NAMYŠLENOST

Nevím jak vy, ale já v dnešní době nepoznám hranici mezi tolik proklamovaným sebevědomím a namyšleností... Dovede ji někdo určit?

Ahojky Báro!!! Ty ses teda rozepsala :o), jak to tak čtu, koukám že sis prožila svoje... určitě ti nezávidím, ale vím, že takovéhle zkušenosti z člověka můžou udělat někoho, kdo se světu postaví a nedá se. Já ten případ zatím nejsem, nechám se zahnat do kouta kýmkoliv, i naprostým "chudákem", nevím proč, ale před lidmi si připadám bezbranná a jakoby nahá, ten problém mám opravdu dlouho a neumím s ním moc bojovat. Lehko se stávám závislá na ostatních lidech, kteří mě "přijmou" a mají mě rádi. Vím že je to velký problém především pro ty lidi, kteří si mě vezmou pod svoje ochranná křídla. Já si myslím, že si sama sebe plně uvědomuju, že se umím reálně zhodnotit, ale to hodnocení teda není nic moc. Já nikdy neměla problémy s postavou, naopak, postavu jsem měla vždycky pěknou a z toho plynulo šikanování od holek, které měly postavu zavalitou. Já jsem si v té době myslela, že jsem ta špatná já, až s odstupem několika let jsem si uvědomila, že mě ty holky nenáviděly, protože mi záviděly. Jenže stále jsem nedospěla k vnitřnímu klidu, k vyrovnanosti, stále se nechám bodat pohledy a třesu se jako ratlík. Uvědomila jsem si, že se vlastně každého bojím, co si o mně bude myslet, jak se na mě dívá, jak mě hodnotí, ... každé vyslané negativum beru naprosto vážně... prostě jsem snad magor. Myslím že nikdy nebudu umět bojovat se zlými lidmi, já zlo nechápu, naprosto nechápu... nikomu neumím ublížit, ani zlému člověku, vždycky mi je ho nakonec líto a neublížím mu ani slovně, mně každý připadá zranitelný a nechci nikomu ubližovat, protože dobře vím, jak takové ublížení bolí. Možná ale právě to je cesta, moje cesta, zkusila jsem si jak moc bolí ubližování od jiných a proto jsem teď osoba, která nedokáže a nechce nikomu ubližovat. Možná mě to duchovně posunulo někam výš...Ten život je tak složitý viď? Já se snažím dělat něco s tím, abych se konečně zařadila mezi lidi a byla ve středním proudu, nechci viditelně vybočovat, ale moje mimika okamžitě prozradí moje pocity, to je v háji! Neumím moc skrývat city... jsem jako vyjukané srnčátko. Ale možná se až moc lituju, nebo se sebou až moc zaobírám a to bych asi neměla. Měla bych dělat něco pro druhé, pak přestanu tolik vnímat sama sebe. Když o tom tak přemýšlím, je to asi tak, když si připadám užitečná, roste mi sebevědomí. Takže budu hledat práci, kde budu lidem užitečná a myslím, že se to všechno zlepší :o)Měj se hezky Báro a kdyžtak zase reaguj na moje slova :o) papa

