Péče o seniora

Dobrý den.. Potřebovala...Existuje řada organizací, které poskytují tzv. terénní služby. Charita, ˇ4ervený kříž u nás třeba Poadané ruce ap.
Tam si domluvit třeba obden návštěvu s umytím člověka atd.

Dobrý den.. Potřebovala bych radu vypadá to, že je to tu kompetentní a ohleduplné tak jsem se rozhodla zeptat. Mám dědu a je už ležák po pár příhodách ale stále reaguje a trochu hýbe rukama , ale jinak se o sebe sám nepostará. Stara se o něj babička a chtěla bych ji nějak ulehčit hygienu a i to druhé. Ale nevím jak.. Chtěla bych radu jak na rychlejší alternativu nebo o nějaký váš postřeh.. Děkuju..

Dobrý den,přečetla jsem si...Jenny, obdivuju vás i vaši rodinu. Je hodně lidí kteří tohle nezažili a tvrdí že by nikdy svoje rodiče do ústavu nedali. Taky jsem to kdysi tvrdila. Moje maminka neměla tohle, ale byla diabetička. Vlastní vinou přišla o nohu. To jenom proto že odmítla jít včas k lékaři když už jí noha pomalu černala. Navíc byla hodně silná a měla od dětství pravou ruku chromou. Měla jsem ji doma po amputaci celých 5 let. Všechno vycházelo. Brala jsem ji na víkendy na chalupu, jezdila s ní po doktorech. Jenže pak měla mozkovou příhodu, v pořadí už třetí. Dostala se z toho, ale už jsem bohužel nemohla já matku zvládnout fyzicky. Ta poslední příhoda byla zlá pro mě taky, když jsem ji zvedala poškodila jsem si páteř Nezbylo mi nic jinýho než hledat náhradní řešení. . Kdo nezažil, nepochopí. Domov důchodců mám skoro u domu, ale bohužel v Praze není šance. Našli jsme místo v Sedlčanech. Maminka byla psychicky naprosto v pořádku. Každý den jsem si volali a návštěvy měla někdy i dvakrát do týdne. Bohužel odešla po dvou letech. Byla do poslední chvíle naprosto čilá. Mluvila jsem s ní asi jen 5 hodin před koncem a slibovali jsme si hovor na druhý den.
Přeju pevný nervy všem co dokážou starat se o svoje rodiče v těžkých chvílích ve stáří..

