Muž,žena a placení

Probere máš recht. Z těch bab nad tebou mi naskakuje husí kůže. Tohle bych nechtěl ani jako boží trest. Ať se tedy na chlapy vůbec nevážou, ať se obšťastnují samé. To jsou egoistické, lakomé husy, které si snad myslí, že ti chlapi si peníze tisknou doma. Je velikánský rozdíl mezi tím, co chci ženě dát, darovat, z vlastní vůle, z lásky a co tzv. musím. Z "povinnosti", ze "slušnosti", z její rozmazleného "já" a pod. Taková okamžitě v mužových očích ztrácí vše cenné. Skromnost je pro ně abstraktní pojem.
A ještě - když tedy právě tyhle typy obvykle křičí a chtějí ženskou emancipaci. Proč ne, ať ji mají a ať platí také útratu a náklady na domácnost a jiné výdavky. Emancipace může být jenom jedna. Ta spravedlná.

u té první věty my chybí konec: ..je to v pořádku. Sory.

Myslím, že pokud si holky jako vy dvě (které touží být mužem finančně rozmazlovány) najdou chlapa, který si libuje ve vrážení peněz do své milé.
Jen mě tak napadá, jestli se pak nemůže snadno stát, že oč víc do vás investuje ekonomicky v hodnotných darech, o to méně se vám dostane uspokojení jiných potřeb.

Ani se Ti nedivim!Vykasli se na takovy vztah a najdi nekoho "staromodnejsiho"

k jednomu, aspoň se mi ulevi: S přítelem platime vse napul a stale vic mi to vadi. Dobre, chodim do prace a vydelavam, racionalně to s nim řeším, sama se tzv. férově stavím k placení, ale dobře, jsem asi lakomá, strašně ráda bych, aby to bylo jinak. Aby mi dával dárky.Kupoval oblečení.
Takhle však řekne

Momentálně s nikým nechodím, ale s mým posledním přítelem jsme to měli tak, že když jsme šli na večeři nebo na oběd, platilo pravidlo "jednou platíš ty, podruhé já". Přišla jsem s tím já, protože nesnáším chlapy, co trvají na tom, že budou vždycky všechno platit, a on to naštěstí respektoval. Co se sexu týče, používali jsme HA v kombinaci s kondomem, prášky jsem si platila sama a on kupoval kondomy.

Vždyť vidíš, že si protiřečí! Blábolí jako zamlada.

Manchesterko, nerozumím přesně, co je špatného na chlapovi (a tvém potenciálním nápadníkovi), který očekává, že při případném společném soužití budete hradit náklady na domácnost napůl.
Přesněji řečeno, nechápu proč by ve vztahu dvou rovnocenných lidí měl jeden z nich (kdokoliv) být znevýhodněn tím, že bude hradit náklady za oba.
Je něco jiného, pokud se na něčem takovém partneři domluví, ale ty píšeš, že bys ho už kvůli očekávání rovnoprávnosti ve finančních otázkách vyřadila z úvahy.
Musím se přiznat, že já bych se zdaleka vyhnul osobě, která už předem počítá automaticky s tím, že ve vztahu budou její peníze pro ni a moje pro nás.

No ja bych si teda s chlapem kterej ocekava ze budu platit v restauraci ucet napul nebo ceka ze budu hradit domacnost napul tak s takovym bych si ani nezacla. A naopak tu antikoncepci pozaduju aby platil, je to preci i jeho starost ne? Na druhou stranu volame po te rovnopravnosti a feminismus je hojne rozsiren, takze mi zase prijde treba samozrejme obcas mu pridat na benzin nebo zaplatit nakup za tisice i kdyz on by to v klidu utah sam a ani to po me nechce. Bych si totiz pripadala jako nesamostatna zenska a vyzirka. Asi pred dvema lety to mel partner v praci zle a protoze jsem vedela ze zadny lenoch neni a praci si brzo zlepsi tak pro me bylo samozrejmosti 3 mesice vsechno platit a tahnout to sama. Lasku partnera poznate v tech horsich casech. A pac by sme si meli pomahat tak ho preci kvuli spatnymu obdobi neodkopnu a naopak dokazu ze i ja jsem k necemu nez se jen valet v solariu. Podporit financne na cas chlapa pro me neni problem, ovsem lenocha co je rok na pracaku nikdy.

