Nutkavá potřeba jíst

Ach, jak já vám rozumím... Můj život se asi do mých 40 let skládal z diet a z přejídání až do pocitu těžkosti, pak výčitky a od zítřka začnu...jenže ráno jsem se vzbudila a chvěla jsem se jako feťák hlavně touha po sladkém. Pak jsem zkusila dělenou stravu, shodila, ale jakmile jsem najela na normální jídlo bez dělení, zase jsem přibírala. Do toho psychické problémy, které mi kladl život a které jsem léčila dalším přejídáním. Bludný kruh jsem začala rozetínat na váze skoro 150 kg.Nejprve jsem se snažila urovnat si psychiku, šlo to těžko, ale postupně jsem objevila, že přece není nutné se rozčilovat a všechno prožívat až do hloubky a problémy jsem přehodnotila. Přestala jsem se obviňovat z přejídání jedla jsem podle chuti bez výčitek a zjišťovala, že už nemám takový "vlčí" pocit hladu. Bylo mi dobře. Pomaloučku jsem začala ubírat jídlo co do množství a co do složení, ale tak, abych jedla všechno a neměla pocit, že něco nesmím. Heslo, které jsem si dala - už nikdy žádná dieta. Začala jsem sbírat recepty na zeleninová jídla v kombinacích s různým kořením, sýry, pak jsem došla k obilným klíčkům, tofu, robi masu a vytvářela jsem si chutné dobroty. Tento "přerod" trvá už asi dva roky a nyní mám 125 kg. Vím, stále velká nadváha, ale ve své cestě jdu dál a dál. Zařadila jsem postní dny, kdy nepiji nic než obyčejnou (dobrou) vodu a očišťuji tělo. Zelenina, ovoce a zdravá jídla mi chutnají a nejím je s myšlenkou, že musím a že se těším na chvíli, kdy zhubnu a začnu zase podle starého způsobu jíst normálně - tedy nacpat se čímkoli bez rozmyslu, abych se uklidnila. Jsem někdo úplně jiný. Zjistila jsem, že život je krásný a nabízí spoustu možností k vyzkoušení. Pořídila jsem si počítač a zjišťuji, že se tu dá nalézt mnoho cenných informací a souvislostí, které do sebe zapadají. Jím i sladké mám li chuť, ale nestává se to často a místo jedné čokolády sním třeba jen jednu řádku, ale bez jakéhokoli pocitu, že si něco odříkám.Veškerá porucha příjmu stravy začíná u psychiky ač se to třeba zdá nelogické. Nevěřím v pomoc psychologů či psychiatrů, mám zkušenosti, že pro doktora je člověk pouze "kus", který musí odbavit, aby mohl doložit náplň práce a počet bodů a být hlavně dobře honorován. Neumí a nemůže cítit příčiny problému, který člověk prožívá, vidí je jen ze svého úhlu pohledu. Sám sebe člověk pochopí nejlépe a také si nejlépe může pomoci. Zkuste to a uvidíte. Snad jsem vám všem dala alespoň malou naději, že nic není ztraceno.

Ahoj Evo,četla jsem tvůj příspěvek a budu se snažit bojovat jako ty.Doufám že tento boj vyhraješ.Já se budu taky snažit.Jestli chceš,tak si můžem psát soukromě.Můj e-mail eva5511"seznam.cz