Dobrý den,přečetla jsem si zde různé názory. Dovolte mi, abych také přispěla svým názorem a zkušeností.
V době, kdy jsem se prvně setkala s alzheimrem, nebo chcete-li demencí. Bylo to v době, kdy jsem ještě chodila na základní školu. Tato nemoc ještě nebyla tolik v povědomí lidí jako dnes. Jen pro pořádek jsem ročník 1984.
Touto nemocí onemocněla má prababička tehdy jí bylo 86 let - a zemřela o 5 let později. Toto období bylo velice, opravdu velice náročné a podotýkám, že ten kdo se s touto nemocí nesetkal NEPOCHOPÍ co tato nemoc obnáší. Do péče o prababičku se současně starali a to nepřetržitě 3 lidé. Navíc jak jsem postupem let, zjistila průběhy a fáze této nemoci jsou různé. Abych vás vyvedla z omylu, není to jen nemoc ,,starých" lidí, ale tato nemoc se může projevit i v mnohem nižším věku i třeba okolo 30 let. Ze začátku to nemusí být tolik nápadné a také mám tato nemoc různé vývoje a stadia. U někoho propukne rychle a u někoho je pozvolnější. Abych se, ale vrátila ke své prababičce, byla to velice drobná osůbka sotva 50 kg a i když chodila o holi , tak pohyb nebyl problém, o to víc bylo náročné prababičku uhlídat, utíkala nám, hádala se, křičela, volala z okna o pomoc, vyhazovala věci ze skříní, odmítala jíst, házela různýma věcmi po nás.., nebyla schopná se umýt,plenky si vždy sundala... Kdo zažil, určitě ví o čem mluvím. Jak jsem se dočetla v této nemoci je možné setrvat i několik let vždy se, ale tento stav zhoršuje, až nakonec skončí smrtí, bohužel dosud není lék. Mohu vám upřímně říci, že všem z naší rodiny tato nemoc hodně zvala, ať už na těle nebo duši. O to horší pro nás bylo když cca 4 roky na to onemocněla alzheimrem maminka z tátovi strany tedy má babička rozená 1935. První příznaky v roce 2006 - z předešlé zkušenosti jsem už v začátku tušili o jakou nemoc se jedná a snažili se vše probrat s lékaři a zažádali o příplatek na péči. Zde jsem se setkala s tím, že průběh této nemoci je trošku odlišný. Prababičky stav demence proběhl téměř okamžitě, rychle nás přestala poznávat, nevěděla kdo je, kde je, kolik jí je, co je za rok atd... než to u mé babičky byl průběh pozvolný - ze začátku nás poznávala, dokázala uvařit atd...později se začala hádat s dědou,se kterým je víc jak 50 let a co pamatuji, nikdy se nehádali. Tvrdila nám, že se chytil jaké si party a že má jinou ženu, stále byla přesvědčena, že ona je v pořádku i když už nebyla schopná ani uvařit, byla víc a víc agresivní. Nějakou dobu jsem se snažili, aby jsme mohli zajistit donáškou obědy, s babičkou však nebyla žádná řeč. Často se stává, že jsou tito lidé fixovaní na své byty, partnery atd.. a nedovedou si představit být někde jinde. Opravdu s nimi není, žádná řeč. Na konce vše došlo do té fáze, že jsme s posudkem od lékaře, psychiatra a několika hodny strávených na internetu a hledáním vhodného centra - se nám podařilo dostat babičku do centra pro takto nemocné. Za babičkou jezdíme co to jde, cca každých 14 dní, vozíme i dědu, aby mohli být spolu, mrzí mě že babička nemůže být doma. Ale po předešlé zkušenosti je to to nejlepší co můžete udělat, jak pro ni tak to sebe. Babička je nyní již 2. rokem rokem v centu Centrin. Kde má kolem sebe školený personál, útulný pokojíček a nepřetržitou péči 24 hodin denně toto centrum pořádá různé akce, možné je zaplatit masáže, kadeřníka atd... Letos je to 7 let, kdy jsme u babičky s pozorovaly první příznaky. Naše babička, nás už dávno nepoznávám, přes to se náš vztah k ní nezměnila a stále jí milujeme. Problém je, že takových to center pro takto nemocné lidi je stále málo a bývá někdy dlouhá čekací doba na to, aby jste své milované mohly do těchto center umístit. Pro informaci platíme měsíčně přes 10.000 Kč + dodáváme oblečení a hygienické potřeby. Důležité, ale je, že je má babička v tuto chvíli v odborné péči a že jí tuto péči můžeme dopřát. Protože stále chodíme do práce. Závěrem: Věřte, že tato situace není pro nikoho lehká, ale je možné si zachovat zdraví rozum a zároveň dobrou péči pro své blízké. :-)Závěrem: moje babička, stále žije a i když mě trápí, že nemůže užívat krásny přírody nebo čehok-li jiného. Vím, že se má dobře a těší mě pocit, že jsme jí jako rodina mohli tuto péči dopřát.
Moje babička i přes to, že dnes již neví kdo jsem mi dala do života víc než kdokoli jiný z mého dětství.

My jsme maminku taky dali do DD,jsme čtyři sourozenci a nikdo se o maminku nepostaráme. Je to smutne,ale nic se nedá děat. Vždy vše bylo jen na mne,nebot jen já mam spořádanou rodinu,ale již jsem to nezvládala když maminka onemocněla,tak jsme se všichni na tom shodli,že ji tam umistime. No a tedka mne sourozenci A mamka místo aby se mne zastala,tak je taky proti mne..pry to byla má povinnost se o ni starat a o bráchu který s ni bydli.Ale jak to mam zvládat? Nevim jak to řešit,uživam antidepresiva a moc si to vše připouštim.

