Partner závislý na své matce

Můj partner 33 je mamánkem s vyšší nádstavbou. Představa, že nebudeme trávit každý víkend až do konce života s jeho maminkou, je vnímám z jeho strany jako narušení jejich nadpozemských vztahů. Když náhodou skončí dříve v práci už je u maminky a statečně tak odolavá pozvání svých kamarádů. Máme spolu malého syna a logicky jsem chtěla žít klasický rodinný model a sdílení života se svým protějškem. Mě jako ženu nevnímá, jsem pouze stínem jeho matičky. Je zakletý ve světě, který je pro něj jediným možným a plnohodnotným. Zkoušela jsem všemožné způsoby, abych ho oslovila jako žena, milující partnerka, ale marně. Vyrůstal bez otce a matinka si ze synka vychovala cvičeného hodného pejsánka bez vlastní autonomie...je mi z toho smutno, ale vím že už s tím nemůžu bojovat, protože bych se už obrátila v prach. Stálo mě to spoustu životní energie a člověk si uvědomí, že to nemůže brát osobně. Zkrátka jeho srdce již zná svou fame fatale.

Dobrý den, Chtěl jsem...při tobě.Vy jste rodina a ona by měla zůstat s dítětem u tebe.Jinak je také možnost,že jí ztratíš.Ted to je na ní,kdo a co jí je přednější.Být tebou,tak bych jí to ale rozhodně nezakazovala,at se rozhodne sama,protože ted jí třeba láká něco jiného,ale mohlo by se to poté změnit.

Myslím, že Vaší partnerce jde /a šlo/ především o dítě. To má. Přikazovat, ani zakazovat jí nic nemůžete, stejně si pojede podle svého.
Její matka ví, že bude potřebovat pomoc s babičkou a jednou i sama, tak bude štvát dceru nejspíš proti Vám pořád.
Dítě by mělo mít klid, ale nemám pocit, že s tím něco naděláte.
Spíš bych se být Vámi partnerky zeptala, co vlastně cítí v Vám a jak si představuje budoucnost s Vámi. Nějak Vás tam nevidím...
A pokud možno zkusit znovu udělat kompromis, že nyní bude dítě s Vámi oběma doma (u Vás) a až nebude partnerka kojit, může se jezdit starat o matku a babičku, ale sama. Jednou za týden, 14 dní, tam samozřejmě můžete zajet celá rodina i se synkem na návštěvu.