Tak to je jiná Sissi!Tos měla hned napsat konkrétní případ nebo alespoň přiblížit!Přísahám Bohu:-) a i Tobě, že takové zacházení, nazvala bych to možná i léčením komplexu si na jiných lidech, nesnáším!Ne Sissi, já bych se zastala toho děvčete, do kterého se ta kráva navážela a klíďo pído bych jí zvedla mandle a řekla bych ji toho tolik a byla stejně sprostá a hnusná jako ona umí být na slabší! - Myslím já bych to udělala...Tady jde o povrchnost, nadnesenost a právě namyšlenost a pamatuj si Sissi, že vždy, když se tak někdo chová k ostatním-SÁM MÁ PROBLÉM, který ventiluje na jiných a takové nejlépe poslat do prdele...Taky takové znám...Měla jsem takovou spolužačku na gymplu, bavily jsme se spolu snad dohromady asi 6 let, na gymplu ještě jakž takž, ale po maturitě se z ní stala nesympatická, velice NAMYŠLENÁ, ubližující kde komu, závidící atd., atd., atd. Bylo to k pláči ji slyšet!Mám ještě jednu kámošku z gymplu a ta je nejlepší kamarádka té krávy:-), tedy byla.....Dnes se s ní baví málokdo...Je sice hezká, chytrá (studuje druhou Vysokou), ale chování má takové, že je mi spíš líto, že takoví lidé ještě vůbec chodí po světě...Každý by měl ze sebou něco dělat-je tlustý, nemožný, málo upravený, nemá dost peněž...-to říkává ona. Nejlepší na tom je, že ona sama je na tom dost zle...Dětství měla celkem hodně špatné a teď to taky stojí za starou bačkoru. Nejvíc se mi na ni "líbí", na jakou paničku si hraje, jak zbožňuje pořádek, upozorňuje naň ostatní...No, ale, když k nim domů náhodou někdo přišel...Hmm, to bylo něco...Katastrofa...Opravdu, opravdu Sissi, ti lidé na tom nejsou o dost líp, ale líto mně jich není...A vím, že se taky trápí...Možná víc než ti co ani nepípnou...Jsou to, jak by řekl můj přítel CHUDÁCI!Sissi a děláš s tím něco?Já jsem na tom dnes celkem fajn:-) a to se mnou na Základce nikdo nekomunikoval, nebyla jsem dokonale štíhlá, měla jsem snad první prsa, pak nastal v naší rodině zásadní zlom a v tu chvíli nastala šikana dokonce od třídní, která si evidetně léčila komplexy, alespoň vím, že přímo nesnášela děti z dobře situovaných rodin...Doma jsem nikdy za nic nebyla pochválena...Tak jsem zhubla až do vychrtlosti, trápila se na medicíně, i když jsem se na ní hroutila, ale vím, že našim by ani medicína nestačila, podávala jsem výborně výsledky ve Sportu, hrála na hudební nástroje a nikdy, nikdy ne pro sebe...Vše pro rodiče a sourozence, kteří jsou úspěšní a to já nikdy už nebudu...Protože jsem z medicíny odešla...A našla si kluka pro kterého bych dýchala a dnes je mých jediným životním snem dítě, hodně dětí, který se mi, ale splnit nemusí, protože kvůli tomu všemu, co jsem od začátku střední do svých dvaceti let páchala, mi to neumožňuje a já se ani nedivím...Celou dobu jsem se někde léčila, bylo toho spousta, ale, když tak koukám zpět, byly to hlavně komplexy a velmi nízké sebevědomí, protože jsem sama zažívala to co Ty dnes...Ale protože se mi toho za 6 let stalo hodně, dnes si sama sebe vážím, mám se ráda, snažím se se sebou zacházet dobře, chovat se k sobě dobře:-), mít ráda život, vychutnávat si ho...I když ne vždy svítí sluníčko, že:-)?Ale v tom mi samozdřejmě někdo hodně pomohl a taky, ač nevědomě mě naučil, že jsem někdy pěkná držka-ale myslím, že v dobrém:-)...Dnes jsem opravdu v pohodě...A moc Ti rozumím. Nikdy bych celou tu dobu nechtěla zažít...Jinak můžeš mít nějakou přednost, kterou leckdo nedokáže skousnout...Mně teď akorát mrzí, že se se mnou baví jediné děvče ve škole...Ostatní mi neodpoví ani na pozdrav...Když někde zaslechnou, že třeba plánuji svatbu..., chci si udělat zkoušky dříve, jedu s přítelem tam a tam...Tak je to pak fakt něco...Ale v duchu si pomyslím, vlezte mi na hrb, možná máte větší problém, než jsem měla kdy já...Ale u mých spolužaček je to hlavně o závisti a pak studovat na škole, kde jsou jen samé holky, to je pak hara kiri...:-)Měj se hezky Sissi a napiš, jestli s tím něco děláš hmm?Bude to lepší! Taky jsem nevěřila...:-)Papapa Bára.

Báro, já to beru z úplně jiného pohledu, právě z pohledu té uťápnuté nesebevědomé holky, neskrývám to, že mám problém, já ho opravdu mám! Snažím se o svém problému mluvit, můj problém pramení z dětství a vím o tom, peru se s tím a trošku mi to začalo jít.Nevím jaká jsi, protože tě neznám, ale řeknu ti příklad, kdy zakomplexovaná holka ( silnější vysoké postavy ) si dodávala sebevědomí právě na mně a právě tím, jak je chytrá. Začalo se jí to zřejmě zamlouvat a začala tak jednat i s ostaními, opravovat je a tím jí sebevědomí rostlo. Ale k ostatním mluvila takovým tónem a s takovým výrazem v obličeji, jakoby byla z kamene, zkrátka si asi v sobě vybudovala takovou sebejistotu, která ostatním dávala najevo ( dejte si na mě pozor, na mě si nevyskakujte ). A takovouhle podivnou sebedůvěru jsem poznala u mnoha žen, které pracují na vyšších postech, není mi to po chuti, připadají mi nesympatické... zkrátka to tak je, já bych se takhle tvářit nedokázala, tak chladně a mluvit takovým tónem, nemám ostré lokty a nelíbí se mi ostré lokty!