no děkuji za názory, jenže...Katko nebojte,zpátky vám ji nedají.Demence se v Bohnicích rychle zhorší,takže tam bude muset zústat.Možná se vám to zdá ošklivé,co říkám.Ale mám podobnou zkušenost s tetičkou.Nejdříve byla u mě,pak už jsem to nezvládla protože jsem sama po operacích hůře pohyblivá.Po dobu mé další operace byla u bráchy,ten jí šoupnul do ldn kde se její stav hodně zhoršil.Převezli jí do Bohnic,kde už zůstala do smrti.Lékaři nám řekli že domácí péče není možná.Vyčítala jsem si to,bohužel nebylo možné jinak.

se ukazuje, jak jsou někteří staří lidé sobci, kteří by pořád chtěli žít ten svůj život stejně jako v mládí, bez ohledu na to, jak mohou ztížit život svým blízkým.
A někz´teří kreténi jim ještě přizvukují, když si stěžují, co "jim mladí chtějí udělat".

Ale pro objektivnost je potřeba přiznat, že existuje i kategorie mladých sobců, kteří rodiče vysávají a přitom jim pomoct nejsou ochotni.

Mne strašně překvapilo,jak jsme taky pro mainku shaněly domov,že všude dlouhá čekačka.My bydlime s maminkou v rodinnem domku,my na hoře mamka dole.Asi 6 let se špatně pohybuje,problemy se srdičkem a je to horši a horši.Já jsem na ID,jsem doma,ale mam dost problémy sama se sebou.Maminka již potřebuje stalejši dohled a vic peče a já to nezvládám.Maminka jen pořad mluvi o smrti,že chce radějic zemřit než mne byt na obtiž a tak jsem ji navrhla zdali nechce jit do domova a mne tim padem moc pomuže. Skoro měsíc s nama nepromluvila a jen volala svým znamým,co ji chceme udělat a oni ji v tom ještě pomahaji.Jenže...samo se to vyřešilo,maminku museli odvest do nemocnice.tam hodně zeslabla a když ji propustili,tak uviděla,že to nedávam. Nic jsem neřikala,nestěžovala si,ale poznala to a konečně se rozhodla že pujde do domova.Jenže čekačka všude skoro rok...ale dočkali jsme se. Maminka je asi 20 km od nas,takže parada. A je tam spokojena. Již nechce chodit ani domu.Jsou tři na pokoji a hlavně jsou tam všichni milí,obětavi a je tam stálá peče. Doplacime 1500kč,ale to je to nejmenši. A já konečně se mohu starat jen o sebe,spiš už taky potřebuji občasnou pomoc. Takže lidičky,zavčas dejte rodiče do domova,dokud se ještě vy uplně nesložite. Radějic je dobře fungovat než se trapit navzájem. Všude posloucham,jakej je to nevděk dat rodiče do DD,ale v dnešní době jsou vysoke nároky v práci,je plno stresu,prostě to někdy jinak nejde udělat. A na druhé strance,je to fajn,že jsou ty domovy,jsou vrstevnici pohromadě,maji tam sve pohodli,peči....

no děkuji za názory, jenže...Potom jedině hledat téměř po celé republice, kde vám ji vezmou s demencí. Moc toho není a může to být dost daleko.
V tomto směru je vidět, že stát vedou buď mladí a zdraví lidé nebo tak bohatí, že si pro své rodinné příslušníky nějaké zaopatření najdou. Ono taky při poslaneckém a vládním platu není až takový problém si sehnat přes konexe nějaké místo přednostně.

no děkuji za názory, jenže on je trochu problém..mámu odvezli do Bohnic, že je ve stádiu demence a tím pádem mi jí ani nevezmou do normální ldn.mámě jsem to řekla, že už nemůžem.samozřejmě mě proklela.je mi to jedno. jen mám šílenej strach,že mi jí přivezou zpátky a já jí tady budu mít a nebude se mít kdo o ní starat a začne koloběh znovu. uvidíme, co mi řekne tamní lékař. podle toho to budu řešit..

