Nevlastná dcéra

Môj príbeh pri pripadá dosť...Tak jej nepomahaj, nestaraj sa onu, proste neutralita, nic s tim nepokazis,

Sex s kalhotkami jsme dosud neměli.

Měli jste Vy otcové někdy něco jako sex se svými nevlastními dcerami,nebo s jejich kalhotkami atd.?

Jsem nevlastní dcera od 6 let a teď už je mi 38 let. Maceška si s námi (mám vlastního bratra o tři roky mladšího), moc nevěděla rady, v mých 10 letech se narodil další bratr, takže napůl nevlastní.
V 16 jsem odešla od rodičů ke svému příteli o 4 roky starším, protože jsem byla těhotná a otec mě vlastně vyhodil. Školu jsem dodělala a dokonce mám i VŠ, ale co chi říct, ve 13 letech mě maceška dohnala k sebevraždě, která se naštěstí nepovedla a co byl na světě nejmladší bratr jsem měla ze života peklo, pohlazení nebo pochvala jsem nevěděla co je, za to za špatnou známku jsem dostala přes "držku", nadávala mi do děvek a byla mě velice surovým způsobem, v dětským domově by mě bylo lépe, myslím.
Přesto ji mám ráda, je to moje matka i když nevlastní, po letech pochopila, že se chovala opravdu zle a je si všeho dobře vědoma, snažím se jí odpustit a sobě taky, ale i když je teď naprosto super, pořád TO tam je.
Mám už dávno svoji rodinu, děti ode mě nikdy v afektu nedostali a vše řeším vysvětlováním a domluvou, starší je vysoký a mladší je na střední a manžela mám stále toho jednoho a jako otec je dobrý, jen nechal na mě řešit problémy, což mě někdy unavuje, "ale jaký jsem si to udělala, takový to mám", protože každý si život řídíme sami a jsme zodpovědní za své činy a za svůj život, ať jsme udělali dobré, či zlé, vždy se nám všechno vrací, jako bumerang.
Tím chci říct Dášo, že pokud jste do nevlastní dcery vložila to nejlepší ze sebe, vrátí se Vám to a i když teď nemůžete najít společnou řeč, nebojte se dialogu, jak říká Anna, zapojte jí, aby viděla, že s ní prostě počítáte.

Anno, jste skvělá, že víte jak se k dítěti chovat, protože i když geny hrají svoji úlohu, do života si ponese něco z Vás, to mi věřte, i když je nevlastní, aspekty chování a života celkem se z Vás přenesou na všechny Vaše děti stejně.

Každopádně nesnáším bytostně násilí a je mi zle od žaludku, když vidím, jak někdo někoho fackuje, nebo mu ošklivě nadává, to je ten aspekt, který je u mě opačný, prý je to mou inteligencí, že neřežu své děti, jako maceška mě. Samozřejmě není důležité proč, ale že je netluču.
Všem nevlastním dcerám a maceškám, poslouchejte se a mějte se rádi, když dítě nemá lásku rodičů, moc to bolí, víc než cokoli jiného, v té době.

dobrý den,
mám také nevlastní dceru, ale musím říct, že asi měla nastandartní štěstí, protože ať už já, tak nový partner její matky, jsme k ní měli velmi pozitivní vztah. Takže jsem její prohřešky řešila úplně stejně jako u svých dětí. Dneska je jí 27 a zrovna včera se za mnou zastavila. Je jiná než moje děti, ale ty jsou také každý úplně jiný, tak proč bych mezi nimi měla dělat rozdíly? U vás je situace trochu složitější, ona je velmi nahněvaná na matku a Vy jste nejbližší člověk na kterém si může tu zlobu vybít. A ještě navíc Vám nemá co vyčítat, vy jste byla ta, která se stará. Mějte trpělivost, chvalte a sama se vyzbrojte neuvěřitelnou trpělivostí. To co popisujete jsem nedávno zažila s vlastní dcerou - po 4 letech se vrátila z intru a začala na další školu dojíždět z domova. Bylo to peklo. Teď už jsme si na sebe a nový režim zase zvykly. A víte, že mi v tom pomohla ta starší, nevlastní? Prostě jsem ji zapojila do starostí a řekla, že jediná mi může pomoct a fungovalo to. Jen mě mrzí, že holky si spolu pořád něco špitají a chatujou a já jsem nakonec mimo...:-)Zkuste dát najevo, že je nesmírně důležitá pro chod rodiny jako takové, třeba Vám to taky vyjde. Určitě držím palce.

