Panna ve 20?

Není žádný vzorec chování, každý člověk je individualita. Někdo do toho praští holt v 15, a někdo třeba ve 35. A kde je napsáno, že to nebo to je špatně? On ten sex je sice příjemné zpestření, ale doufám, že mě někteří neukamenují, když řeknu, že kdyby se přestal tolik řešit sex a místo toho se lidi začali zajímat o války a hlad, miliony lidí by žili a další miliony by nebyli tak deprimovaní ze svého sexuálního života. Sex prostě není smysl života. To většina lidí ale stejně pochopí až ve chvílích, kdy jim zjistí třeba nevyléčitelnou nemoc. Pak najednou pochopí, jakými hovadinami se zabývali.
Mrkněte se na diskuzi Celibát do konce života. Je v kategorii Sex a vztahy. Třeba Vás to bude zajímat:-) Jináč zdravim!

Z toho si nic ¨nedělej,protože já byla pannou ještě dýl než ty,taky mě to trápilo,ale zbytečně!

Psal jsem nedávno nějaký článek o vlivu Internetu na předmanželské i manželské vztahy a k tomu jsem potřeboval nějaké odborné posudky a kozultace. A tam jsem se dozvěděl, že věková hranice počátků sexuálního života se nejen neustále zvyšuje, ale hlavně stále strměji. Ty debilní žvásty puritánskejch magorů jsou naprosto mimózní. Šílená honička na nahá prsa v periodikách a ultramegaturbo blbá rada pro rozhlasové a TV vysílání jsou jen proamerickou trapárnou. Na netu si i malé dítě najde gang-bang, bukake, perverzi nebo sadomaso s veškerými detaily a na to zakáže ta parta náboženských důchodců celému národu poslouchat v rádiu slovo kondom. Tahle země je postavená na hlavu a přesto ta hranice pořád stoupá. Není to ale vůbec zásluha těch ňoumů z RPRTV, ale proto - že to vůbec není velká neznámá. Každý dítě ví o sexu dnes víc než jejich rodiče a tak je do toho nic nežene. Není to žádné tabu....
Mimochodem - sex a erotika je základní pud člověka - naprosto přirozená činnost a velmi zdraví prospěšná. Na druhou stranu vraždy, násilí a otrpení...? Tak zkuste svému 10ti letému synovi koupit místo samopalu umělou vagínu......

já myslím,že být panna je super. já jsem o to přišla v sedmnácti a můžu říct, že do té doby jsem měla klidný život. Když člověk začne se sexem, pak už ho provází celý život,máš na to pořád chuť, nemůžeš dělat nic pořádně,na nic se soustředit, protože tě to nutí na to myslet. Především v této sexuální době, kdy to vidíš všude. Závěr: Co neznáš,to ti nechybí. Takže pokud nemáš nikoho,s kým budeš dýl,kašli na to. a většina mužů bude pyšných na to,že jsi na ně čekala.

Začínat se sexem příliš brzo není dobrý zdravotně. Kdysi jsme na gymplu měli jednu přednášku na toto téma a tam nám říkali, že pokud začnete moc brzo, tak to tam vevnitř jaksi není ještě připravené, dostatečně vyvinuté a hodně se zvyšuje možnost rakoviny děložního čípku a jiných nemocí.
Vagina je na sex zralá kolem 18., někdy už 17.roku.... A veškěrý sex předtím může zadělat na pěkné problémy.
Tohle tak nějak potvrdila i moje gynekoložka, u které jsem byla poprvé ve 20ti, když říkala, že už je to "tam" všechno připravený a můžu se sexem klidně začít.
(To bylo loni, své první jsem zažila v 21ti:)

cim pozdeji do postele s nekym vlezes tim lepe pro tebe a hlavne s nekym koho mas rada, alespon te ten sex bude dele bavit, mlade holky, ktere jdou brzy, jsou po dvacitce dost casto otravene a nudi se v partnerstvi

Co blázníš, prosím tě? Hlavně nevlez do postele prvnímu debílkovi, co se nachomýtne, jen proto, že máš pocit, že ti něco utíká!!!!Já jsem taky byla panna do 20 a moje nejlepší kámoška do 23 a nějak jsme to neřešily...Klíííííd!:))))

Já jsem svoje poprvé zažila ve 21 letech a absolutně toho nelituju. Místo toho, aby to bylo někde na lavičce v parku s pokud možno podnapilym puberťákem, byl to zkušený chlap, něžný a hlavně ten pravý. Nikdy nebudu litovat, že jsem počkala na něj.

To může vadit jen někomu, kdo si s tebou chce jen užít. Když to s tebou bude myslet vážně, tak naopak zajásá, že si celý život čekala jen a jen na něj.

Nechápu nikoho komu to přijde divný. Byl bych za to u mé přítelkyně rád a vůbec by mi to nevadilo i když trošku obavy bych měl, ale jen o tom aby se si jí to alespon trošku líbilo. ABy to nebylo jen mechanické pronikání a bolest.

Pročetla jsem si prakticky celou tuhle diskusi a musím říct, že mě zaujaly hlavně příspěvky dvou slečen, s jednou se rozešel přítel, když zjistil, že je v devatenácti panna, té druhé řekl její partner, že není normální být ve dvaceti panna. Souhlasím s názory, že takoví rádobychlapi jsou opravdu idioti. Já přišla o panenství krátce po svých 24. narozeninách, mému příteli to vůbec nevadilo, možná měl pochopení i díky tomu, že sám taky začínal až po dvacítce. Jinak co jsem tak slyšela od různých lidí, tak být panna nebo panic ve dvaceti je i v dnešní době poměrně běžná věc. A nepojímala bych to tak, že dnes je jiná doba a že se s tím začíná dřív. Naopak, dřív se holky vdávaly třeba v šestnácti a současně většinou přicházely o panenství, dnes už sice málokdo čeká až do svatby, ale zdaleka ne každý to má před dvacítkou za sebou. A pokud tvrdí, že ano, není vyloučené, že si vymýšlí.