Starám se o matku tři roky...Taky jsme řešili co s maminkou.Bydlime od sebe cca 15minut pěšky,ja jsem dost nemocná po pohybove strance a maminka zustala sama v domečku po smrti otce.K nam jit nemůže,mame jen dvě mistnosti s manželem a další dcera si ji taky vzit nemůže-má hodně svých problemu.K mamce jsem dochazela skoro denně ji pomoci.Jenže pořad jsem u ni byt nemohla i když ona by si to moc přala,hravala mne pěkně na city,že je ji smutno,že ji všechno boli. Já ji to věřim,ale mam svých problemu dosti-nejvic těch zdravotnich. A pak nam docela dost onemocněla,delši doba v nemocnici a co dal, ? Sama byt nemůže.Musi mit nad sebou dohled,je hrozně slaba a jsou dny kdy se nemůže postavit ze židle nebovylest z postele.O domově nechtěla maminka ani slyšet jen pořad dokola že chce umřit.Byla jsem z toho na zhrouceni.Nastěhovala jsem se kni a pul roku jsem tak fungovala mezi mamkou a manželem a mymi doktory.Staři lide jsou spiš sobečtí,pořad jsem maminku přemlouvala až jde do DD,že to nezvladám,ona mne chape ale tam nepujde,at jdu domu,že´ona tam bude sama.Nevim co by tam dělala,když si nenamaže ani chleb.A já již nemohla,byla jsem vyčerpaná,unavená a hlavně mne moc boli zada a nohy.A psychika ta byla v haji.A pak se to vyřešilo samo,já to nezvladla po psychicke strance. Po 14 dnech skoro vůbec jsem nespala jsem se zhroutila a byla to maminka co mne zavolala sanitu.V nemocnici jsem byla dva měsíce,byla sem otupena prašky a bylo mne vše jedno-to jsem potřebovala.O maminku se starali tak všichni dokola,hlavně me děti a manžel.V te době si maminka uvědomila,že to tak nejde a odešla do DD.Tam jsme měli požadavek asi tři roky,ale maminka o tom nevěděla. A nyní? Je tam rok,je spokojená,jezdivame často na navštěvy a jen litujem,že tam nešla hnedka.
Proto se vam ani nedivim,že už to nezvladate.V LDN zustane tři měsíce a co pak? O domov asi nemate zažadane? takže to hnedka udělejte,nebot čekačky jsou dost dlouhe. A pak nejhorši je to říct mamince,jak bude reagovat?

Starám se o matku tři roky...Já přesně nevím, ale na LDN snad může zůstat jen 3 měsíce a pak ji někam umístěte, začněte shánět už teď.

Starám se o matku tři roky s manželem a dětmi. Před pár dný jsme jí odvezli do nemocnice. Maminka je zatím na JIPu. Dámy, já mám nervy v kýbli. Už jí domů nechci. A udělám vše pro to, aby zůstala v LDN. Je to můj život a mé rodiny. Manžel je z toho taky na prášky. Skáčeme čtyři kolem jedný osoby. Je sice hodná, ale ty leta strávené s její péči mi nikdo nevynahradí. Holky stárnou a já ted vidím, že jsem prošvihla pár let jejich dospívání. Žádný člověk Vám za to nestojí. Staří lidé jsou sobečtí, budeme my také...podotýkám. Proč se více starat o smrt než o vzrůstající život? Uvědomte si svou cenu. Za chvíli budete staré a co jste dělaly?Utíraly zadnice své babičce a mamince, které Vám za to stejně nepoděkují..uvědomte si to.

pěstičky,at to vyřešíte,jinak nikdo si babičku nevybíráme,já mám ještě obě,také mám jednu moc ráda,ta by pro nás udělala první poslední,druhá už tolik ne,ta se také kouká víc na sebe.Pozor také na tu demenci,pokud má duš.poruchu,tak to není žádná sranda se o takového člověka postarat.Mějte se

