Ničí agorafobie partnerské vztahy?

Dobrý večer, prosím vás. Měla tu nějaká paní agoru v těhotenství? Já s ní bojuji asi 8.rok. Půl roku beru AD, pak vysadím , protože je všechno celkem v klidu, když už přemýšlím o miminku, tak asi během 3.měsíců se pomalu ta potvora Agora přikrádá. A to je ten důvod, bojím se, že se to zhorší a já budu muset jíst AD v těhu. Strašně chci mimčo , ale nechci mu ublížit lékama. Jinak s Agorou bojuji, dá se říct, že to jde, i když je to záběr, ale za ty roky vím , že se vlastně nic nestalo, nikde jsem neupadla....Přeji všem tady šťastný Nový rok , co nejvíc odvahy na boj :))

Děkuju vám všem za odpovědi.
Bára: Já bych taky nejraději utekla z Prahy a to nejlépe na pustý ostrov...Agoru mám už dost dlouho, ale zařekla jsem se, že k žádnýmu psychologovi nepůjdu. Musím to zvládnout sama, snažím se dostávat do těch situací, kdy se nejvíc bojím a pokorně strach překonávám. Je to jenom v mojí hlavě a dokud se toho nezbavím uvnitř sama sebe, nezbaví mě toho nikdo jiný. Báro, zkus si třeba uvědomovat, že nejseš jediná na světě, snaž se přijít na jiné myšlenky. V dané chvíli strachu si třeba jen tak počítej, říkej básničku, mobiluj...cokoliv. To mi poradila kinezioložka a za všechno, co mi poradila jsem jí vděčná.
Lenka: Díky moc, máš naprostou pravdu. Já mám taky sílu bojovat. Jsem naivní snílek, miluju život, protože je krásný i přes tyhle všechny "krize", protože díky nim jsem to, co jsem. Hodně mě to naučilo a vím, že bych nechtěla být jiná.
Michal: Já, když jsem byla s klukama, vždycky mi vyhovovalo, když jsem věděla, že je někde nějaký východ, že v nejnutnějším případě můžu utéct. Vyhovovalo by mi chodit po přírodě, výstavy, menší koncerty, nepřecpané a menší restaurace, čajovny atd. Žádný kino, divadlo, přednášky, párty v bytě s hodně lidmi (to se mi fakt nevyplatilo)...Třeba s ní zkus nejdřív být v jejím bytě a až si na tebe zvykne a bude vědět, že jí máš moc rád, dodáš jí sebevědomí a ona bude mít sílu s tím něco dělat. To je asi zatím tak všechno, co ti můžu poradit, ale když napíšeš, jak to pokračuje, budu jedině ráda.
Lenka: Díky moc. V pravou lásku furt věřím a očekávám ji celým svým srdcem. Jednu jsem už ztratila a docela tvrdým způsobem, ale myslím, že nebylo to kvůli agoře, ale přesto to nevzdávám a stále věřím...Víra mi moc pomáhá, život mě naučil věřit...
Mějte se moooc krásně a pište dál...:-))

Ahoj Juhudith
taky mám agorafobii a to mi chceš říct že nejsem normální?takhle to tedy nevnímám.divila by ses kolik lidí má horší problémy a najdou si partnera bez problému.Jistě si tě najde někdo kdo tě bude milovat pro tvé skvělé vlastnosti které jistě máš a tokavá maličkost mu vadit nebude.neboj se a věř tomu pak to příjde.

Ahoj, mám kamarádku a ta trpí touto nemocí. Miluju jí a ona mě. Jenže náš vztah je jen trápení, protože nemá odvahu se se mnou sejít. Nevím čeho se přesně bojí, ale prostě to nedokáže. Rozhodně jí kvůli tomu nechci opustit. Stále jí řikám že jsem s ní, že s tim budeme bojovat spolu. Já osobně si myslím že když se sejdeme sami dva na klidném místě, tak už to bude v pořátku. Ale mi spolu nikdy nebyli venku a to od sebe bydlíme 5 min. Prosím pomozte mi. Nevím jak jí mám pomoci a zároven tím pomoci i sobě. Děkuji za odpovědět

ahoj Báro,
manžel trpí taky agrofóbií a rozhodně ho kvůli tomu neopustím. Postupně s tím bojujeme,na jízdu MHD jsem mu začala dávat walkmen, aby přišel na jiné myšlenky a kupodivu to zabírá. Kdybych viděla, že nemá sílu bojovat,přiznám se,že to by se mi moc nelíbí. Ale za tohle on nemůže. Přečetli jsme spoustu článků o této "nemoci" a divila jsem se, kolik lidí tím trpí. Doporučjí samozřejmě psychologa, terapie, ale dle zkušenosti s manželem - dá se to vyřešit i bez nich. Nikdy se z toho asi nedostane, jde o to se naučit s tím žít. Taky se potvrdilo, že problém je v psychice člověka. Tak hodně štěstí

Mám agorafobii od svých 18 let a je to čím dál horší...Hodně mě to omezuje a mam pocit, že jsem jak pětileté dítě, které potřebuje neustálou podporu blízkých.... Teď je mi 23, jsem dokonce vdaná a mám syna... Utekla jsem z Prahy, abych nemusela jezdit MHD ale vesnice si také našla své potřeby strachu.... Už skoro nikam nejezdím a bojím se i být bez auta a telefonu.... Kdybyste někdo znal nějakou cestu ven....Budu vděčná...
Mého manžela to sice obtěžuje, ale prý mě miluje takovou jaká jsem, takže myslím, že se opravdu nemusíš bát, že bytě kvůli tomu nechal, jestli tě bude mít opravdu rád....

Mě to tedy hodně omezuje. Mám nízké sebevědomí, ale zase si o sobě namyslím, že bych byla úplně vypatlaná nebo šereda. Chvílemi se mi zdá, že jen ta fobie je moje jediná vada, ale nechci, aby to vyznělo nějak namyšleně.

Jde přece o to, jak se Tvá nemoc projevuje. Jestli tě to omezuje v každodenním životě, jestli je to poznat... a tak. Napiš něco víc o sobě.

Mám agorafobii už asi 7 let. Je mi 18. Spousta lidí mi řekla, že jsem hezká a inteligentní, přátelská atd. Ale zatím jsem nepotkala žádnou lásku. Bojím se, že je to kvůli agorafobii a toho, že jakmile by partner zjistil, že vlastně nejsem "normální", tak uteče...Máte na to někdo, prosím, nějaký názor nebo případně radu?