Já to taky pořád řešila, ale ani ne tak kvůli sobě, ale spíš kvůli klukům.Bála jsem se, že se na mě kluk vykašle, až zjistí, že jsem panna a je mi 20!!!A přitom žádná šeredka.Pak jsem si našla přítele a týden po mých 21 narozeninách jsem s ním zažila svoje poprvé.Nebylo to nic moc, stejně jsme se chvíli poté s přítelem rozešli.Za dva měsíce jsem si našla nového kluka a s ním prožívám sex naplno....Kdybych mohla,tak ještě chvíli počkám a mohla jsem o to přijít až s mým nynějším partnerem.

Ve 20 bych to neřešila, o nic nejde, znám fůru podobných lidí. Já začala taky později a aspon se můj kluk nemusel bát nemocí atd... Byl překvapený ale nevadilo mu to, spíš naopak. Jsme spolem třetí rok, takže to fakt problém nebyl... Neřešte to.

Ja o to prisla ve 24, s klukem, kteryho jsem skoro neznala, asi jsem kvuli veku taky trochu zpanikarila, ale po pravde vubec zadny stopy to na me nezanechalo. Teda co se tyce psychiky:o) Ani to nepovazuju za milovani, proste jen za "prvni souloz". On pak nekam frnknul a ja na to svoje "prvni milovani" vlastne porad jeste cekam. Jo, proc to pisu - jenom ze sex bez lasky, jako kdyby vubec nebyl (muj pripad) nebo muze jenom ranit. Tak neblbnete a radeji pockejte, protoze nikdy nevite, jestli vas nahodou nepotka ten druhy pripad.

Ja znam spustu holek pres 20 ktery jsou panny. Vubec bych to neresila.

Mně je 28 a taky jsem panna, nikdy jsem s nikým ani nechodila a už jsem z toho psychicky na prášky, protože mě hlavně trápí to, že je divný, že po niom netoužím, nikoho nechci, natož sex..

Ja sem taky panna v 32 letech a to mam psychickeho puvodu
nedovedu se sverit, proste neverim ani rodicum
a nejsu schopna vytvorit ten vzajemny emocionalni zaklad mezi mnou a jim
protoze sem to neznala ani jako mala
znam jen to ze na me neustae nekdo utoci a chce me vyuzit
spoleham se proto vyhradne jen na sebe

a nekdy me chyte fakt silena frustrace ze si v zivote nic neuziju-no ale kdyz nekteri adepti mysleji opravdu JEN na to jedno
jako bych byla nejaka pujcovaci holka
proste kdyz neprijde hodnotnej muzskej kterej mysli na vztah delsiho trvani a kterej nelze a neni sobec,
tak na svem fyziologickem stavu nebudu nic menit
ono navic ja jsem vysledkem nechtenho tehotenstvi a sama tehotenstvi vnimam jako to posledni, co bych si prala, maximalni nehodu

Muzsky, mne se hrozne libi tvuj nazor, diky za nej:))vazne.

Nepodařilo se mi do této kategorie "Sex a vztahy" zařadit své téma "panna ve 30" - je v rubrice "Nezařazené," tak se na ně prosím podívejta.

Jednoduše řečeno, jádro jakýchkoliv problémů je třeba hledat v nedostatku sebevědomí. Lidí se zdravým sebevědomím je velice málo a pokud na takového člověka narazíte, hned ho poznáte, neboť takový člověk je vyrovnaný se svým životem, nestěžuje si, je spokojený s tím, co má, a nemá zapotřebí "prskat jed na všechny světové strany" - nepotřebuje někoho jakýmkoli způsobem snižovat. Pokud to člověk dělá, léčí si svoje komplexy, je to člověk, který je sám plný jiných problémů a má evidentně radost, když může někomu ublížit. Takže pracujte všichni na svém sebevědomí (včetně mě samozřejmě - já si jsem vědomá, že je mám velice nízké). Někteří lidé jsou schopni opravdu hrozných věcí. Mám kamarádky, které přišly o zrak a najdou se lidé na ulici, kteří jsou schopní jim říct: "Co tady pohledáváš slepče, máš sedět doma naprdeli". Neuvěřitelné je, že ty kamarádky jsou nejen slepé (je jim 25 let, jedna z nich oslepla ze dne na den), ale jedné z nich umřeli i rodiče, partnera nikdy neměla a vyzařuje z ní ohromný optimismus a já k ní jen s obrovským obdivem a respektem vzhlížím, jak je možné, že je pořád v pohodě, šťastná a z žádných "pubertálních řečiček" si nic nedělá. Bere život takový jaký je a "neznásilňuje se". A všem doporučuji knihu "Tak sympatická a přesto stále sama". Je vynikající a mně moc pomohla. Nesmíte ale tu knihu jenom číst, ale dělejte si z ní poznámky a uvedené rady praktikujte. Nebojte se odmítnutí ani trapasů. Co mi ještě pomáhá posilovat sebevědomí je autosugesce a pozitivní myšlení. Svět a život je takový jaký je a "problémy" vytváří naše myšlení.