Panická porucha

Dobre rano panikari:-)Tak jsem nasla aktualni knihu o PP od Grade. Jmenuje se :Jak se zbavit napětí, stresu a úzkost (i s postovnim a balnim stoji 222 Kc, jinak 159 Kc)Jezdite s PP na dovolenou za hranice, treba k mori? Tohle leto bude pro me prvni s PP, takze se porad rozhoduju, zda jet k mori nebo ne. Mam z toho obavy. Mate s tim nekdo zkusenosti?

Dobré ráno,neuvědomila jsem si celý význam výrazu pochybovač o AD, ale v žádném případě jsem tím nemyslela pochybnost o jejich účinnosti a přispívání ke kvalitě života nás panikářů. Jen se nerada smiřuji s tím, že bez nich se z toho asi hned tak nevyhrabu :)Dano, záchvaty jako takové nemívám příliš často. Poslední dobou se mi 2x stalo, že jsem se do záchvatu přímo probudila. To je velice nepříjemné a moc mi pak nepomáhá ani řízené dýchání. Jen v takovém případě si vezmu 0,25 Neurolu, abych se vůbec vyspala. Tahle dávka mi na uklidnění zatím bohatě stačí. Nejvíc mi vadí celková napjatost a malátnost spojená s tuhnutím šíje a menší či větší motolicí, která se objevuje téměř denně. Strach a úzkost se mi v poslední době daří zvládat, na druhou stranu jsem ale pěkně vzteklá, když to na mě přijde a pak je mi líto těch ostatních, kteří to musí (vlastně nemusí) snášet :))

Ahoj lidi,jsem moc rád, že jsem našel někoho, kdo má stejný problém jako já.Léčím se už skoro rok-CITALEC,PROSULPIN,RIVOTRIL,když je nejhůř tak OXAZEPAM-ale nevím, co bude dál, pořád to není ono a vůbec ne takový, jako to bylo před tím.Nejvíc mě trápí pocení, už jsem musel přizpůsobit šatník tomu jak se moc pořád potím - hlavně ve stresu.Nemáte někdo podobnou zkušenost?A je z PP vůbec nějaký východisko,naděje,že bude člověk žít jako před tím.Čau a všem držím palce.

Grimi, pro mě jsou taky rána nejhorší, jak den postupuje, s postupujícím dnem se cítím uvolněnější. Jsou dny, kdy je to naopak anebo bez potíží, ale taky byly takové, kdy jsem ataky měla ve dne v noci.Ajko, člověk s PP by měl být připraven, že se může stav přechodně zhoršit. Pokus se co nejvíce zklidnit a nepropadat panice z paniky. Možná snížilas léky předčasně. Ale i tak myslím, většina z nás má období, kdy je líp a naopak. I lidi bez diagnózy PP mívají dny a období, kdy se necítí dobře. Už ses z toho dostala jednou, dostaneš se zase :)

Ahojky všem,jsem tady nováček a jsem moc ráda,že tu jste a že se Vami člověk poradí. Mám tyto nepříjemné problémky tak asi 2roky. Tedy,když to vezmu zpětně,určitě jsem nějakou tu ataku měla už v dobách dřívějších,ale to jsem nevěděla a hlavně nevnímala co to se mnou je.Celkově jsem dosti citlivý až někdy přecitlivělí človíček,což asi zde nejsem sama.A dosti si všechno beru a nad vším zbytečně moc přemýšlím.Léčím se Zoloftem a při nějakém tom hrším stavu si nakapu Rivotril.Ale to už vážně musí být,abych si ho dala.Mám na Vás dotaz.Byla jsem už téměř v pohodě a to tak,že jsem léky pomalu začala vysazovat.Brala jsem už jen čtvrtku.Jenže pak najednou přišel nějaký zlom a začalo to se mnou jít od deseti k pěti.Ne takové stavy jako z počátku,ale přeci jen jsem si musela dávku na polovinu tzn.25mg,zatim,zvýšit.Máte také někdo takovou zkušenost,že jste museli ač po velcích úspěších zase s léky nahoru?Celkem mě to dost mrzí.Cokoliv nového mě čeká jsem z toho nervozní a napjata jako struna.At jedu kamkoliv atd.To už jsem dá se říci téměř neznala a je to tu opět.Vystavuji se tomu,ale jsem z toho už dost vyčerpaná.Omezuje mně to.Mějte se všichni a děkuji za odpovědi.