Ja mela dva sestilete ctzahy a temer od zacatku bylo vse vzdy spolecne.

Snad v lásce peníze nerozhodují, ne ? ... Nevím, ale já s penězi nikdy vzhledem k mé přítelkyni problémy neměl ... Asi proto, že pro ni i pro mě jsou peníze jen nástrojem k jistým věcem ... ne prioritou ... To jak peníze zasahují do vztahu asi hraje velkou roli. My jsme šťastní ať už s, nebo bez ... Peníze jsou jen čísla a jinak není co dodat ... Tím neříkám, nebo nenaznačuji, že si jich nevážím .... Jinak s tím placením si myslím, že to je jedno ... Kdo dřív prostě vytáhne, tak třeba zaplatí ... Kolikrát podle toho, kdo má, nebo nemá drobné atd. Máme z toho kolikrát srandu ... Jinak s antikoncepcí, pokud už to tak někdo dělí dvěma ve vztahu, tak myslím, že snad napůl, ne ? Nebo dítě bude potom víc patřit komu !? Podle toho, kdo platil, nebo ne antikoncepci !? Bez řečí bych být některými z Vás dívce, ženě antikoncepi platil a bez mrzutostí tu nejlepší ... Jde i o zdraví ...

Kdyby za mne musela žena platit, tak bych se cítil trapně.

Podle toho, co píšeš, to teď vypadá, že tvému příteli se do placení spíš nechce a jeho finanční situace mu docela vyhovuje. Tedy usuzuju jen z toho, co jsi ty sama napsala a jaka je má zkušenost... Samo o sobě není nic špatnéhona tom věnovat se škole a nepřivydělávat si, kdysi jsem byla nadšená do spousty věcí, ležela jsem v knížkách a moje ostatní nároky byly minimální. Nechodila jsem na brigádu, ale taky jsem si od nikoho nic nenechala platit - prostě jsem vyšla z kapesným. Pak se to změnilo a dnes si neumím představit, že bych si nemohla zajít do kina, někam posedět se spolužáky nebo se v létě vypravit do míst, kde mě to láká. To všechnon u mě předpokládá vlastní peníze, protože ač mám poměrně bohaté rodiče, peníze dostávám jen na bydlení, stravu a dopravu - ostatní je v mé režii. Pokud by přítel s tebou rád podnikl spoustu akcí, ale jaksi tiše očekává, že to z větší části uhradíš ty, tak to by se mi taky nelíbilo. Nesouhlasím s názorem, že by měl kluk pořád holku zvát nebí jí něco platit, i když někdy je to součást onoho rituálu mezi mužem a ženou. Aspoň pokud jsme studenti a nemáme společnou kapsu, tak ať si každý své potřeby a zájmy hradí ze svého. Já si svoje knížky, hadry, kavárny s kamarádkama taky zacáluju sama a příteli nic není do toho, kolik to stálo - jako mě nic do jeho elektroniky. Když ale plánujeme společnou dovolenou nebo nějaké vybavení na privát, dohodnem se na ceně a jdeme napůl. Jestli kvůli tomu musím víc pracovat nebo si nekoupím svetr, je už pak moje věc....

My delame oba stejnou skolu - tedy stejnou fakultu, jen jiny obor. Takze casove vytizeni jsme oba. Vlastne jediny zpusob, jak si privydelat, je doucovani, protoze je to flexibilni. Premyslela jsem, ale asi by mi i vadilo, kdybych to mela vic tahnout ja, ne snad proto, ze by mi bylo tech penez lito, ale tak nejak z principu. Protoze jednou se bude muset starat on, tak aby si prilis nezvykal na to, ze se o me v tomhle smeru muze porad opirat. V tonhle smysmu uz jsme totiz jednou narazili, kdyz jsem z vetsi casti zaplatila dovolenou s tim, ze mi to vrati, az bude mit penize... Ovsem penize nemel porad, ani za mesic, ani za pul roku a bohuzel se ani prilis nesnazil je vydelat, i kdyz tenkrat na to docela cas mel, protoze nemel tolik prednasek. Tedy vim, ze takhle uz to nechci, musi stat na svych nohou a mit jen to, na co ma. Ja osobne hrozne nemam rada, kdyz nekomu neco dluzim, vzdycky se snazim to co nejrychleji vratit.