Petka ďakujem za názor, ale jedno vemi dobre viem, že vychovávať nevlastné dieťa je v živote ve?mi zložité a nie som si istá, či by som sa znovu dala na takúto zodpovednú úlohu, ako je byť nevlastnou matkou. Ale rada by som privítala názory rodičov, ktorí majú v tomto smere skúsenosti, hoci ja už svoju navlastnú dcéru asi neprevychovám.

zkusenosti zatim nemam, ale sama jsem nevlastni dcera a mam takz nevlastni sourozence a ikdyz si myslim,ze mezi vlastni a nevlastni segrou nedelam rozdil, delam ho a velky,aniz bych chtela, ale nemzslim,ze to je problem,pokud vim,proc ten rozdil delam, obe sestry jsou o dost mladsi nez ja, vlastne bzch mohla bzt jejich mama,s tou vlastni citim,ze mysli podobne jako ja, samozrejme detsky,ale stejne, je v tom neco jako bz ze me, stejne zajmy, uvazovani o zivote,druha sestra...projde ji toho u me daleko vic,protoze vim, ze napr uceni ji nezajima a nikdy zajimat nebude,tak s ni delam jen nutne zlo a snazim se vsemozne aby to bzla spis zabava,vim,ze bude nejspis vzdy tihnout k povrchnimu konyumnimu yivotu nez zkoumat vnitrni hodnoty,ale zaprve me mozna prekvapi a zadruhe musim pocitat s tim,ze neni stejna jako ja,to neni ani ta vlastni,ale clovek si to asi neuvedomi, dokud nepozna nekoho,kdo premysli naprosto jinak a ani ho nenapadne,ze nekdo tak premyslet neumi, takze myslim ze ani rodic at se snazi jak chce,nemuze mit stejny vztah k diteti vlastnimu z cizimu, muze se pokusit dat jim stejne sance,ale jednou bude muset vzit dvoji metr a neni v tom nic spatneho, je to jako obleceni,kazdemu sedi neco jineho,.....no a z pozice nevlastni dcery vim,ze takove dite je neusazene,at se rodice snazi jak chteji a delaji v dane chvili co muzou,dite...a moyna spis to dospele nez mensi ma v sobe divny neklid, nikdo za to nemuze,je to proste tak,zkusenost mi naseptala,ze k nevlastnim clenum sve zamotane rodiny musim mit o moc vetsi davku tolerance jako k vlastnim,at se takove deleni zda sebeblbejsi,ten rozdil tam proste je.ps,nevlastni sestru...ikdyz se tvari jako svetacka asi dost mrzi,ze neni "nase",kdyz byla mensi,porad hledala dukazy,ze je podobna tatovi a ze ji asi mel s nekym jinym nez s mamou, proste radsi chtela byt aspon jednoho y nich nez uplne "cizi", (mozna by si to s vasi dcerou rada vymenila), ale to jsem nechtela, kdysi jsme si povidaly s obema o minulych a budoucich zivotech a ja jim rekla,ze si myslim,ze v jedne rodine se duse porad rodi tak,aby byli vsichni spolu a kdyz se nekde stane chyba,jako ze se nekdo narodi nekomu jinemu nekde jinde,pak se pres detsky domov dostane k te sve prave rodine,to sestru desne vzpruzilo,nastesti se neptala na ty deti, ktere v tom domove zustanou,tezko bzch takove holcine vysvetlovala,proc,sama to moc nechapu .Co jsem vlastne chtela rict? Budte schovivava a nedavejte vinu sama sobe ani dceri,nema vase vlastnosti,nemuzete cekat,ze bude stejna jako vy,....navic,takhle se prece casto chova i vlastni dite a to pak asi boli vic,to ale posoudim,az sama nejake budu mit

