Platonická láska

LÁSKO MOJE

CHCI TĚ

To se neomlouvej, v pohodě....Děkuji :-). Měj se krásně

Promiň. Vím houby a...To se neomlouvej, v pohodě. No, neměli jste to lehké :-(. Prožili jsi dost :-(. Jevíš se jako dobrý a hodný člověk- přeji ti hodně štěstí v životě. A abys brzy našel správnou ženskou.

Byla jsem u třech...Promiň. Vím houby a rozumuji. Moje máma byla také obětí domácího násilí, proto se rozvedla. Já byl malý kluk, ale ty hádky apod., strašně špatně jsem to snášel. Musím říct, že mě to dost ovlivnilo do budoucna, stejně jako sestru, a mámu samozřejmě nejvíc. Je mi moc líto všech žen, kteří něco takového prožijí. Hrozně moc ti přeji, ať ti to s tím platonickým nakonec vyjde a nebo ať potkáš někoho jiného, do kterého se zamiluješ, a který ti dokáže, že né každý chlap je násilnickej hajzl a grázl.

Ahoj hvězdičko *
To co...Také mě to napadlo. Je to asi za trest, kdoví, co jsem mu provedla. No, nikdo neví, snad ten karmický dluh nějak napravím.

Teda ty se ale strašně...Byla jsem u třech psychologů- napřed psycholožka, pak psycholog a pak psycholog. A ještě na psychiatrii, protože před docházením k psychologovi musí jít člověk napřed na vyšetření k psychiatrovi. Také bych měla napsat další důvod, proč se bojím vůbec pro děti tzv. zajistit úplnou rodinu. Byla jsem obětí domácího násilí a tak už kvůli těm dětem nechci riskovat, že se něco podobného zase bude dít. Nechci se v tom vrtat a ani se mi nechce pořád o sobě psát. už jsem toho řekla dost, dám prostor jiným. prostě jsem taková, jaká jsem, snažím se to přijmout, mnohé se mi povedlo změnit, ale svůj vztah k mužům (ostych, stud, stranění se) změnit nedovedu, to vím jistě.

Ahoj hvězdičko *
To co prožíváš je normální. Veškeré emoční vztahy mají původ v minulých životech. To co všichni cítíme k někomu druhému je nezrušitelné pouto a přetrvá do dalších životů. Žádné pravidlo, že zamilovanost přejde do .. měsíců nebo let neexistuje. Zapomenout nelze, i když si to kvůli tomu utrpení přejeme. Ta bolest, kterou cítíme je láska, kterou nemůžeme druhému dát.

U psychouše jsem byla,...Teda ty se ale strašně podceňuješ. Jsi hezká a chytrá a sebevědomí máš takové, jako by jsi byla pravý opak. Je fajn, že máš děti a máš tak pro koho žít, ale určitě potřebuješ i tu lásku. A nemyslím si, že by dětem nějak vadilo, kdyby sis někoho našla. Já sám jsem z rozvedené rodiny. Máma se rozvedla, když mi bylo šest a vždy jsem byl moc rád, když si někoho našla a nebyla sama. Máš pravdu, že se mu může líbit někdo jiný, ale počítám že už mu není 20, takže pokuď jsi ženská k světu, tak se mu určitě líbíš taky, to mi věř, jen mu nejsi na očích a to je blbé. Proč nezkusíš jiného psychologa? Podle mě se s tím dá hodně pracovat. Určité bloky z dětství apod. jsou přece naprosto běžné věci, které psychologové dokáží odbourat. A přestaň se smiřovat s něčím, co můžeš změnit.:-)

Tak to jsi se vdávala...U psychouše jsem byla, jediné, co mi řekl je, že mám IQ 128 (haha! Já vím, že jsem stejně blbec.)a že to zavinili rodiče. Pak jsem chodila na terapie, ale bylo to k ničemu, lidé tam byli falešní, hráli pořád na sebe nějaká divadýlka, nebrali to vážně. Pomohlo mi jedině to, že jsem na sobě začala pracovat cíleně sama, podle sebe. Ale tohle, s tím si rady nevím pořád. Už jsem se s tím smířila. A stejně, nejsem jediná ženská na světě, jemu se může líbit úplně někdo jiný. A také, jak jsme se potkali, viděli jsme se po x letech. A děti mám 2, i kvůli nim nechci žádné experimenty, nového tátu, děti to berou citlivě... Jo, vdávala jsem se brzy, v 19. letech. Blbé nerozumné tele. Byla jse frustrovaná z něho, tak jsem to chtěla zazdít a pak také, chtěla jsem, aby mě měl někdo rád, když už mě neměli rádi vl. rodiče. To se bohužel nesplnilo... No naštěstí ty děti mi to vynahrazují, pro ně bych udělala všechno a dávám jim všechno, co mi nedali vlastní otec a matka. Takže si takto vystačíme.

