Nedokážu bez něj být

Jenže já tu jeho...že zůstávají kvůli dětem a že partnerku/manželku nikdy nemilovali,nebo že spolu nespí a že pravý cit je až ten,co cítí teď.Ono by ta taky dost blbě vypadalo,kdyby milence říkali-"tu svojí mám rád a klape nám to,chci jen trochu vzrušení a povyražení.S tebou je mi fajn,ale nechci rozbíjet rodinu.Ber,nebo nech být"

Neodsuzuju tě, zamilovanost...Jenže já tu jeho přítelkyni znám a ona si dítě pořídila, aby sie ho udržela, to mi neřekl on, ale ona ještě když byla těhotná. Potrat nepřipadal v úvahu, protože řekla, že nikdy na žádný nepůjde a tak se zachaval, jako chlap a pilně se o ně stará. Nestará se o něj a navíc ji nikdy nemiloval, ale prý ji nedokáže opusti, kvůli malý, má strach, co by s ní bylo. Třeba tam prostě někdy nějak dopadne. Ale vyčůraný není, je tam spousta citů z jeho strany, jsem si jistá tím, že mě má rád.

Teda ty musíš být ženská, tebe bych chtěl. :-)

Rozhodně bych počkala přinejmenším dva roky. Do té doby nápor nejsilnější zamilovanosti pomine.

Ale chlap, kterej opustí mámu svýho dítěte, když mu jsou tři, to udělá nejspíš zas až pozná někoho ke komu "patří". Navíc si ze vztahu vyzobáváš jenom to hezký, nevíš, jak se chová v běžným životě, kdy nezažíváte jenom schůzky a výlet.

Takže bych počkLA, až se trochu odmiluješ, kopla ho do koulí a pak do prdele...

ještě abych se mu předkláněla, senilovi :-)

Láska je pomíjívá, každá, i ta největší...
Vydrž bez něj, i když ti to tady píšou hrubším tónem, bude to stejně jen obyčejnej chlap, kterýmu jste dobré obě...
Ženská, když se zamiluje, pálí mosty, chlap ne, jeho city nejsou ve většině případů tak hluboké...

Neodsuzuju tě, zamilovanost...Šance že opustí rodinu je vždycky.A zamilovanost bývá opravdu hodně silná.Ale co on,taky to tak cítí?Navíc zamilovanost jako taková v plné síle NIKDY nevydrží.Je pak šance že po čase jeden z vás zas potká někoho,ke komu zahoří stejně silnými city a bude si chtít zopakovat tu nádheru stálé blízkosti milované bytosti.Jinak řeči o tom,že by zůstal tátou jsou jen výmluva.tátou by sice stále byl,ale jeho díte by už nikdy nezažilo trávit dny s oběma rodiči.Nanejvýš s dalším partnerem své matky,pokud by si nějakého časem našla.Společné prázdniny,Vánoce,narozeniny atd s mámou a tátou-to by zažívalo s druhým otcem-ne biologickým a i váš přítel by byl ochuzený.Nezazlíval by vám to?A stálo by to za to?A nenamlouvejte si,že by jeho i vaše zamilovanost vydržela o moc déle než s předchozími partnery

Když se předkloníš, nemusím být ani Bruce Lee, ty koule. :-)

:-) Leda jestli jsi Bruce Lee, ty cecku

Tebe bych za ty koule nejdadši kopl do cecků.

Neodsuzuju tě, zamilovanost je kurevsky silná věc.

I když to asi nechceš slyšet,je velká pravděpodobnost, že je tvůj milý pěkný hajzlík. Jeho přítelkyně má tříletý dítě, to znamená, že byla těhotná, věnovala se dítěti, pak unavená, navíc na mateřské... A on si prostě hledá někoho, s kým by si užil. měla bys ho kopnout do koulí... kdyby sis s ním pořídila děcko, nejspíš by ti udělal to samý.

Ale vím, že mě stejně neposlechneš...

Dobrý den, Vím, že mě tady spoustu lidí odsoudí, ale to opravdu nepotřebuju, protože sama moc dobře vím, že dělám hroznou věc. Měla jsem kamaráda asi šest let, jenže asi před půl rokem jsme se začali vídat denně (pracovní záležitost, nic víc v tom nebylo). Vždycky se mi líbil a byla jsem strašně ráda, když jsem ho potkala nebo když zavolal, že potřeboval s něčím poradit-uvařit nebo tak.. ale vždycky byl pro mě tabu, ani ve snu mě nenapadlo, že by to někdy mohlo být, tak jak to je teď, protože má přítelkyni a asi 3 letý dítě a já mám taky přítele, nikdy jsem na něj nic nezkoušela, neflirtovala, jen jsem na něj občas myslela, že musí být fajn a že bysme se k sobě hodili, ale nic víc. Jenže asi před čtvrt rokem se mě dotknul - pohladil a mě neskutečně zamrazilo a strašně jsem se bránila jakému koliv dalšímu kontaktu, pusy a podobně, protože jsem se sebe strašně bála, bála jsem se toho, že to bude, tak jak to je teď. Prostě jsem se neubránila a ani jsem se pak už ani bránit nechtěla. Časem jsem se milovali a nic tak neskutečně úžasnýho jsem ještě nezažila a on prý taky ne, ale není to jen o sexu, je prostě úžasnej. Vím, že by nám spolu bylo fajn, on má to, co chci a potřebuju k životu já a já zase to po čem touží on. Řekl mi, že od přítelkyně neodejte, že se o ně musí postarat, ale já bych strašně chtěla, aby odešel, vím že by náš vztak taky nebyl úplně ideální, ale i přesto by byl krásný, já toho člověka prostě miluju a cítím, že dost možná i on mě. Často si říkám, že to skončím, že takhle to dál nejde, ale vždycky, když se na to psychicky připravím, tak udělá něco, co mě naprosto dostane do kolen a nedokážu mu to říct, asi taky proto, že nechci, jen vím, že by to bylo rozumné skončit. Vím, že bych neměla brát dítěti tátu, ale tátou by pro ní zůstal navždy a říkám si, že se holt někdy lidi, kteří k sobě patří poznají dýl, Strašně moc ho chci a chci se o něj starat a milovat ho a moct mu to říct. Takhle to je utrpení.. Myslíte si někdo, že je šance, že odejde? Díky