Je mi 25 a partnerovi 28....Dobrý den, Chtěl jsem poradit, poznat názory jiných lidí ohledně vztahu a problémů, které řeším se svou partnerkou Se svou partnerkou jsem 13 měsíců, ale už máme skoro měsíčního krásného a zdravého chlapečka. Mi je 42 let a partnerce 40. Pro moji partnerku je to první dítě (já už mám děti z předchozího vztahu a vidím kluky co 14 dní o víkendech – 11 a 16 let). Naše počátky byly nádherné, rychle jsme se do sebe zamilovali a prožívali krásné vášnivé chvíle. Asi po 14 dnech se partnerka ke mně chtěla nastěhovat a chtěla mít se mnou dítě. V březnu loňského roku otěhotněla (od května bydlíme spolu) a letos koncem prosince porodila. Po celou dobu našeho vztahu byla partnerka zvyklá spát 1 – 2 nic týdně u své maminky, která se zároveň stará i svou 98 – letou maminku (občas halucinace, a špatně vidí, ale např. práce na zahradě zvládá). Do práce to měla partnerka cca hodinu autem a bydliště maminky je cca 10 minut, takže to z práce měla partnerka k mamince výrazně blíže než domů. Navíc maminka partnerky (dále jen Věra) je velmi aktivní důchodkyně, tak jsem společně hlídali babičku, zatímco Věra cestovala – někdy i na týden, někdy na pár dní. Pomáhal taky bratr partnerky. V porodnici se u ní objevili známky poporodní deprese /blues. Chtěla tam dítě nechat a jet domů. Toto jsme zvládli, byl jsem v porodnici od ráno do večera, pomáhat chodila i partnerčina maminka, sestřičky byly úžasné a pomohla i psycholožka. Po příjezdu z porodnice jsem pracoval více méně z domu a partnerka se už všechno naučila a dá se říct, že problémy s depresemi jsou pryč. Objevilo se ale něco dalšího. Partnerka mi cca 10 dní po porodu řekla, že nechce bydlet v místě, kde bydlíme (malá obec v Beskydech), že můj dům (8 let stará dřevostavba – standardní slušné vybavení) je na „hovno“, že je tam sama, jak kůl v plotě (přes den v té době nikdy sama nebyla), že ji schází babička a bratránci, její rodné město, kamarádi a kamarádky, grilovačky na zahradě u Věry atd. atd. Dále že máme daleko školu, školku… a že by chtěla bydlet ve svém rodném městě a že do domečku (splácím vysokou hypotéku) můžeme jezdit na víkendy. Dále, že bude jednou týdně spát u Věry. Věra taky chtěla, ať se 14-ti denní miminkem bydlí u nich část týdne, že tak může své dceři lépe pomoci a že můžeme s mimčem pendlovat sem a tam, že to tak pro Věru, ale i pro mimčo bude lepší. S tím jsem nesouhlasil a řekl jsem, že po šestinedělí může k Věře a babičce jezdit k babičce, třeba i více krát týdně (i když je to cca hodinu autem), ale že by s malým měla být doma na noc. Dále jsem řekl, že když bude opravdu krizová situace, tak Věru s babičkou nenecháme na holičkách, a že se k Věře klidně odstěhujeme. Chci mít syna doma z těchto důvodů: prostředí i z pohledu hygienického není u Věry vyhovují (nepořádek, babička pravidelně se posmolí, nečistota a ani není kde si uložit věci pro malého ani pro nás) a navíc se domnívám, že minimálně v šestinedělí by mělo být miminko doma a mělo by mít řád, známe prostředí, klid a pohodu. A ne vystresovanou ječící Věru, která už psychicky nezvládá babičku. Po tomto návrhu se jsem byl obviněn z toho, že partnerce zakazuji rodinu. Pohádali jsme se a musím přiznat, že v rozčilení jsem partnerce řekl, že u mne nemusí být, a že když ji je vše přednější, než rodina náš tří, tak že má jít. Věra řekla partnerce, že mi nemá dělat krávu a když se tak chovám k její rodině, že se mnou skončila a už se mi vyhýbá a nechce se mnou mluvit. Při každé příležitosti mne Věra pomlouvá a snaží se Radku dostat k sobě. Neustále ji připomíná, jak je tam u ní dobře a jak se tam její rodina má… Chci poradit a znát názor na to zda mám trvat na tom, aby dítě spalo doma a partnerka s ním dojížděla k matce a babičce, nebo mi má být jedno, že minimálně jedenkrát týdně tam bude spát, plus určitě časem přibude i hlídání babičky, takže doma bude zase minimálně… Děkuji. Petr

Taky jsem měla chlapa...jsem ve stejne situaci

žiju sám, vydělám si na...Mamánek určitě nejsi,jen se mimo restaurací pořádně nenajíš a chodíš asi nevyžehlený:-)
Kdybys byl můj partner, nic by se nezměnilo. Každý se musí o sebe umět postarat.
Osobně nevařím vůbec, na jídlo občas myslím.Ale že bych se kvůli tomu otravovala v kuchyni, to ani náhodou.:-)

Taky jsem měla chlapa...Na dovolené vzbudil salvy smíchu, když se přišel své matinky zeptat, kde má trenky, ona mu totiž balí i na dovolenou. Všem to přišlo k smíchu, jenom oni dva to považovali za normoš. Mamána totiž pozná každý, jen on sám sebe nepozná a jeho maminka pochopitelně taky ne.

žiju sám, vydělám si na nájem, auto, dovolenou, postarám se, vyperu si, uklidím .... ale neumím nic moc pořádnýho uvařit, jen pár jídel a taky nežehlím .......jsem mamánek???

Taky jsem měla chlapa závislého na matce - 35 let, vařila mu, prala, žehlila, chystala do práce, budila do práce, uklízela, vařila kávu, vařila čaj! Velice hodná paní, nicméně jí nedošlo, že její synáček bude po celý život neschopný a až ona umře (ne že bych ji to přála!!) tak on bude total v prdeli. ON nikdy nebyl nakupovat, nikdy ho nenapadlo udělat něco sám od sebe, stále jen čuměl na televizi na gauči. Když teda matka vymyslela nějakou práci pro něj, udělal to poslušně a lehl zpět k televizi. Došla mi trpělivost a úúúúúúúúúúprk 20km.h-1 prýýýýýýýýýýýýýýč!!!!!!!!!!!!!!!!