Nezvládám blízkost cizích lidí

Taky jsem měla stejný problém jako ty :) Myslela jsem, že se to zlepší samo. Mé problémy se naopak jen zhoršovaly. Nedokázala jsem si jít sama ani nakoupit. Rozhodla jsem se to řešit s psychologem. K výběru mi hodně pomohl portál http://www.znamylekar.cz/hodnoceni-lekaru/psycholog . Zkus to též :) Tereza

neboj, na sřední škole jsem měla úponě stejné problémy jako ty - pořád jsem se bála, že se ztrapním (např. jsem ani nedokázala jít nakupovat do krámu, který není samoobsluhou a musíč tam mluvit). Můžu tě ujistit, že s přibývajícím věkem se to zlepšuje. Zjistíš, že všichni se občas něčím ztrapní a nic se vlastně neděje. Patří to k životu.

Ahoj všichni, chtěla bych poradit. Můj problém je, že se ve škole nedokážu bavit o přestávkách se spolužáky. Mám pocit, že cokoliv řeknu je naprosto blbé a pohledět někomu do očí ještě horší. Prosím o nějakou radu

Co jste jiného čekal, Pavle? Nevím dobře, proč jste tento příspěvek hodil sem, název je "Nezvládám blízkost cizích lidí", ale to vy jste zvládl perfektně, to byla absolutní blízkost. Třeba jste se jenom chtěl o tento zážitek s někým podělit a rubrika na to ještě neexistuje.

To by mi asi taky vadilo a snažila bych se to řešit s nadřízeným,zda se nedá místnost trochu předělat,přeházet trochu stoly nebo tak něco.

Zito, a jak to řešíš? Já se snažím přetvařovat, aby na mě nikdo nic nepoznal (ty lidi za to nakonec také nemůžou), ale už mi dochází síla. Na ty úzkosti pomáhají anxiolytika (léky proti úzkosti) anebo alkohol. Závislá ale být nechci.

tak tito dva tím netrpěli ,asi ....6. 6. 2006 13:37:42, PavelNa podnikovém večírku jsem ošukal šéfovu manželku. Je to plnoštíhlá padesátnice a mně se při tanci s ní postavil. Myslel jsem, že dostanu facku, ale ona se místo toho ke mně přitiskla a začala mi ho masírovat stehny. Pak mě zatáhla do prázdného kanclíku, položila se na stůl a roztáhla nohy. Mrdala jak o život a když to na ni přišlo řvala jak pavián, ječela, škrábala, rozhazovala ruce a škubala sebou jak v záchvatu epilepsie...Když jsme odemkli, stál za dveřmi šéf...všechno slyšel. Dostal jsem padáka...

Ano Renata viem presne o com hovoris. Je pre mna neznesitelne nezydrzatelne byt co len chvilku, nie to cely den, a kazdy den, v tesnej blizkosti cudzich ludi. Uplne som zmatena, narusaju mi moju identitu, mam chaos. Mam pocit ze na mna pozeraju sleduju vsetky moe pohyby, necitim sa ani trosku slobodna ale hrozne spata...

Ano Karle a tím se taky vysvětluje proč jsou lidi třeba na stadionech agresivní...jsou moc blízko u sebe a jejich agresivita tím roste ...........někteří lidé mají přímo zlozvyk lízt druhýmu do teritoria......přilepí se na vás , mluví a dýchají vám do obličeje - myslím že to je nějaká sociální tupost, inteligentnímu člověku by podle reakcí došlo, jak je to druhým nepříjemný, ale oni to dělají furt......Já si ale opravdu myslím, že ty velké společné místnosti omezují konflikty, když všichni sedí spolu, tak se nemůžou vytvářet skupinky a dělat intriky......ale sedět bych tam nechtěla...

text

text

Já to nemám až takhle silné,ale jak se ke mně někdo přiblíží na metr tak mě tím taky deptá...v práci dělám se zákazníky a někteří tupci nepochopili že ty peníze mi můžou podat normálně a ne se na mě lepit.Je to hodně nepříjemné...ale já prostě udělám krok zpět a klidně ať si o tom myslí co chtějí.

Lidi, jse tady normální, vás bych teda nechtěl za spolupracovníky. jste obyčejní zapšklí sobci....

Jak vidíš Lenko Hana to také píše , ty jsi moc mladá, časem ztratíš iluze o lidech a budou ti jasnější...Třeba moje dcera sedí ve velké místnosti rozdělené jen nízkýma skří?kama, jak to dnes bývá, ze začátku mi to přišlo šílený, jak všichni sedí spolu ,ale časem jsme si uvědomily, že je to vlastně dobrý, nemůžou se vytvářet intriky a různé kluby, na kuchynku se srocovat moc nemohou-je to cizí firma a tam se musí dělat ...a když jsou všichni pohromadě, tak se těžko pomlouvá a drbe, takže ve finále je to k něčemu dobrý i když mě by ta jejich energie stejně moc rušila ........