popravde receno, to neni jen domenka, ze to je zacarovany kruh (deprese - drogy - poruchy prijmu potravy...) ale je to fakt. zalezi jen na kazdem jestli se v tom kruhu dal chce trapit, nebo z neho jednou provdy vyskoci ven. ja jsem se v tomto kruhu trapila asi tri roky, a cim dal vic me to ubijelo. ted chci z toho kruhu ven. v podstate jsem na tom uz tak spatne, ze jsem si urcila 2 reseni jak z toho ven: sebevrazda nebo poradne bojovat. bojuji asi 14 dni a zatim mi to vychazi, jen jednou jsem na par dnu uklouzla a jen lezela v posteli a jedla a jedla stridave s placem. ale uz vazne chci ven a umrit se mi (az na stavy deprese) nechce. tak bojuju. a jak? prvni tri dny jsem se prinutila jist jen ovoce a zeleninu. je pravda, ze bych to asi nevydrzela, kdybych ty tri dny nemela tak vytizene, ze jsem nemela skoro cas ani spat (prace, jezdeni na kole, po vecerech jsem chodila se ven pobavit s prateli) tyto tri dny jsem si ale stanovila predem s tim, ze dale budu dodrzovat delenou stravu. ani si nedovedete predstavit jak jsem po tech trech dnech byla stastna, ze muzu jist brambory! a taky jsem si dala takove predsevzeti: pokazde, kdyz me to bude zase nutit jist, tak si zase naplanuju takhle vytizeny program a nekolik dni jen o ovoci a zelenine abych pak byla stastna za to, ze muzu jist delenou stravu. proti depresim bojuji tim, ze si vzdy, kdyz na me prijdou, rikam, ze nejsem bezcenna, ze mam urcitou cenu a jsem necim vyjímecna. ne ze by to vzdy pomohlo, ale celkem to pomaha. a drogy... s tim moc problem nemam, k tem me to vzdy tahne jen pri tech depresich a prejidani. takze zatim bojuji... prala bych kazdemu at dokaze take bojovat. nevim jestli vyhraji nebo tomu uplne propadnu ale snazim se smirovat s tim, ze obcas uklouznu a nevyjde to a snazim se nesedet jen u televize a litovat se, jak se mi nic nedari s tabulkou cokolady v ruce. preji hodne stesti vsem a budu moc rada, kdyz sem napisete sve uspechy i neuspechy v tomhle tezkem boji, protoze taky si rada necham poradit...

Take mam problem s prejidanim,trva uz nekolik let.Zacala jsem brat i pervitin,abyh nemela porad chut na jidlo.Udrzovala jsem se tak zhruba 2 roky.Drzela jsem vahu tak 45-50 kg.Ale nelibily se mi ty stavy co jsem po tom mela.Tak jsem skoncila s drogama a zas me to nuti se porad prejidat.Uz 2 roky nic neberu a tloustnu a tloustnu a tloustnu.Nejak se nemuzu donutit prestat s jidlem.(Mozna tim nahrazuji zavislost na drogach,fakt nevim)Mam ted tak 85 kg a vaha jde nahoru.Ale s drogama uz si nezacnu,to radsi budu mit 200 kg.Ale nejsem s touto vahou vubec stastna

mila Lenko, uplne vas chapu, u me se toto zahaneni nudy jidlem projevuje zase tak: cely den je to celkem v poradku (i kdyz si pobyt v praci taky spestruju jidlem, ale neni to tak hrozne) ale jak prijdu domu, jsem rada, ze si muzu konecne odpocinout, lehnu si k televizi a uz to zacne... porad jen jim a jim a jim, proste se tak bavim, nevim co jineho delat. musim ovsem uznat ze uz tyden se to neprojevuje protoze se vazne snazim dodrzovat tu delenou stravu a zatim to jde... nevim jak vam poradit, treba zkuste uz po ceste z prace si naplanovat co byste chtela delat, napr. neco malo uklidit doma, pak si chvili cist knizku, pak si jit zajezdit na kole, navstivit kamaradku... proste abyste nemela ani kousicek mista kde premyslet nad jidlem. zkuste a uvidite. muzete sem potom napsat jak jste dopadla - jestli vam to aspon trochu pomohlo. me to trochu pomaha

Tak já mám problém ten že trpívám nudou a spestřuju si to jídlem a to mě velice znepokojuje snažím se cokoliv proti tomu dělat ale pak opět propadnu do této propasti závislosti na jídle je to furt dokola já vím ono se řekne tak něco dělej at nemáš potřebu jíst ale jsem pořád v práci dělám manualní práci a atam si pracovní dobu taky spestřuju jídlem děsný! Toho volna co mi trosku zbyde práci máme do měsíce zhruba 4-5 volna jsem doma ten můj se mnou moc rád nikam nezajde spíš se teda válím doma a kynu je to šílený atak jsem se uz rozhodla hledám novou práci která mě tolik nebude casově omezovat a na netu si hledám kamarády abych zabila nudu tak uvidím moc si přeju abych se furt netopila vtom vcem jsem nyní.

