tu jedna vec, ktorá mi napadla- či má kam íst. ak nie, tak je možno s tebou len preto, lebo mu to proste vyhovuje. ak to cítiš tak, ako si napísala, že ho naozaj nelúbiš, potom je to jasné...vieš,...nechcem rozbíjař vzřah- to by ma mrzelo, ale keby som bola v takej situácii, asi by som pozbierala všetky zvyšky odvahy, čo mi ešte zostali a rozhodla bysom sa byř šřastná a presadiř si to. ved každý máme ne to právo. len ide o to, čo považuješ za šřastie ty a ako ho vnímaš. je to na tebe.tu sa velmi ani radit nedá.

dana - to bude asi ten problem,kdybych mu to rekla,jak mi radis,tak by to bylo falesne,protoze nemam pocit,ze ho potrebuju.Budu muset nad tim vsim premyslet,ono je to vsechno mnohem slozitejsi.

myslim, si, ze nemas pravdu. nepoznam sice teba ani jeho, ale podla toho co pises si myslim, ze uviazol sam v sebe. Boji sa ti uprimne prejavit city, lebo sa asi boji, ze je velmi zranitelny. Ved keby si ta nevazil a nelubil ta, uz je davno prec. Ale on ta potrebuje, ked sa ta drzi ako kliest. Skusila si uz niekedy na neho laskou... mozno keby si mu uprimne povedala, ze ho potrebujes a respektujes ho, ale ste si rovni a nezda sa ti fer ked sa k tebe takto a takto sprava, tak nech to skusi inak, ze velmi stupne v tvojich ociach... alebo nieco take. Mozno ak bude mat pocit, ze si nemusi na tebe kompenzovat sebavedomie a pocit istoty, tak sa zmeni/ved ono sa aj hovori ze blizenci a zmena su dve synonyma/

dana...ten muj doma pomaha,dokaze me zastoupit ve vsem,rikaval,ze kdyby mohl kojit,tak by zvladal i to lip nez ja.Jinak stejny,pomaha hlavne proto aby nam ukazal,ze umi vsechno lip.No a ja jsem samozrejme frustrovana,protoze mam pocit,ze me nepotrebuje,ze jsem neschopna,ze se mu ani nelibim,proste nechapu,proc se mnou porad je,ted uz o to nestojim.Byla doba,kdy jsem zacala i pit,nebyla jsem na takove jednani zvykla a uz vubec ne na to,jak zenskyma pohrda a to jsem baba k svetu.

Milé dámy!
Od dob, kdy znám mého manžela, mám na Blížence svůj názor. Jsem Ryba a jsme v tolika věcech tak rozdílní! Nenávidím lhaní, snění o nereálných věcech, jen hubou mletí a skutek utek - a právě takový je on. Za ženskýma nechodí (aspoň tedy nevím), ale utíká z normálního života občas ke kartám a co je horší i k automatům a různým svítícím paskvilům a to je fakt šílený! Jinak by se rozdal, nikdy mi fyzicky neublížil, svoje dítě miluje. Má i některé dobré vlastnosti. Ale ten "blíženecký" styl života je mi stejně nepochopitelný. Přijde mi, že neumí žít normálně, že ho nudí život, když se chodí do práce, doma je pohoda, občas se zajde někam do společnosti. Pak se jde opít a udělá mi ten podraz v herně. To už ale nebude úplně důsledek toho, že je Blíženec. Přesto - příště bych asi s tímhle znamením váhala! Přeji všem lepší zítřky a normálnější Blížence!

Tak si aj ty vybav bokovku a ste si kvit. Navrhni mu skusit to vo stvorke, ked je taky spolocensky.

Vážení, na Blížence fakt bacha. Ted se se mnou jeden po šesti letech rozešel. Mě prý miluje ale k tomu se ještě zamiloval do kolegyně z práce. Nabídl mi měsíční pauzu nebo, že to potáhneme ve třech. Otázka je, jestli vůbec jakékoliv znamení dokáže být s jedním člověkem celý život bez toho, aby neměl nějaké bokovky. Hodně štěstí s muži blíženci :)

cau, ivik, mam rovnaký problém už 3 roky, až na to ,že nemáme deti(naštastie). on ked chce, tak je vážne fajn, len škoda,že mu to dlho nevydrží. mimochodom, pomáha ti v domácnosti? lebo ten moj nie, aj keby som to vellllmi uvítala. Asi by mu vypadol titul z vrecka- keby aspon nejaký mal...ale to je fuk. ja to riešim trpezlivostou. aj mna stále diriguje a poučuje, myslí si, že má patent na všetko a že som neschopa. pritom sám ale nič neurobí. proste u nás máme buzerplac.ja mu vtedy zvyknem povedat- ale milým hlasom!: " neboj, zajko,viem, čo robím " a trochu sa uvedomí, sklapnú mu uši. alebo mu poviem, že dík za radu, ale VIEM TO!vtedy, ked budem vedla a budem potrebovať poradiť, tak sa ta opýtam. Zvyčajne to funguje. Ale neviem si rady s jedným: ako ho presvedcit, aby doma pomáhal- čo som ja slúžka- tak ako on neznášam domáce práce, niekedy mi z toho šibe. Keby tak v tomto smere bol aktívny, nebránila by som sa.