NEÚCTA, NADÁVKY MEZI PARTNERY - JE TO NORMÁLNÍ?

Samy jste hloupé husy,když si tohle necháte líbit.S takovým prasetem je potřeba se rozloučit okamžitě.Vůbec s ním o ničem nediskutovat.Nechápu.Vážíte si vůbec samy sebe?

U nas pred svadbou ako hotovy anjel, po svadbe, kym sme byvali s mojimi rodicmi, tak v medziach, ked zomreli zakratko rodicia po sebe, bola som krava, sprosta atd, po case som bola pica vyjebana, kurva, svina vychcana a moje deti kokoti vyjebany atd...lutujem jedno, ze som sa s nim nerozviedla vtedy, ale po smrti rodicov som bola psychicky uplne na dne a z jeho psychickeho tyrania este viac, teraz, po tolkych rokoch uz sa viac kroti, ale hlboke jazvy ostali. Bezjmena, myslim, ze si urobila dobre, urcite stretnes muza, ktori si vie zeny aj vazit a slusne sa chovat.

zajimalo by me jak jsi...ahoj veruneccko a ostatní v podobné situaci,před svatbou jsem měla super chlapa, jen občas zanadával, občas sprosté slovo ulétlo, ale jen málokdy.Po svatbě se to začlo stupňovat a po porodu dítěte úplný horor. Nadávky už ne 1x za měsíc, ale i 2x do týdne, bral to jako normální slova, před miminkem, tolik jsem snad nikdy nebrečela. Po roce mi došly síly a ohlásila to na PČR, řekla, že chci rozvod a on v návalu jednoho vzteku odešel. Myslím, že si to brzy rozmyslel, ale už má utrum. Je mi také líto dítěte, že přijde o tátu, který ho má rád, myslím na to každý den, pořád. Ale než v tomhle vyrůstat až to začne vnímat!!Všem doporučuji sebrat odvahu a udělat to také. Odejít, rozejít se, nikdy se to nezlepší, já také doufala a bylo to jej a jen horší. Jednou si to dovolí a nezastaví se.Dnes jsem sama, nemám moc peněz, ale ten klid. Každý den je bez nervů a urážek. Ještě to občas zkusí po telefonu, ale naučila jsem se mu telefon položit při prvním sprostém slovu a už to asi také pochopil. A snad tak budu mít šanci dát dítěti lepší budoucnost. Moc všem držím palce.

Ahoj, chtěla jsem se Vás...zajimalo by me jak jsi dopadla zda jsi s pritelem zustala ci ne! ja to mam uplne stejny jen mame dve deti malinkate jsem nestastna porad brecim, ale nedokazu odejit nemam kam a deti ho maji radi a i domov kde bydlime, je to moc slozite

A jestli vám to nestačilo,...Dobrý den,
mám za sebou něco obdobného, naštěstí jsem "utekla" po 4 letech. V manželství bylo ponižování, psychické týrání, následovalo fyzické napadání až ničení věcí. Vše začalo když se nám narodilo druhé dítě, ze strachu že nebudu schopná děti uživit, zůstala jsem u něj, než mi skončila mateřská dovolená. Na rady maminky, jsem se na odchod v rámci možností připravovala. Při dětech jsem si začala přivydělávat peníze. Dostala jsem od města byt a začala jsem se stavět postupně na nohy. Bohužel jsem se dostala do stavu, že mám někdy hodně težké deprese, protože psychické týrání nemělo konce a řeším s ním komplikovaně výchovu dětí, protože s takovým člověkem se opravdu dohodnout nedá. Alimenty jsem řešila exekučně, úpravu styku také soudem, protože nic nefunguje. Chtěla bych poradit, co mám dělat do budoucnosti, jsme 7 let od sebe a žijeme ve stejném městě a jsou neustálý konflikty. Zvažovala jsem stěhování, ale mám tady rodiče a bojím se hypotéky. Připadám si jak v začarovaném kruhu. Nevím, jak s ním mám jendat, už chci mít v životě klid a neřešit neustálé konflikty. Jsem z toho psychicky na dně, ale jsou mezi námi pořád děti, tak s ním v kontaktu být musím.Chlapec je hyperaktivní a neustále řešíme konflikty ve škole. Poradíte mi? Předem děkuji. Lenka