a take souhlasim s tim, ze je to asi otazka psychiky a odpoutani se od kultu modelek a vychrtlych holek, jenze ja jsem se od toho v minulosti v podstate odpoutala - po novem roce jsem se vykaslala na vahu a soustredila se na vlastni zivot a to byla asi taky chyba protoze jsem pred nedavnem zjistila prave ten vysoky vahovy prirustek... a kdyz jsem to zjistila zacala jsem jist vic a vic. ted se snazim dodrzovat delenou stravu, ale v tom si taky nejsem jista jestli je to dobre reseni protoze kdyz to jednoho dne nevydrzim a prejim se, tak tu ty problemy budou zase nanovo... muj psychiatr mi rekl ze je to jako zacarovany kruh: deprese-poruchy prijmu potravy-drogy-sebepoškozovani, ale pry z toho kruhu jde vyskocit ven, jenze mi nerekl jak... mluvil prave jen o ambulantni lecbe

máte pravdu, ale ja uz k psychiatrovi i psychologovi chodim pul roku. zkouseli na me ruzne prasky (na deprese) a nic nejak moc nepomohlo. ted me oba posilaji do lecebny. jenze me se tam nechce protoze si myslim ze mi to nepomuze se vylecit od prejidani. v podstate mi zadny z nich nerekl co mam s tim prejidanim delat, oba resi jen drogy a deprese... a asi proto pisu sem

Holky, to je na psychologa nebo psychiatra. Určitě vám to pomůže víc, než tu rozebírat, kdy jste se která přejedla a proč.

Vim, o cem mluvite. Mela jsem (a nikdy si nejsem jista, zda je to zcela pasé)stejne problemy. Nicmene nejvice mi pomohlo se prestat soustredit na to,jak vypadam a spise se snazit byt spokojena a stastna (nezavisle na tom,zda vazim 50 ci 60kg)a take ignorovat soucasny kult vychrtlych slecen. A mam pocit,ze kdyz clovek najde onu rovnovahu,tak jde vsechno samo. Prestane se prejidat a tim padem i zhubne. Jsem presvedcena,ze je to vicemene otazka psychiky.

Ahojte vsichni... tak to je asi tak poprve co pisu do nejakeho chatu, ale tento me vazne oslovil. Vsechno, co zde popisujete, odpovida mym problemum. Tak pred 6-ti lety jsem drzela dietu. Podarilo se mi skoro nejist a hodne jsem zhubla - mela jsem 61 cm pres pas. Pak jsem pribrala a pripadala jsem si tlusta... od te doby zapasim s dietama a cim dal vic se prejidam. Za posledni 2 mesice jsem pribrala 5 kg. Do toho mam problemy s drogami, protoze mi pomahaji potlacit chut na jidlo. A aby toho nebylo malo, tak mam tezke deprese (lecim se z nich u psychiatra). Dochazi to tak daleko, ze uz myslim i na sebevrazdu. Proste se mi vsechno borti pod rukama a ja nevim co s tim... a vsechno ma jeden zacatek - chorobna touha zhubnout a nasledne prejidani.

jeje to jsem rada ze je tady takove tema!!Ja mam naprosto stejny problem!A jeste k tomu mam o nekolik hodin rychlejsi metabolismus.Pred tim jsem to nejak kontrolovala ale ted kdyz jsem sama bez partnera tak na to pekne kaslu a jim si co chci.Pred tim me totiz drzel na uzde on a spolu sme chodili do posilky.Ted ne!Premyslela sem ze si zajdu k doktorce a nebo zacnu jist chrom!

Ahojky,právě jsem přecpaná,a mám výčitky svědomí tak asi půjdu cvičit

Ahojky,mám stejný problém a tloustnu.Sice pomalu,ale jistě.Jsem z toho totálně zoufalá!Nevím co mám dělat.Zkouším cvičit,hubnout...ale nic nepomáhá.Najím se a málem prasknu.Mám to z dětství.Dělala jsem rodičům radost,že jsem velmi dobře jedla,narozdíl od bratra.Prostě jsem chtěla být lepší než on.U mě to má asi psychologické problémy.No nevím.

Ahojky, moc ti neporadím- trpím naprosto tím samým, a už pěknou dobu, navíc za posledních pár týdnů jsem přibrala přes 6 kilo. Kolik ti je a jak dlouho máš problémy? Kdyžtak mi napiš na mejla a můžem si pokecat...

Ahoj, nevím, jak přesně začít. Já mám problém, který sice patří do poruch příjmů potravy - aspoň jsem to četla v časopise - ale ani se při něm nezvrací, ani nehladoví. Totiž je to spíš podobné bulimii. Člověk se strašně cpe. A když říkám strašně, myslím strašně. Až to bolí. Nemůžete mi někdo třeba poradit, jak s tím opravdu konečně zatočit?