Mužská nadúmrtnost

To, o čem si běžní lidé...... nežli jim třeba říkat, že mají nárok ...

To, o čem si běžní lidé myslí, že na to mají od společnosti (či její privilegované části) nárok, úzce souvisí s tím, o čem jim politici, velké korporace a podobní velcí hráči na společenské šachovnici říkají, že na to mají nárok.

A je snadnější lidem říkat, že mají nárok na nějaké sociální dávky (které lze snadno ukrást podnikatelům a pracujícím skrze daňový systém), na život bez teroristů (které lze jakž takž potlačovat skrze policii a zpravodajské služby), nebo třeba na focení s takovým a makovým rozlišením (které se už dá zabudovat do kamery iPhone nebo Sony mobilů), nežli jim teba říkat, že mají nárok na srovnatelnou naději na dožití, ať již mají kule mezi nohama nebo ne.

V ČR ročně zemře řádově zhruba 100 000 lidí, z toho zhruba polovina připadá na úmrtí mužů.

Pokud průměrný muž, který v daném roce zemře, se dožije o šest let nižšího věku, než průměrná v daném roce zemřelá žena, dělá to roční deficit cca 50 000 * 6 = 300 000 mužských člověko-let, které muži ročně ztratí oproti ženám.

300 000 člověko-let, které čeští muži každý rok kvůli mužské nadúmrtnosti ztrácejí, je ekvivalentních asi 3 800 průměrným celým lidským životům.

Jinými slovy, pokud by například nějací teroristé chtěli napáchat škody srovnatelné s mužskou nadúmrtností, museli by každoročně povraždit asi 3 800 malých dětí, nebo 7 600 náhodně vybraných příslušníků obecné populace.

Je-li mužská nadúmrtnost permanentně stejně závažná, jako by byla každoroční fyzická likvidace tisíců lidí, člověk by očekával, že bude tato nadúmrtnost prominentním politickým tématem, a že o ní budou hodně mluvit i zdravotnické autority.

Nicméně typickou reakcí je "cvbnm" mého předřečníka nicku "rfghjk".

Nezbláznilo se lidstvo?

cvbnm

Jak v celosvětovém měřítku, tak i v rámci ČR, je v současnosti statistická naděje na dožití mužského novorozence asi o 6 let nižší než obdobná naděje novorozence ženského pohlaví.

Jinými slovy, v rámci každé hlavní věkové kategorie a v každém jednotlivém roce je procento nově zemřelých mužů na celkovém počtu přežívajících mužů daného věku větší než je obdobné procento u žen. Muži zkrátka vymírají rychleji v každém věku, od kojenců až po starce, a převážná většina se jich, narozdíl od žen, nedožije průměrné délky života ve své zemi pobytu.

Mužská nadúmrtnost má řadu příčin. Muži jsou jistě v průměru agresivnější než ženy, více riskují, více se jich zabije na silnicích nebo ve rvačkách. Zastávají i zdravotně škodlivější pracovní pozice než ženy - zažívají více stresu a jsou více vystaveni vlivu různých škodlivin. V době války jich též samozřejmě daleko více než žen zemře na frontě.

Muži však umírají v průměru podstatně dříve než ženy i v době míru, i ve vyspělých ekonomikách založených hlavně na terciárním sektoru, a to i v zemích s všeobecně relativně dobrým přístupem ke zdravotní péči.

Je i v takových podmínkách vysoký rozdíl v naději na dožití mužů a žen něčím normálním a nezměnitelným, něčím, o čem je zbytečné diskutovat?