Nosíte rádi korkové dřeváky?
Bude kus pravdy na tom, když korkáče vyzkoušíš a začneš je pravidelně nosit, tak jiné pantofle už lnosit nebudeš. Nosí je taky pořád s oblibou moje máma i sestra. Opravdu se nedivím, že je nosíš od školy, tak příjemné boty hned tak nenajdeš a určitě jsou dobré pro ženy i muže. Důkazem může být i můj muž, pro kterého to byla pořád ženská obuv, když zjistil, že jsou taky v pánské velikosti 43, nějak ho to nahlodalo a souhlasil, že mu je můžu koupit. Teď v korkáčích chodí naprosto suverénně a přes počáteční dost velkou nedůvěru je s nimi hodně spokojený. To že je nosí i naše na dcery už beru jako samozřejmost, jako malé si zkoušely pořád moje až nakonec jsem koupila korkáče v nejmenší možné velikosti.
Je skvělé vědět, že jsou matky jako vy!
Nikomu jsem korkáče nenutila. Moje mamka říkala, že jsou dobré, tak jsem je nosila. Dcery si v mých málem zlomily nohy, tak jak jim noha vyrostla dostaly svoje malé korkáče. Jen muž byl stále na rozpacích, tak jsem mu nenápadně ukázala, že se dělají i ve velkých velikost, které nejsou určitě určeny pro ženy. To ho přesvědčilo a řekl, ať mu je tedy koupím. Jen u něho jsem ho nějak cíleně směřovala. Určitě budeš i ty s korkáči spokojený.
Korkáče mám pěkně vyměkčené a nejvíce se mi líbila bílá barva.
No a pak jsem měl na střední spolužačku Danu. Tam jsem často nosil otevřené dřeváky a taky sandály. Ta mi zase na konci řekla, že je obdivovala, ale neměla odvahu. Mně zase ona přišla taková tichá netýkavka. Nikdy bych neřekl, že tajně obdivuje moje dřevákokorkobosonohochodidla, anebo moje sandálobosonohochodidla.
Napsala jsem své dojmy, které mám z korkáčů. Neznámá to, že sedím u televize každý den. Jen si občas najdu chvilku jen sama pro sebe. Chlapa hledat nemusím, ten můj moje korkáče zbožňuje a sexu mám dostatek. Chtěla jsem tady sdělit jen svůj postoj a vztah k diskutovaným korkáčům.
A co ještě zbožňuje? Toaletní papír, varnou konvici nebo radiátor od topení? Příště si najdi takovýho , který zbožňuje tebe. Korkáče jsou na léto na volný čas fajn anebo na doma ale ke zbožňování a náhradnímu sexu fakt nejsou.
Lidi dneska prostě málo šukaj. Stačí se podívat na úchylárny na Doktorce. Tak maj aspoň pantofle.
Já nenosím dřeváky až tak velmi často, protože někdy vzbuzují přílišné reakce lidí i když jejich nosím velmi rád. Reakce jsou různé, od letmých pohledů, přes zírání až po slovní narážky. Některým lidem se líbí, jiným ne. Jsou i tací, kteří jsou na ně doslova naštvaní. Někdy mi řeknou: ... jako v tom můžeš chodit ?! A já že: mohu, nebo mi to chceš snad zakázat? Dost často se mě lidé ptají na velikost mých chodidel, když vidí moje chodidla v korkáče. Zajímavé, že odhadují menší číslo i když mám nohy číslo 44. Někteří chválí, že mám hezké a souměrné prsty. Příhod s dřeváky je mnoho. Mohl bych o nich i psát ...
Nosím korky celoročně.
Tak to by si mohl mít mnoho zážitků, pocitů, postřehů a dojmů z jejich nošení, ne?
Korkáče nosim moc ráda, doma i v práci. Když je teplo, tak v nich chodím nejradši naboso. Jediný nepříjemný zážitek s nimi jsem měla jednou v práci. Jela jsem výtahem, byl už dost plný a ještě někdo přistupoval. Paní, co stála přede mnou, udělala krok dozadu a dost bolestivě mi stoupla přímo na holé prsty.
A co měla ta paní na nohou?
Měla na nohou lodičky.
Nejspíš byly s podpatky, to pak muselo být kruté. Prstíky to přežili bez následků?
Ano, měla lodičky na podpatku. Naštěstí to nebyly úplně tenké jehlové, ale o širší, takže následky nebyly tak zlé. Ale zabolelo to dost, to jo...
Pro zajímavost pracuješ ve zdravotnictví nebo jiný obor? Ptám se proto, že žena je ve zdravotnictví a korkáče začínají být zase v oblibě.
Ne, ve zdravotnictví nepracuji. Ale taky si všímám, že korkáče jsou docela časté. A nedivím se. Chodí se v nich výborně.
Sama korkáče mám, tak si všímám, že v mém okolí korkáče mají ženy v lékárně, našem bistru, v supermarketu i nemocnici. Nosí se víc, než třeba před pěti roky a poslední objednané jsem čekala tři týdny. Dříve jsem je dostala
do čtyřech dnů.
Reklama
Korkové dřeváky jsem poprvé zaregistroval u svých spolužaček na základní škole. Sledoval jsem, jak v nich chodí, jak v hodině pod lavicí cvičí, obrací je, posouvají v nich prsty a nezapírám moc, moc se mi líbily. Tenkrát se nechávaly přezůvky v šatně, tak jednou jsem zůstal poslední a jedny dřeváky si zkusil. Pamatuji ten okamžik, bylo to nepopsatelný pocit od nohou, chvíli jsem v nich byl a na první jsem věděl, že je chci. Prodávali se tenkrát v drogerii a mamka mi je celkem bez problémů koupila, ikdyž se trochu divila. Když jsem poprvé jsem přišel do školy v dřevákách, všichni ptali co to mám, tak jsem řekl, že mám ploché nohy a musím je prostě nosit. Bylo to na konci sedmé třídy od té chvíle úplně v pohodě, dřeváky pak měly ještě dva kluci, osmičku a devítku jsem prochodil v dřevákách a stále jsme koukal na ty holky, které je měly. Dřeváky jsem neopustil ani na střední, když to šlo i na vysoké a nadále jsou mojí součástí. Korkáče jsou mojí tajnou vášní, mám už i jejich docela pěknou sbírku, když je mám cítím se dobře a užívám si jich. Mám zřejmě citlivé nohy, tak je pořád vnímám nějak víc. Pro mnohé možná úchylka, divná zábava, ale často si vzpomenu, jak jsem si je poprvé v šatně vyzkoušel a nelituji. Dnes tři kolegyně mají taky korkáče a já jako tenkrát ve škole, když je vidím, nemůžu z nich oči spustit a když jsem u nich, přesně tuším a vím co asi cítí od svých nohou. Máme totiž úplně stejné korkáče.
- Odpovědět
Pošli odkaz