Péče o seniora

Martino stát ti má dat nějaké,podmínky abyste se postarali ,o své rodiče to je vrchol, a ještě píšete do etéru že k Matce, nemate dobry vztah , strašné a hnusné, já nemam slov,, nebudu vám psát .Co mate a nemate dělat ,at se vám hezky žije,

Martině,postarali jsme se o tchyni,měla 78roku až do 83 let ,měli jsme dobré to že manželka přestala chodit do práce a pobírala za stařenku , jednak bezmocnost, která se dáva a určeje socialka,nebyl problem stařenka se poučíla co ma říkat a bylo to , aby bylo jasno ,bezmocnost se automaticky davá v80letech, no potom jsme dostali 7000tíc a k tomu stařenky důchod dělalo to 17 tíc, myslím dohromady , je dost ne, a vy mi tady tvrdíte že svojí ,vlasní Matku nechcete, vám bych ani chleba nepodal ,ale své svědomí ,co tady takhle píšete nemate čiste , můj názor znáte .

Až mi stát k tomu dá podmínky, tak se postarám i o svou matku, s kterou tedy moc pěkný vztah nemám, ale je to moje matka. Podmínkami rozumím, že kdybych se měla začít starat ve věku, kdy člověk nezavadí o žádnou práci, což většinou v tomto věku ti rodičové jsou potřební - tak říkám ne, protože abych hodila sebe přes palubu a chtěla v malém okresním městě někde po padesátce najít práci, což je sci-fi všude v tomto státě - a navíc ono to není tak jednoduché, aby vás nechali doma. Pokud se člověk nají sám, tak nemáte nárok - že si neuvaří a oběd nedonese a nepostará se i jinak, tak většinou nestačí k tomu, abyste mohl pečovat. Mě taky v půl roce matka vrazila do jeslí, tak nevím, proč by staroušci nemohli být v domovech taky. Jak říkám problémem je práce, a to aby člověk ustál situaci v manželství, neboť dle mého názoru rodiče nemají být u mladých ani na zdi na obrázku /žiju 20 roků s tchyní v jednom domě/ - a nevadí ani když těm "mladým" je kolem padesátky. A Vševěd by konečně měl sdělit o koho se v životě už postaral - protože takhle většinou mluví lidi, kteří jsou v takových věcech naprosto nezasvěcení.

Taky jeden aby se mu stát ,staral o staré rodiče,,,

Inge, Jindra, Martina a spol. mají pravdu. nevím,co se tu kdo ohání hovádky, a podnikatelskými k tomu. Leccos to o pisatelově IQ naznačuje.

Souhlasím s Helčou, Martino a co tvoje Maminka? dobře u taty je to jiné chlapy to blbě snáší to stárnutí, je to tvoje věc a svědomí,,,,,

To, co tady Martino popisuješ je extrém.V takovém případě je samozřejmě na místě sehnat starouškovi odbornou péči.Ale většinou se děti snaží nacpat soběstačné seniory do DD,aby jim nedej bože nenarušovali život.
A ty Inge, si soucit nezasloužíš už teď.

Hele Vševěde, tohle je každého věc, jestli se na to člověk cítí nebo ne. To by mě zajímalo o koho si se už postaral - něco jiného jsou kecy a něco jiného je skutečnost. Jsem jiná Martina než tu psala přede mnou, ale protože jsem tu dříve taky něco psala tak s ní tak souhlasím, že jsem si myslela, že jsem to napsala já.Tady v tom nemůže nikomu nikdo radit ani nikoho odsuzovat. Teta si vzala tátu domů a ten dělal takové divy v domě /tloukl do zdí, celé noci řval /v paneláku!!/ všude rozmazával stolici po bytě - a to tvrdil, že je nepohyblivý - tak musel zakročit strýc neboť jim hrozilo kvůli rušení nočního klidu pomalu vystěhování a rozvod, neboť strýc toto nebyl ochoten snášet. A to potom babo raď. Jejich život se jim úplně rozpadl - jezdili na hory, chodili na procházky - což vše nebylo už možné. Manželství jim zachránila až širší rodina, že tátovi něco připlatili na takový lepší domov /každý měsíc všichni platí/.

Inge, Jindra ---- Martina vy jste si ulevily je vám dobře ,co váše děti ? dobrý a co váše Matky taky -- dobrý vás bych nechtěla vidět stare a protivné ,sobecké, hajzlíky,::::: i Martina:Vy jste určitě podnikatelé to jsou hovadka, nic jim není sváte, co čekate že napíšeme vám do kramu co se hodí ,fůj,,

Přesně tak - a každý senior to neocení...
A pak kolem někoho lítejte, opusťte kvůli němu práci, manžela a děti, fyzicky i psychicky se oddělejte a ještě celý dny poslouchejte nadávky! To určitě! To přece nikdo soudný po svých dětech chtít nemůže. A pokud jo, žádný soucit si nezaslouží.