To je pravda. My už tu společnou domácnost nějakou dobu máme, taky jsme pravda před tím spolu už nějaký čas chodili (a přestalo nás bavit se mezi školou a brigádou ještě pořád přesunovat z jedněch kolejí na druhé...). Chlapi jsou v tomhle citliví a já je chápu - asi by tě rád pozval, něco ti koupil (ona taková drobnost jako pěkná kytka dnes přijde taky skoro na stovku, že...), ale pokud na to jako student nemá, je to dost pochopitelné. (Brácha studuje medinu, jednak je poctivka, jednak ho to baví - a to si teda neumím vůbec představit, že by stíhal i brigádu, to by zkolaboval). Je těžké se s přítelem o tom pouštět do diskuze, aby se ho to nedotklo. Vidím dvě možnosti: buď prostě budeš o trochu větší část útraty nenápadně táhnout ty (pokud ti to nevadí a jsi přesvědčená, že v opačném případě by se choval naprosto stejně), nebo omezíte některé aktivity tak aby jste se na těch zbylých mohli podílet oba stejně. Kdyby na to přišla řeč, asi bych mu řekla, že chápu, že při jeho škole se brigáda stíhá hůř a že si ho prostě vážím akového, jaký je.

Uz me to taky napadlo, jen si moc dobre uvedomuju, ze muj pritel ma tech penez oporavdu min nez ja - rodice ho prilis nepodporuji, praci pri skole stiha jen obcas. Ja jsem na tom o neco lip, ale zase moc dobre vim,ze by se ode me nenechal vydrzovat, takze se dost musime ridit podle toho, na co ma on - snad vite, co tim myslim. Kdyz jde o spolecnou domacnost, tak je tohle urcite na miste, ale pokud jde o normalni randeni - no nevim.

Co dát peníze na společné věci prostě dohromady a pak to platit z toho? My jsem na privátě, taky studujeme: každý ze svého účtu zaplatí nájem a pak ze společných peněz platíme jídlo, běžné nákupy v drogerii (prací prášek, pasta...), pokud se rozhodneme jít do restaurace. Funguje to. Taky jsme to dělali tak, že jsem si udělali v Excelu tabulku, a tam jsme házeli částky za nákupy atd. každý do své kolonky, pak jsme jednak viděli, kolik nás za měsíc stojí jídlo, jestli utrácíme za kraviny nebo ne a nikdo neměl pocit, že pořád platí jen jeden. KAmrádkám to přišlo prvně uhozené, ale já říkám, že dobré účty dělají dobré přátele a když jsi student, každá korune je dobrá. Navíc to má jednu velkou výhoddu - naučili jsme se spolu mluvit o penězích bez emocí a umíme s těmi společnými zacházet, tudíž se o to nehádáme.

Tohle byva slozite, vzdycky je mi trapne nechat za sebe neco zaplatit. Pokud jde o vztah ve fazi chozeni, kdy neni spolecna domacnost a porad existuji jen moje penize a jeho penize, zadne spolecne, je to nekdy slozity. Mela jsem chlapa, ktery (bez toho, abychom o tom nekdy mluvili) zavedl to, ze zkratka vsude platit kazdy za sebe. Prislo mi to hloupy, protoze to pak v ty restauraci vypada dost podivne, kdyz chceme ucet rozdelit podle toho, kdo co vypil a snedl. S nynejsim pritelem to mame tak, ze se v placeni stridame, aby to zhruba sedelo. Ovsem i tohle ma svoje mouchy. Oba jsme studenti, jemu se casteji stava, ze nejakou dobu je financne na dne, takze pak delsi dobu platim veci ja, kdyz pak nejake poenize nabyde, tak se mi to snazi vynahradit, coz zase speje k tomu, ze pak penize zase nema...zacarovany kruh. Mate nekdo na tohle nejaky system?

Leno - asi kdybych byla v tvé situaci, tak bych si HA a vše potřebné co potřebuje má osoba platila sama /oblečení, kadeřník, kosmetika/, ale v restauraci, benzín, výlet atd... asi bych se nechala přítelem "zvát", protože bych to jako studentka asi neutáhla. Na dovolenou mě přítel většinu peněz doplatil atd.. Tak jsme to praktikovali nějak mi, prostě žít tak, aby to vyhovovalo oběma, a podle finanční situace.

Ježiš já to popletla odpovídám spíše "katee",.