Opičí láska

Ja tomu rozumim tak, ze syn temer ze dne na den prestal komunikovat se svymi rodici. To normalni neni, jak Rachel tak Vendy maji sice pravdu, ale zda se mi, ze to neni presny pripad pani Hany. Pokud se nekdo chce z jakychkoliv duvodu odtrhnout od rodicu, mel by to delat citlive, pomalu a s ohledem na rodice, ne se sebrat a zmizet. Kazdy clovek dokaze od urciteho veku zit bez rodicu, ale nemel by si hrat na "hrdinu" a davat jim to najevo tim ze je opusti. Deti potrebuji sve rodice, kdyz jsou mladi a rodice potrebuji sve deti, kdyz starnou. Nekteri potomci si to neuvedomi nikdy, nekteri az za nejakou dobu. To je jeden z moznych pohledu na celou zalezitost, samozrejme zalezi vzdy na mnoha okolnostech, na vztazich v rodine, apod. Ja tu netvrdim, ze se potomci maji kazdy vikend zastavit na obed, nebo volat kvuli kazde ptakovine, a nechat si kecat do zivota, ale urcite by nemeli stavet barikady ... s tim se rodice smiruji tezko

Ahoj, ja si nemyslim, ze jsi udelala chybu. ja nevim, proc si kazda matka mysli, ze je zodpovedna za zivot svych deti, tak to vubec neni! Moje matka si mysli to same a porad se snazi muj zivot ovlivnovat. Podle mne tvuj syn odesel proste proto, aby poznal, jake je to zit bez matky.A je to tak dobre. Tak se s tim smir a prestan si to davat za vinu!

Hano,
vasemu synovi je 32 let(?),to uz je dospelej ne?JNekdy prece prijde ta chvile,kdy dite vyleti do sveta a rodice a s tim nic nenadelaji!Musi se s tim smirit...
Nemuzete po nem vyzadovat aby se vam stale ozyval,jezdil domu!
Ja jsem se odstehovala za praci v 19 letech!
Rodice by take ted jeste chteli aby jsem se jim stale ozyvala...ale ja uz ziju nekde jinde!Mam svuj program,svuj zivot!Vzdycky rada prijedu,ozvu se...ale pupecni snura se musi nekdy pretrhnout!
S tim se musi rodice smirit...

Hano, hodne lidi Vam zde muze napsat mnoho dobrych a dobre minenych rad, ale ja bych Vam doporucil obratit se na nejakeho psychologa, min z duvodu, ze na Vas bude mit vic casu, vyslechne Vas osobne a vse bude osobnejsi. Jsem si temer jist, ze syn si jednoho dne uvedomi, ze jste jeho matka, zacne se podle toho chovat a situace se vrati na spravnou kolej. Take by mozna bylo dobre synovi jakkoliv naznacit, ze vam chybi a ze byste rada, aby opet zacal komunikovat. Nemusi se ozvat hned, ale ozve se, tomu verim. Spatne zpravy doporucuju nesledovat a naopak doporucuju vnimat vse krasne, co nas obklopuje. Je toho hodne, chce to jen vytrvat, preji hodne zdaru!

Dobrý den.Hledám pomoc ,jsem v poslení době strašně otrávená nic mě nebaví, do ničeho se mi nechce moje myšlenky se obrací k sebevražedným úmyslům. Vše začalo tím ,že jsme s manželem koupili domek, máme syna,o kterého jsem se starala do jeho 32 let, pak si konečně našel děvče, ale časem se nám její počínání přestalo líbit. A syn aby o dívku nepřišel odešel z domu. Dívka bydlí doma a syn spí kde se dá, velice mi to trápí neozývá se ,nevolá přestal jezdit domů.A já jsem převážně stále sama doma. Jsem v invalidním důchodu,manžel chodí do práce a když je doma tak je tak unavený že se natáhne na gauč a spí.A mě se honí hlavou kde jsem udělala chybu že syn odešel. Nevím na koho se obrátit,ale asi bych potřebovala nějakého psychiatra. Také to počasí nestojí za nic, špatné zprávy mi dokáží rozhodit.Předem děkuji za jskoukoliv radu.

Milá Doro,chápu, že je to i pro vás těžké, ale pro vaši dceru je to těžší... Zkuste jí to takhle nevyčítat. Ona za svou nemooc nemůže a hodně trpí. Často jsou tyhle prblémy způsobené i špatným fungováním v rodině (nedostatečnou komunikací apod.). Zkuste si o tom s dcerou promluvit a najděte společně něco,co to usnadní vám i jí. Myslím, že byste mohla navštívit psychologa vaší dcery a popovídat si s ním, jí to snad vadit nebude, když jí vysvětlíte váš důvod. držím palce, všechno je jen o komunikaci. Vaše dcera je nemocná, je to úplně stejné, jako když má šlověk zápal plic, také mu tonevyčítáte a nepohrdáte... Hodně štěstí!

Jsem svobodná matka a mám dceru, které teď bude 20 let. Všechno v životě jsem dělala pro ni, mám dluhy, protože ji pořád kupuju všechno, na co si vzpomene. Teď má už rok problémy s jídle, nechce chodit do školy, navštěvuje psychloga. Nevím jak se k ní má chovat, protože se mnou neustále chce probírat své problémy (jakože je ošklivá, onen kluk ji nechce a pod.), nevyspím se, pak v práci jsem i já na zralá na psychloga. Příbuzní mi říkají, že je rozmazlená, ona přišla od lékaře s diagnozou deprese. Jak se k ní mám chovat? Mám s ní navštívit toho psychologa, aby mi řekl co mám dělat? Pomozte mi.