Dekuji za poskytnute zdroje.Jinak, s tim rannim stavanim jsem na tom podobne, kdyz se rano citim unavena, tim "horsi" je den. Prijde mi zvlastni, ze vetsi strach a nevolnost citim rano, kdyz jedu do prace autobusem a metrem, nez kdyz jedu odpoledne domu. To se citim mnohem lip a vetsinou ani nemam strach, ale rano pokazde. To se mi dela spatne od zaludku, musim snidat az v praci a jsem z MHD takova napjata. Pro me s PP je asi nejhorsi ta ranni prazska doprava. Nejhorsi je pro me asi prestup na Florenci, nicmene jsem to vyresila dost srabacky, vystoupim vzdycky na Palmovce a dojedu to tramvaji, coz se mi sice casove prodlouzi, ale je to pro me snesitelnejsi:-(Ale neni ten stav pokazde stejny.....

Libore, kdyz jsem se zacinala s PP lecit, tak jsem si taky objednavala tu knizku od Praska na www.grada.cz. Bylo mi pak ale receno, ze uz ji nemaji, je moc stara a tak se da koupit uz jen nekde v levnych knihach...Jano, me uz je celkem dobre. V nove praci jsou to celkem fofry, takze jsem dost unavena. Nejvetsi strasak je pro me ranni vstavani. Obcas musim vstavat pred sestou. To pro me znamena, ze budu nevyspala=bude mi spatne. Snazim se to ale prekonat. Proste musim, nechci o tu praci prijit.Jinak taky souhlasim s nazorem o PP v praci nerikat. Treba muj byvaly sef by to vubec nepochopil. Byl toho nazoru, ze ja ve svym veku nemuzu mit zadny psychicky problemy, proste na ne nemam narok, protoze jsem jeste moc mlada. Taky si ze me delal srandu, kdyz jsem sla k psycholozce a rikal, ze bude mit asi dobry vanoce, kdyz ji platim... Bylo to dost neprijemny a tak se toho ted uz vyvaruju.Mejte se vsichni moc krasne a uzivejte si slunicka. Pa pa

tak jsem se trochu porozhlédl po českém netu a tady se něco najde o PPhttp://www.morfeo.cz/index.php?q=panick%E1+porucha&mt=1&tt=2&mts=1&submit.x=28&submit.y=3Libor

Pajko,ty jsi to vystihla ještě líp než já :-)

Zdůraznila bych jeden moment, o kterém se zmínil Libor. Neplatí ani tak pro zaměstnavatele jako spíš pro blízké okolí. Jakmile člověk s PP narazí na pochopení a snahu pomoci, volí vědomě nebo spíš podvědomě metodu nejlehčího odporu a začne pomoc zneužívat k tomu, aby se ulíval v boji s nemocí. Je poptřeba, aby blízký člověk, který vás "táhne" ke zdraví tohle věděl, nelitoval vás a nešetřil, ale přiměřeně :) Nezasvěcenost okolí, vás přinutí "uhrát" situace, jít do akce atd. Ještě ze setrvačnosti mají moji blízcí potřebu podřizovat některé své plány mým potížím, ale ty mezitím ustoupily a já mám větší sílu se s nimi rvát sama.

