odpoví mi někdo? Problem ve vztahu

Ten facebook je neštěstí...ho mít nemusíš, neštěstí je něco zcela jiného ale když to máš takto?

Ahoj, občas bych byla ráda,...Ten facebook je neštěstí...

Ahoj, občas bych byla ráda,...Slozite, avsak po prvnim precteni mi moc nepasuje Tvuj pohled na vec.
Status na profilu, jsem volna, jdu se "bavit", kteremu dam,
potrebuji utesit...
Nevazis si sama sebe !

Pokud má někdo PROBLÉMY VE VZTAHU, doporučuji přečíst si knihu „Řasnatci“. https://www.megaknihy.cz/zaliby/260447-rasnatci.html
Je to opravdu trochu zázračná kniha, která otevírá ženám oči…

Já bychto teda nepřenesla na tohle mu přijít,tj fakt ponižující,jde o to jestli to na ně jen zkoušel prostě něco jako místo pčasopisu...pak tys byla s jiným(ale fyzicky)uvědomil si,že je o tebe zájem tak začal asi trošku bojovat..teď se stěhujete od sebe..možná sám nezvládl že jsi byla s jiným,tady šlo o víc než fotky..jde od tebe ale pořád spolu spíte?
tím si asi ani jeden nic neuvědomíte

Ahoj, občas bych byla ráda, kdybych dokázala vypnout své myšlení a nepřemýšlet. Protože čím více přemýšlím, tím více to bolí... Mám problém ve vztahu, jak jinak. To v dnešní době, jak vidím, je normální. Ale ať přemýšlím sebevíc, odpovědi mi do hlavy nějak neskáčou. Žiji s přítelem něco přes rok. Bylo to úžasné a všechno bylo fajn. Nebyla nikdy nuda. Než jsem přišla na to, že píše jiným a chce po nich nahé fotky. Psal jim, jak by je chtěl a co by s nimi dělal. Bylo to odporné a pro mě hrozně ponižující. Byla jsem na dně. Cítila jsem se tak ublíženě. Proč? Troufnu si říct, že jsem dost hezká, mám prsa, postavu,každodenní sex( byl úžasný), vařím, uklízím, starám se o něj. On byl můj život. Nestíhala jsem mít čas sama pro sebe, ale mně to vyhovovalo. (nezanedbávala jsem se ve vzhledu). Já ho milovala celým svým srdcem a najednou taková rána. Moc se mi omlouval a já mu odpustila a za nedlouho to přišlo zas a zas. V květnu jsem to nevydržela a řekla, že je konec. Po tom, co mi k narozeninám koupil kytky, které nesnáším a čokošku, kterou snědl sám. Ten den jsem celý probrečela a on nechápal proč. To byl ten nejtěžší krok, který jsem kdy udělala. Jenže bydlení jsme měli společné, tak jsem si hledala něco jiného. Samozřejmě se to všichni dozvěděli na facebooku a najednou o mě začal být opět zájem. Tolik nabídek jsem dostala a přijala jsem tu nejzajímavější. Ne že by se mi chtělo, ale bylo mi tak zle a potřebovala jsem se bavit. Ten víkend můj ex-přítel odjel a já si tam pozvala někoho jiného, znala jsem ho dlouho a kdysi se mi líbil. Byli jsme na obrovské párty, bavila jsem se celou noc, jako nikdy před tím. Jenže pak ode mě očekával a já neodmítla. Bylo to strašné, když jsem zavřela oči, tak jsem si představovala svého ex-přítele :(.. Ráno odjel a já si oddychla. Najednou mi psal můj ex-přítel, jestli budu doma a že se mnou potřebuje nutně mluvit. Když přijel, tak se mi moc omlouval a říkal, že si všechno uvědomil a že mě moc miluje a bla bla bla.. já mu samozřejmě o té noci řekla. Nelžu mu a ani nechci. Hrozně se vyděsil, ale pak přiznal, že to byla jeho chyba. Bylo to krásné. Přítel se snažil a já to viděla. Byla jsem konečně zase šťastná. Bohužel mě občas přepadávaly stavy úzkosti a nedůvěry, zase jsem brečela. Před týdnem mi řekl, že neví, jestli mě miluje a že chce žít sám s kamarádem. Že neví, co chce a že k takovému vztahu ještě nedospěl. Za týden se každý stěhujeme jinam. On se ke mne chová pořád hezky. Říká, že si musíme užít poslední týden, kdy spolu bydlíme. Pořád spolu spíme, bavíme. ALe už nic jiného než že mi to sluší neřekne. Nic hezkého nenapíše, jak to dělal dříve. To, že mi to sluší, vím sama i bez něj. Ale nevím, co ke mně cítí a mám pocit, že on sám to neví. Jsme mladí a hodně lidí mi říká, že mi život začíná a že takových ještě potkám. Ale já ho opravdu miluji, obdivuji ho za to, jaký je jako člověk a osobnost. Mám vůči němu respekt a cítila jsem se s nim krásně, dá se říct jako v pohádce. Mám strach, že už nikoho takhle nebudu milovat. Když vidím svojí matku, která je rozvedená a už 10 let nemá stálého partnera a nikoho nemiluje, žádný chlap ji nezajímá. Mám ho nechat být a počkat až dospěje a všechno si uvědomí, nebo se na to vykašlat. Nebo já tomu vůbec nerozumím. Jak si někdo může být nejistý ve svých citech. Díky za rady a nezlobte se, že to musíte neustále číst dokolečka..