Ne, neviděla, mně tv moc...Tak to jsi se vdávala pěkně brzo. Já jsem o rok starší a pořádnej vztah jsem vlastně ještě neměl. Proč si nezajdeš k psychologovi? Na tom přece není nic špatného. Třeba ti pomůže ty zábrany odbourat a pak nebudeš mít problém toho vysněného oslovit a sbalit. Ono je vážně dobré s tím něco začít dělat, než život proteče mezi prsty. Já tu návštěvu u psychologa také plánuji, protože mě takhle žít nebaví. Chci lásku, rodinu, být šťastnej a je nejvyšší čas pro to něco udělat. Máš děti?

Věř si trochu. Jsi hezká,...Ne, neviděla, mně tv moc nebaví, maximálně tak nějaký dokument,... takže herce neznám.
Nevím, proč mám takové zábrany, jsem taková už od malička. Asi nějaký blok. Nechci to řešit, jen mě udivuje, že už to trvá tolik let :-( Byla bych raději, kdyby mě to přešlo. V to jsem doufala, ale i když na něj nemyslím a pozapomenu, musí mi vlézt aspoň do snu, nebo se mi o něm někdo musí zmínit. Takže mi zase začne v hlavě strašit. Říká se, že tak do 2 let by to mělo odeznít, ale trvá to 17 let, to už je trochu dost. Je mi 35 let, takže mě trápí už skoro půlku prožitého života. Snažím se to potlačovat, docela se mi to daří, někdy ale hůře, jako zrovna teď. Ono to zase odezní, někam to zasunu do podvědomí a dokud mi ho někdo nepřipomene, bude klid.

Jsem srab. To, co mi radíš,...Věř si trochu. Jsi hezká, tak se ničeho neboj. Co se může stát? Ty tu platonickou lásku můžeš proměnit ve skutečnou, tak se trochu snaž :-). To já jen můžu doufat, že mě to co nejdřív přejde.
P.S.: Vážně jsi neviděla film 12 opic, nebo Poslední Mohykán s Danielem Day-Lewisem?

No jo no:-). Takhle se mě...Jsem srab. To, co mi radíš, je sci-fi.
Jo a díky za jméno herečky. Přiznám se, že jsem o ní nikdy neslyšela, tak jsem si to musela zadat do vyhledávače. No jo, srdci člověk neporučí.

Jo a co ty? Pochlubíš se...Ale jo, proč ne. Je to Madeleine Stowe. Líbila se mi už před patnácti rokama, ale prostě jen líbila jako spousta jiných. Ale co se mnou dělá teď to nechápu. Asi mi už hrabe z toho, že nikoho nemám a roky utíkaj. Nejspíš jsem už případ pro psychologa.

Ty 2 holky/ženské ho...No jo no:-). Takhle se mě také několikrát snažili dát dohromady, ale už jsem to striktně utnul:-). Asi už zůstanu na ocet.
Zkus ho potkávat co nejčastěji a zase se mu podívat do očí a třeba to riskne a usměje se. Jinak fakt nevím, protože je to asi stejná brzda jako já. A nebo se překonej a usměj se na něho. Za to překonání stojí, ne?

Stalo se vám někdy, že...Jo a co ty? Pochlubíš se nám, která je to herečka?

Tak to je blbé. To je fakt...Ty 2 holky/ženské ho sbalily následnovně. 1 v práci řekla kamarádovi a ten je dal dohromady. U 2. případu podrobnosti neznám, protože jsem tam již nepracovala. Prý to ale bylo obdobné, přes někoho. Největší sranda ale je, že jsem se se svým nyní exmanželem seznámila vlastně stejně. Přes mou kamarádku, která byla manželkou jeho známého (myslím toho ex). Asi nějaká hříčka osudu. Nebo spíš 2 blbci.

Píšeš, že to máš také...Tak to je blbé. To je fakt úplně stejný. Já se na ženu také v životě neusmál. Když mě holka nesbalila sama, tak nic nebylo. Naštěstí se jich pár našlo.:-). Musíš asi nějak začít. Jak ho sbalila ta Tvá kámoška? Také je možné, že se rozhoupe on, ale jestli jsi tak hezká, tak si myslím, že se neosmělí. Říkám ti, že na 99 % se stydí a netroufne si na tebe. Jestli se ovšem Vaše oči střetli, tak se mu stopro líbíš, to jsem si jist. Na hezkou ženskou to chce u chlapa sebevědomí a to mu chybí. Znám to moc dobře, věř mi.

No, ty jsi alespoň žena a...Píšeš, že to máš také stejně, jako já. Připadá mi, že on je na tom stejně, jako my. Jo, takže katastrofa. A s tím úsměvem- v životě se na ženskou neusmál, jeden čas jsme pracovali na stejném místě, takže vím. Hlídá se jako já. A co by se vlastně na mě usmíval, třeba miluje někoho jiného.
Díky za vlídná slova a pochopení. a hodně štěstí!