Grimi,literatura Ján PraškoJak zvládat paniku a strach cestovatobjednal jsem si jí přes internet na www.grada.cz přišla mi sice za 40 dní,ale to co jsem se po přečtení dozvěděl mě uklidnuje až dodnes.Co se týká brát nebo nebrat AD : v té knize se přímo popisuje jeden případ, kdy dotyčná nebyla schopná opustit byt nebo bát sama bez blízké osoby.Při návštěvě psychiatra odmítla i brát jakékoliv léky. Zahájil s ní léčbu a výsledek... zvládala situace,ze kterých dříve měla hrůzu úplně sama :-)Ale z 95% se doporučuje terapie + AD.Říci či neříci zaměstnavateli mám psychické problémy? Jsem 100% přesvědčený NE,hlavní důvod pro mě je ten,že bych to ze své strany považoval jako berličku = oni to vědí tak ted mi může být špatně (at vědomě či nevědomě) mám zkušenost se sebou,že když se mi chce díky PP něco ulehčit od druhé osoby tak toho spíš nevědomky potom zneužívám. A to jsem si zakázal!!!!!!!Ze začátku je to příjemné,ale potom hůře zvladatelné.Cítím z toho i na sebe snižování sebedůvěry.Nedokážu se plně vystvit všem těm "normálním hrůzám PP",ale zkouším to.Když si den rozvrhnu,tak abych činil aktivitu,zároveň si našel čas pro odpočinek a pak relaxaci,nemám krom jízdy do práce a opačně žádnou ataku.AD jsem bral 3 měsíce pak jsem naráz vysadil (Citalec) výsledek stejný stav jako bez AD = 0.Co ještě pomáhá,nekontrolovat se, (vím že občas to moc nejde),neměřit si tlak,nechytat se za srdce,za krk když se motám,ale bud jít ven a ostřejší chůzí to zahnat,nebo jít uklízet cokoliv.At chcete nebo ne u sebe jsem zjistil,že mi z 90% ataku navodí špatné dýchání (hluboké zrychlené nebo pomalé,či povrchní a to je potom síla :-) )Pokaždé se mi nafoukne žaludek a jakobych se nemohl ani nadechnout a řešení koupil jsem si v lékárně Rennie a to mi hodně pomohlo pak zklidním dech a je to pryč. Případně si uvařím čaj (Medunku).Nevím jak to je dlouhé a raději budu končit.Všem, i těm co to sem nedočtou přeju krásnej víkend Libor

Lucko S a Pajko jak často míváte záchvaty?Já,jsem to vždy zvládala bez ničeho,ale dnes,když to přišlo zkusila jsem půlku neurolu.Zdá se mi,že to přešlo rychleji.Ale nebudu si zvykat ani na neurol.Musím to nějak zvládnout.

Hm, nekde jsem slysela, ze je dobre si lidi i jakoby "zesmesnovat", treba si je predstavit jen tak, jak je panbuh stvoril, nebo v plavkach, ci srandovnim oblecku. Ale bylo by asi nevhodne se pri teto predstave smat nahlas:-) nebo dokonce jim do oci:-))Jeste k Vasi debate. Ja AD zatim neberu, protoze mi doktorka predepsala Faverin, po kterym mi bylo tak spatne, ze jsem ho po 4 dnech radsi vysadila, asi mi predepise neco jineho. Za tu dobu co mam PP, tak jsem mela jen jeden Neurol (ale porad ho nosim ssebou, i pri tehle jistote je mi lip). Nicmene si nedokazu predstavit, ze bych to vsechno zvladna sama bez AD, teda pokud chci neco zmenit.

Já se musím ohradit. Necítím se jako pochybovač o účinnosti nebo smyslu léčby AD. Naopak připadá mi úžasný, že jsou nové "generace" léků, které jsou účinnější a přitom šetrnější svými vedlejšími účinky... Jsem rovněž přesvědčená, že mnoha lidem udělaly AD z pekelného života, život plnohodnotný, mnoho lidí určitě uchránily od sebevraždy. Když mi bylo nejhůř, předepsal mi lékař lék, který jsem neznala a ani moc nepátrala, o co jde, jen letmo příbalový leták, kde indikace PP, takže spokojenost... Potřebovala jsem se nezbláznit a tomu jsem podřídila skoro všechno. Až později z literatury a odsud jsem zjistila, že většina lidí bere AD, ale to už mi mezitím bylo líp, nebylo proč vyslýchat mého psychiatra, co ho k tomu vedlo. Možná by mi bylo po nich ještě hůř a mohla bych v tomto směru přispět svojí troškou do mlýna... Šlo o náhodu a jsem tomu vděčná, ale nebylo to cílené. Myslím si, že je elegantnější, zdravější, čistší způsob vyjít z pekla PP bez AD jen za pomoci Neurolu apod.a psychoterapie (ať si pod ní představí kdo chce, co chce...), myslím, že je možné omezit přísun Neurolu na minimum, tedy 0 bez abstinenčních příznaků. Aspoň mně to problém nečiní, ale každý je trošku jiný i chemicky... Osobně si myslím, že Neurol bude mým věčným souputníkem, ale přijme-li to člověk jako fakt, stejně jako to, že se nikdy docela nezbavím PP, dokáže i hezky žít bez pocitu hořkosti z nemoci...

