následky stresu

Pro aylu:jasně že to řeším,asi ne tak radikálně jak myslíš,ale navštívila jsem s ním poradnu,chodí na psychologii,je si vědom naštěstí toho že dělá něco špatně a chce to změnit.Já měla matku alkoholičku a taky jsem to měla těžký.Nedovolím aby můj syn trpěl,dělám co můžu abych ho uchránila stresu.Iproto mě to tak bere, když se mi to někdy nepodaří.Naštěstí je velmi inteligentní a ví že se každý občas nepohodne ale nemělo by docházet k několikahodinovým afektivním výstupům.A to se musí změnit.Sama víš jak je to těžký,nemáš děti a přesto jsi s manželem zůstala,tak buď máš strach začít znovu nebo jako já věříš že to bude dobrý.Můj problém je že si všechno moc beru a neumím to co mě zasáhne dostat z hlavy,pak už je dávno klid ajá to furt šrotuju v palici.Jeho problém je že neumí řešit konflikty s rozumem a má pak záchvaty zlosti a i když se snaží a je to lepší stále to nezvládá.No a já pak mám zdrav.problémy a strach zdali můj synek netrpí.A tak to bude chtít asi víc toho nadhledu protože radikální řez je to poslední co bych si já i můj syn přála.Johano, jsi dobrá že jsi dokázala přestavět žebžíček svých hodnot,to je taky cesta když to někdo dokáže.Mějte se co nejlíp to jde.'

Cau leno,je dobre,ze se zamyslis take nad tim,co to muze Tvuj nefunkcni vztah prinest take synovi za problemy.Radim ti,zacni to resit nez bude pozde a tvuj kluk si ponese zatez na cely zivot.Mozna je uz ted pozde.Vim to z vlastni zkusenosti,nebot jsem vyrustala v rodine alkoholika a matka je take silne narusena osoba.Nasledky toho jsou:snizene sebevedomi,strach.socialni fobie,navazovani problem.vztahu...Je mi ted 27 let a chci konecne normalne zit.Bohuzel jsem taky v dost obtizne situaci,kdy si nerozumim s manzelem(je take alkoholik),jsem ztoho take ve stresu,padaji mi vlasy,strasne bolesti hlavy,neuroza.Ale nastesti nemam deti,nechci ,aby zazivali takove detstvi,jako jsem mela ja.takze se primlouvam za Tveho synka a prosim te ,uchran ho toho stresu a zacni neco resit.preji Ti hodne sily a lasky

Je těžké radit. Já sama se s tím potýkám, jak už jsem psala, dva roky a je to začarovaný kruh. Stres - zdrav.potíže - strach, že mám něco vážného - stres - ještě větší potíže ...
Myslím, že jediné řeešení je odstranit (pokud možno) stresový faktor. I za cenu radikálního řezu, úplné změny životního stylu - změna zaměstnání, změna bydliště, odchod z nefunčního partnerství. Každý nejlíp ví, kde jsou příčiny jeho trápení. Ale je to těžké. Já sama jsem to taky zatím nedokázala. Ale aspoň se snažím dívat na některé věci, z kterých jsem se dříve hroutila, s nadhledem. Postavila jsem si na první místo žebříčku svých hodnot zdraví mých dětí a svoje a snažím se tomu zbytek věcí podřídit.
Přeju hodně štěstí a pevné nervy.'

Jolano,mám taky dítko,15letého syna a díky bohu zatím zdravého.Musí být hrozný, když musíš mít strach o dítě.Já mám strach aby díky tomu že slyší jak na mě můj manžel a jeho nev.otec řve neměl taky problémy.Zatím je ok,zatím.Jenže já toho taky zvládala hodně ustát,ale postupem času,jeden problém,druhý,třetí a už se vezeš.Imunita v háji,nervy v pr..A teď jak z toho ven?'

Lenko, vsadím se, že ten tvůj "stresující element" spí celou noc jako miminko, zatímco ty nespíš, trápíš se a zaděláváš si na další a další zdrav. problémy. Jelikož mám trošku podobný problém, pomáhá mi, když si představím, jak já budu za 10 let úplná troska a ten druhý jen pokvete a bude žít v klidu do 100 let. A až umřu, tak si najde nějakou mladou krasavici, inteligentní :-) a budou si spolu vegetit. Tak to mě aspoň vždycky hodí trošku do klidu. Horší je, když je příčinou stresu strach o zdraví dítěte. To byl u mě spouštěcí faktor a byla to hrůza. Člověk je úplně bezmocný a zbývá se mu jen prosit o pomoc nějakou vyšší sílu, aby to dobře dopadlo. Přeji všem hodně štěstí a síly.'

Ahoj,někdy mi to připadá, jako by každé trápení, z nás vzalo kousek životadárné energie a pak, když už je jí málo přijde porucha nebo nemoc.A čím je člověk starší tím hůř se ty pomyslné baterky dobíjí.Johano já už vím co stres dokáže a stejně se mu vyhnout nedokážu,zvlášť když stresující element denně ulehá vedle mě na polštář.Někdy závidím flegmatikům,ti musej mít zdraví jak ze železa.Stále prosím o radu,jak se naučit házet trable za hlavu?A a všem co přispěli k tomuto tématu děkuju,líp se to snáší když vím že je nás víc,i když trápení e stres samozřejmě nikomu nepřeju,zvlášť když vím kam až to může dojít a že může být i hůř a JÁ UZ NECHCI.POMOOC'

Já se s následky stresu potýkám už dva roky. Je to sice o hodně lepší, než dříve, ale úplně v pořádku se ještě necítím. Taky jsem měla úplně rozhozené zažívání, bolesti břicha, hlavy, zad, objevila se mi kopřivka, kterou už mám dnes v chronickém stavu (kožní lékař si neví rady). Myslím, že můj zdravotní stav už nikdy nebude jako dřív. Nevěřila jsem, co všechno může stres způsobit. :-( Otázka je, kdybych to tušila, dokázala bych se mu vyhnout?'

Přesně tak stres je největší zabiják klidu. Já mám po rozvodu, autonehodě, ztráta práce, rozhozené zažívání, nesprávné trávení, ukrutné bolesti břicha po jakémkoliv jídle. Samo to asi nepřejde.'

No, já zase po asi tak ročních nervákách jsem začala pozorovat poruchy soustředění a paměti. Dost mě to znepokojuje, protože mi je devětadvacet a na sklerózu mi to ještě připadá přecejenom brzo. Nevím, co s tím, spoléhám na to, že to přejde samo.'

díky několika stresujícím událostem vmém životě jsem si vysloužila poruchy srdečního rytmu,bolesti a záněty trávicí soustavy a jiné potíže.člověk si ani neuvědomuje za čím vším se skrývá stres.ale jek to udelat aby si člověk všechno tak nebral k srdci?Je někdo kdo to zvládl a tím se uzdravil?'