Táta se o ni starat bohužel nemůže, samozřejmě ji může navštěvovat, což dělá, ale sám je na tom zdravotně špatně, tak nějaká větší pomoc nepřichází v úvahu. Moje maminka bohužel zemřela před půl rokem, ta by určitě taky pomohla. Babička se ke mně chová takto, nevím proč, celý život se k ní chovám dobře. Nevím, snad to nějak dobře dopadne.

ti asi neporadím,protože sama nevím,jak bych to řešila.Ale je samozřejmostí,že bych své rodiče do DD nedala,od toho jsou děti,že se na stáří o své rodiče v nemoci postarají.Je to tvoje babička,ne maminka,co její děti?,ti se postarat nemohou?,ted si to čtu,má asi jenom jednoho syna,tvého tátu,tak jedině on,i když na tom se zdravím také není nejlépe a ty podle svých možností.Nebo někdo další v rodině.Co mě ale udivilo,že by si tu zdr.sestru musela platit ze svého,že ti hned babička řekla,že by to ze svého důchodu neplatila,tak to je docela smutné,hned jsem si říkala,že mám zlatou babičku,která by se naopak pro každého rozdala a to podotýkám,že je už také stará a my jezdíme akorát na návštěvu-nebydlím ve stejném městě jako ona.

Dobrý večer všem,

potřebovala bych poradit, jak nejlépe vyřešit situaci, ve které se teď bohužel nacházím.

Moje babička z tátovi strany je teď v LDNce po operaci krčku, je tam necelý měsíc a ještě nějaký ten měsíc bude trvat, než ji rochodí. Teď trénuje chůzi v chodítku a o berlích. Dle doktorky bude samostaně chodit, ale nebude moct bydlet sama, a to kvůli začínající demenci. Babička do domova důchodců v žádném případě nechce, bydlí sama ve svém malém baráčku, na kterém hodně lpí. Sociální pracovnice mi radí, abych babičku přesvědčila, ale to opravdu nejde, má mi za zlé i to, že jsem ji po tom, co upadla a zlomila si krček, zavolala sanitku, prý mě nakope, až bude moct.. Tak se snažím vymyslet co dál. Babička nikoho jiného než mě nemá, jen syna-mého tatínka, který je měsíc po těžké operaci srdce a starat se o ni nemůže. Sám o sebe sevíceméně postará, samozřejmě nákupy, úklid atd. obstarám já. Co ale s babičkou? Jsou asi jen dvě možnosti, abych dala výpověď z práce a starala se o ni já, ale na to já, přiznám se, nemám, a nechce se mi přijít o současné zaměstnání. Pak je druhá možnost, zaplatit zdravotní sestru, nebo sociální pracovnici, která tam s babičkou bude po dobu, kdy budu v práci, nebo zrovna u tatínka, tam chodím prozatím na úklid atd. dvakrát týdně. Babička ale ani s tímhle nesouhlasí, ať mě prý ani nenapadne, že by si zdravotní sestru platila ze svého důchodu, když prý chci, ať to platím ze svého. Co jiného mi zbývá, nechat tam babičku celý den bez dozoru přeci nejde, upadla by a co potom. Tak jsem se rozhodla, že si najdu druhé zaměstnání, abych babičce mohla zdravotní sestru platit ze svého.

Nejste někdo ve stejné nebo podobné situaci? Jak jste to řešili?

Je mi 34 a s přítelem chceme založit rodinu a kvůli této situaci jsme to odložili..

Prodáme i matraci proti proleženinám a sedák na vanu. Víc informací po telefonu nebo emailem :-)

Prodám balíky plenkových kalhotek Tena Slip M pro střední až těžký únik moči - již je nevyužijeme. Zapínají se na boku, nejsou natahovací. V každém balíku je 30 ks. Možno prodat i zvlášť - 200,-/balík. Původní cena balíku 480,-. Kdo má zájem, napište na email [email protected] nebo tel. 605509665

Prodám i sedák na vanu - nepoužitý (PC 2500,- nyní 1000,-) a zdravotní matraci - týden používanou. Je pro nemohoucí - paropropustná a proti proleženinám. Navíc omyvatelný potah. PC 3500,- nyní 2000,-. Foto zašlu na email. [email protected] nebo tel 605509665