A ještě pro Pajku a také pro Libora a další pochybovače o AD: vím o člověku (neznám ho sice osobně), který se z pekla PP dostal a je již přes rok, dle jeho slov, 100% v pořádku a to pouze díky kombinaci psychoterapie + Neurol. Ano, PP je vyvolávána nesprávnou funkcí serotoninu, ale pokud jsme schopni vědomě či nevědomě ovlivňovat různé chemické procesy v těle, věřím, že to lze i pozitivním způsobem bez pomoci jiné chemie, i když za cenu mnohem většího úsilí. Možná to nezvládnu a nehodlám se dlouho trápit, ale chci to zkusit.

Grimi, vidíš, jak je všechno relativní? Pro mě je děs vyjet do Prahy. Zlatá vesnička má, ... středisková :))) jsem z města, ale malého, milého :)A k těm mítinkům a spol. Dřív jsem pracovala ve školství, tak si dovedeš představit, jak jsem milovala porady, zvlášť klasifikační byly do nekonečna se vlekoucí chuťovky. Nevěděla jsem tehdy, že mám PP, ale i kdyby, nevyhýbej se, nehledej ta laciná vrátka, jdi do toho, trénuj, najdi si nějakou činnost, relaxovat se dá i mezi lidmi. Když jsem na těch poradách už nemohla vydržet, psala jsem humorné básničky o výstupech některých hysterických učitelek, o názorech na výchovu dětí, často tam zazněly tak fantastický blbosti, že bylo čemu se zasmát, vysmát, psát. Tvé myšlenky nikdo neuhlídá a nevidí, najdi si finty, jak překonat nepříjemné situace a hned budeš zdraví blíž. Když to začneš řešit tím, že se z nich vykroutíš, budeš se jen s velkými problémy vracet do normy!!! Až ten mimopražský výjezd bez problémů absolvuješ, budeš se cítit vítězně, dobře, sebevědomě a možná dokonce šťastně. Najdi si momenty, pro které se tam budeš těšit, půjde Ti to líp :)))

Diky za reakce na mou otazku, zda to rict zamestnavateli nebo ne.Primarne si myslim, ze ne, PP nijak neovlivnuje kvalitu moji prace(alespon si to myslim), problem je jen ve skolenich a meetinzich, ktere se konaji pri ucasti hodne lidi. A tady je ten "zakopani coklik" - v blizke budoucnosti me ceka dvoudeni meeting mimo Prahu, to je pro me velky strasak. Pohybovat se po Praze, zvladat ataky je jedna vec, ale vyjet mimo Prahu, mezi skoro cizi lidi, zustat tam dva dny, to je na zacatek trochu moc....Jinak diky vsem za doporucenou literaturu, ted ji jeste dojit koupit:-)

Pajko, musela jsem to takhle napsat, prostě "bylo to ve mě jako v koze" :))Po dlouhé době cítím radost z "normálnosti" navíc znásobenou faktem, že není chemicky upravená. Zároveň jsem chtěla reagovat i na některé starší příspěvky spekulujícími nad okamžitým vysazením AD vs. postupné snižování dávek. Podporuji názor, že pokud se člověk při léčbě cítí delší dobu hůř než lépe, je lepší zvolit menší zlo - z mého hlediska občasné záchvaty x permanentní bolest nebo tlak v hlavě. Tozn. pokud se k tomu psychiatr rozhodne na základě vašich informací, tak zřejmě ví, co dělá. Jiná věc je konkrétní citlivost jedince na vysazení = abstinenční příznaky v závislosti na délce podávání, což současná medicína asi není schopna ani odhadnout.

Lucko S, pokud jsi naivní, tak jsme už dvě :))) Taky funguju bez AD, sice s Neurolem, ale uvažuju přesně jako Ty. Pokud se mi přitíží, že si s tím neporadím, zkusím AD, ale věřím, že to ji udržím pod kontrolou (asi si fandím, ale pokládám to za lepší než katastrofické vize...)

Naše téma by se mělo pojmout obecněji. Je o přístupu každého jednotlivce k psychickým chorobám a tady má jistě každý zkušeností nepřeberně a nelezne lidi hluboce lidské, chápavé, informované, ochotné pomoci atd. a proti nim ty, kteří psychické problémy zlehčují a považují za projev rozmazlenosti a jiné, které by postižené postavili na okraj společnosti...Pravda je, že ve státním sektoru přežívá socialismus, takže ze společného lze financovat i lidi, kteří nemají výkon (obecně - nesouvisí s PP), to je v privátním sektoru možné jedině jako "dobrý" skutek majitele...