Jindra má pravdu. Alespoň někdo potvrdil, že za dřívějšího režimu se lidem, kteří se chtěli starat, jakž takž vycházelo vstříc - přesně jak tu psala Nena a ostatní.
Ale čekat to od svých dětí tedy nebudu, protože jim nechci být na obtíž - budou mít určitě co dělat samy se sebou a starostí o svoji rodinu... připadá mi dost sobecké myslet si, že se kvůli rodičům musí někdo obětovat. Soudný člověk to po svých dětech chtít nebude.

Ptám se znova : Je to všechno jenom o citech? Kdo si může dovolit ztratit zaměstnání a pak poslední zbytky nervů tím, že se bude start o někoho nemohoucího, kdo potřebuje celodenní péči a nijak to neocení? Vy byste to zvládli, kdo vás bude živit??

Všechny tchyně přece nejsou semetriky, ne?

To je něco jineho , jsou semetriky chtěji žít náš život, ale hezky bylo napsáno o Maminkach. Adreia

To si tedy neumím představit - nepřeji tchyni, abych se o ni musela starat já. Já bych to její sekýrování a poručnické chování prostě nevydržela - to už je teď taková a co teprve při nemohoucnosti - to se tato zlá povaha ještě více prorýsuje. A potom kolem někoho lítejte , opusťte kvůli němu práci fyzicky i psychicky se oddělejte a ještě celý dny poslouchejte nadávky a stesky to určitě.

Mám kamarádku,která žila pod jednou střechou se svoji tchýni.Celý život se neměly rády.Až teď,kdy tchýně na stáří onemocněla a šla do DD se skamarádily.Kamarádka ji pravidelně navštěvuje,vždy koupí nějakou dobrotu, k tomu si spolu uvaří kafíčko a podrbou si jako nejlepší kamarádky.Pak se stařenka zase těší na další návštěvu.A to udělalo to odloučení,protože si navzájem přestaly celodenním soužitím lézt na nervy.

Otázka nějakého odpuštění by byla na velice složitou diskuzi. Já k rodičům nemám vřelý citový vztah ( a není to má vina, oni měli mít rozum, když mě formovali), ale ctím povinnost se o ně postarat. Bohužel, život není peříčko a dnešní společnost není nastavena na bezproblémovou péči o seniory. Kdo se dokáže dlouhodobě starost o těžce postiženého seniora, před tím klobouk dolů. A někdy to může být na jednoho člověka opravdu až dost - jednak otázka financí, pokud se o toho člověka chcete starat celodenně, z práce Vás taky nemusí pustit ze dne na den atd. Tím chci říct, že někdy ústavní péče, kam budu pravidelně docházet a tomu člověku maximálně pomáhat může být pro všechny zúčastněné i lepší variantou.

Soužití dvou generací pod jednou střechou je vždy o toleranci a vzájemném nezasahování si do soukromí.Průšvih je, když to jedna strana nedodržuje. Maminka vám, podle vašeho vyprávění do vašeho života zasahovala až příliš. Promiňte,nechtěla jsem moralizovat.Přeji vše dobré a hodně trpělivosti v péči o maminku.

Já vím že to nemaš lehké , staříci jsou horší jak děti přejí ti hodně sil do života , at ti vše vyjde , měj se hezky , lidí si mají povídat at ví o sebě, tak to ma být ,,J.

Jarčo,mám již dospělé děti,které mají své rodiny.S jednim synem žijeme společně.S ostatními jsme spolu skoro pořád a vždy při přivitání a loučení si dáme pusu .Tak to děti dělaly jak byly malé a dělají to dodnes.Máme spolu hezký vztah a těšíme se z toho.Myslím,že je to proto,že jsem si řekla,že nikdy nebudu dělat takové věci jak má matka a dodržuji to.Vím, mám zase jiné chyby.Ale kdo je nemá.Proto, jak už jsem psala výše, jsem své matce odpustila.Ale tak jak mě formovala celý život tak taková jsem.První co udělám jak příjdu z práce zajdu za ní do jejiho pokoje a povídáme si.Jak jsme prožily den,jak se cítí,co bude zítra.Jsem u ní ráda,nevadí mi to.Ale za ty léta jsem už nějak citově otupěla,pořád podvědomě čekám co zas proti mě bude mít.Tohle už asi změnit nejde.Maka