Neustálé nervování, strach...

Děkuji za rady. Ještě mi dáte nějaké? Zatím jsem se dozvěděl jen to, že nejsem sám a že mám jít k psychologovi.

Díky moc.

Dobrý den,

je mi 17 let a...Ahoj,
je spousta lidí které si k srdci berou každou drobnost, i já k nim patřím. Stačí aby měl šéf blbou náladu a byl protivný a já týden přemýslím o tom jak jsem asi špatná ve své profesi atd...ale díky bohu tomu už tak není pokaždé :o)
Ty o tom jít k psychologovi mluvíš jako by to bylo něco špatného a byla to poslední volba. Ale to tak není. Myslím si že je to naopak ta nejlepší cesta kterou by ses teď mohl ubrat, zvláště, když jsi ještě poměrně mladý. Psycholog s tebou zjistí v čem je problém, že si vše tak bereš a ukáže ti cestu jak začít takovým věcem odolávat a být trochu víc sebevědomý. Chodit k psychologovi není žádná hamba, naopak by to svědčilo o tvé vyspělosti (umět si přiznat a začít řešit problém včas) a zodpovědnosti za svůj život.

Přeju hodně štěstí a hlavně síly, není to běh na krátkou trať, ale vyplatí se.

Dobrý den,

je mi 17 let a...Myslím,že psychologa bys měl navštívit tak jako tak,aspoň s ním probereš své problémy podrobněji a on by ti mohl pomoci se naučit tyto potíže zvládat,vůbec se nestyď,různé psychické potíže má dnes kde kdo, akorát o nich nemluví nahlas.

Dobrý den,

je mi 17 let a trpím neustálými problémy, mezi které patří nervování se z malých problémů, nervování se ze školy a podobně. Beru si věci moc vážně, dokáže mě vynervovat i poměrně malý problém. Nejsem na tom však až tak špatně, že bych myslel například na sebevraždu, špatně spal a podobně.

Mezi moje příznaky patří například kousání nehtů, divní pocit na hrudníku, křupání prsty u rukou a nohou a potřebuji být stále v pohybu (skákání nohou, klepání prsty...).

Nedokáži se tohoto problému zbavit. Závidím lidem, kteří neberou třeba jen blbou písemku z češtiny tak vážně. Přemýšlel jsem nad řešením, nevyřeší to změna školy, nevyřeší to nic, co by mě napadlo. Pokud se zde nedočkám pomoci, budu muset navštívit psychologa.

Snažil jsem se zbavit některých příčin mých nervů. Proto jsem například přestal hrát hokej, jelikož jsem se bál, že pokazím zápas, i když jsem nebyl tak špatný, zdaleka ne.

Bohužel si už nevím rady. Na základní škole jsem byl terčem posměšků. V rodině jsem nikdy nebyl bit, nikdy jsem nebyl vystaven nějakým větším depresím z venčí. Není to tedy následek žádné události, která mě napadá. I tak tu tento problém je.

Děkuji za každou radu. :)