Narostlo mi bříško, co teď :-(

Ja jsem zase ujeta asi opacnym smerem. Dokazu leccos prehlednout, v nedokonalosti urcitych partii partnerova tela dokazu najit urcitou dokonalost (originalitu), ale pritahuje me ploche brisko. Proste se mi zda sexy bricho, ktere je ploche. Nevim, proc jsem vysazena zrovna na bricho, ale je to cast tela, na kterou se zamerim nejdrive, kdyz si chci nekoho prohlednout. At uz jde o zenske ci muzske pohlavi. U sebe si taky zakladam na plochem brisku. Nemyslim si ale, ze pokud by mojemu partnerovi zacalo rust brisko, ze by to ohrozilo nas vztah. Ten je urcite zalozen na podstatnejsich vecech, ale asi by u me trochu ztratil na pritazlivosti (pokud se na to divam z vizualni stranky).

PS: taky se mi vic libi s brichem nez bez neho... Stejne jako tvoje pritelkyne - tak i ja - si to jeho brisko rada pohladim. :)))

Nepanikar! :)))Vzdyt se nic tak hrozneho nestalo... Proste je ti dobre, trochu jsi zlenivel a narostlo ti bricho... Stalo se to i memu drahemu - a to je vegetarian a naprosty abstinent. Tak jsme to resili. Nejdriv jsme poridili vetsi kalhoty - beztak byl predtim moc vychrtly. A kdyz mu to vadilo prilis, tak se chvili hlidal a lehce cvicil a zredukoval to tak, jak mu to vyhovuje.Pokud nemas takovou nadvahu, ze by negativne ovlivnovala tvuj zdravotni stav, tak se tim nenervuj.Pokud je to horsi, tak zmen stravovaci navyky a zacni se rozume hybat. :)))Hodne stesti!PS: Jeste ten pristup ke zmenam parterova tela. Nijak zasadne mi to nevadilo, ani to nezmenilo kvalitu naseho vztahu. Mame se radi stejne jako predtim a na dusevnich kvalitach cloveka to neubralo... Zavaznejsi by bylo, kdyby ochrnul, prisel o ruce nebo o zrak...

Přiznám se bez mučení, pohodlný život s přítelkyní se na mojí postavě podepsal vznikem úkazu dosud se mi vyhýbajícího, a to pěkně vystouplého a měkkého břicha :-( nemůžu se ani divit, co jsme spolu, časem jsem přestal pravidelně sportovat a přišel na chuť pivu, velkorysým a často pozdním večeřím, plus víkendům plným válení na pohovce... s pocitem, že MNĚ se něco takového NEMŮŽE stát, abych nějak ztloustl, protože po předchozích 27 let svého života jsem si postavu udržoval bez větších váhových výkyvů. Jenže ouha, pár měsíců pohodlného života a totálního uvolnění životosprávy, 3-4 piv po večeři skoro denně a výsledkem je, že se mohu "pochlubit" pěkně vykrmeným, kulatým pupkem.Neříkám, že jsem jeho postupné zakulacování nezaregistroval vůbec, ale muži mají asi sklony tyto signály á la těsné kalhoty bagatelizovat,prostě jsem si vybral v šatníku nějaké větší a dál neřešil, že se již do těch původních jaksi nenávratně nevejdu, ačkoliv ještě v létě mi byly volné v pase i na zadku, zatímco zčistajasna jsem se do nich narval pouze se zataženým břichem, které se mi po zapnutí knoflíku "přelilo" přes opasek. Nicméně, skutečně mě probudila až jedna poznámka mojí přítelkyně - jen tak z legrace jsem ji jednou požádal, ať zhodnotí mou postavu - a upřímně, žádné kritiky jsem se nebál, což hovoří o skutečné nevědomosti ohledně nějakých změn na mém těle :-(Přítelkyně mě zpočátku popisovala dle očekávání, že mám to a to hezké... avšak potom řekla, "máš trochu bříško" a "břicho teda moc vysportovaný nemáš"! Když už si mého tloustnutí všimla i ona, která je se mnou denně - bylo mi jasné, že situace je vážná. Aby toho nebylo dost, namísto pozdravu mi o pár dní později kamarádka řekla "ty jsi nějak přibral ne" a aby toho bylo úplně nejvíce, známý můj vzhled lakonicky okomentoval "ty máš ale vanu!" Což byly komentáře, jak jistě uznáte, velice nepříjemné :-(Procitnout s diagnózou "vlastník pivního bříška", to není příjemné probuzení a musím o tom stále přemýšlet. Respektive nevím, jak se k této situaci postavit. Přítelkyně je tolerantní a nijak mi nedává znát tu změnu švarného "jinocha" s plochým břichem ve vypaseného medvěda s pěkně kulatým břichem, dokonce tvrdí, že se jí to tak líbí a vypadám mužněji. Zdá se mi také, že mně po něm hladí mnohem raději, asi se jí líbí jak je měkké, nevím.Ani mně to nijak zvlášť nevadí, stále se cítím celkem dobře a na změnu mojí postavy ani nemyslím.Takže vlastně ani nemám důvod s tím něco dělat a to mně na tom zaráží. Vždy jsem si myslel, že lidé co ztloustnou chtějí všechno hned co nejrychleji zpět, já ale tuto motivaci vůbec nemám a ani to tak necítím. Takže co teď dělat? Říct si "přítelkyni se to líbí a mně to vlastně nevadí" anebo se pustit stejně jako ostatní do diety? (což bych asi, při mé nynější rozežranosti a stálé chuti na pivo, stejně asi nezvládl)Můžete mi prosím poradit, co byste dělali vy? A jak se vlastně staví partnerky ke tloustnutí svých partnerů, znamená narůst "pivního pupku" totální ztrátu přitažlivosti, nebo to tak není docela? Díky Danny