Sissi, ale to máš spíše problém Ty víš...Byla jsem stejná jako Ty, dnes jsem stejná jako Xenie...tedy ne vždy se ozvu, ale absolutně si nenechám nic líbit, a když jsem si stoprocentně jistá, že mám pravdu, řeknu ji, bez obalu, ladu a skladu...Když někdo blbě kecá a myslí si, že je mistr světa, buď si pomyslím své, záleží na okolnostech, nebo něco řeknu...Nemyslím si, že je to o namyšlenosti, je to o lidech, kteří se cítí více či méně meněcení, protože ví míň nebo se bojí ozvat...Ale nemyslím to zle, myslím to tak, že prostě nedokážou mluvit na veřejnosti, trpí sociální fobií atd.Chodím na školu, která mě baví, ale nudím se tam...Tudíž ji zase tak pravidelně nenavštěvuji, jak by se asi mělo, i když je to sporné, na Vysoké...Spoustu věcí ovládám, díky něčemu co se mi v minulosti stalo, hodně jsem toho přečetla, co se tedy učímě ve škole.....No a výsledek je takový, že se se mnou nebaví ani klika ode dvěří, protože zkoušky mám, někdy v poho, někdy ne...Ale to mi je celkem putna, protože je nakonec stejně mám...A to je celkem trnem v oku ostatních...Umím, seru na školu a ještě si dovolím mít všechny zkoušky...A občas i říct něco co prostě někdo neví...:-)Musím podotkout, že jsem měla kdysi velmi nízkou sebedůvěru, dokonce jsem se nenáviděla a neměla ani přátelé, jak jsem se bála mluvit....Dnes jsem pravým opakem.....Ale vím, že namyšlená nejsem, na to už jsem se spousty lidí ptala.....Myslím, že není nic na tom, říct něco, když to víš...Hmm?

Tak já jsem zase ta ťunťa, která sedí v koutě a snaží se být neviditelná... nemám skoro žádné sebevědomí a celý život mě to trápí. Vidíte, i vy tady si na ťunťu dovolíte... jak s tím žít?Mimochodem, lidi, kteří každého opravují jsou opravdu někdy hrozní, takže Xenie, nic proti, ale měla by ses občas možná krotit, možná jsi tím nesympatická a z toho plyne důvod myslet si o tobě že jsi namyšlená...

Taky jsem se to o sobe dozvedela. Muj manzel, kdyz jeste nebyl muj a seznamili jsme se, mi rekl, ze se mne bal, a ze klamu telem.

Čauky Xenie, nejsi náhodou Střelec? No a chování tvého šéfa mi přijde logické - prostě na tebe nemá, ví to a tak nejjednodušší obrana je: nejakým způsobem si tě zošklivit, pomluvit (když už tě nemůže mít nebo tě přechytračit)..Takže jeho výplody neber vážně :)

Děkuju vám všem za vaše názory a rekce...no abych to ještě trochu upřesnila - já jsem si o sobě teda až do teď nemyslela, že jsem namyšlená...prostě jen jsem šéfa opravila, pokud řekl něco nepřesně nebo se v nějaké situaci zachoval ne zcela tak, jak by to mělo být...já prostě musím vždycky říct, to co si myslím a uvést věci na pravou míru...a proto jsem prý asi(údajně) namyšlená...ale rozhodně nehodlám sedět někde jak puťka v rohu a dělat neviditelnou...no já mu ještě ukážu:-))...

Já jsem taky namyšlená, nic si z toho nedělej a tvař se, jako že nic.Ahoj.

No,to sis dovolila fakt dost.Hele,jemu nevadí tvá údajná namyšlenost,ale to,že je blbější než ty.A že je to jasný i tobě.Bacha na něj,kdybys ale změnila taktiku na -pane šéf,jste tak úchvatný-to bys viděla tu změnu.Jestli máš na co,klidně buď namyšlená.Kdybys byla nějaká ťunťa,to by se tvému šéfovi taky nelíbilo.

Teda Xenie:), to jste si dovolila dost!Ženská, podřízená, krásná a mít širší znalosti než šéf-muž!!!

Ja mam uplne ty samo zkusenosti, jsem krasna, chytra a sef o me rika, ze jsem namyslena, hmm...

Ahojky, ráda bych se s vámi podělila o můj příběh a zároveň uvítám vaše názory. Myslím si, že jsem poměrně ambiciozní a podle můžů prý i krásná..snažím se vždy dobře vypadat, chodit hezky oblečená, namalovaná a učesaná. Problém ale nastal s mým nadřízeným, v některých oblastech mám znalosti o něco širší než on a jeho to evidentně štve, ale navenek absolutně nedává nic znát a dělá, jako že nic...jinak mě ignoruje jak může a dělá, jako bych tam vůbec nebyla...Od dalšího kolegy jsem se dozvěděla, že prý o mně říká, že jsem namyšlená ...Má nějaká ze čtenářek popř. i čtenáři podobné zkušenosti??...Co si o tom myslíte??..