Môj príbeh pri pripadá dosť neriešite?ný a preto ba som bola rada na Vaše názory. Mám 53 rokov mám tri dcéry, dve vlastné a jednu nevlastnú dcéru, ktorú som vychovávala od jej 4 rokov. Môjmu terajšiemu manželovi zostala dcéra, ktorú súd po rozvode zveril do výchovy a opatery otcovi. Vychovali sme tri dcéry, s bežnými životnými problémami, ktoré sme celkove zvládali. Môj problém spočíva v nezhodách s nevlastnou dcérou. Počas jej výchovy som sa snažila ju brať ako vlastné dieťa, hoci od malička bola ve?mi zložitej a problémovej povahy. Nikdy som ju nepotrestala, hoci moje vlastné dcéry boli často pokarhané. Jej som akosi ustupovala a ani môj manžel nepovažoval za nutné ju trestať, hoci boli situácie, ktoré by si boli vyžiadali hlavne otcov zásah. Jej zložitá povaha sa prejavovala hlavne po styku s vlastnou matkou, ktorá ju ve?mi negatívne ovplyvňovala proti našej rodine. Našťastie to netrvalo dlho, jej vlastná matka po založení svojej rodiny sa s ňou prestala stýkať. Jej najvýraznejšie vlastnosti boli sebeckosť, panovačnosť a lakomosť, ktoré sa prejavili už ako u dieťaťa a v jej dospelosti sa tieto vlastnosti prehlbovali a vo ve?kej miere hlavne po návrate z Nemecka kde trávila tri roky ako Au-pair. Začali sa u nej prejavovať vlastnosti s narcistickými črtami , jej správanie bolo ako vyšité pre typického človeka, ktorý je zah?adený len sám do seba. Jej prvé známosti s chlapcami boli vždy problémového rázu. Nedala si odo mňa radiť a vyhladávala známosti, ktoré boli len problematické. Ale to je o niečom inom, povedali sme si, je to jej život a akého partnera si vyberie do budúcnosti bude to jej život. Ale moje trápenie spočíva v tom, že pri bežných nedorozumeniach si nevyberá aký spôsob komunikácie použije voči mne. Pritom so všetkými problémami sa obracia len na mňa, s otcom neviedla skoro žiadny dialóg o svojich problémoch či už osobných, alebo pri bežných problémoch . Vždy som sa jej snažila pomáhať v rámci svojich možností. Zamestnanie si našla mimo nášho mesta a jej návštevy doma sa stali čoraz zriedkavejšie. Ale to by nebol problém, dokonca sa náš život zmenil k lepšiemu, nako?ko kvôli jej povahe sme sa s manželom často hádali a vadilo mi, že on ako vlastný otec nevedel, resp. nechcel zaujať jasné stanovisko. Viem, že bol pod tlakom, lebo inak sme mali aj máme manželstvo bezproblémové a nezhody vznikali vždy iba z dôvodu správania sa nevlastnej dcéry. Mám pocit, že sme sa od seba úplne odcudzili. Nechcela by som ubližovať svojmu manželovi, ale zároveň neviem ako sa mám k nevlastnej dcére správať, ktorá ma v poslednom období často urazila svojim správaním voči mne, hoci dostávala odo mňa iba pomoc a nanajvýš rady do života. Neznáša ak ju upozorním, že niečo robí nesprávne a snažím sa jej správanie usmerňovať, hoci je už dospelá /24/ jej správanie častokrát nie je adekvátne jej veku. Prosím ak máte niekto skúsenosti s výchovou nevlastného dieťaťa prosím o Váš názor a radu ako sa správať. Ďakujem.