ale já se nepotřebuji snažit ve vlastním zájmu,to mi ubírá energii,přece o tom to není,nemám hned negativní názor,ale spíš vyčkávací,Hana to napsala přesně,je dobrý pozorovatel a proto jí to tak vadí,přesně tak ,za čas zjistí s kým v kanclu sedí a začne to vadit a hodně.....a postoj,který kvůli tomu zaujmu,nic nevyřeší,protože se už ve mě nezmění,spíš roste to znechucení k těm osobám a je to zbytečný boj uvnitř,který bohužel nestojí zato,lidi nezměníme,proto ten útěk jakdyby od nich-snad přirozená reakce a v životě,jak rostou skušenosti,tak i intuice k nim

Mám to podobně jako Renata. Hlavně být na stejné vlně. Zažila jsem slušný počet zaměstnání ještě za totality. Za čas člověk zjistí jaký kdo je a sedět v kanceláři s hajzlíkem, podrazákem donašečem nebo s vlezdostřev je pro mne utrpení. Blízkost lidí opačného ražení mi nevadí, mají-li pro sebe přiměřený prostor pro život. Mám ale dojem, že těch lidí co mi nevadí, neustále ubývá. Dnes kdybych si měla vybrat profesi, vybrala bych tu, kde bych mohla pracovat na počítači z domu a na živnosťák a budu placená za to co udělám a ne jak polezu do střev řediteli, budu donášet, jak mnoho se budu usmívat, co budu mít na sobě. Po revoluci jsem si naivně myslela, že toto byla nemoc socialismu, ale jak jsem se pletla. Stále je ve většině zaměstnání důležitější než co umíš, jak v tom umíš "chodit". Kamarádit se se správnými hajzlíky to jsi potom nevyhoditelný, lézt do střev zakomplexovaným ředitelům, usmívat se na správné lidi, sbírat drby a předávat je vlivným lidem a že pak už nemáš čas na práci, nevadí, On se vždy nějaký blbec jako já najde a udělá to za tyhle "schopné" lidi.Že to funguje ve státních organizacích a v mamutích akciovkách mě nepřekvapuje, ale v malých s.r.o. to už je na pováženou. Jsem ráda, že už jsem konečně v důchodu a nemusím tohle řešit. Zažila jsem i perfektní kolektiv, ale ten odbor měl velmi chytrého ředitele, tudíž žádné komplexy, charakterově špičkový a tudíž se záměrně obklopil chytrými a povahově solidními lidmi. Ten odbor velmi dobře fungoval, až ho rozprášila závist v roce 1993, ředitel musel odejít a odešlo s ním mnoho dalších chytrých lidí, nastoupila úděsná ředitelka a od té doby to šlo s tím odborem už jenom s kopce. Kvůli téhle ředitele odešlo 17 lidí,ale nikoho to nezajímalo, proč ta fluktuace. Za tři roky ji nakonec také vyhodili, když ohrožovalo generálního ředitele. Nemohu říct název organizace, ale z původně státní se stala obří akciovka a je to tam stále úděsnější. Dnes je fakt nejlepší být restituent, mít nějakou rentu, nebo pracovat z domu. Jinak je to leckde na zešílení.

Ok, jak myslíš, mám jiné zkušenosti a přístup k lidem a životu. I když obě máme stejný problém, řekla bych, že já to mám se svým názorem jednodušší.

Já si nemyslím že lidi jsou jen masa která mě otravuje svou blízkostí ......to je extrém ,ale na druhou stranu to, že jsou všichni v zaprděným busu hodní úcty, je druhý extrém, který svědčí o tom, jak si je idealizuješ a neznáš je.....kdybys omdlela, tak tě tam ti uctyhodní lidé nechají ležet , jako se to stalo mé těhotné dceři a v tu chvili je jedno, že maj i dobrý vlastnosti .......prostě vidět je reálně a spíš opatrně .....a ne se nad nimi naivně rozplývat.....A to, že někteří lidé nestojí za nic je bohužel pravda.....když tě ten člověk podrazí, k čemu ti je, že má nějakou dobrou vlastnost ??Tím pádem ho odepisuju a je mi fuk.....dobře víš, že denně někdo ujede od nehody, kde někoho přizabil a že denně někdo přizabije zvíře, co se děje v politice ani nemusím říkat, většina lidí si zahýbá. lže .....a na takový pakáži mám hledat něco pozitivního a něco si nalhávat??Takoví jedou i tom busu......To je tvůj naivní idealismus .....

Yossarian a Nikita vyjadřují přesně mé pocity. K tom není co dodat. Nejhorší je, že z autobusu, apod..člověk svobodně vystoupí (když už to nemůže vydržet), ale v práci prostě být musí (pokud nemá rentu nebo nechce žít jako bezdomovec). Když se nad tím zamyslím víc, tak ten problém opravdu souvisí s chyběním citové vazby k lidem. Než jsem se seznámila se svým manželem, tak jsem měla hrůzu z toho jak dokážu žít s někým v jedné domácnosti (dlouhodobě). Pak jsem se zamilovala a ..pohoda. Nevadilo by an být s ním v garsonce. Nebo v předchozí práci jsem byla na jedné vlně s kolegyní a také mi potom přestala vadit. Jakmile mám k někomu neutrální nebo negativní postoj, tak mě kontakt s ním obtěžuje.Problém je v tom, že s málokým jsem na té tzv.jedné vlně.

Nikito, jinak s prací tě chápu, já s tím sice neměla nijak velký problém, ale prosadila jsem si práci doma, kde jsem naprosto sama a můžu si dělat co chci jak chci a jsem strašně spokojená.