rychle pryč !!Dokud nemáte ještě děti,
protože přece nechceš, aby děti žily v takovém prostředí plném napětí...
jednou si pro něj královna a pak svině..
tak to ne
tito lidé jsou velcí manipulátoři a
vyvolavá v tobě pocit viny, že?
Nenech se!!
Holka, co bys poradila jiné ženě,ke které by se takto partner choval?
Myslím, že sama cítíš , že není něco v pořádku.
Přeji ti abys byla šťastná a dokázala včas odejit!Držím ti palce!!

Tak tak, je to přinejmenším nevhodný, odporný a do vztahu to nepatří, i když si někdo myslí, že jo. Jistě občas nastanou neshody, ty se ale mají řešit s chladnou hlavou. Naprosto nesnášim hysterické a cholerické typy mužů a žen, u těch totiž hrozí takové excesy velmi často i kvůly prkotině, přitom svoje chování berou jako naprosto normální a sobecky a bezohledně prosazují svojí pravdu, často všemi prostředky a vůbec je nezajímá, jak ubližují druhým. Jsem tolerantní a nekonfliktní člověk, co nemá rád žádné projevy násilí, nikdy bych nikomu neublížil, ale tito lidé tvoří vyjímku, vůči nim dokážu být velice zlej. Mám totiž zkušenost z dětství, otec i matka byli takoví a zneužívaly toho.

taky si nadavame a jsme k sobe nekdy odporni a sprosti,pak se to zas uklidni,ale pravda je,ze s tim zacal on a moje ucta k nemu se pomalu vytratila.On pry to tak nebere,pac na to hned zapomene.Nikdy bych nebyla k partnerovi sprosta,kdyby s tim nezacal on,prijde mi to prinejmensim nevhodne.Mela jsem to neakceptovat,ale clovek,jak to jednou promine,nebo prejde,uz se toho nezbavi a ten druhej si to zase dovoli...Jirik-pekny prispevek.

Tak to je hnus, nadávky a urážky neakceptuju.
Nikdy bych se takhle k přítelkyni nechoval, vůbec nechápu, jak můžou být lidi toho schopný, takhle jednat s milovanou osobou, je mi to ze srdce odporný. A kdyby náhodou přítelkyně takhle jednala se mnou, tak velice rychle u mě klesne a přestanu o ní mít zájem, možná bych i nějaké sprosté slovo utrousil, ale jen v obraně, jak se říká na hrubý pytel hrubá záplata. Partnerství je o úctě a toleranci, dámy, které se neumí chovat, zaslouží jedině hulváta a hulvát nezaslouží hodnou holku, tak to mějte holky na paměti, nenechte se urážet, takový člověk vás nemiluje.

To je krásné, to jsem se po ránu hned usmála. :o)
Přeji všem krásný Štědrý den.

TĚŠÍ MNE.JEŽÍŠEK.. Máš zvláštní jméno :-)

hezky vanoce, kurva ;-)

No ja se taky dostal k takove neucte a agresi a nadavkam. Proste ta moje vi kam pichnout. Clovek si nemuze pomoct. Ale pridjou momenty, kdy si clovek veci uvedomi a ma podnety udelat zmenu. Zmenit se. Takze bych neradil jen honem nohy na ramena. Zalezi na tom, jestli s tim ten clovek chce neco delat. A nejak mu v tom pomoci. Ale chapu ze to pro tu zenu musi byt hoodne neprijemne... Pro me to teda taky je, kdyz pouzivam ne moc vybrane slova. Je mi to pak strasne lito a vim ze si to nezaslouzi;( No snad uz jsem v tom lepsi;)

Kleo, zajímavý. Vidět to i z druhé strany. Já přesně tohle vnímám u bráchy. Jsou schopný se tak strašně poštěkat a padají z nich tak hrozný slova, že když jsem náhodou u toho, tak je mi úplně úzko, kam může láska dojít. A oni? Za chviličku je po bouřce a zase ťu ťu ňu ňu. Já jen zírám...

Jenže na tohle je důležitý, aby si ti dva sedli a chápali to stejně...protože pokud je jeden cholerik a nemyslí to tak a druhý si to bere, tak to je konečná...

Vidím, že je to tu o ubližování jednoho partnera, nicméně samotný název diskuze mne přiměl přispět. Bohužel i mne se to týká. Ovšem né z pozice utiskovaného. S manželem se máme rádi, máme vcelku pohodový vztah, ale bohužel jsme oba cholerici. Řekla bych, že já větší. Miluji ho, ale občas mě vytáčí k nepříčetnosti. Bohužel, to jsou chvíle, kdy se mi zatmí před očima a já ho v jednu chvíli dokážu úplně nenávidět, začnu říkat, že nechápu, co jsem si to vzala no a když ještě provokuje, tak vypustím i nadávky. Mrzí mě to, ale nemůžu si v tu chvíli pomoci. Není to často, ale je to asi taková ta typická itálie. Nejsme moc urážliví, takže většinou už o tom za půl hodiny nevíme, no někdy to trvá i pár hodin. Bez ohledu na manžela, který má také své zásluhy, je to něco, co mě trápí a tak o tom přemýšlím a snažím se napříště udržet emoce pod pokličkou. Faktem je, že se na mě dost podepsala má rodina, prostředí ve kterém jsem vyrůstala.... tisíckrát horší, než co jsem zde popsala. Chci tím říci, na obhajobu podobných choleriků, že ne vždy to značí, že si člověk toho druhého neváží, že to snad dospěje do něčeho horšího apod. Myslím, že to tak být nemusí. Naopak, já osobně věřím,že se s tím něco dělat dá a myslím, že i pomůže když se snaží oba, třeba si o tom promluvit..

em
pokud se chová tak jak popisuješ, tak je něco špatně a pokud zajdete k dobrému kineziologovi, tak by měl poznat, kde je problém a poradit.

Em : vypadá to na milence, třeba. Je vidět, že si Tě neváží.

když se s ním nerozejdeš ,tak co pak?Takhle chceš žít?

Poradíte mi někdo,prosím???

Pro mě je to taky dost těžký se rozejít:-( ... Pořád mi ubližuje, pak vlastně naznačí, že to tak nemyslel, přinese mi kytku a čokoládu a já zase změknu... Je to fakt strašný... Teď jsem celý víkend i probrečela.. V oátek po tejdnu sme se viděli, a on mi udělal hrozný psycho...že si musíme promluvit vážně o našem vztahu, a byl ke mě dost chladný. Tak jsem měla nervi co se zas děje.. Nějaký jeho kamarád mu řelk, že se tahám s nějakým klukem, což není vůbec pravda. takže jsem to vše vyvrátila. Byl na mě hnusnej, jen kvuli tomu, že mu kamarád něco řekl. Taky je až patologicky žárlivej, neustále když odejdu pryč mi projíždí telefon, kontroluje mi fotky v počítači přes program, aby zjistil, kdo mě fotil, majitel fotáku, a data. Volá mym kamarádum a vyhrožuje jim, že mají dát ruce pryč odemě...
Jenže když se ke mě přituli, pohladí mě, jse, jak v sedmym nebi... Už to ani nejsme já, dřív to pro mě nebyl problém rozejít se s klukem, když to bylo na prd. Já nechápu, proč se furt takhle ponižuju. :-( :-(

granwine a to ma nase problemy vyresit jak?